Velmi se mi líbí mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Kromě vynikajícího výběru filmů a širokého a rozmanitého programu dalších akcí je zde dobrá organizace a přátelská, uvolněná atmosféra. Málokdy dochází ke zdržením a zaměstnanci jsou nápomocní a přátelští. Celkem vzato je festival veden s profesionalitou a individuálním, osobním přístupem, který ho činí atraktivní pro hosty z ČR i ze zahraničí. Avšak jedna věc svou úrovní selhává -- nedosahuje vysoké úrovně všeho ostatního -- jde o simultánní tlumočení úvodů před filmy.

I am a great fan of the Karlovy Vary International Film Festival. Aside from the excellent selection of films, and a wide and varied line-up of other entertainments, it combines good organisation and a friendly, relaxed atmosphere. There are rarely delays, and the staff is helpful and friendly. On the whole, the festival is run with a professionalism and personal touch which allows it to appeal to guests from both home and abroad. However, there is one thing here which does not live up to the standard of everything else - the simultaneous translation in the introductions.

Jedním z nejzajímavějších dní na karlovarském filmovém festivalu byl -- možná v důsledku toho, jaké filmy jsem si náhodou vybral -- pátek 7.7. Začal už v devět hodin ráno promítáním "italsko-britsko-českého" filmu Umění milovat podle klasického románu německého spisovatele Franka Wedekinda. Tento film je "podprahově" český -- na jeho výrobě se podílelo mnoho lidí z České republiky, ať už šlo výrobní štáb nebo množství (českých) chovanek internátní školy, kde se film odehrává, či o Marka Vašuta jako jednoho z vlivných členů správní rady internátu. (Zřejmě byl dabován, protože dívky hovoří normální angličtinou.) Na mentalitu i filozofii filmu má však určující vliv zřejmě jeho režisér a autor scénáře. Režisérem byl John Irvin a výsledkem je to, že navzdory početné české účasti, tato adaptace románu z období před první světovou válkou je absolutně nečeská.

Karlovy Vary, sobota 01.00: Barbora Švecová nalezla asi v půl jedné na schodech karlovarského hotelu Thermal americký cestovní pas pana Alexe Deleona, 6200 českých korun, 50 euro a 50 polských zlotých. Odnesli jsme je na recepci hotelu, která okamžitě kontaktovala Policii České republiky Karlovy Vary, stálou službu. Jakmile policisté zjistili, že jde o americký pas a o amerického občana, ztratili o věc zájem. Dokumenty a peníze odmítli přijmout a z recepce jsme se dověděli, že v pondělí (nyní je noc z pátku na sobotu) budou dokumenty i peníze odneseny hotelovým personálem do karlovarských Ztrát a nálezů. Tam je Američan opravdu najde. Ať žije Policie České republiky!

I když nemocného poslance Pateru přivezli, nic to občanským demokratům nebylo platné. Vůle jednoho poslance koalice způsobila, že ač Topolánek přinesl ráno prezidentovi a čestnému předsedovi ODS Klausovi na Hrad 100 podpisů pro koalici ODS, KDU-ČSL a SZ, pod Hradem se mu hned jeden ztratil.

V dnešní volbě předsedy Sněmovny, do jehož rukou by odstupující vláda Jiřího Paroubka skládala demisi, dostal druhý koalicí navržený kandidát , místopředseda KDU-ČSL Jan Kasal z 200 převzatých lístků pouhých 99. Ke zvolení potřebuje 101, ač koalice disponuje 100 hlasy. Už druhý pokud předsedy ODS Topolánka, podpořen silovými gesty "vítěze voleb", ukazuje, jak křehkou rovnováhu přichystali voliči politikům. Z 200 vydaných lístků bylo odevzdáno 126, neodevzdáno 74 (ČSSD 74), proti Kasalovi bylo 25 hlasů (KSČM 26). KDU-ČSL má 13 hlasů, Zelení 6, ODS 81. Místopředsedovi lidovců se podle svých slov před hlasováním nepodařilo vyjednat podporu na klubech sociálních demokratů a komunistů.

Agresivní představa ODS, že "vítěz bere vše" se střetla už podruhé s realitou. Čím více neúspěšných pokusů, tím větší trapnost na konci. Ukazuje se, že Paroubkova, hned po volbách silácky vyřčená slova o tom, co dokáže ODS bez sociání demokracie, byla slova prognostická... V dnešní volbě má Sněmovna ještě jeden pokus. Nepředpokládá se ale, že by skončil jinak.

12:01 - Kasal nebyl zvolen ani v druhém kole.

Když občanští demokraté dovezli do Parlamentu poslance Pateru, který je po mrtvici, aby hlasoval pro Topolánkovu koalici, měla při 200 vydaných lístcích koalice 99 hlasů. Když Patetru odvezli a vypároval ho poslanec Vlček (ČSSD), měla koalice při 198 vydaných lístcích opět 99 hlasů. PRO v tu chvíli hlasovali VŠICHNI přítomní koaliční poslanci. Logická úvaha vede k podezření z titulku, pravda se ale bude potměšile skrývat nejspíše někde jinde. V ODS zuří tichá zákulisní válka mezi příznivci a odpůrci Topolánka, jak předseda ODS připustil už jednou na zveřejněné nahrávce odposlechu se svým asistentem Dalíkem. Patera opustil prakticky okamžitě po své mozkové příhodě soukromou nemocnici a nechal se převézt do státní - do fakultní nemocnice na Karlově náměstí v Praze.

Topolánek vyzval v pátek 7. 7. 2006 odpoledne Paroubka, aby mu sdělil, za jakých okolností ho nechá sestavit vládu. Game over.

Jsme zde na levicovém setkání a Glyn, padesátiletý londýňan a dlouholetý aktivista, nosí na batohu připnuté placky proti Bushovi a Blairovi. Tvrdí: "Dnes jsem si mohl v metru sednout, to už se dlouho nestalo! Ale nebylo to jako před rokem, kdy jsem byl den po atentátu snad jediným cestujícím v celém vagónu." Noviny a televize věnují ale výročí většinu prostoru. The Guardian dal na titulní stránku zprávu o videozáznamu Al-Kajdy s výhružkou nových atentátů. Pouze The Independent vyhrazuje přes půlku titulní strany korupční aféře vicepremiéra Prescotta.

A tak na místě, kde před rokem vyletěl do vzduchu autobus, je dnes hodně novinářů a jen málo lidí. Vlajky jsou staženy na půl žerdi a na poledne byly vyhlášeny dvě minuty ticha.

Glyn brojí: "Když to takhle vyhlásili v televizi, Blair a ostatní, tak to znělo jako dvě minuty nenávisti z Orwellovy knihy 1984. Dvě minuty nenávisti proti muslimům. Jen díky protiválečnému hnutí se nerozpoutala vlna protimuslimského násilí. To je totiž to, co se stalo v sedmdesátých letech po útocích IRA. Mlátili Iry na potkání." Po roce se tedy základní konstelace moc nezměnila. Vláda a většina médií hovoří o teroristických útocích, aniž by se zmínili o britských vojácích v Iráku nebo Afgánistánu. Al-Kajda hrozí dalšími atentáty jako odplatou. Lidé si ale dál dělají své.

Snad jediným náznakem toho, že je Blairův kabinet pod rostoucím tlakem, se tak stává zmíněná Prescottova aféra.

Prezident Bush v reakci na teroristické útoky v New Yorku prohlásil, že islamističtí extremisté nenávidí západní styl života, americké hodnoty a "naši svobodu".

John Esposito, americký vládní poradce pro muslimské otázky, se v listu Guardian ptá, zda západní svět takto vidí i průměrný muslim, nebo zda se jedná pouze o postoje fundamentalistů, kteří v islámských zemích postrádají širší podporu obyvatelstva. Esposito je vedoucím výzkumníkem institutu Gallup a vychází z rozsáhlého průzkumu veřejného mínění, který tato organizace provedla v deseti islámských zemích.

Uveřejnění Kubiceho zprávy vyvolalo dohady o mechanizmu, jakým se bleskovou rychlostí dostávají z orgánů činných v trestním řízení do médií důvěrné informace, jež původně nebyly určeny ke zveřejnění. V tomto případě se úniku do Radiožurnálu přičítala taková důležitost, že se ozvaly hlasy, zpochybňující způsobilost poslance Langra, jenž měl umožnit přístup novinářů k materiálům, zastávat úřad ministra vnitra v Topolánkově vládě. Věc sama o sobě je vážná a zasluhuje, aby byla důsledně prověřena orgány k tomu povolanými. Avšak než vyšetřování začalo -- pokud už vůbec začalo, rozčilení opadlo. Nemístné prosakování poznatků z trestního řízení je totiž tak běžným jevem, že v možnost objasnění jeho mechanizmu a dokonce v jeho omezení snad ani nikdo nevěří.

Není při tom podstatné, že někdy se podaří vyvolat zdání neúmyslného, náhodného uvolnění citlivých informací, zatímco jindy jde o záměrné zveřejňování skutečností, o které ti, jichž se věc přímo týká, vůbec nestojí. Na jejich souhlas se samozřejmě nikdo neptá. Ochrana soukromí, zajištěná Listinou základních práv a svobod, se v praxi orgánů činných v trestním řízení a s nimi spolupracujících novinářů stává prázdným pojmem.

Jeden schvaloval a dozoroval velení brutálnímu zásahu proti technařům v loňském roce, druhý byl nejbližším podřízeným, pak nejbližším nadřízeným plukovníka Kubiceho a předtím velel na obvodě Praha 2. Třetí bránil Kongresové centrum při zasedání Mezinárodního měnového fondu v roce 2000, a z jeho útvarů uniká do médií nejvíce informací.

Z jednoho je dnes náměstek policejního prezidenta pro uniformovanou policii, z druhého náměstek policejního prezidenta pro trestní řízení. Ten třetí je policejním prezidentem a byl to on, kdo ty dva definitvně jmenoval do funkcí. Podle toho se v Česku pozná, že už je po volbách.

Válka politiků, policajtů a tajných agentů o moc a o peníze TÉMA BL

Karlovy Vary, pátek, 01.30: Pozoruhodným vrcholem (nebo jedním z vrcholů) karlovarského festivalu bylo ve čtvrtek v noci (od 23.30) promítání devadesátiminutové filmové dramatizace příběhu čtyř mladých Britů, kteří se v roce 2001 vydali do Pákistánu na svatbu, ze zvědavosti se před začátkem amerického útoku na Afghánistán jeli podívat do této země a - když je objednaný dopravce odvezl do města Kunduz, namísto zpět do Pákistánu, dostali se jako "členové al Kajdy" do rukou Američanů a skončili na několik let v koncentračním táboře v zálivu Guantánamo. Na jaře roku 2004 byli propuštěni na svobodu. Američané se spletli.

Byl to pozoruhodný film, koláž osobních svědectví mladých Britů, vypovídajících v detailním záběru na kameru, televizních zpravodajských záběrů a velmi dobře režírované rekonstrukce jejich drastického příběhu. Další svědectví o tom, jak je dnešní svět šílený. Měli smůlu (chlapci byli pitomí, do Afghánistánu neměli lézt, ale bylo jim kolem dvaceti a byli zvědaví) a připletli se na špatné místo ve špatnou dobu. Pak už se rozběhlo byrokratické a tupé soukolí americké moci a došlo k jejich dlouhodobému vyslýchání a mučení. Naštěstí to s nimi dopadlo dobře (to je samozřejmě relativní; Američané například drželi jednoho z mladých mužů záměrně tři a půl měsíce na samotce, aby ho zlomili a přiznal se k členství v al Kajdě - často je při výsleších bili, aby se doznali, že "znají Usámu bin Ladina"), ale film je to vynikající a otřesný. "Jsem nyní daleko víc nábožensky založen než před tím, než se mi to stalo. Dřív jsem na náboženství kašlal," přiznal se v závěru filmu jeden britský mladík. Jiný uvedl: "Co tě nezabije, to tě posílí a mě tohle posílilo." Třetí dodal, že celá anabáze byla pro něj obrovským poučením a že daleko lépe nyní rozumí dnešnímu děsivému světu.

Na letošním Berlinále letos v Berlíně dostali režiséři tohoto filmu Mat Whitecross a Michael Winterbottom Stříbrného medvěda za režii.

The Road to Guantanamo - režie: Michael Winterbottom, Mat Whitecross, hrají: George W. Bush, Riz Ahmed, Farhad Harun, Arfan Usman, Jason Salkey a další. Velká Británie, Channel 4 - 2006, 95 min, English / Urdu; DVD Velká Británie - Cinema Club: březen 2006, 91 min, £4.50

Kontroverze mezi Bílým domem a liberálními médii nabývá na intezitě. Předseda vlivného bezpečnostního výboru House Homeland Security Committee, republikánský kongresman Peter King chce kriminalizovat deník New York Times.

Žalobu chce podat za zveřejnění informací o tajné dohodě clearigové společnosti SWIFT, zúčtovávající světové mezibankovní platby 8000 bank z 200 zemí světa, a americké vlády. Ta agentům CIA ve spolupráci s Treasury Department dává možnost sledovat veškeré světové finanční toky, procházející tímto ústředím. To vše prý ve snaze zachytit peněžní transakce mezi teroristy... K incidentu se vyjádřil Evropský parlament, který vyzval Evropskou centrální banku, aby vysvětlila svůj postoj k tajné dohodě mezi společností Swift a americkou vládou. Evropský parlament vnímá americké chování jako hrozbu "hospodářské a průmyslové špionáže obrovského rozsahu" a "ohrožení ochrany osobních údajů statisíců Evropanů".

V hlavní karlovarské soutěži se ve čtvrtek promítal nový film Alexandra Rogožkina Pěregon (Tranzit, Rusko 2006). Rogožkin tento film představil jako "kino-roman", ("román-film"), jako zfilmované literární dílo, které se zamýšlí přihlásit k tradici klasické literatury, tedy, literatury se zájmem o individualitu a jedinečnost. A skutečně, tento film je daleko více studií lidskosti než historicko-politickou analýzou určité éry.

V úvodu zdůraznili autoři význam charakteristických vlastností tohoto filmového díla. Editorka Julija Rumjancevová nás uklidnila výrokem, že, ano, film má 146 minut a je dlouhý, ale když se promítal v Rusku, diváky natolik zaujal, že měli dojem, že je daleko kratší. A musím přiznat, že jsem s tím docela souhlasila. Jak nám sdělil Rogožkin, ve filmu je 36 postav ("a nechtěl jsem rozlišovat mezi hlavními a podpůrnými rolemi") a téměř všechny nás emocionálně zaujmou.

As part of Karlovy Vary's main competition, on Thursday was shown Aleksandr Rogozkin's new film Peregon (Tranzit, Rusko 2006). He presented it as a 'kino-roman', an onscreen novel intended to ally itself with the tradition of classical literature, that is, with its interest in individuality and singularity. Indeed, this film is more of a study of humanity than a historical-political treatment of a particular period of time.

Celý týden sleduji kolotoč kolem článků pana Gustáva Murína, které jsou výbornou ukázkou, jak lehce se dá manipulovat se slovy, jak se dají zneužívat, jak lze překrucováním skutečností vytvářet důkazy k něčemu, co není. Pan Murín poukazoval na možnost zneužívání jednoho zákona, sám přitom zneužívá slov jedné skupiny svobodně smýšlejícího obyvatelstva k šíření nenávisti vůči ní. Jeho články mě nepřekvapily, neboť na takové slovní manipulace podpořené emocemi jsem již dávno zvyklá z médií, z úřadů i z pracovišť. Nepřekvapily mě ani obranné či vysvětlovací reakce ostatních. Považuji je za správné, především práce pana Potměšila, kterému děkuji za perfektní výklad. Zastavila bych se u pana Kopečka, protože jeho obrana je také typickou reakcí.

Problém dovozu cizokrajných rostlin a živočichů mne velmi dlouho trápil. Vlastní přírodu devastujeme a cizí k nám dovážíme a zavlékáme. Kdo doma nemá nějakou exotickou rostlinu nebo živočicha? Například, všechny naše pokojové rostliny jsou obvykle cizokrajné. Rostliny z naší přírody doma v pokoji nikdo nepěstuje. Není na nich pro nás nic exotického a atraktivního. Považujeme je za samozřejmost. Jsou nám lhostejné a jejich vyhubení nám nevadí, ačkoliv na jejich fotosyntéze závisí celý náš život.

Po červnu rozpaluje za okny dlažbu červenec 2006. A prezentace Slovenské národní strany (SNS) jde s dobou. Uplynulo moře času od dní, kdy Bratislavou klusaly pohotovostní oddíly Hlinkovy gardy. SNS se dnes na oko prezentuje jako strana národně konzervativní, extremismus odmítá, přátelí se s umírněnými, postfašistickými subjekty jako italská Národní aliance a také s euroskeptiky a národovci demokratického původu, její pravidelné mediální kopance do maďarské menšiny postrádají krvelačnost.

Nové vládne zoskupenie je pre väčšinu prekvapením. Jedni sa čičíkali, že pravicové strany najmä s ohľadom na ich medzinárodné zázemie Smer jednoducho nemôže pri zostavovaní vlády ignorovať. Druhí boli presvedčení, že ako sociálnodemokratická strana sa nikdy nemôže spojiť s ultranacionalistami.

Ak to Robert Fico s budovaním sociálnej demokracie myslí vážne, naozaj by sa nemohol spojiť s SNS. V skutočnosti totiž nejde len o praktickú politiku, ako nás presviedča vicepremiér Čaplovič. Slová majú často oveľa silnejší vplyv než politické činy, preto Slotove nenávistné vyjadrenia voči Maďarom (nielen voči SMK), ako aj Rómom sú živnou pôdou pre národnostnú neznášanlivosť, rasizmus, násilie. Čaplovičova kritika SMK je oprávnená, ale jej obhajobu akokoľvek radikálnych maďarských záujmov nikdy nesprevádzal verbálny šovinizmus proti Slovákom. S výnimkou Miklósa Duraya, ktorý však nie je ani šéfom strany ani osobnosťou s významným vplyvom medzi Maďarmi na Slovensku.

Desať dní stačilo Robertovi Ficovi na to, aby bravúrne ponížil slovenskú pravicu a hanebne podviedol európsku ľavicu. Desať dní potreboval Robert Fico na to, aby sa diskvalifikoval ako plnohodnotný sociálny demokrat a pošpinil všetko, čo toto slovo znamená. Desať dní, ktoré otriasli Slovenskom...

Táto krajina zostane aj po júnových voľbách 2006 laboratóriom Európy. Namiesto šialených ekonomických experimentov sa tu odštartoval škandalózny politický experiment. To, že spojenectvo sociálnej demokracie a extrémneho nacionalizmu nemá v svetových dejinách obdobu, zjavne nebolo pre šéfa Smeru určujúce. Nateraz kalkuluje s predpokladom, že Európa si zvykne. Tak ako si zvykla na Schüssela s Haiderom, ako si zvykla na Berlusconiho s Ligou severu (ktorého Mikuláš Dzurinda neraz vyobjímal a nazval osobným priateľom), ako si zvyká na xenofóbnu poľskú koalíciu.

Podivnou reklamu lze nalézt na straně 88 v pátém, květnovém čísle "dámského" měsíčníku PULS, jehož neprodané zbytky nyní přibalil vydavatel Sanoma Magazines do červencového čísla časopisu Living spřáteleného vydavatelství Peloton. Topolánková Pavla, manželka předsedy ODS, zde dělá rozhovor se svou dcerou Topolánkovou Petrou, toho času lékárnicí, pod názvem "Se svými dětmi může hovořit o všem". Blábol o ničem a o potravinových doplňcích všeho druhu. Vtip je v tom, že rozhovor je v magazínu, jehož většinu textů tvoří "spotřebitelské rady" a "ženský obsah" - čti soft PR - výrobců módy, kosmetiky a prostředků na zhubnutí, kombinované s menstruačním horoskopem a články o dietách, oddělen od jinak neidentifikovatelného obsahu jednak špatnou grafikou, jednak slovem INZERCE, aniž je z textu jasný zadavatel. Mimo konstatování Topolánkové starší, že Mirek Topolánek "je politikem, hodně pracuje a brzy oslaví padesáté narozeniny, prozatím nejví známky únavy, ale prevence je důležitá...", se z celostránkového PR textu nedozvíme nic převratného. A vůbec nic o firmě, která inzerát zaplatila... Jen otázka Topolánkové matky, na kterou následuje doporučení Topolánkové dcery Topolánkovi otci brát ženšen, který "také zlepšuje potenci", dává celému inzerátu příchuť pikantního bulváru... O potenci politiků se nežertuje.

Dorothee Sölle (1929 - 2003) patří mezi nejvýznamnější theology XX. století. Spolu s Johannem Baptistou Metzem a Jűrgenem Moltmannem se počítá k čelním představitelům politické theologie a spolu s Elisabeth Schüssler Fiorenza se pokládá za jednu ze zakladatelek spirituality a theologie žen, kdy bývá řazena k jejímu radikálnímu křídlu, tj. k tzv. radikální feministické theologii nebo-li k feministické theologii osvobození. Dílo "Gott denken" (Myšlení o Bohu) z roku 1990 patří ke stěžejním dílům této německé protestanské levicové theoložky. V češtině je k dispozici strojopisný překlad většiny kapitol této knihy. Jedná se o neoficiální překlad pro vlastní potřebu, který vznikl v letech 1992 - 1994.

Rand Corporation, známy americký think-tank, pripravil v decembri 2004 správu o tom, ako sa má Západ postaviť k moslimskému svetu, pod názvom Moslimský svet po 11. septembri.

Správu sponzorovali letecké sily USA a realizoval ju RAND Project Air Force. Dlhá štúdia od začiatku navrhuje využiť rozdiely medzi šiítmi a sunnitmi v arabskom svete a pomocou nich šíriť demokraciu. Doslova sa v nej píše: "Spojené štáty môžu dostať príležitosť spojiť svoju politiku so šiítskymi skupinami, ktoré sa usilujú o vyššie zastúpenie vo vláde a väčšiu slobodu politického a náboženského vyjadrenia. Ak sa podarí realizovať toto spojenectvo, môže postaviť bariéru radikálnym islamistickým hnutiam a vytvoriť základy stabilnej pozície USA na Blízkom a Strednom východe." Väčšine čitateľov napadne, ako by mohla takáto politika vyzerať a či to nemožno nazvať aj starým koloniálnym heslom "rozdeľ a panuj".

Aj keď Rusko ako predsednícka krajina G8 určila pre summit v St. Petersburgu až tri prioritné témy (zdravotníctvo - boj so svetovými infekčnými epidémiami, vzdelávanie a globálna energetická bezpečnosť), je vopred jasné, že summit sa bude točiť najmä okolo poslednej z nich. Pritom základná otázka dvojdňového stretnutia sedmičky najvyspelejších štátov sveta a Ruska znie: je možné zmeniť energetický spor na energetický dialóg v prospech oboch hráčov, čiže (najmä) Európy a Ruska?

Roku 480 př. n.l. vytáhl perský král Xerxes, aby dobyl Řecko. Historii boje 300 Řeků proti přesile 60000 Peršanů známe jako bitvu u Thermopyl. "Až Peršané napnou tětivy svých luků a vystřelí, jejich šípy zastíní slunce," řekl tehdy malomyslně řecký voják. Dienkes ze Sparty mu na to odpověděl: "Dobrá, tak to s nimi budeme bojovat ve stínu.".

I když válka se rozhodla v bitvě u Palamidy, hrstka Řeků u Thermopyl zemřela, ale zastavila na rozhodující dobu armádu protivníka. Současný globální nástup nových technologií a služeb v médiích už zastavit nelze. Naštěstí.

◄ Digitální mobilní televize Sony VAIO UX90: 512MB RAM, Windows XP, 16GB Flash-SSD disk, 1024x600 XBRITE display, vysouvací klávesnice, tři USB 2.0 porty, Bluetooth, Firewire, vestavěný m ikrofon, webcam a snímač otisku prstů. Cena 1415 EUR.

Německý nakladatel WBG, který se před nedávnem rozhodl žádat po firmě Google soudní zákaz digitalizace jeho knih pro Google Books Library Project, se minulý týden překvapivě rozhodl žalobu u Krajského soudu v Hamburku stáhnout.

Stalo se tak poté, co místní soudce firmu varoval, že je velmi nepravděpodobné, že by byl takový soudní příkaz vydán. Soud rozhodl, že projekt Google autorská práva neporušuje. Znamená to, že ve svém úsilí zpřístupnit světový knižní fond veřejnosti v digitalizované podobě zaznamenal Google další úspěch.

Článek vyšel v týdeníku Ekonom

Nová italská vláda Romana Prodiho zveřejnila minulý čtvrtek plány, v jejichž rámci hodlá zrušit kontroverzní mediální zákony, které zavedla vláda Silvia Berlusconiho.

Ministr pro komunikace Paolo Gentiloni konstatoval, že v "nadcházejících měsících" navrhne Prodiho vláda nové zákony ohledně podnikatelské konkurence, dále zákony regulující prodej sportovních televizních pořadů a jiných autorských práv, zákony pro regulaci přechodu z analogového na digitální vysílání a zákony o budoucnosti italské státní televize.

Článek vyšel v týdeníku Ekonom

Deník Metro dostal ve Švédsku pokutu ve výši 54 000 euro (více než 1,5 miliónu Kč) za to, že věnoval celou první stranu švédského vydání reklamě na videohru Xbox Halo 2.

Švédský soud pro pravidla podnikání rozhodl, že "bylo lehké si ji splést s normálním redakčním materiálem," a nebyla jasně označena jako reklama. Materiál vyšel 11. 11. 2004. Jeho součástí byla fotografe velké kulovité budovy proti rudé obloze a titulek "Svět už bude navždycky jiný". "Z reklamy vznikal dojem, že na světě došlo ke katastrofě," komentoval to soud. List sice na stránce otiskl slovo "Reklama", avšak podle soudu to nebylo dostatečné.

Článek vyšel v týdeníku Ekonom

Serge July, bývalý maoista, který zakládal deník Libération, oznámil, že odchází z místa šéfredaktora, a to čtrnáct dní poté, co ho o to uprostřed finanční krize listu požádal hlavní akcionář Edouard de Rothschild. July konstatoval, že je "nesmírně smutný", že musí po třiceti letech v čele listu odejít.

Článek vyšel v týdeníku Ekonom

Je opravdu volání po vládě odborníků tak scestné, jak se nám mnozí čelní i jiní politikové snáží namluvit? Vůbec nechápu, proč se takové vládě říká "úřednická".

Snad nežiji v jiném světě, když si dovolím tvrdit, že téměř ve všech oborech máme špičkové odborníky, mnohdy uznáváné i mimo hranice naší republiky, tím více pak napříč politickým spektrem domácí scény. Pokud by se z takových lidí podařilo sestavit vládu, mohla by být daleko stabilnějším prvkem ve státě, v němž výsledky voleb neustále oscilují jen nepatrně kolem rovnovážného stavu. Bohužel tito lidé jsou většinou tak pohlceni svou prací, že na práci ve vládě již nemají čas a mnohdy i chuť, čemuž se ostatně nelze ani moc divit.

Pro Čechy skončilo mistrovství světa v kopané již před časem - vyřazením mužstva v jedné ze základních skupin. Vysoké vítězství nad týmem USA 3:0 naznačilo optimistům výborné pokračování, jenže přiznejme si, že tehdy mělo hru o poznání v moci - víc než my - poražené americké mužstvo. President Bush prý povzbudil své fotbalisty doporučením, aby "předvedli Čechům peklo". To však bylo našim předvedeno až v utkání s černými Ghaňany. Kdo však byl fanouškem Ghany, mohl hodnotit právě takový výkon jako krásný.

Pán Kotrba ma po dvoch mojich príspevkoch, kde som reagoval na ohlasy čitateľov Britských listov (teda nie z vlastnej vôle, pretože som pôvodne neplánoval účastniť sa polemiky, len vysloviť svoj názor), vyzval v osobnom maily k "zmene publikační logiky - ze stylu ad hominem do stylu ad factum." Prosí dále o změnu tématu publikace.

Britské listy nejsou diskusní fórum, ale deník. Kdyby Gustáv Murín nebyl tak samolibý a sebejistý, přečetl by si, že v Britských listech nepůsobím POUZE jako "grafická úprava", ale jako redaktor. A že jako autor mám poměrně konzistentní historii. Má - soukromě sdělená - disgustace z vyvíjející se diskuse a můj požadavek na něj jako autora byl legitimní.

Jan Lukas slavil loni své devadesáté narozeniny, a tak mu byl věnován třetí ročník výstavy `Maximální fotografie`.

Výsledek, s názvem NEW YORK POMPEI, je nejen krásný, ale taktéž úžasně mnohorozměrný.

Je to třináct párů fotek, pokaždé jedna z pompejských ruin a druhá z ulic na Manhattanu. Obrazy z Pompeje z roku 1963 jsou technicky tak dokonalé, že obstojí i v tak velkém formátu. Postrádají však veškerou originalitu a rozhodně nevybočují z české fotografické tradice.

Cyklus zvětšenin naprosto žije z Lukasových newyorských fotek, vzniklých o deset let později, když mu bylo už téměř 60 let.

Armáda, která pozemek technařům poskytla, podle Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) nevzala v úvahu, že koncem července, kdy se party uskuteční, budou vyvádět na loukách Doupovských hor mladé vzácní chřástalové polní. Petr Stýblo připomenul, že Doupovské hory patří mezi ptačí oblasti evropské sítě chráněných území Natura 2000, mimo jiné zejména kvůli ochraně chřástalů. Ochránci přírody jaksi zapomněli, že vojenský újezd je stále prostorem, kde cvičí armáda, provádí zde střelby a jezdí zde její těžká vozidla.

Technařům sliboval legální pořádání open air party už ministr vnitra Gross. Na svůj slib ale "zapomněl". Zástupci technařů, vedeni Tomášem "Docentem" Vajnerem, který byl v minulosti policií stíhán za "pořadatelství" CzechTeku, a kandidátem na poslance za stranu Zelených Pencem se ještě před volbami dohodla s dosluhujícím ministrem obrany Karlem Kühnlem (US-DEU) v Parlamentu, že armáda poskytne pozemek na kraji vojenského újezdu, organizátoři CzechTeku se postarají o všechno ostatní, včetně zdravotnického a hygienického zajištění a úklidu odpadků. Technaři armádě za pronájem areálu zaplatí 24 000 korun. Nyní by pomocí hrozeb sakcí Evrospké unie vůči Česku "zelení" (ne)přátelé pořadatelů a zhysterizovaní starostové několika přilehlých obcí nejspíše chtěli dosáhnout přehlasování rozhodnutí ministra Kühnla Paroubkovou vládou a vzbudit tak odpor a následné demonstrace mladých. Hezká intrika... ODS se musí smát. Český svaz ochránců přírody má podle ornitologa Oldřicha Buška v zásobě ještě ťuhýky a strnady luční.

CzechTek 2006 se bude - jako obvykle - konat poslední červencový víkend. Ve vojenském prostoru Hradiště v Doupovských horách. Očekává se tentokrát účast několika deítek tisíc mladých lidí, neb stejně masivní zásah státní policie jako loni je vyloučen legalitou pronájmu i charakerem pozemku, na kterém mají pravomoc vojenští policisté.

A vzhledem k tomu, že nad akcí převzal záštitu Kühnl, ministr za "novou Unii svobody", pak v souladu s jejím programem jde o "svobodu jak individuální, politickou, tak i svobodu ekonomickou... - ...důvěřovat ve schopnost lidí, snažit se co nejméně zasahovat do lidského konání... , ...zajistit lepší komunikaci mezi politickou sférou a strukturami občanské společnosti".

4. 8. 2003 CzechTek, rozhořčení měšťáci a spravedlnost pro všechny ZDE

Velmi dobrý je film Martina Kotíka Všechno nejlepší. Nevysvětlitelně je inzerován jako "komedie", avšak humoru je v něm spíš málo. Je to zajímavá studie o mezilidských vztazích, odehrávající se v podivně klaustrofobní situaci, v níž není jasné, co je co a kdo je kdo. Nejsem si jist, zda tvůrci filmu opravdu zamýšleli vytvořit takto kafkovské dílo a nikoliv jen nezávaznou komedii. Pokud usilovali o komedii, výsledek jí není -- je jí pozoruhodně přemýšlivý film.

Ve středu pokračoval filmový festival v Karlových Varech dalšími dvěma výbornými filmy: v poledne se odehrál film zkušeného amerického režiséra Stephena Soderbergha Bubble (Bublina), 2005 , v podvečer pak celovečerní debut mladého německého režiséra Hanse Steinbichlera Winterreise (Zimní cesta), 2006.

Dobrá literatura je vždycky obžalobou, nikoliv obhajobou života, napsal Colin Wilson ve svém nesmírně vlivném kritickém díle The Outsider v padesátých letech. Ověřte si to na klasicích, Colin Wilson má pravdu, připsal k tomu v sedmdesátých letech ve své kritice socialisticko-realistické literatury z normalizačního Československa Josef Škvorecký. Tyto výroky se mi připomněly dvěma vynikajícími filmy, které jsem zhlédl v úterý odpoledne v Karlových Varech. Jde o film Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005) Vladimíra Morávka a Tideland, Země přílivů Terryho Gilliama.

Rozhovor Jana Čulíka s Terry Gilliamem z roku 2004 je v Britských listech ZDE

Gilliam v něm říká už tehdy v podstatě totéž, co řekl znovu v rozhovoru s festivalovým bulletinem v Karlových Varech, který vyšel ve středu 5.7.

Někteří lidé si už tipují, že celovečerní debuty Joachima Triera Reprise (Repríza), by mohl dostat na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus. Nerozhodla jsem se dosud, zda s těmito lidmi souhlasím, ale mám k tomuto filmu hodně co říci.

Some are already tipping Joachim Trier's feature debut, Reprise (Norway, 2006), as a real contender for the Crystal Globe in the main competition of this year's Karlovy Vary film festival. I have not decided yet whether I agree with these people, however I certainly have a great deal of good things to say about this film.

Letos se v Karlových Varech fanfárami a fábory vítal Andy García, který dostal Křišťálový glóbus za "vynikající umělecký příspěvek světové kinematografii". Přijel se svým režisérským debutem, filmem Ztracené město, a viděli jsme ho v pondělí dopoledne.

Vždycky doufám, že lidi předčí mé očekávání. Bohužel, to se v tomto případě nestalo, neboť mi tento film připomněl tolik jiných filmů, natočených za stejných okolností -- úspěšný, ano, schopný herec zaujme místo za kamerou i před kamerou, a výsledkem je blyštivý, profesionálně natočený film, který však má v sobě nádech samolibosti. Nechci mu příliš krutě kazit jeho slavný den -- jak říká "Každičký detail, všechno, na čem mi záleží, všechno, co miluju, všechno, na co myslím, všechno, co jsem, je v tomto filmu." Ano, přesně takový dojem to dělá -- je to prostě film a la Andy Garcia.

This year the fanfares and streamers at Karlovy Vary were for Andy Garcia, who was awarded the Crystal Globe award for outstanding artistic contribution to world cinema. He came with his directorial debut, The Lost City, under his arm, and we went to see it on Monday morning.

I always like to hope that people will exceed my expectations. Unfortunately this is not the case here, as the film reminded me of so many others made under the same circumstances - a successful, and indeed accomplished, actor takes his place behind the camera as well as in front of it, and the result is a shiny and professional movie, which has an unfortunate tinge of slight self indulgence. I do not want to rain on his parade too cruelly - as he says, "Every single detail, everything that I care about, everything that I love, everything that I think about, everything that I am is in that movie.", but it does feel like that - the Andy Garcia movie.

V neděli měl na karlovarském filmovém festivalu premiéru nový film Jana Hřebejka Kráska v nesnázích. Je dobře zahraný a má i vtipné, dobře napsané dialogy. Bohužel, premisa, z níž vychází, a tedy i příběh, jsou schematické. Celé je to taková pohádka.

Kráska v nesnázích - ČR 2006 120 min., námět: Robert Graves, Petr Jarchovský, scénář: Petr Jarchovský, kamera: Jan Malíř , hudba: Aleš Březina, Radůza, zpěv: Radůza, producent: Ondřej Trojan režie: Jan Hřebejk hraje: Anna Geislerová, Josef Abrhám, Roman Luknár, Adam Mišík, Michaela Mrvíková, Emília Vášáryová, Jana Brejchová, Jiří Schmitzer a další.

Drobná poznámka na okraj karlovarského festivalu: Už jsem zase zapomněl, že mnozí čeští konferenciéři při vystupování na veřejnosti mají často neuvěřitelné nutkání sdělovat lidem banality: jaksi rekapitulovat, co každý dávno ví. Jakou to má funkci? Zřejmě jakéhosi psychologického pohlazení: "Jsem jedním z vás , nebudu vás zatěžovat informacemi, uvedu svět frází, který je nám všem tak nějak důvěrně znám. Takže se u nás můžete cítit doma. "

Rafťáci jsou další zábavnou, profesionálně vyrobenou, nezávaznou filmovou komedií, která znovu využívá známých a oblíbených českých témat: prázdniny v horké letní krajině, tentokrát při sjíždění řeky, a dva šestnáctiletí mladíci, usilující o ztrátu panictví. (Stálo by za psychoanalýzu, proč tato dvě témata pořád Čechy tak přitahují). Film je vystaven na sérii předem vypočítaných gagů: oba mladí hrdinové usilují dostat (nějakou) dívku do postele, neustále se však při tom setkávají s různými protivenstvími. Skoro každý pokus o sexuální styk v tomto filmu končí tím, že k ničemu nedojde, protože dojde ke komické situaci. Situační komika je prokládána svižným dramatickým dějem. . Zajímavé je, že když konečně k něčemu mezi chlapcem a dívkou má ve filmu dojít, navzdory komerčnosti je to lyrická, jemná scéna. Srovnejte se zábavnými anglickými komediemi se sexuálním podtextem Carry On, které se vyráběly od padesátých let. Rafťáci jsou na daleko vyšší úrovni -- pozoruhodný je ten lyrismus, který se nakonec ve filmu objeví.

Problém je, že každý film z železničního prostředí nutně navozuje představu konkurence s Ostře sledovanými vlaky Jiřího Menzela a s Kalamitou Věry Chytilové. Divák se okamžitě musí ptát, když ho režisér a kameraman přivede do "prostředí malé železniční stanice", jestli se nebude opakovat to, co už tady bylo.

Jaký je hlavní rozdíl mezi tímto novým filmem a oběma klasickými díly? Obdobný jako rozdíl mezi českou literaturou, psanou před rokem 1989 a po něm. Předchozí literatura -- i oba tyto klasické filmy -- se vyrovnávaly s obdobím útlaku. Jejich tématem byla, abych parafrázoval Karla Kryla, "myšlenka na lásku v zajetí strachu". Pojednávaly o přirozené realitě v útlaku neživotného ideologického schématu. V Ostře sledovaných vlacích máme "malé jeviště", "malé dějiny" výpravčího Hubičky a eléva Miloše Hrmy; ti se zabývají "vlhkými lidskými problémy", zatímco na scéně "velkých dějin" zuří totalitní útlak nacistického režimu, rozkládajícího se koncem brutální druhé světové války.

Je mi skoro 30 let, věk tak zrovna na to, abych si ze svých potlačovaných přání vysnil nějakou krizi středního věku. Prozatím mi to ale nejde, protože převládají některé "adolescentní" sklony, skrze které se vždy ještě dostatek přání ventiluje. To má za následek, že mě oproti většině mých vrstevníků zajímá, jestli existuje nějaká vyšší úroveň popkultury, kterou jsme absolutně obklopeni a která má nevídanou schopnost produkovat sebe sama jako perpetum mobile za stále většího obratu. Přes úvahy o své vyprázdněnosti na jedné straně přitahuje čím dál větší masy teenagerů a na straně druhé stále nepřestala, mimo svůj hlavní proud, vytvářet skutečně zajímavé jevy, které spadají do oblasti k zábavnímu průmyslu tak blízké a tak vzdálené zároveň -- do umění.

Znáte takovou tu "značku" zjišťující a ukazující rychlost vozu projíždějícího okolo ní? Prozradí se jak blikajícími číslicemi, tak brzděním aut, které okolo ní projíždějí. Ve většině řidičů působí zmatek: brzdí, ale vlastně ani neví, jakou rychlostí by měli okolo tohoto místa jet. Tatáž "značka" by přibrzdila provoz i v úseku bez omezení rychlosti - aniž cokoli přikazuje, jen měří.

Takovou paniku vyvolává proto, že na českých silnicích máte málokdy jistotu, že jedete podle předpisů. Značení je velmi nepřehledné, často špatně viditelné, zmatené a nelogické, neudržované a nespolehlivé. Věc jde tak daleko, že i když nechcete, často musíte porušovat dopravní předpisy v zájmu plynulosti provozu, či dokonce v zájmu provozu vůbec.

Na šestém, výročním zasedání Rady Českého rozhlasu 28. 6. 2006 a na zasedání předsednictva Rady, které mu předcházelo, vypukla kontroverze o budoucnost Českého rozhlasu. Stalo se tak v době po započetí zásadních kroků Českého rozhlasu k naplnění cílů veřejné služby v období digitalizace médií. Byl to za posledních šest let, co spolupracuji s Českým rozhlasem i jeho Radou a poslední dva roky, po které jsem sám členem Rady, jediný pokus o zákulisní posílení vlivu poslanců politických stran a politiků obecně na rozhodování o podobě vysílání a budoucnosti mediální veřejné služby. Byl to v Rozhlase doposud jediný pokus o nátlak prostřednictvím temného zákoutí sněmovny a apelu prostřednictvím nijak nespecifikovaných názorů nijak nespecifikovaných "odborníků na média" v nijak nespecifikovaných politických stranách, kteří prý nesouhlasí se současným směřováním Českého rozhlasu. Do této chvíle panovala mezi členy Rady otevřenost a korektnost.

Byl to doposud jediný vážný pokus od televizní krize v roce 2000, o kterém vím. Realizovala ho bývalá manželka tajemníka prezidenta Klause, členka ODS v Praze 2, redaktorka internetového serveru Česká média mediálního lobbisty Jaroslava Berky, čerstvě zvolená místopředsedkyně Rady Dana Jaklová.

ČTK: Rada žádá ředitele ČRo, aby zastavil přípravy dalších stanic ZDE

Jako jeden z mála Čechoslováků, tedy vlastníků českého i slovenského občanství, mohl bych si spokojeně říct: Tak vládu už mám. Tedy alespoň v Bratislavě. Sotva mám ale důvod ke spokojenosti, tato vláda asi k národnímu sblížení na Slovensku nepovede. Rychlostí jejího vytvoření nás Slováci o několik koňských délek předběhli a proti vývoji v Praze má slovenská vláda lepší situaci i v tom, že bude mít celkem spolehlivou většinu v NRSR, čili v Národní radě Slovenské republiky.

Důsledné užívání technologie, která je dnes běžně k dispozici, by zřejmě rázem vyřešilo problémy globálního oteplování, kdyby ale lidé nebyli líní tuto technologii přijmout, napsal britský deník Independent. Nahrazení klasických žárovek nízkoenergetickými žárovkami (v britských supermarketech se právě prodávají dvě takové žárovky za celkovou cenu 40 Kč) bylo zabránilo vypuštění 16 miliard tun uhlíku do atmosféry během nadcházejících 25 let. Vyplývá to ze zprávy Mezinárodního úřadu pro energii - International Energy Agency.

Úřad konstatoval, že není zapotřebí vymýšlet žádnou novou technologii, protože technologie úsporných žárovek už existuje a přechod na tyto žárovky by uspořil více než 1300 miliard GBP (2600 mld USD, 1874 mld EUR, 53355 mld Kč).

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V dubnu přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 20 876..00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Příjem z reklamy byl 2600 Kč. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.