Již staří Římané, dalo by se říci. Ono pověstně "rozděl a panuj" vysvětluje počínání slovenské (a platí to nejen pro Slováky) státní správy dokonale. Oni totiž na východě země nejsou chudí jen Rómové. Stačí se zeptat průměrného důchodce, jak dobře se mu z penze žije, jak báječný pocit má, když musí za léky a návštěvu lékárny platit a na další běžné aspekty života slovenského penzisty. Ano, konfrontace vždy poškodí obě strany konfliktu. Ale to teď není důležité.

Proto také při loňských nepokojích zvítězila tvrdá ruka. Udržet stav, jakkoliv. A postavit jedny chudé proti druhým. To není žádný objev, stačí si prolistovat tehdejší slovenské noviny. A pomáhala i katolická církev. Byl jsem v době nepokojů na východním Slovensku a navštívil pár kostelů v době bohoslužeb.

Pro církev v tehdejší době žádní Romové neexistovali. Ani jeden farář se z kazatelny nezmínil o trpících spoluobčanech. A na církevních internetových stránkách se o nepokojích člověk také nic nedověděl. Situaci dokresluje "řešení" problému, kdy jsou lidé dále dávkami udržováni při životě. Má to sice blahodárný vliv na život veškerého úřednictva, které se tím zaměstnává, ale tím výčet kladů končí. Ti lidé jsou i nadále nezaměstnatelní. A pověsit se do parku na strom asi nepůjdou.