Zaprvé, Newsweek se se mnou nikdy nespojil, ale obrátila se na mne jedna poradenská firma z Británie, která získala mé jméno z Carnegie Foundation/Kolumbijské univerzity, pro niž jsem napsal v minulosti několik mediálních analýz. Zajímali se o všechny aspekty možností investovat do vytvoření české verze týdeníku Newsweek. Setkal jsem se s nimi vícekrát a -- ne, nikdy mě nezajímalo stát se jejich poradcem, protože řídím 11 časopisů v nakladatelství Mladá fronta, a.s. (to nakladatelství nemá nic společného s deníkem MFD) a nevidím důvodu, proč bych měl odcházet z manažerské funkce jen proto, abych se někde stal poradcem.

Kromě toho, jak čtenáři Britských listů vědí, nejsem nejvhodnější osobou, která by měla dělat poradenství pro časopis, vlastněný Američany, vzhledem k svým kritickým názorům na americkou zahraniční politiku a na Bushovu vládu. Vlastníkem týdeníku Newsweek je konglomerát General Electric/NBC TV/Microsoft, který otevřeně vedl kampaň za George W. Bushe a proti Al Gorovi v době, kdy byl Bill Gates pod podstatným tlakem od Clintonovy vlády kvůli svým monopolním praktikám.

Osobně jsem proti představě, že by zpravodajský týdeník měli vlastnit cizinci -- zejména Američané se svou tendencí šířit misionářsky "domorodcům" své evangelium. Takže, jestli je to pravda, že firma Axel Springer Praha poslala svého vyslance do čísla 251 na West 57th Street, vyhodila své peníze oknem. A jestli je to pravda, že si přeložili mé tzv. "protiamerické" články i údajnou zprávu o tom, jak špatná byla má práce jako zástupce šéfredaktora časopisu Playboy, pak je budu žalovat u amerického soudu za pošpinění mého dobrého jména (až ten čin tam spáchá zaměstnanec firmy Axel Springer).

U českých soudů časem plýtvat nebudu, protože v ČR neexistuje taková tradice ochrany dobrého jména občanů jako v Americe, nemluvě o tom, že odškodné, vyplácené v těchto případech je daleko vyšší. Zejména jestliže tvrdí, že má práce v redakci časopisu Playboy nebyla kvalitní. Důvodem, proč jsem odešel od firmy Axel Springer, vlastnící českou verzi časopisu Playboy, byla totiž absolutní absence jakéhokoliv novinářského profesionalismu v redakci české verze časopisu Playboy. Poměry v redakci českého Playboye, která přešla z dob, kdy býval majitelem časopisu Antonín Charouz, byly totiž docela neuvěřitelné.

PS. Čermák píše, že "Golgo byl tak neopatrný, že informaci o své roli dokonce zveřejnil ve Strategii" -- to však není pravda: nebyl jsem neopatrný, protože mi bylo řečeno, že je možno tyto informace už zveřejnit, aby se vyzkoušela reakce trhu.

Exkluzivní informace pro Britské listy: Připravuji mnoho analýz trhu pro zahraniční mediální podniky a mohu nyní sdělit české veřejnosti, že druhé největší nakladatelství v Portugalsku se chystá vstoupit na český trh s různými tituly. Vlastní, například, portugalskou verzi německého zpravodajského týdeníku Focus. A jiné nakladatelství, které vlastní Češi, bude mít připraven k vydávání zpravodajský týdeník v říjnu. Má to být týdeník s výraznými názory, bude používat nový formát, bude odvážnější a méně politicky korektní. Bezpochyby to na trhu vyvolá poplach. Investice mají být přibližně ve výši dvou milionů eur a první dva roky nemusí přinášet časopis zisk. Časopis bude mít 120 stran, formát A4, stejný jako Reflex. Mnoho novinářů z Lidových novin, kteří jsou prý nespokojeni s opatrným vedením Veselína Vačkova už hovořilo s tímto nakladatelem. Také se jedná o dvou nových amerických lifestylových titulech a do prosince by na českém trhu měl být také jeden z celosvětově nejznámějších francouzských titulů. Pro lidi ve sdělovacích prostředcích bude velké překvapení, kteří lidé z dosavadních médií přejdou do nových podniků.