"Zpravodajství musí poskytovat divákům a posluchačům inteligentní a informované informace o problémech, které jim umožní vytvořit si vlastní názor. Reportér smí vyjadřovat profesionální, novinářský úsudek, nikoliv však osobní názor. Jeho úsudek musí být inteligentní a spravedlivý. Diváci a posluchači nesmějí být schopni zjistit z pořadů BBC osobní názory moderátorů a reportérů na kontroverzní otázky veřejné politiky."

Toto je citace z programových zásad (Producers' Guidelines) společnosti BBC. BBC se jich také většinou dobře přidržuje. To je tedy odpověď na otázku, zda je profesionální, nezávislá novinářská práce možná.

Snad ještě z dob komunismu přežívá mezi mnohými českými novináři touha lísat se k mocným, je to pozoruhodný výraz komplexu méněcennosti. Pochlebovat mocným je pro novináře nesmírně ponižující věc.

V českém prostředí očekávají média od svých čtenářů, diváků a posluchačů, téměř náboženské přimknutí se k establishmentovým názorům, které prezentují. Před časem to výstižně napsal v týdeníku Reflex komentátor Bohumil Pečinka:

"Musíte se zařadit. Protože maloměsto ctí hlavní proud, je důsledné v jeho obraně před všemi nesouhlasnými názory a projevuje v tomto ohled pozoruhodný stádní pud. O reálné situaci se dozvíte pomálu, zato je často dostatečně zdůrazňováno, jaký se má zaujmou správný postoj. Jakmile otevřete české noviny, už vás nějaký komentátorský panák škatulkuje: jste komunisti, zbabělci a milovníci starých pořádků? Tak si myslete tohle. jste demokrati, inteligenti a máte charakter? Tady je váš názor. Nechcete tam ani tam? Na to, holenkové, zapomeňte. Už jste v Čechách. Musíte se zařadit."

Britské listy považují za svůj hlavní úkol v českém jazykovém prostředí podvracet tento "mediální konsensus" - tím, že se snaží do tohoto prostředí v rámci diskuse přinášet "jiné" myšlenky odjinud - nikoliv proto, že by jimi chtěl šéfredaktor čtenáře "zmanipulovat", ale proto, aby o nich prostě lidi uvažovali a dospěli sami k vlastnímu samostatnému závěru.

Britské listy nevyznávají princip českých médií o tom, že se čtenář musí k prezentovaným názorům "zbožně přimknout" a tím demonstrovat svou politicko-společenskou příslušnost (asi tak, jako v roce 1977 musela celá československá populace podepsat bez čtení původního dokumentu Antichartu).Publikují "podvratné" názory jako příspěvek do diskuse, nikoliv proto, aby je čtenářům vnucovaly jako jedinou, svatou, možnou pravdu. Tento monolitní přístup mnohých českých médií nevyznávají.

Podstatou demokracie není lézt do zadku mocným tohoto světa, ale vést otevřenou, kritickou diskusi o všech aktuálních problémech, s cílem najít nejkvalitnější řešení. Názory, které vyjadřují někteří lidé v České republice jako "Je prozápadní, a tedy demokratický" jsou v mezinárodním kontextu nepochopitelné. (Neznám nikoho v Británii, kdo by vyslovil takto absurdní názor.)

Bylo by primitivní uvádět u každého článku, že "jeho názory se nutně neshodují s názorem šéfredaktora". Předpokládám u čtenářů inteligenci a schopnost uvědomit si, že tomu tak je.

Základním principem Britských listů je snaha hledat a prezentovat "jiné" názory, než jaké ovládají český konvenční mainstream. Rozdělování na "pravici" a "levici" v dnešním složitém světě už dávno nefunguje, avšak kdyby česká média ve své většině pochlebovala komunismu či socialismu, Britské listy by vyhledávaly pro vyváženost těchto názorů "podvratné", "jiné" názory zase z opačné, tj. "pravicové" strany.

Zkuste si určit, koho Jan Čulík v Británii asi volí - nebo jaké má volební preference v českém kontextu.