Pokud to správně chápu, pana Rosola, stejně jako pana prezidenta nenechávají v klidu "rádobyintelektuálové", resp. aktivisté, kteří jsou tak trochu mimo realitu dnešní doby. Poznají se snadno, moc mluví, ač nebyli zvoleni mluvit, na potřebnou odbornost nemají papír, jsou v jakési permanentní opozici a neustále komplikují poctivě pracujícím život.

Chápu, že při dlouhodobém kontaktu si k nim politik/úředník snadno vytvoří averzi, dle mého názoru však mají v občanské společnosti svou nezastupitelnou roli.

Vyvolávají totiž diskusi tam, kde média mlčí, politici mlží a občané netuší. Jo, bez takových "problémistů", to by se stavěly dálnice, dohazovaly zakázky a obsazovaly posty, jedna báseň, žádné zbytečné zdržování! <úp>

Tak jako nikdo nezpochybňuje právo prezidenta hrát tenis, nemělo by být upíráno právo občana aktivně se angažovat ve věcech veřejných, ať už je nebo není na danou problematiku odborník. Soudný člověk to snad rozliší.

Kdo je to ale intelektuál? Pan Rosol mluví o posunutém významu, zahrávat si s ním je ale často ošidné. Jistě, veřejnost vnímá intelektuály jako neužitečné podivíny, kteří mluví cizím jazykem a jen mezi sebou, stejně tak jsem ale přesvědčen, že podstatná část mých spoluobčanů chápe pojem "politik" ve významu "lhář" a stejně tak "ekonom" je z hospodského úhlu pohledu "zloděj".

Takovéto hodnocení je samozřejmě nespravedlivé, vychází z předsudků a špatných zkušeností a zdaleka nepostihuje pravý stav věci.

Ekonom statky přeskupuje, intelektuál je vytváří. Abych si za peníze mohl něco koupit, musí to "něco" nejdřív někdo vymyslet, a ať se mu to líbí nebo ne, je to produktem jeho intelektu, je tedy intelektuálem. Volám tedy po rehabilitaci myslitelů, ač tuším, že nepřehluším Klausovo: "Nabídka a poptávka vítězí nad lží, nenávistí a intelektuály bez mandátu."