Viděl jsem váš film o skupině excentriků ze severních Čech Kamenolom boží. Provokativní otázka: Co chtěl básník tím filmem říci?
Třeba nic. To je otázka, kterou mi položili uhlobaroni z Mostecka, když si vyžádali specielně projekci tohoto filmu. Vedli se mnou debaty, jestli výběr lidí v tom filmu byl objektivní.
Proč by měl být objektivní?
To je představa, kterou sem někdo zanesl, že všechno, co se dělá v televizi, má být vyvážené a objektivní. To je představa úchylná, protože nemáte objektivní výběr slov do básničky. Můžete napsat básničku třeba ze tří slov, která si zvolíte.
Chtěl jsem udělat film poetikou policajta, to je pojem, který vymyslel spisovatel Josef Jedlička, použil ho ve své novele Kde život náš je v půli se svou poutí, což je jedna z nejcennějších básnických knih o padesátých letech na Mostecku. Pro mě bylo důležité zachytit řeči těch lidí. Dělali jsme na malinkou, soukromou kameru Martina Duby, a tak jsem rezignoval na ušlechtilost, estetiku obrazu.
Váš film je velmi literární, je především verbální. S určitou "hrabalovskou" motivací, protože vy si vybíráte samorosty, kteří vám ten film nesou svou osobností.
Původně jsem si vybral úplně jiné lidi. Chtěl jsem ještě jednou udělat film o tom, že v této době, která vytváří umělé osobnosti i z pochybných zjevů, jsou v člověku skryté hodnoty. Je to téma, které mě zajímá i v divadle. Chtěl jsem udělat film o lidech, kteří žijí ve skromných podmínkách, v zásadě vypadají legračně, mají obrovské vnitřní bohatství. Takto jsem si vybral na Mostecku sedm lidí. Chtěl jsem se dovědět něco od lidí, které jsem osobně vůbec neznal.
Nevzniká problém s autentičností, vzhledem k tomu, že jakmile na ně zamíříte kameru, chovají se lidé úplně jinak? Předvádějí se před kamerou?
To je také složité. Vždycky se ty lidi, říkám to bez patosu, musím naučit mít rád a dát jim najevo, že jsou cenní. Nezneužívám jejich podivínství, věcí, které ostatním třeba připadá směšné.
V sále při promítání se diváci občas vašim postavám smáli.
Smát se a vysmívat se je rozdíl. Bouřlivá debata po promítání byla opravdu citlivá. Zažil jsem diskuse, například v pražském kině Aero, kde ti protagonisté byli přítomni, a tam byly takové reakce, jaké jsem nikdy nezažil na žádném hraném filmu. I když se mi zdá, že zde v Hradišti publikum reagovalo prvoplánově.
Vybral jsem si určité lidi a postupem času jsem je opouštěl. Četl jsem něco od pana inženýra Petrovského, takovou vzrušující stať o dolování uhlí. A pak jsem četl jeho osobní poznámky, jakoby legraci, o odlehčování svahů Krušných hor sbíráním borůvek a ostružin, tak jsem si ho vybral -- řekl mi, že mám podle něho havířskou duši a že si budeme rozumět.
Tím, že jsme při natáčení šetřili peníze na práci a nebydleli v žádném hotelu, ale v jakémsi holobytě na sídlišti v Litvínově, jsem v noci slyšel zpěv. To byl Rom Karel Dzurko. Říkal jsem si, to je úžasné, jak on neuvěřitelně intonuje. Ráno jsem ho začal hledat na sídlišti a potkal jsem partu metalistů, kteří chodili po velikonoční pomlázce. Ti nás dovedli k němu. Nechtěl jsem mít ve filmu jen Romy pro Romy. Nakonec jsem ale tam ty Romy měl.
Nikoliv kvůli tomu, že to byli Romové, ale že to byli zajímaví lidé.
Víte, ta manželská dvojice, tito dva Romové, jsou nezaměstnaní. Kromě toho, oni odešli z domova kvůli tomu, že jim někdo sexuálně zneužil nejstarší dítě. Mimochodem, jejich nejmladší syn, který se v tom filmu jen tak mihne, se dostal z páté třídy do primy na gymnázium a učiteli je naprosto ceněn. To říkám na okraj toho, že ti uhlobaroni si stěžovali, že jsem vybral naprosté debily a fanatiky. Říkal jsem jim, že ti Romové mají v sobě něco nesmírně cenného, obrovský moment štěstí a to, že nesou svůj úděl obdivuhodným způsobem.
Tito Romové byli možná nevzdělaní, ale v tom filmu se chovali jako slušní, rozumní a zodpovědní lidi. Hledáte hrabalovsky perličky na dně, je to bezpochyby součástí jednoho významnějšího směru české dokumentaristiky poslední dobou. Ve vašem filmu je množství divadelní a literární inspirace. Vy se zajímáte o své postavy z literárního a divadelního hlediska. Co je to za osobnost? Nastrčím kameru a on se vyjeví. Je to tak?
Ano. Chci se přes ty postavy dovědět něco o sobě a o světě. To je zjednodušeně princip divadla.
K filmovým aspektům. Bylo vidět, že jste měli jen jednu kameru. Je to vidět i na střihu.
To je taky složité. Léta jsem dělával s kameramanem Slachem, který používal filmovou kameru, pětatřicítku. Podepsal Chartu, léta netočil a až dost v pozdním věku se k tomu mohl vrátit.. V šedesátých letech byl průkopníkem, začal točit velkými pětatřicítkovými kamerami, které byly strašně těžké, z ruky. Byl to člověk, který dokázal s kamerou dělat neuvěřitelné věci. S ním jsem dělal řadu věcí a měl jsem tuto poetiku velmi rád, protože mně vyhovovala. Věděl jsem, že prostřednictvím syrovosti kamery dosáhnu pravdivosti sdělení.
V tomto vašem filmu švenky, nervní kamera nevadí, jedině by se snad dalo namítat, že ty postupy se už používají tak často, že je vidíte skoro všude, a pak vás může někdo napadnout, ano, je vidět, že měli jen jednu kameru, neměli pořádný rozpočet.
Já bych normálně nedělal dokument s více kamerami. Tento film jsem dělal s Martinem Dubou, to je velmi citlivý kameraman hraných filmů. Dělal například Zapomenuté světlo, nebo Kousek nebe Petra Nikolajeva. Se Slachem jsem dělával většinou na film. Martin Duba měl zpočátku problém ten dokument dělat. Pořád se snažil stylizovat. Já mu říkal: "Martine, zkus se nehlídat, vykašli se na vzdělání, zkus reagovat spontánně. Abychom ty situace nerušili." Víte, jak to je. Někdy je cenné podřídit se momentu pravdy, autentičnosti chvíle. Člověk to má udělat, skoro je to jeho povinnost. Bez ohledu na to, že bude třeba nařčen, že to, co natočil, není z nějakých estétsko prudérních a pokryteckých hledisek profesionální. Na druhé straně, já mám rád Karla Vachka, ale ty divadelní věci do dokumentu nevnáším tak úplně jako on. Že bych inscenoval lidem situace a do toho vstupoval. Zásadně, ale nechci vytvořit dojem, že s těmi lidmi dělám interview a to interview natáčím.
Ne, ve vašem filmu bylo vidět, že jste těm lidem dával prostor. Říkáte sám, že jste obrazovou, vizuální stránku spíš potlačoval. Mně napadlo, že kdybyste vzal jen zvuk, sestříhal ho a odehrál ho jako rozhlasový pořad, tak by to šlo. Není to zajímavé?
No, to víte, že když postříháte ty nejsilnější věci, tak to jde.
Jinými slovy: jejich verbální projev je v tom filmu absolutně primární.
Ale tak si představte, že tu Romku nevidíte, že nevidíte její oči. Když mluví o tom, že se lidi dělí na dobré a špatné. To prostě nejde.
Verbální výpověď pro vás má vždycky velký význam.
To ano, ale víte, jak to poskočí s tím obrazem. A některé pasáže by přepsané bez obrazových referencí řádně nefungovaly.
K organizačním věcem. Dal jsem vám při promítání vašeho filmu tady v Hradišti takovou provokativní otázku. Začal jste svůj film promítat z cédéčka, který vám připravila Česká televize. Ukázalo se, že to bylo špatně převedené. Pak jste hovořil o tom, jaké jste měl potíže, že jste si musel soukromě zajistit kameru, stříhali jste to doma. A tak jsem na to reagoval takto: Před pěti lety jste vystoupili s kolegy v určité televizní rebelii, aby se Česká televize zachovala jako národní hodnota. Přišlo mi, že i z vašeho svědectví, že veřejnoprávní Česká televize řádně nefunguje tak, jak má. Co vy na to?
Televize je v tomto smyslu nereformovatelná, pokud se bude neustále používat měřítko, které používají politici. Že je to jejich televize. Možná jste četl v Literárkách návrh reformy České televize od Ivo Mathého. To by byla opravdu restrukturalizace. Mathé je vrcholný profesionál ve svém oboru a nemůže se do televize vrátit, protože o tom rozhodují dilentanti ve Sněmovně. Může se vrátit do akademického prostředí, protože tam politika nesahá. Pokud budou politici vybírat řediteli televize ředitele programu, což se děje, pokud budou politici určovat to, jestli někdo v televizi může být zaměstnán anebo nemůže...
Hovořil jsem na semináři Politika a kultura o přímém svědectví, které je nahrané v Radě České televize, kde vystoupil radní Dobromil Dvořák a řekl, že moje žena nemůže být zaměstnaná v televizi, protože je to žena Břetislava Rychlíka, který je neřiditelná střela. Kdo by mne měl řídit?
To znamená, že jsme asi občané druhé kategorie? Že existuje zákaz výkonu povolání?
Jak se může zlepšit situace v České televizi, když do profesionálních postů mluví politici?
Rozumím vaší argumentaci. Je absolutně nepřípustné, aby situaci v České televizi ovlivňovali politikové. Avšak existovali někteří lidé, kteří se -- mimo politické vazby -- snažili v České televizi leccos zlepšit. Ne všichni lidé, vůči nimž vy jste se vzbouřili, byli "loutkami ODS". Skutečně byly určité pokusy o profesionalizaci České televize. Pak došlo k vytvoření dvou táborů. Jednak tábora vnitřních zaměstnanců České televize, kteří se zakopali a řekli: "Tady se nic měnit nebude", a potom samozřejmě tábor vnějších politiků, kteří když to viděli, rozhodli: "Tohle není možné" a "My ty trockisty zničíme." Ale mezi těmito dvěma nesmiřitelnými tábory přece byli lidé, kteří usilovali i o autentickou změnu. Janeček asi je důsledkem kompromisu mezi politiky. Ale vždyť po Hodačově pádu byl Jiří Balvín jmenován, protože ho lidé v ČT chtěli!
My jsme se nevzbouřili proti loutkám ODS. To tak nikdy nebylo. Stejně jako nebyl střet jakýchsi vnitřních zaměstnanců a vnějších politiků. Bodem nula byla žádost skupiny občanů, koncesionářů, kteří nebyli nikdy zaměstnanci televize, o kontrolu hospodaření studia ČT v Brně. Stejně jako musíte vzpomenout občany, kteří se od okamžiku zběsilé volby ředitele začali zcela v souladu se svými právy starat o dění v instituci, kterou si platí. Stejně jako byli celé hodiny tito lidé z Rady ČT (údajně mimo politické vazby) na telefonech různých politiků různých stran jako opravdové loutky. Nevěřme, ani vteřinu, že byl sebemenší pokus v roce 2000 udělat změny v České televizi v okamžiku, kdy byl smeten Radou ČT, která má kontrolovat hospodaření, audit o studiu v Brně, který byl požadován od jara roku 2000. Veřejné slyšení o studiu v Brně bylo odloženo kvůli zájezdu Zdeňka Drahoše se Sazkou na olympiádu do Sydney. Víte velmi dobře, že ředitelem televize neměl být Hodač, ale Drahoš.
Ředitelkou televize měla být Kateřina Fričová.
Ale Fričová to nemohla být. Existuje velmi známý telefonát jistého politika, který řekl: "Vy to nemůžete být, protože na vás nic nemáme." Ale už zvolen -- a to potvrzují dnes všichni radní -- byl Zdeněk Drahoš. Pak tam někdo zavolal a řekl: "Oni na něj mají tu vilu." Nevím, kdo měli být "oni". Případ té vily byl mimochodem nedávno dokončen tím, že byl odsouzen tiskový mluvčí magistrátu pan Pohan (viz dva novinové články uvedené níže, pozn. red.) protože se pokoušel uplatit novináře Jiřího Reichla 50 000, aby se nešťouralo do obce Útěchova. Odvolání v této věci bylo zamítnuto předminulý týden u Krajského soudu.
Nevěřil jsem k tomu, že by v roce 2000 došlo k výrazné změně v ČT, protože Drahoš byl důležitý kandidát na generálního ředitele ČT, přiznala mi to i řada politiků. V rámci tlaku opoziční smlouvy, byli politikové dohodnutí na něm. Protože věděli, že Zeman neúplatnou a profesionální Fričovou nechtěl, té se bál.
Když protlačovali Drahoše, proč jste shodili Hodače?
Fascinující a naprosto nepřípustné je, že se ředitel vybral předem po konzultacích s politiky. Že to byl výsměch občanům této země, kteří se do výběrového řízení hlásili, vypracovali projekty a byli mouřeníny či kulisou k šaškárně. Dohoda Rady byla v tom, že Drahoš bude programovým ředitelem, tedy bude tím, kdo bude ovlivňovat obsah televize, pokračovat v tom, co dělal v Brně Tedy služby politikům, likvidaci kritických reportáží a televizi jako místo soukromého obchodu,kdy si necháte stavět vilu od firmy, které dáváte milionové zakázky. Drahoš toho programového ředitele, jak víte, jeden den vzal a pak to druhý den zase vzdal. Protože si uvědomil pro sebe, že je dobré, aby zůstal v Brně. Samozřejmě, že mezi radními byli někteří lidé, kteří nám ty informace řekli. Že toto je součást telefonátů s politiky: "Dobrá, uděláte Hodače, ale Drahoš bude ovlivňovat obsah."
Hodač by na to nikdy nepřistoupil. Kdybyste to bývali nechali, tak za dva měsíce bude průšvih a Hodač Drahoše vyhodí.
Musel byste se vrátit ještě mnoho dní před Hodačovu volbu, kdy jsem napsal takový jemný text, kdy jsme asi s padesáti lidmi požadovali, aby Rada velmi pečlivě zvažovala výběr nového ředitele a aby nevybrali ředitele překotně, za den nebo dva. V tom mém textu nebylo přece o Hodačovi ani slovo, byla to jen decentní prosba: postupujte uvážlivě a když nebudete moci volit, zastavte to.
Rada ČT jistě jednala před Vánocemi 2000 zbrkle. Problém byl ale v tom, oni byli pod tlakem televizních demonstrantů, kteří skandovali: "My jsme ta veřejnost."
Jestli je to svědectví Jany Dědečkové, tak tu já nepovažuju za důvěryhodnou svědkyni. Já jsem tam byl a můžu vám říct, jak to probíhalo. Sešli jsme se v jediné místnosti přes ulici od místnosti, kde zasedala Rada. Tam byli opravdu snad všichni čeští filmaři všech profesí, od Chytilové po režiséra Krejčíka, desítky občanů. Nemluvme o tom, co se dělo ve zpravodajství, protože ještě žádný Hodač nebyl. Pak bylo domluveno, že nás laskavě přijmou, asi pět lidí. Můžete si o tom přečíst i svědectví radního a faráře Miloše Rejchrta, jak jsme se tam chovali. Těch pět lidí bylo: Jan Kraus, Alena Mullerová, odboráři Antonín Dekoj a Karel Dub, které jsem do té doby neznal, protože jsem v žádných odborech nikdy nebyl, a já. Přišli jsme tam a hned první útok byl na Krause: "Pan Kraus dostal od občanů devět milionů, pan Rychlík tři miliony, jde vám o prachy." Celoroční rozpočet pořadu, obsahující všechny platby všech profesí, všech poplatků včetně benzínu do aut při cestách na natáčení vydávali za naše honoráře! Tihle lidé chtěli kontrolovat hospodaření České televize? Ještě několikrát jsem to slyšel od Kateřiny Dostálové i Jany Dědečkové. Kraus se zvedl, že to nebude poslouchat, že to slyšel naposledy od Jakeše, a šel pryč. Já jsem tam trpělivě seděl. Dokonce část toho je nahraná na kameru, kdy tam nechali kameramana. Můžete si to pustit. Někdo na nás křičel, byli nervózní jak sviňa a naše prosba byla jediná: udělejte volbu ředitele veřejnou. Protože způsob, jímž byl odvolán Chmelíček, byl divný. To, že pak vypukly vášně, když pan Mareš oznámil, že volba nebude veřejná, to je jiná věc. Ale slovo Hodač do té doby nepadlo. Hodač, mimochodem, když byl v české sekci BBC a já jsem psal pro Svobodku, mi nabídl několikrát spolupráci. Čili bychom museli mluvit velmi vážně o tom, že naše vztahy byly velmi dobré.
Zajímavé je, že je jediné, co prosakovalo, bylo, že generálním ředitelem má být Drahoš.
No, já jsem to tak neviděl, tedy.
Já jsem tam byl. Radní Marbol-Hrabincová to napsala ve svých pamětech jasně: "Dokonce ho zkušebně zvolili a pak tam někdo zatelefonoval." Sešel jsem se s jedním radním a vysvětloval jsem mu, že v České televizi jsou lidé, kteří v roce 1989 mě přijeli ve volze zatknout na natáčení za šíření petice Několik vět, a že to jsou lidé, kteří jsou ochotni sloužit komukoliv v jakékoliv situaci. Že jsem fascinovaný tím, jak se Drahošovi podařilo udělat to, co já považuju za nejnebezpečnější -- propojit média, podnikatelské kruhy a politiku. To já považuju za rakovinu. Všechny tyto jevy Transparency International, kam jsme předali celý materiál o fungování České televize v Brně za vedení Zdeňka Drahoše, označila za zločinné spolčení. My jsme postupovali přesně tak, jak politici řvou, tedy odpovědně k hospodaření televize. Nebo má člověk mlčet a spolupodílet se na tom selhání, aby měl ubohou práci v televizi?
Vysvětloval jsem mu to několik hodin, on říkal: To je strašné. Druhý den šel a všechny věci, které jsem mu dal, odevzdal Drahošovi. Byl to František Mikš, který s mým bratrem zakládal revui Proglas.
Snažili jste se něco zachránit. Asi se to moc nepodařilo, jak svědčíte, protože ta televize je stále tak špatná jako byla.
Já bych nenasazoval na to, že je špatná.
No jestliže vy si od nich nemůžete s prominutím ani vzít kameru a musíte si stříhat film doma a oni vám pak film který oni údajně zprodukovali, převedou na cédéčko, a ono to nehraje, tak je asi nějaký problém.
Počkejte, to jdeme teď po vnějších věcech.
Tohle moc vnější není, televize má fungovat.
Točili jsme to na vlastní kameru, abychom měli peníze na zaplacení těch profesí, které potřebujeme. Že jsme to stříhali doma, je proto, že v televizi vám dají na to pár dnů, na to jsou nějaké předpisy. Takže my řekneme: "Dobrá, zaplaťte střihačce 4 dny a ona to stříhá měsíc."
Jinými slovy, systém nefunguje. Musíte ho obcházet jako za komunismu.
Ano, já vám rozumím. Jádro věci je toto: V České televizi je spousta lidí, které tohle trápí. Pokud tam něco děláte, děláte to jen proto, že tam jsou ještě dramaturgové, kteří jsou vzdělaní. Jsou tam lidi, kteří jsou rovní a prosazují tam věci navzdory tlakům. Také jsou odsunuti na vedlejší kolej. Teď se tam mimochodem zavedl pojem: "Dát lidi do ledničky." Aby neprovokovali politiky. Já tohle považuju za nesnesitelné a to se nikdy nespraví.
Pokud z toho nyní bude státní televize, protože když jim sebrali reklamu jako jediný nezávislý zdroj peněz a nedali valorizaci, Česká televize bude závislá jen na škemrání v parlamentu. Toto nekonečné ponižování je balanc na hraně, který já nezávidím nikomu. Být v managementu České televize je šílený. Na to je jediný recept: Ukažte politikům, že jste silní, a dejte peníze na kvalitní program, obklopte se profesionály, ukažte jim, že si do toho nenecháte kecat a navzdory politikům si vyberte kvalitní lidi. Vždyť na začátku se mluvilo o tom, že když nastoupil Janeček, nabídl programového ředitele Mathého. Proto Mathé vypracoval nový koncept restrukturalizace. Jenže ten koncept byl odvážný. Navrhoval i radikální změny v obsahu pro nastupující digitální éru. Obsah mohou televizi vtělovat pevní lidé, kteří jsou citliví vůči tomu, co ve společnosti existuje a současně jsou odolní vůči politice. Že se nesloží, když jim zavolá nějaký politik a řve na mě do telefonu. Nemluvíme s Monikou o nočních výhrůžkách, telefonátech, kvůli Drahošovi. Ve dvě ve tři ráno. Že máme děti, ať si to rozmyslíme, ať do toho nešťouráme.
Pokud lidé nemají oporu ve vedení, skončí to jen kompromisem. Někteří lidé považují padesát procent kompromisu za vítězství. Ale vy musíte vždycky hrát na 100 procent. Protože pokud se vám to nepodaří, když zvítězíte jen na 95 procent, těch 5 procent se vám odněkud vrátí, nečekaně vás z boku napadne. To je téma, kteří by měli mít vyřešené manažeři. Ale oni ani nemají jinou možnost. Na Radě ČT se dnes otevřeně hovoří, kdo nemá v ČT pracovat a jaké typy pořadů nemají být, protože je dělají někteří lidé. Tak se ředitel klepe denně hrůzou, aby ho neodvolali. To je špatný systém.
Udělejte systém, který osvobodí vzájemně všechny, i politiky. Oni to nechápou. Víte sám, že česká politika je politikou revanše. Jeden politik mi říkal narovinu, že když se jednalo o autorském zákoně a zjistilo se, že FITES k tomu má kladný postoj, tak se řeklo: "To je ten Kraus s Rychlíkem? No tak to ne." Oni schválně udělali špatný zákon. To je přece na to, aby člověk vzal koště a vymetl je z parlamentu. Vy tam děláte zákony naschvál proti občanům, protože máte problémy s Honzou Krausem? A přitom mu pořád telefonují, aby je vzal do pořadu.
To jsou české poměry, které jsou strašné. Ale já současně jsem člověk, který věří, že nic netrvá věčně. Jen si to lidé nesmějí nechat líbit a věci se zlepší. Mezitím jistě dojde k tomu, že se bude mluvit o tom, jak povrchní je ta televize, jak špatné jsou mnohé pořady, ale pak byste museli jít případ od případu. Dát si práci, podívat se na to, jak pracují určité skupiny lidí v České televizi. Podívat se na to, jak je možné, že v televizi jsou dramaturgové, kteří šest let neudělali pořad.
My jsme tam pustili sedm studentů FAMU, kteří dělali s námi pořad Intolerance. Dnes jsou to výborná jména: Mareček, Remundová, Gogola. Mladé kameramany. To byla největší výtka starých televizních šmíráků, krytých dodnes těmi mediálními mágy v politice: "Proč je do toho prostoru pouštíte, to je naše práce."
Kdyby si někdo dál práci - to byste musel být vy, který je takový šťouravý - zanalyzoval si to všechno, zjistil byste, že prapodivné výsledky jsou za pořád stejnými jmény. Zjistíte, jak velký vliv tito lidé v té televizi mají. Lidé, kteří prošli prověrkami po roce 1968, souhlasili s okupací, přežili rok 1989, mnohdy profesní nuly, za kterými nejsou žádné výsledky. Jak tato jména kryjí politici všech stran, protože v médiích potřebují bezpáteřní spojence. A to jsou ti lidé, kteří se bojí o svá místa. My ne, kteří jsme se ozvali a ozýváme stále.
Hospodářské noviny29.03.2005
z domova - Autor: (čtk) - Strana: 04
Úředník byl odsouzen za podplácení
STALO SE
Brněnský městský soud uznal bývalého šéfa mediálního odboru magistrátu Jaromíra Pohana vinným z podplácení. Potrestal jej pokutou 30 tisíc korun. Pokud ji neuhradí v zákonné lhůtě, hrozí mu až dvouměsíční vězení. Pohan byl potrestán za to, že novináři Jiřímu Reichlovi nabízel úplatek za nezveřejnění informací o špatně použitých státních dotacích v Brně-Útěchově. Odsouzený se odvolal.
Haló noviny 26.03.2005
Zpravodajství - Autor: Václav HORÁČEK - Strana: 05
Nabízel úplatek, dostal pokutu
BRNO - Brněnský městský soud včera uznal bývalého šéfa mediálního odboru brněnského magistrátu Jaromíra Pohana vinným z podplácení.
Potrestal jej pokutou 30 000 korun. Pokud ji neuhradí v zákonné lhůtě, hrozí Pohanovi až dvouměsíční vězení. Pohan byl potrestán za to, že novináři Jiřímu Reichlovi nabízel úplatek za nezveřejnění informací o špatně použitých státních dotacích v Brně-Útěchově. Bývalý úředník vinu popírá. Pohan se proti rozsudku na místě odvolal. Znamená to, že případem se bude muset zabývat brněnský krajský soud.
|
