Nevím to já, neví to podstatná řada poslanců včetně členů kulturního výboru a mediální komise - a neví to ani většina diváků. Každý si pod touto doublespeakovou floskulí představuje diametrálně něco odlišného a každý s ní mává jako neandrtálec kyjem. Najde se v segmentované a specializované divácké obci s půlenou politickou orientací ten opravdu nejnižší společný jmenovatel? Nenaplní se nakonec železná logika Železného o tom, že veřejná služba je vše, co komerční média nedokáží lépe? V zásadě existuje šest cest k budoucnosti.

1. Cesta diktatury trhu s přívlastkem kartelový

Nejpravděpodobnější varianta za situace, kdy moc ve státě je víceméně definovaná vertikálně, parlament schvaluje televizi podmínky, rozpočet, Radu a její zprávy a "boj za demokracii" v České televizi dlouho hrozit nebude. Tato cesta představuje pokračování současnosti beze změn. Sumu prostředků rozdělenou plodle kartelového klíče mocichtivým lobbistickým a producentským skupinám za stávajících autorskoprávních podmínek, vždy nevýhodných pro instituci televize. Pánové sdružení v ROH FITES, ROH ARAS, případně v NOO Dub&Dekoj a podobných pseudoodborářských institucích si budou diktovat dramaturgii dle svého a vedení televize bude dál platit "Cestománie" za podmínek, za které by se dala pořídit cesta kolem světa. Z jakéhokoliv generálního ředitele ČT se rázem stane provozní ředitel, jehož správní rada se schází v hostinci U pavouka a svá rozhodnutí přináší na popsaných účtenkách politých modrým portugalem... Spokojeni budou všichni, až na diváky. Stabilita je zaručena až do státního bankrotu či do roku 2058, kdy náhle spadne ještědský vysílač.

2. Cesta divokého prospektorství

Nastavené škrtící parametry tak, aby se dynamická rovnováha vychýlila trvale na jednu stranu - stranu postupného rozprodávání nemovitostí, techniky a omezování rozsahu původní tvorby. Za neustálé neurotizace lze poměrně znechucující atmosféry a poklesu zájmu. Ve zlomovém bodě se pak výhybka posune k co nejrychlejší privatizaci s jakýmkoliv výnosem. Supů se najde dost. Jen s barrandovskými bratry Limonádového Joea nepřijde nakonec zákon, ale zrnění obrazovky veřejné služby. Najdou se tací odboráři a zástupci "občanské společnosti", kteří svou hloupostí a naivitou dokážou sami pod sebou řezat větev až do posledního okamžiku. Hluk pádu ztlumí pak patřičná odměna. Ale není všechno zlato, co se třpytí, stejně jako nejsou všechny úmysly čisté jen proto, že tak vypadají.

3. Cesta populistické republiky parlamentního proletariátu

Vládu nad Českou televizí převezmou sociologové najatí analytickým odborem. Gaussova křivka zájmů populace bude vládnout namísto generálního ředitele. Předem stanovená většina definovaná na Gaussově křivce bude vším. Při průměrné inteligenci národa IQ 94 budou Troškovy řachandy s nedávno zesnulou Helenou Růžičkovou okupovat primetime k všeobecné spokojenosti 51% hospodských bratrstev a 42% diváků. Úpění 0, 28% dramturgů nebude za zdmi hladomorny na Kavčích horách slyšet. Spokojenost diváků bude stále větší, TV Nova bude po pěti letech pohlcena i s Primou jako třetí a čtvrtý program veřejnoprávní televize nového tisíciletí. Naplní se Patočkova trockistická vize y Parlamentního semináře v loňském roce - "zakažme komerční média". Televizní reklama se zvýší na dvanáct procent, sledovanost všech čtyř kanálů zůstane stejná a všichni budou spokojeni, neboť taková je česká populace v sociologickém pohledu. Intelektuálů a křesťanů je v České republice méně než homosexuálů. Navíc u většiny nevíte do posledního okamžiku, ,jestli jsou prodaní nebo koupení. Od Bílé hory už dnes jezdí tramvaj, ale ten strach a nedůvěra přetrval věky. Zbytek národa miluje jedině prsaté blondýny a zajíce Zazu. Eržika neni přece žádna ciganka. Ta je bila jako křida...Je fakt Bila.

4. Cesta osvíceného absolutismu Jana Ámose Komenského

Česká televize bude kultivovat za pochodu nekultivovatelnou populaci jako ostrůvek pozitivních deviací. Svůj donkichotský boj sice po dvaceti letech vzdá a ustoupí do té chvíle umírající komerci, do té doby ale nastane zlatý věk kantorů. Ideálem každého učitele je předat moudrost nastupující generaci a realitou pak je vzpomínat na hodiny matematiky se slovy oblíbené mantry já blbec, já blbec, já blbec. Budeme se s televizí učit všemu, co jeme zanedbali za čtyřicet let senilnějícího socialismu, osm let svazácky sametového kapitalisticko-socialistického převratu a dvacetitří let pokusů o vymýcení ďábla tržního individualismu z duší zbloudilých ovcí. Labyrintem nalinkovaného světa dojdeme k ráji srdce divákova a meditační čtvrthodinka zklidňující naše duše před a po večeři bude stařečkům vzdáleně připomínat pana Vajíčka. Ale barevného. Na večerníčky bude pak zírat celá rodina včetně sousedů, protože nejzajímavější program si nenechají ujít. Dobrooou nóc.

5. Cesta euronerealistické Eurovize

Kultivováni direktivami Evropské komise, Evropského parlamentu a Evropské výměnné burzy televizních seriálů budeme vstávat s finskou rozcvičkou v jiskřivém sněhu, obědvat s irským seriálem o životě středověké chudiny, v práci nás přivítá informační půlhodinka o 4568. zasedání 1863-členného parlamentního shromáždění Rady Evropy a k večeři dostaneme naservírován francouzský přírodopisný film o fauně a flóře na Araratu. Na Zprávách nejvíce oceníme belgickou předpověď počasí v Římě. Večerní film bude kulturní lahůdkou - šesti a půl hodinová "východní verze" Tarkovského Stalkera na motivy Pikniku u cesty Arkadije a Borise Strugackých (viděl jsem v této verzi jen jednou a doporučuji všem kameramanům a režisérům - fakt geniální..., opravdu se nebudete nudit ani u patnáctiminutového záběru jízdy březovým hájem při meditaci fyzika o atomové bombě).

6. Cesta zdravého selského rozumu

Definice selského rozumu může být zobecněna v axiom: Kráva se musí nejdříve krmit, aby se pak mohla dojit. Ta, která dává syrovátku a ta která dává méně mléka, než kolik sní, se využije na stejky, mýdlo, podrážky a carpaccio charollais. To nakrmí a zkultivuje dravého zemědělce v civilizovaného farmáře. V případě potřeby druhého axiomu se přidá kacířská spotřebitelská věta: Chci-li se napít mléka, nemusím vlastnit krávu. Když ani to nestačí, následuje třetí rada zemědělcova: Na tři sta krav postačí jeden býk, ale nesmí to být žádný vůl. Poslední radou se ze zemědělce stává ředitel prosperující farmy: Telata musí nejdříve dospět. Pak se ukáže, jestli je lze podojit. Další zásady vyplyou ze zkušeností praktického zavádění zemědělské logiky do mediální praxe: Dojit býka je nebezpečná a neefektivní činnost. Mléko je bílé, to červené je krev.

Poslední cesta předpokládá konec riskantních her v parlamentu, tlačící na okamžitou nápravu chyb, jejichž restaurace bude reálně trvat půl generace. Odmítnutí populismů trockistických i tchatcherovských, striktně veřejné účetnictví dostupné na internetu, využití nových médií a distribučních kanálů k agresivnímu marketingu a samostatné tvorbě obsahu (vydavatelství, internet, plošná síť půjčoven ve školách a obecních knihovnách za pořizovací ceny a globální slevy, experimentální granové programy), jednozdrojové financování prostřednictvím zvláštní, dedikované a valorizované daně yz hlavy na podporu medií veřejné služby, vybírané finančním úřadem a ukládané na zvláštní účet. Grantové či aukční financování jednotlivých projektů prostřednictvím dramaturgické rady. Permanentní ekonomickou nejistotu pro výrobu průměrnosti a mezinárodní posuzování kvality, na němž bude závislá kladná i záporná indexace při oceňování projektů. Jednotnou vnější komunikaci a dramaturgii, sloučená servisní a režijní pracoviště všech médií veřejné služby. Koordinace a týmovost spolupráce mezi všemi médii veřejné služby - a to i za hranicemi. Prioritní, ale poolové využívání státních informačních zdrojů a poolovou akreditaci u státních institucí. Pozitivní diskriminaci čerstvých absolventů a studentů evropských filmových vysokých škol formou bezplatné zápůjčky technologií pro experimentální pořady. Vyhrazené pozdně večerní a noční časy pro experimentální tvorbu - kultura namísto sexu. Stát si bude muset také uvědomit svou odpovědnost za veřejnou službu.

Poslední cesta předpokládá odvahu radikálně se odlišit. Předpokládá rovnou hru s veřejností bez postranních cestiček a podrazů. Předpokládá souhru a inteligenci všech, kteří vytvářejí mediální strategii médií veřejné služby. Předpokládá především službu občanům. Nikoliv jen těm, co nejhlasitěji křičí, ale těm, kteří se dívají. Je to nevděčná, nejobtížnější a nejdelší ze všech cest. Je to cesta k možnému přežití veřejné služby v českých médiích nejen v roce 2004.