Jak známo, haagský tribunál dosud Miloševičovi obvinění neprokázal. A už neprokáže. Na stránkách BBC něco tak bulvárního a zaujatého nenajdete. Je to drastická ukázka absence nestrannosti. Stejnou větou, ale v podtitulku, překvapila své čtenáře MfD v článku "Diktátor Miloševič zemřel v cele". ""Balkánský řezník" se rozsudku za válečné zločiny nedožil". Druhý článek měl obdobný titulek: "Zemřel balkánský řezník Miloševič".

Miloševičova role v čele srbského státu byla jistě rozporná. Mnozí ho označují za vraha a zločince, jiní za velkého politika. Odpovědnost za hrůzný masakr osmi tisíc místních mužů a chlapců ve městě Srebrenica, spáchaný polovojenskými komandy v roce 1995 za nečinného přihlížení nizozemských jednotek OSN nikdo Miloševičovi nedokázal.

Problém českého tisku je symptomatický: na složitou a nepřehlednou realitu reagují vytvářením ideologických dogmat. Co se změnilo od pádu komunismu? Za daleko důležitější než nálepkování považuji úkol předložit čtenářům věcné informace, aby si mohli na jejich základě utvořit vlastní názor. Není seriozní čtenářům vnucovat úsudky.

(Fabiano Golgo, šéfredaktor zpravodajství deníku Metro, mi k tomuto článku odemailoval celou řadu titulků světových novin, v nichž nazývají mrtvého Miloševiče také řezníkem. Není to argument - toto přízvisko je nekorektní - i kdyby ho použil nejlepší novinář světa, udělal v tomto případě chybu. Pokud Golgovy maily o něčem svědčí, svědčí o politováníhodné bulvarizaci některých zahraničních deníků.)

Naproti tomu Hospodářské noviny se k tématu ve svém pondělním tiskovém vydání postavily daleko uvážlivěji a opatrněji. Citují zvláštního velvyslance Jiřího Dienstbiera: "Slobodan Milošević měl být souzen v Srbsku", hlavní titulek tvrdí, že Milošević zemřel v cele, soud v Haagu čelí kritice a obsahuje podtitulek "Bývalý srbský vůdce nejspíš zemřel na selhání srdce". Korektní pojmenování faktů. HN obsahuje i analýzu "Soud v Haagu nyní bude bojovat o svoji prestiž ".

V texu je zmíněna i rozporuplná osoba hlavní žalobkyně Ponteové.

Před nedávnem jsem se zde pozastavoval nad zakomplexovaností českých novinářů v souvislosti s krátkou návštěvou Paula Wolfowitze v České republice: skoro všechny noviny široce citovali Wolfowitzův výrok, jaká je ČR "dobrá" a jak je "bohatá". Poukázal jsem o tom, že jen člověk s komplexem méněcennosti se bude pořád obracet na cizince, aby mu potvrzovali, jak je dobrý. Přitom takovéto výroky nemají skoro žádný význam - čeští novináři se zeptají zahraničního politika na tiskové konferenci něco jako "Jak se vám v ČR líbí?" (dobrá otázka:) ), on odpoví pozitivní diplomatickou frází a v českém tisku to vybudí palcové titulky.

Je docela komické, že o víkendu udělala Mladá fronta Dnes totéž, když psala o krátké návštěvě Tonyho Blaira - měla palcový titulek, otvírák na první straně s titulkem přes sedm sloupců: "Blair: Česko je silné a vede si dobře".

Je hezké, že Mladá fronta Dnes se snaží systematicky odstraňovat (nebo posilovat?) komplex méněcennosti českého národa...