K pondělnímu Nálezu českého Ústavniho soudu ve sporu popzpěvandy Heleny Vondráčkové a publicisty Jana Rejžka jest otázkou pro média: Zbláznili jste se všichni, kousla vás snad tarantule, nebo co? Ten Ústavní soud svým Nálezem jen zrušil rozsudky Nejvyšího soudu ČR a Vrchního soudu v Praze a vyslovil k tomu svůj názor - ten ale pro obecné soudy není právně závazný. Toť vše, míní Karel Mašita.

Celý spor se proto jen vrací těm soudům zpět a ty musejí rozhodnout znovu. Mimo jiné také tom, že žalobkyně (Vondráčková) musí žalovanému (Rejžkovi) zaplatit náklady soudního řízení (soudní poplatky a zastoupení advokátkou Hanou Marvanovou) a další výdaje s tím spojené - tedy (i) Rejžkem zaplacený omluvný novinový inzerát.

Kauza proto ještě zdaleka neskončila a mediální výkřiky žalobkyně Vondráčkové o její stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva jsou přinejmenším velmi předčasné - srozumitelněji řečeno přímo hloupé.

Názor Ústavního soudu v této věci je ovšem velmi dobrý.

úterý 02.00: Několik osob bylo zraněno a několik lidí bylo usmrceno při přestřelce ve škole ve státě Minnesota na severu USA, uvádějí americké úřady. FBI v noci dosud neuvedla, kolik lidí zahynulo při přestřelce v pondělí odpoledne v Red Lake High School.

Podle nepotvrzených zpráv v amerických médiích bylo usmrceno šest osob.

Škola, která je v indiánské rezervaci Red Lake, má podle svých internetových stránek asi 300 žáků.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Počátkem 90. let bylo v diskusi o českém soudnictví řečeno, že k zásadnímu obratu k lepšímu dojde až tehdy, kdy osoba soudce bude všemi uznávanou autoritou a právník si bude pokládat za čest, stane-li se soudcem. Uplynulo 15 let a stesky na zdlouhavost soudních řízení, jež vede k snižování vynutitelnosti práva, už nikoho nepřekvapí. Zvykli jsme si. Oblíbenými argumenty ze strany soudů na výtky vůči pomalé justici je přetíženost soudů a nedostatečný personální stav. Co však říci k nedávné změně v organizaci práce slovenských soudů, která -- alespoň podle předběžných sdělení -- třikrát zrychlila soudní řízení?

V rámci kauzy Rejžek versus Vondráčková sdělil v pondělí Ústavní soud občanům i orgánům spravedlnosti, že občané si před zákonem nejsou rovni.

Nejvyšší soud v červnu 2003 potvrdil rozsudek Vrchního soudu. Oba verdikty dnes ÚS zrušil. "Vrchní i nejvyšší soud nerespektovaly právo na svobodu projevu," uvedl ústavní soudce František Duchoň. Platí tak zatím verdikt městského soudu, podle něhož se Rejžek omluvit nemusí. Do právního řádu České republiky se tak rozhodnutím soudu dostal termín veřejně známá osobnost. Veřejně známý politikotepec Rejžek podle žaloby a rozhodnutí nižších instancí použitím termínu mafiáni zasáhl do osobnostních práv žalobkyně, veřejně známé osoby - pardon osobnosti - Vondráčkové. Rejžkovo vyjádření bylo ale podle ústavních soudců jen "hodnotový úsudek". Ten nelze na rozdíl od "tvrzení skutečnosti" hodnotit a ani prokázat, upozornil Ústavní soud. Kdo je na očích, musí snést větší míru veřejné kritiky než "obyčejní občané", míní ÚS podle zprávy ČTK. "Veřejně známé osobnosti mají větší přístup k médiím, a tak i prezentaci svého nesouhlasu," uvedl pro ČTK ústavní soudce František Duchoň.

Právníci, plačte...

Ke krizi (re)prezentace a důvěryhodnosti v jedné pohádkové končině.

Na stránkách Britských listů se rozhořel boj, v němž na jedné straně vystupuje F. Golgo a na straně opačné pánové Hekrdla a Kotrba, mezi obě strany se pak dělí i stanoviska čtenářů. Nejde o nic menšího než o dodržování lidských práv na Kubě a o to, komu se žije lépe, Kubáncům pod vládou "Fidela Castra" nebo obyvatelům brazilských chudinských čtvrtí favel?

Možná, že takto položená otázka je naprosto zavádějící a diskutující si toho v zápalu diskuse nevšimli.

Ačkoliv mě cestování a zeměpis prstem po mapě baví a mám, na rozdíl od řadového Kubánce, možnost svobodně cestovat, nikdy jsem nebyl na Kubě, ani v Brazílii, dokonce jsem nikdy nebyl v jiném světadíle, než v rodné Evropě. Existence JUDr. Fidela Castra Ruze (posloužil mimochodem jako odrazový můstek v standardně mile reflexivním filmu P. Zelenky Příběhy obyčejného šílenství) mi vždycky "solila" život humorem, tak jako v dříve existence JUDr. Gustáva Husáka, PhDr. Jana Zelenky, Milouše Jakeše nebo Ladislava Adamce. To, co vyznávám, sice zavání českým zápecnickým švejkovstvím (už proto, že v době, kdy byla u nás poslední revoluce mi bylo jedenáct let, a nebyl jsem tedy trestně odpovědný), ale nemůžu si pomoct - jsem právě takový švejkovský Čech, jako je Fabiano Golgo patetický Iberoameričan (pamatuješ si ještě, Fabiano, na to pivo na Palackého náměstí?).

Pionýr ruské dokumentární fotografie, Georgij Anatoljevjan Zelma (Uzbek, 1906 -1984) se narodil v Taškentu. Začal fotografovat na deskový aparát se skleněnými negativy 13 x 18 a později používal kinofilmový reportážní přístroj Leica. Zpočátku se zaměřoval na proměnu střední Asie ve dvacátých a třicátých letech. Válka ho dovedla do obleženého Stalingradu.

Unikátní fotoreportážní výpovědí ruského fotografa otevíráme možnost vidět 2. světovou válku očima těch, kteří ji zažili. Fotografie hovoří beze slov.

Stalingrad během blokády 1 2 3 4

Nechtěl již jsem se po reakcích pana Golga zapojovat do diskuse o "dopise intelektuálů". Popravdě jsem neviděl důvod reagovat na jeho projevy a také jsem se trochu obával toho, že podobně jako on sklouznu do roviny osobní typu "osočování z ideologie, nebo návštěvníků pláží".

Nicméně po několika rozhovorech a osobní korespondenci jsem se rozhodl reakci napsat. Opakuji, že mi skutečně jde o posouzení situace v oblasti "lidských práv" v oblasti na jih od Rio Grande. Nechci nikoho napadat, nálepkovat ani soudit. Na to nemám kvalifikaci ani oprávnění. Stručně cituji z Deklarace lidských práv, jak byla přijata na Valném shromáždění OSN ve formě rezoluce 217 dne 10. 12. 1948.

Zdraví a nemoc patří k nejčastějším konverzačním tématům, zvlášť mezi lidmi, kteří cítí, že už mají svá nejlepší léta za sebou: Muži a ženy v důchodovém věku si vzájemně doporučují vhodné léky, vyměňují si zkušenosti z nemocničních pobytů a ujišťují se o příznivých i nepříznivých vyhlídkách svého zdravotního stavu, aby sami sebe přesvědčili, že na tom nejsou ještě tak špatně jako jejich spolubesedník; do hovoru se možná promítá i podvědomá, zděděná obava z morových epidemií a jiných pohrom, které decimovaly lidstvo v předchozích staletích. Rozhodčími při těchto pohromách byli a jsou lékaři (i když prošli různými vývojovými proměnami, od šamanů a ranhojičů až po lidumily a sterilní vědce v laboratořích), a tak se na ně obracíme s vypjatými pocity -- s odevzdaností i s nedůvěrou, s potřebou pravdy i zbožné lži, s nadějí i s marnou žádostí o eutanázii, je-li už mám život na obtíž.

Také jste si všimli, jak často se v médiích operuje s výsledky průzkumů veřejného mínění? Díky nim např. víme, že Češi se staví ostře proti uplácení, jestli se nepletu tak někdy před měsícem to bylo až 80% tazatelů, kteří považovali korupční jednání za odsouzeníhodné, jak je ale potom možné, že podle různých mezinárodních organizací patří Česká republika v tomto ohledu k nejkorupčnějším zemím? Vysvětlení může být několik.

Stanislav Gross je špatný politik, protože nedokázal před médii obhájit svůj morální kredit. Vypovídá to mnohé, jak by asi řekl Miroslav Kalousek, o "české politické kultuře". Veřejnost to takto vnímá a Stanislav Gross je, kromě části vlastní strany, odmítán jako zdiskreditovaný. Poměrně radikálně se mění vztah mezi politikem a jeho voličem a z milovaného se stává nenáviděný.

Jenže: ačkoli to není příliš zmiňováno, tento vztah není vztah mezi dvěma, ale mezi třemi.

Psáno pro ČRo 6

Mezinárodní mírové fórum děkuje všem, kteří přišli v neděli na demonstraci proti okupaci Iráku a vyzvali vládu Spojených států k dodržování mezinárodních zákonů. Na demonstraci bylo okolo 300 lidí, což považujeme za slušný počet. Mládežnický kontingent, zejména z českých a palestinských studentů, byl silný a inspirativní. Na konec demonstrace se nám podařilo předat petici na ambasádu USA, která vyzývá Bushovu administrativu, aby ukončila okupaci Iráku a manipulaci ostatních vlád na Blízkém východě, a aby okamžitě zastavila násilí proti civilistům a mučení zadržených. Jako osobní představitel amerického prezidenta, velvyslanec William J. Cabaniss má povinnost předat vládě náš vzkaz.

Bohužel, musíme také konstatovat jeden vážný problém, který se na této demonstraci vyskytl.

Tiskové prohlášení International Peace Movement of the Czech Republic, jak zní plný název tohoto spolku, postrádá logiku. Toto sdružení organizovalo v minulosti veškeré akce proti válečnému útoku na Irák společně s nezávislým českým občanským hnutím Iniciativa proti válce, autory petiční akce "Nikoli naším jménem", American Voices Abroad, Českou mírovou společností či zárodkem feministitcké partaje v podobě Zdenky Ulmannové, stejně jako s anarchisty či komunisty. Doteď jim to nevadilo. Každý měl své vlajky, každý měl své transparenty, protiextremističtí policisté fotografovali a filmovali Araby stejně jako Čechy, poslance nevyjímaje...

Přikládám text o tématu, které nenávidíte. Ale přece, když ne Britské listy, kdo ještě zbývá?

Dopis čtenáře do Lidovek a MF Dnes nebyl ovšem otištěn, právě tak jako mé prohlášení a článek o kolektivní vině. A tak prý němečtí majitelé českého tisku neovlivňují.....

Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, a uradili se, že se Ježíše zmocní lstí a že ho zabijí. Říkali: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil."

(Mt 26, 3-5)

"Jakápak náročnost je s modlitbami, půstem a pokáním?" vyvrací mi moje pochybnosti Bohoušek. " Žiji Quadragintu, číslo 40 se přece neopakuje v Bibli jen tak náhodou!" S učeným už skoro slepým přítelem s dokonalou pamětí po jeho dvou osobních čtyřicítkách a jedné jedenáctiletce křesťana srdce citlivého vedeme dlouhé rozmluvy v obávaném "pavilonu ležáků" kvazi-domova, kam vyčekali frontu jeho lidi, protože v bytě by jim komplikoval provoz.

Začíná velikonoční týden, podle staré tradice si dneska křesťané zpřítomňují Kristův příjezd do města, kde měl být umučen k smrti za hříchy všech a každého jednoho člověka. Seděl na oslátku a byla mu provolávána sláva zástupem sympatizantů. Na jedné straně tu byl on, chudý a zásadový odpůrce egoismu, pokrytectví i pomocník opovržených, bídných, nemocných... na opačné straně stál vysoký židovský klérus, znalci zákona a farizejští fanatici. Právě ti a nikdo jiný se rozhodli, že si vymohou u římského správce ukřižování nebezpečného posla lásky a pravdy. Tak se ukázala ta skandální možnost naplno: kněží se rozhodli umučit Boha.

Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve, je spojený s památkou umučení a vzkříšení Krista. Vzkříšení Ježíše je pro křesťany centrálním bodem jejich víry, smrt pro ně není konec, ale nový začátek nového života, a proto se o Velikonocích zvěstuje, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. V rané církvi se Velikonoce slavily zprvu v den židovského svátku pesach. Ještě dnes se považuje křesťanská slavnost velikonoční noci také za vzpomínku na "Starou" smlouvu.

Na velikonoce se křesťané připravují 40ti denním obdobím nazývaným postní doba, které začíná Popeleční středou. Je to původně doba, kdy lidé toužící přijmout křest (katechumeni) zintezivnili svoji přípravu. Ostatní křesťané se brzy připojili, aby si tak sami svou víru oživili. Po velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní do svátků "Seslání Ducha svatého", kdy se připomíná další událost. Velikonocemi totiž nic neskončilo. Apoštolové se v dalších 40ti dnech setkávali se vzkříšeným Kristem. Při posledním setkání jim Kristus řekl, že již ho neuvidí, ale dostane se jim posily Ducha svatého. Což se stalo za dalších 10 dní.

"Když se přibližovala doba, kdy měl být vzat ze světa vzhůru, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma" (Lk 9,51). Tímto rozhodnutím naznačil, že vstupuje do Jeruzaléma a je ochoten zemřít. Třikrát už předpověděl své utrpení a své vzkříšení. Když směřoval k Jeruzalému, řekl: "Není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém" (Lk 13,33).

Tak praví Katechismus katolické církve.

Oslava Svatého týdne začíná na Květnou neděli průvodem. Ten naznačuje, že křesťané následují Pána na jeho cestě utrpení a účastní se jeho kříže, aby dostali také podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě.

Velikonoce - po stopách Ježíšových: pojednání o historii, liturgii, kultuře a zvykosloví ZDE

Britské listy před třemi týdny uveřejnily článek "Není oheň, jako oheň, aneb co potěší slušného občana", který se zmiňoval o požáru v chilském národním parku Torres del Paine, o němž ostatní česká média přinesla celou řadu zavádějících informací. mainstreamová média se od samého počátku předháněla v nadsazování výše škod způsobených požárem, protože jejich redaktoři si neuměli správně přepočítat kurs chilského pesa k dolaru (1US$=cca 580 CLP), aby později, když již bylo oficiálně oznámeno, že výše škod je "pouze" v jednotkách miliónů dolarů, zcela drze prohlásili, že odhadované škody jsou tedy desetkrát nižší, než se původně tvrdilo. Jiní zase považovali částky v pesech uváděné v chilském tisku za dolary, neb je zmátl běžně užívaný symbol pro chilskou měnu totožný s americkým dolarem.

Pan Hekrdla se snaží tak trochu manipulovat fakty, když píše, že Fidel přece nemůže mít v rukou veškerou moc, protože všechny vrcholné úřady přece neobtěžují starce a nepožadují od něho veškerá rozhodnutí, neotravují ho s méně významnými otázkami. Podle této logiky může pan Hekrdla také argumentovat, že ani Stalin, Mao nebo Hitler neměli v rukou veškerou moc, protože i oni měli stranické a státní úředníky, "komandanty" provincií, šéfy podniků, armádní špičky i pěšáky, policii uniformovanou i tajnou, ideologické programátory.

V lednu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 11 000 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.