"Je velmi alarmující, že organizace hájící lidská práva napadá jedno z neoddiskutovatelných práv občanů v demokratických zemích - právo na sebeobranu a vlastnění zbraně. Je naivní si myslet, že jedno bez druhého může existovat." Tímto výrokem začíná na Britských listech tisková zpráva sdružení LEX. V jejím úvodu tedy stojí militantní útok na stanovisko, které v kritizovaném textu vůbec není obsaženo. V textu zprávy z 20. 10. je obsažena pouze polemika s konkrétním názorem autora publikace "Zbraně a střelivo mezi paragrafy" Jana Komendy, podle nějž je přítomnost střelné zbraně v každé domácnosti normálním stavem.

Tvrzení, že právo držet zbraň není základním lidským právem, vychází z nálezu Ústavního soudu a bylo použito výhradně v kontextu této polemiky. Nesouhlas s názorem prosazujícím všeobecné ozbrojení obyvatelstva má ovšem k napadení práva na sebeobranu a držení zbraně dosti daleko.

Amnesty International nikde nevolá po odebírání loveckých zbraní myslivcům, skutečných sportovních zbraní sportovním střelcům, krátkých střelných zbraní držitelům obávajícím se o svou bezpečnost.

Napadený oddíl III. zprávy z 20. 10. se vůbec nevěnuje napadání výše uvedených práv, je totiž celý věnován skutečnosti, že ačkoli podle litery zákona č. 119/2002 Sb. spadají vojenské zbraně pod kontrolní režim odpovídající kategorii A (zakázané zbraně), je na českém trhu možné některé typy vojenských zbraní, konkrétně například odstřelovačské pušky, nabízet jako zbraně tzv. sportovní (v kategorii B).

Tyto skutečnosti vrhají na fungování stávajících kontrolních mechanismů velmi nepříznivé světlo. V jednom případě -- u pušky SVD (alias TIGR II.) -- jde o zbraň nacházející se ve výzbroji Armády ČR, tedy jednoznačně o vojenskou zbraň ve smyslu § 1 zákona č. 119. V ostatních případech je třeba obávat se, že zbraně vyvinuté pro ozbrojené síly spadají pod definici uvedenou v bodu 17 přílohy zákona č. 119 "palná zbraň, která je určena k vedení námořní, letecké nebo pozemní války".

Jestliže sdružení LEX tvrdí, že zbraně neschopné plně automatické střelby pod posledně uvedenou definici nespadají, pak by z jeho stanoviska například vyplývalo, že voják britské armády v době války o Falklandy vyzbrojený samonabíjecí puškou L1 vlastně bojoval s civilní zbraní. Tvrzení, z nějž je možno vyvozovat takto absurdní závěry, je podle názoru Amnesty International naprosto neobhajitelné a nebude dále nijak komentováno.

Amnesty International vyzývá sdružení LEX, aby vysvětlilo, na základě které části zprávy z 20. 10. formulovalo obvinění, že zpráva "hází do jednoho pytle slušné majitele zbraní a gaunery s diktátory". Na podporu tvrzení, že 80 -- 90 procent nelegálních zbraní bylo původně nabyto legálně, je Amnesty International připravena předložit několik zahraničních studií z oblasti výzkumu nelegálního obchodu se zbraněmi. Uvedení tohoto snadno doložitelného faktu však opět nezakládá důvod k obvinění vznesenému sdružením LEX.

Další obvinění tvrdí, že zpráva z 20. 10. zatajila informaci o existenci Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva. Informace o existenci a pravomocech úřadu je však v textu zprávy obsažena a Amnesty International vyjadřuje podiv nad skutečností, že sdružení LEX při své důkladné kritice tuto skutečnost nezaznamenalo. Procedury předepsané pro zkoušení zbraní úřadem jsou nicméně nastaveny tak, že občan, který není držitelem zbrojního průkazu, nemůže podat podnět k přezkoušení zbraně. (Je třeba příslušnou zbraň předložit.) Na úřad se tedy mohou obracet pouze držitelé zbraní, nikoli řadoví občané obávající se o svou bezpečnost v důsledku relativně snadné dostupnosti zbraní vyvinutých pro potřeby ozbrojených sil.

Jestliže je pravda, že v době platnosti předchozího zákona 288/1995 Sb. nenastaly potíže s registrací pušek M1 Garand, jež uvádí zpráva z 20. 10., ale karabin M1, jak tvrdí sdružení LEX, pak autor zprávy Amnesty International -- koordinátor zbraňové skupiny Karel Dolejší -- ke škodě použitého argumentu vycházel z nepřesné informace. Mezi výkonem problematické karabiny M1 a výkonem odstřelovačských pušek, jež jsou dnes nabízeny jako "sportovní" zbraně, je totiž podstatně větší rozdíl než mezi puškou M1 Garand a zmíněnými odstřelovačskými puškami.

Kdyby puška CZH 2003 byla Samopalu vz. 58 podobná "pouze vzhledem", jak uvádí LEX, nevznikla by vůbec potřeba hovořit o tom, že zbraň byla nevratně zbavena možnosti střílet dávkou. Provedení některých změn na spušťovém mechanismu však neznamená, že zbraň ve všech ostatních ohledech konstrukčně nevychází ze samopalu a že nepoužívá stejných součástek (stejný funkční princip založený na odběru plynů z hlavně, podstatná část spušťového a bicího mechanismu, stejná hlaveň, střelivo, potažmo i zásobník, pažba z plněné pryskyřice atd.). Tvrzení, že CZH 2003 je samopalu vz. 58 podobná "pouze vzhledem" je přinejlepším bagatelizací. Puška CZH 2003 používá shodný náboj jako karabina SKS a stejně jako ona je vybavena zásobníkem na 10 nábojů. (Amnesty International má nicméně k dispozici fotografie CZH 2003 s původním zásobníkem Sa vz. 58 na 30 nábojů, jenž lze použít zcela bez problémů.) Předchůdce pušky CZH Sa vz. 58 má účinný dostřel 400-600 metrů a úpravy provedené na spušťovém ústrojí sporné zbraně nemohly tuto hodnotu nijak ovlivnit. Karabina SKS má udávaný dostřel 500 metrů. Vybavení pušky CZH kompenzátorem zdvihu hlavně vede oproti Sa vz. 58 ke zvýšení přesnosti při střelbě jednotlivými ranami a přiblížuje tak tuto pušku karabině SKS. Rozdíly ve hmotnosti nejsou v této souvislosti vůbec podstatné.

Dokládat civilní charakter odstřelovačské pušky Dragunov tvrzením, že jedna její verze postrádá úchyt pro bodák, je záměrnou demagogií. Amnesty International vyjadřuje silnou pochybnost o tom, zda se sdružení LEX podaří publikovat v boji pořízené fotografie původní pušky Dragunov s nasazeným bodákem. Význam bodáku v současnosti poklesl na minimum a podstata činnosti odstřelovače navíc vždy spočívala ve střelbě jednotlivce na dálku, nikoli v pořádání masových bodákových útoků. Puška TIGR II. vybavená optickým zaměřovačem se čtyřnásobným zvětšením a infračerveným zobrazováním je i bez bodáku schopna plnit úkoly odstřelovačské pušky.

Puška LAR Grizzly byla podle dostupných informací nabízena na veletrhu IDET 2001 za 130 000 korun, nikoli za 150 000 tisíc, jak uvádí zpráva sdružení LEX. Tak jako u pušky TIGR II., ani zde nebylo záměrem zprávy Amnesty International tvrdit, že České republice hrozí masové vyzbrojování obyvatelstva touto zbraní -- šlo o varování před individuálním zneužitím Z informací které má Amnesty k dispozici nikterak nevyplývá, že by držení této pušky oproti držení běžných sportovních zbraní podléhalo přísnější kontrole.

Puška Accuracy International popsaná prodejcem jako "vysoce přesná terčová puška určená pro střelbu praktických disciplín" je podle článku Martina Helebranta ve Střeleckém magazínu č. 12/2001 ve skutečnosti odstřelovačskou puškou. Accuracy International vyrábí takřka výhradně vojenské zbraně konstruované speciálně pro použití v ozbrojených silách. Jestliže v jiných státech je možno takovou vojenskou zbraň bez omezení nabízet i na civilním trhu, český zákon č. 119/2002 Sb. takový postup neumožňuje. Komentáře sdružení LEX pouze zastírají tuto základní skutečnost.

Konečně výhrady vůči postupu některých poslanců při schvalování zákona č. 119/2002 ve zprávě Amnesty International z 20. 10. nebyly způsobeny nepochopením parlamentní demokracie, jak uvádí tisková zpráva LEXu. Amnesty International si totiž v dané souvislosti není jista, zda zmínění poslanci skutečně naslouchali v prvé řadě hlasu svých voličů. V případě, že by tak učinili, byli by povinni odpovědět i na jiné otázky, než "Co dělat pro to, abychom si zbraně zachovali i pro další volební období?" (viz diskuse na stránkách sdružení LEX). Například na otázku, zda údajně "antikorupčně" nastavené kontrolní mechanismy jsou také dostatečně účinné a schopné zabránit zneužití zbraní. Nyní jsou na českém trhu volně dostupné vojenské zbraně. Podle našich zkušeností ani prodejci zbraní nepovažují tuto situaci za normální.

V zahraničí existují případy korektní spolupráce mezi sdruženími usilujícími o kontrolu obchodu se zbraněmi a subjekty zainteresovanými na tomto obchodu -- například s firmou Sturm, Ruger & Co. Situace v České republice má k něčemu takovému zatím hodně daleko. Ačkoli se Amnesty International ve zprávě z 20. 10. o sdružení LEX vůbec nezmiňuje, stala se terčem nevyprovokovaného útoku za hranicí dobrého vkusu, založeného na minimu argumentů a spoustě silných slov typu "žvást", "goebbelsovsky tendenční" a podobně.

Autor tiskové zprávy LEXu Tomáš Trávníček si s autorem zprávy Amnesty International Karlem Dolejším v minulých dnech vyměnil emailovou korespondenci a touto cestou prodiskutované námitky odborného charakteru se v jeho posledním textu již neobjevily.

Za to se navíc objevila výtka, že text z 20. 10. byl anonymní a že k němu chyběla diskuse. Totožnost autora zprávy otištěné 21. 10. na Britských listech byla však redakci od samého počátku známa a docházelo k předávání emailové korespondence. Tiskové zprávy obvykle nebývají považovány za autorský text a nebývá tedy zvykem uvádět jméno autora (pouze kontaktní osobu), ani k nim pořádat diskuse (což navíc na Britských listech v současnosti již není možné). Proto i posledně jmenované výtky jsou naprosto bezpředmětné a jen demonstrují, co nezvládnuté agresivity se může skrývat za prohlášením typu "Máme právo používat zbraně".

Kontakt na Karla Dolejšího, který se v české pobočce Amnesty International zabývá otázkou střelných zbraní, je patreides@centrum.cz