Jak dlouho ještě chceme mít politiku, stojící na Wagnerech a Kottech, politiku, v níž jeden poslanec rozhoduje o stabilitě vlády, politiku bez jasné vládní odpovědnosti, politiku, která nemotivuje opozici ke skutečné, věcné a ostré kritice vlády, neboť ví, že ať volby dopadnou jakkoli, nikdy nebude skutečně vládnout a zároveň vždy bude mít vedle případné slabé vlády protivníka jistý podíl na moci?

Společnost dává jasně přednost ODS a ČSSD, avšak vždy zhruba půl na půl, tím je žene v současném volebním systému do velké koalice, do opoziční smlouvy či do slabé většinové vlády s malými stranami. Někdo se může bát toho, že ODS ani ČSSD nejsou dostatečně zralé na to, aby vládly samy v jednobarevné většinové vládě. Je tomu naopak: jednobarevná vláda opřená nikoli o opoziční smlouvu (!), ale o vlastní poslance, je mnohem transparentnější a má jasnější vládní odpovědnost než vláda koaliční. ODS a ČSSD tak budou pod větší veřejnou kontrolou. Už nebude lze svádět zradu volebního programu na koaliční kompromis, už nebude možné dělit se v rámci koalice o vlivné posty, a držet tak "basu", už tu nebude jen malátná opozice, ale opoziční dravec, hrající o vše. Jedině většinový volební systém může nabídnout smysluplný volební výsledek a otevřít opravdovou politickou soutěž. Dnes můžeme naopak -- jako i v minulosti -- očekávat nedůstojné přetahování poslanců z partaje do partaje, opírání vládní většiny o jednotlivce.

Relativně vysoká volební účast svědčí o zájmu a odpovědnosti voličů... proč jsme ale vůbec chodili k volbám, když vše znovu bude záviset na jednom dvou poslancích nebo na pohodlné většině ODS+ČSSD, jejíž jedinou vlivnou opozicí budou komunisté? Nezaslouží si volič větší váhu hlasu, tedy většinový systém? Nezaslouží si, aby politici vyslyšeli signál volebních účastí, čili zrušili Senát a posílili váhu a smysluplnost voleb do Sněmovny? Není čas dát nám voličům možnost volit osobnosti a kultivovat tak stranickou politiku, prosazovat do ní lidi, jimž můžeme důvěřovat?

Můj návrh je ten: zrušit Senát a stejný volební systém, jímž probíhají volby do Senátu, použít ve volbách do nového jednokomorového parlamentu. Potřebujeme nikoli libovolné posilování většinových prvků v současném systému (o což se pokusily ODS a ČSSD v opoziční smlouvě a s čímž narazily u Ústavního soudu), ale kvalitní, opravdový většinový systém. Reforma, již navrhuji (a žádná jiná rozumnému člověku dnes podle mne nemůže vytanout na mysli), je jistě nemyslitelná bez vůle veřejnosti, projevené v referendu. Je pravda, že tyto změny budou víc než náročné, nicméně měly by vést konečně k zásadnímu ozdravení české politiky, která je již dlouhodobě v těžké krizi.

Kdo má ještě pochyby a chce zachovat nějakou variantu poměrného systému, nechť sleduje dál povolební jednání politiků. Dnešní Otázky V. Moravce ukázaly jasně, jak je česká politika zbytečná a shnilá, jak politici tíhnou k jakémukoli řešení, v němž by zachovali svůj přístup ke korytům, ba celý současný stav politiky, v němž odpovědnost není a nemůže být definována. Politikové v dojímavé shodě tvrdí, že mají vůči občanům odpovědnost hrát s již rozdanými kartami, a vůbec je nenapadne, že jejich povinností před celým národem je změna politického systému vládnutí na systém transparentní, stabilní, vzdorující korupci a ne veřejné kontrole.