|
1. 2. 2006
Snad se shodneme?Reakce na článek Egona Lánského "Historický galimatyáš pana senátora" Vážený pane Lánský, opravdu srdečně Vám za Váš článek děkuji. Nejen, že mě zalichotilo Vaše až příliš laskavé hodnocení mé osoby -- o to víc, že toto hodnocení zaznívá právě od Vás, který byl mým guru už v dávných dobách, kdy jsem Vás znal jen po hlasu ze Svobodné Evropy. Správně mi vytýkáte některé logické i věcné chyby -- snad v jednom bych se bránil: nemůžete vědět, že ve svém projevu v Terezíně jsem samozřejmě mluvil o všech podobných projektech, ne jen o tom našem. Ale ať čtu Váš text tak, či onak, nerozumím tomu, čím jsem Vás tak pohněval. |
|
Dokonce mám pocit, že v tom základním se opravdu shodneme. Vy jste to vyjádřil slovy: Pomsta je nesmyslná. Já přeci nijak nezpochybňuji obludnost holocaustu. Dodnes v terezínském Muzeu ghetta při každé návštěvě prožívám nepopsatelný pocit lítosti, hnusu, nenávisti k tomu, čeho je člověk schopen. Čeho byli nacisté schopni. Píšete-li však o historickém galimatyáši, kterým nás krmili komunisté -- není to právě onen, který zastírá krutost českých zločinců, převážně komunistů, kteří pod taktovkou ministra Noska a dalších, včetně "poradců" z NKVD také mučili a zabíjeli? Nesrovnatelné je ledacos -- množství obětí, příčiny a následky -- mně však jde o to, abychom si my Češi dokázali přiznat byť i jediného umučeného německého civilistu. A že jich byly tisíce! V tom a právě v tom vidím srovnání: utrpení dítěte, ženy, starce, způsobené lidskou zlobou, je přeci vždy stejným utrpením. A nevyznat vinu za to, že jsme to dopustili, my Češi, považuji za naše pokrytectví. Ještě jednou Vám, vážený pane Lánský, děkuji a omlouvám se, že jsem Vás rozhořčil. Omlouvám se touto cestou i komukoli dalšímu, kdo prožil to, co Vy a který se cítí být dotčený a prosím za odpuštění a pochopení -- nikdy bych si netroufl zlehčit to, co jste prožili. Přeji Vám vše dobré. V úctě Zdeněk Bárta |
