Kdyby se jednalo o běžnou rodinu, mohli bychom se na celou historku dívat jako na pěknou ukázku rodinné solidarity. Je to vlastně idylka: synovec potřeboval pomoc, strýc sám neměl, tedy se zadlužil. Jenže nejde o obyčejnou rodinu, proto je třeba věnovat pozornost některém rysům této záležitosti. Vlivný politik je přece osoba, která v případě nezpůsobilosti platit by mohla být přinucena posloužit protislužbou, jejíž poskytnutí by nemuselo být ve veřejném zájmu. Jeho zadlužování tak není jen jeho soukromou věcí.

Každý, kdo půjčuje peníze, se vystavuje určitému riziku ztráty. Zkušený obchodník se snaží omezit je na minimum. Především si proto ověří příjmové možnosti dlužníka a jeho celkové majetkové poměry a porovná je s požadovanou půjčkou. Nepůjčí částku, o které tuší, že její splacení není v silách dlužníka. Dále obvykle požaduje druhotné ručení další osobou, která by nastoupila na místo dlužníka, kdyby ztratil schopnost splácet. Z uveřejněných údajů o poměrech pana Vika lze vyvodit, že úhrada poskytnuté půjčky by byla nad jeho síly. Nevíme, zda za něho někdo ručil. Byl-li to někdo hodně solventní, pan Rod nemusel mít starosti. Nebyl-li k disposici solventní ručitel, šel pan Rod do velkého rizika. To by ho nemuselo zajímat pouze v případě, že by byl předem smířen se ztrátou, ať již z jakýchkoli důvodů. Ty mohou být skutečně nezištné a ušlechtilé, ale naopak mohou být hodně zištné: věřitel může jít do rizika se záměrem odškodnit se za případnou ztrátu významnou protislužbou dlužníka.

V daném případě vidíme dva závazkové vztahy, které musíme sice posuzovat ve vzájemných souvislostech, ale také každý zvlášť. Před zraky veřejnosti vystoupila jako první na povrch půjčka strýce synovci. Nevíme, zda byla upravena smlouvou o půjčce, dlužním úpisem, směnkou nebo jiným záručním instrumentem. Po tom zatím nikdo příliš nepátral, ale ani nás to nemusí tolik zajímat, protože jde o půjčku v rodině. Její velkorysost naznačuje dobré vztahy uvnitř rodiny, jež by byly neslučitelné s případným vydíráním premiéra v situaci, kdy by nemohl svůj závazek uhradit. Vztah mezi Františkem Vikem a Rostislavem Rodem je nebezpečnější. Pan Rod k věci přistupoval jako obchodník, a to slušný obchodník: peníze půjčil na dlouhou dobu a patrně na nepříliš vysoký úrok. Zcela nepochybně ale očekává splacení. Čtenář nechť si laskavě uvědomí, že na tomto vztahu se Stanislav Gross nikterak nepodílí. Strýc očekává, že synovec zaplatí, ale ten je právně zavázán jen v rozsahu, odpovídajícím případné smlouvě o půjčce od strýce nebo podmínkám jiného použitého záručního instrumentu, pokud vůbec existuje nějaká písemná dohoda. Podstatné je, že František Vik vystavil věřiteli směnku, kterou musí proplatit bez ohledu na to, zda sám dostal zaplaceno. Je tak v daleko choulostivějším postavení než Stanislav Gross.

Směnka je poměrně spolehlivý záruční instrument, jehož použití má pevně stanovená pravidla, upravená směnečným zákonem z r.1950, novelizovaným v r. 2000. Proti jiným závazkovým vztahům její vymáhání u soudu je podstatně snazší a rychlejší, snáze se dosahuje exekuce. Je úročena pevnou sazbou 6% ročně. Směnečný závazkový vztah má obvykle tři účastníky: věřitele, dlužníka a rukojemníka (avalisty), jenž by nastoupil na místo dlužníka v případě jeho nesolventnosti. Pokud by František Vik nebo jeho ručitel směnku neproplatili, a pokud by pak věřitel vymáhal plnění obvyklým zákonným postupem, tedy směnečnou žalobou a následnou exekucí na majetek dlužníka, přišli by Vikovi o všechen zabavitelný majetek. Stanislav Gross by zůstal stranou. Z toho, že do čtvrtka neznal věřitele, lze vyvodit, že není na směnce podepsán jako směnečný rukojemník (avalista) a za splacení směnečného závazku neručí.

Zajímavá je v tomto případě i otázka příjmové přiměřenosti obou dlužníků. Nesplacení směnky v případě, kdy směnečný peníz je vyšší než předvídatelné finanční zdroje, s kterými mohl počítat dlužník v době podpisu směnky, může být hodnoceno z trestněprávního hlediska jako podvod. V řadě zemí bývají výstavci nekrytých směnek velmi tvrdě stíháni.

V tisku se objevily různé propočty, kolik vlastně bude muset Stanislav Gross věřiteli vrátit. Ty úvahy jsou tak trochu "mimo mísu", protože o závazkovém vztahu mezi synovcem a strýcem nevíme nic, a směnečný závazkový vztah mezi Františkem Vikem a jeho věřitelem je upraven zákonem, jímž je stanoven úrok ze směnky. Na okraj tohoto námětu je třeba poznamenat, že úrok z půjčky, popř. ze směnky, je zdanitelným plněním věřitele. Často se stává, že směnečný věřitel svůj zisk maskuje tak, že si nechá od dlužníka podepsat směnku na výslednou částku, která zahrnuje dlužnou jistinu a smluvený úrok. Obě strany se vlastně tváří, že dlužník přijal více peněz než ve skutečnosti, a věřitel půjčil bezúročně, tedy aniž by získal zdanitelný zisk. Je to dosti častý způsob daňového úniku.

Celá záležitost skrývá hrozbu možné budoucí vydíratelnosti premiéra, pokud by svůj dluh včas nesplatil. To je ale pouze hrozba, nikoli skutečnost. Velkorysost, s kterou Stanislav Gross přijal půjčku od strýce, aniž by se staral, odkud peníze pocházejí a zda mu jejich přijetím nevznikne v budoucnu nepříjemný závazek, či jaké potíže by strýci vznikly v případě, že by mu nemohl půjčku vrátit, je rodnou sestrou lehkomyslnosti, s kterou tento politik přistupuje k užívání svěřené moci a k zákonům této země i v jiných případech. Přijetí zprostředkovaného závazku k neznámému člověku vlivným politikem vyvolává rozpaky nad tím, kdo že nás to vede v těžkých dobách. V dané chvíli nemá smysl se touto záležitostí dále zabývat, protože její dokonaná část nepřekračuje hranice vnitřních rodinných a přátelských vztahů. Hrozby, které skrývá, by se mohly uplatnit teprve tehdy, pokud by František Vik za tři roky nesplatil půjčku. Ale v té době již bude po parlamentních volbách a je dost dobře možné, že v té době Stanislav Gross již nebude v postavení, v němž by se vyplatilo ho vydírat. Zatím tedy můžeme klidně spát a těšit se na parlamentní volby 2006.

Všechny výše uvedené úvahy platí pouze v případě, že zveřejněné informace o úloze Rostislava Roda jsou pravdivé, že ve věci není skryto nějaké další čertovo kopýtko, o němž v této chvíli nic nevíme. Případná překvapení ovšem nelze vyloučit.