"Ivan Brezina by mohl být vzhledem ke své inteligenci, erudici avzdělání kvalifikovaným "hlídacím psem", který upozorňuje ekologická hnutí na demagogické úlety a účelové překrucování faktů. Někdo takový by jistě byl na naší mediální scéně velmi užitečný. Brezina se o cosi podobného už léta pokouší, ale problém je v tom, že on sám se v textech o environmentalistech dopouští takové míry ideologizace, demagogie a účelového výkladu faktů, že jsou proti němu všichni jeho oponenti trapná nedochůdčata. Výsledkem je, že jeho názory bere málokdo vážně a jsou považovány spíše za osobní džihád než zapublicistiku. Docela přesně reprezentuje část veřejného mínění, ale defacto přestal být novinářem a stal se píšícím antiekologickým aktivistou." (Novináři se srdcem aktivisty,42/1999): Já už dávno texty Ivana Breziny vážně neberu. Překvapujeme mě, že Vy ano, když je pan Brezina prototypem ideologicky zaslepeného a demagogií oplývajícího autora.

Škoda, že svou snahu o kritickou reflexi české mediální scény (např. Vámi oprávněně tepané nedostatky ve vysílání České televize) shazujete publikováním tvorby úrovně Ivana Breziny.

Pozn. Jana Čulíka: Je velmi obtížné vést linii, kde je hranice "seriozních informací" a mediálního aktivismu. Navzdory Brezinovu aktivismu a jeho užívání většinou zaujatých zdrojů (aniž by uváděl, že jsou zaujaté) a navzdory jeho přehánění při hodnocení je myslím užitečné publikovat názory z opačných částí politického spektra. Věřím, že čtenáři si je umějí rozebrat. Chceme být otevřeným časopisem a publikovat všechny příspěvky, které nějakým způsobem přispívají k veřejné diskusi. Hranicí je ovšem věcná nesprávnost.

Jan Mech se mě nedávno mailem dotazoval, zda bych v Britských listech publikoval i texty bývalých estébáků. Deník Guardian měl donedávna sloupek, jehož autorem byl jeden vězeň, pachatel vážného trestného činu.

Existují skutečně části společnosti, jejichž příslušníci by za žádných okolností neměli mít přístup do médií a k veřejné diskusi? Nemyslím si to. To bychom brzo skončili jako Lidové noviny nebo Mladá fronta Dnes - začali bychom čtenářům vnucovat svůj apriorní názor. Chceme si zachovat názorovou otevřenost. Důležité je však, aby čtenáři věděli, kdo je kdo.

Pozn. Štěpána Kotrby: Nemyslím si, že by Brezina byl neseriózní. I když cituje "neseriózní zdroje", cituje z nich údaje, které u nich nejsou "exkluzivní" a které jdou při daleko větší míře námahy najít i jinde. Zdroje svých informací hledám také různě, ale klasifikuji si je a v případě pochybností o relevanci hledám potvrzení informace jinde... To za prvé. Za druhé byl spor mezi Feřtekem a Brezinou do té míry vyostřený do osobní polohy, že bych já osobně považoval Feřtekovu výpověď o Brezinovi za "méně seriózní zdroj", který bych necitoval. Konstatoval bych pouze fakt, že Brezina opustil redakci.

podrobnosti v Britských listech ZDEZDEZDEZDE

Na základě výpovědi spolupracovníků z Lidových novin bych pak konstatoval, že Brezinu si Lidové noviny "namlouvaly" až si ho namluvily. Mohl si jezdit za jejich peníze dělat reportáže i do exotických krajin... A tento důvod pak byl - při úsporách v redakci - i důvodem Brezinova odchodu z LN.

O "serizóznosti" LN se každý může přesvědčit sám. Každý den. Takže i zde patří větší uměřenost v klasifikaci média ke ctnostem.

Pozn. Tomáše Feřteka: Ivan Brezina odešel z redakce při organizačních změnách v březnu roku 1999, a to z rozhodnutí šéfredatora. S našimi názorovými rozdíly to nemělo nic společného, ostatně v té době byly naše osobní vztahy korektní. O tom svědčí i to, že jsme Brezinovy texty tiskli ještě dlouhá léta po jeho odchodu z redakce, tuším zhruba do roku 2003. Citovaný článek je z roku 1999 a byl o aktivistické žurnalistice, s našimi osobními vztahy také nijak nesouvisel, což Štěpán Kotrba ovšem naznačuje...