Ozdoba společnosti

"Voni jsou nějakej útlocitnej," komentuje moje poznámky k nízké výkupní ceně A.L., bazarník společnosti AA Antik, posledních 15 let všem známý pod přezdívkou Žid.

"Poslechnou novinářskej, nechaj si ty teorie do vlastní branže a dojdou pro flašku, stejně jsou na řadě," dodává. Poznámek bylo několik, ale vlastně jenom jedna:

Jestliže je totiž předpokládaná prodejní cena 400 Kč, vyplatit alespoň 150 korun by přeci neměl být problém. I když to bylo na ruku. Navíc každý lepší kousek, vykoupený tady v té chudší části Prahy na pomezí Vinohrad a Vršovic se stejně stěhuje buď do pobočky u Malostranského náměstí nebo Zlaté uličky na Pražském hradě.

Není nad dobré vztahy s Hradní správou. Sice to něco stojí, ale ta rejže, ta rejže. Žádné paradoxy, žádné absurdní drama, hned za zády hradních krasoduchů platí jenom jedna filozofie - vejvar.

Krásný den

Jeden ale nikdy neví, kdy se pohoda zlomí a zisk změní ve ztrátu. Tamtéž, ale o týden později cinknou dveře a v nich stojí cikán v montérkách. Jestli prej berou hodiny. Nástěnné kyvadlovky, závaží ale chybí.

Berou.

Občan si po nezbytném předložení občanského průkazu odnáší 3000 korun v hotovosti. Bazarník zapisuje výplatu 3500, neb majitel podniku je stejně lump a nevyplácí mu  k platu kdysi slíbená procenta. (asi na to zapomněl, má toho moc...

Minimální přepokládanou prodejní cenu po vyčištění a výměně závaží odhadl A. L. na 8000 korun. Hodiny pak postavil ke stěně, kdyby se náhodou objevil kupec, ještě než půjdou do gala a do Zlaté uličky.

Druhý den během běžného provozu se mezi zákazníky objevil člověk se zájmem o nějaké hodiny. Postupně si všechny prohlédl, poptal se po cenách a nakonec se krátce zastavil u kyvadlovek dosud opřených o zeď. Dostalo se mu ujištění, že jsou v perfektním stavu, jenom čekají na úpravu do prodejní podoby. Na to odvětil něco jako "hm" a že se mu stejně líbí jiné a odešel.

Za dvě hodiny vešli do prodejny dva policisté, za nimi předchozí návštěvník. "To je ten zloděj," ukázal prstem na A. za stolkem. Ten si právě pod lampičkou z pravého bakelitu ala padesátá léta poklidně četl knížku o válečných letadlech. Důmyslnou konstrukci Junkersu 88 už nestihl vychutnat.

"Krve by ses ve mně nedořezal a ještě jsem ze sebe udělal idiota," vypráví mi pozdě odpoledne bazarník. Když totiž chlápka před policisty vyzval, aby vlastnictví hodin doložil, jenom zalovil v kapsách, na stůl vítězoslavně položil právě ta chybějící závaží a dodal: "Zatkněte ho." Ale nezatkli.

Běloch ostrouhal

Věc se měla tak, že zmíněný pán předal kyvadlovky hodinářům. Ti je přenesli na přívěsný vozík, závaží nechali u řidiče. Cestou do dílny zaparkovali na ulici a stavili se na oběd.

V té chvíli objevilo hodiny bdělé oko náhodně procházejícího Roma. Za okamžik zmizely, přesunuly se o několik ulic dál a přistály v AA Antik. Světy bílých a černých chytráků se tu opatrně střetly, zjistily, že kontakt by mohl být oboustranně výhodný a udělaly obchod.

Běloch ovšem nakonec ostrouhal. Nebyl dost rychlý. Ukolébal jej klid, s jakým mu byl předložen pravý občanský průkaz.

Jakékoliv vykrucování bylo zbytečné. Dotyčný prokázal, že hodiny jsou jeho. Bazarníka před podezřením z trestného činu zachránil jen zápis v knize výkupů, podepřený údaji z pravého občanského průkazu.

Majitel krámu A. polovinu ztráty naúčtoval. Namísto pětistovkové prémie sedmnáct stovek mínus.

Od té doby chodily výkupy okamžitě mimo krám, co kdyby je někdo zase poznal...