Svoji vysokou rafinovanou hru rozehrála skvěle. Poté, co se otřásla v základech po nečekané veletočivé kreaci bývalého předsedy, obratně využila latentní xenofobii (proč neříci rovnou rasizmus) většinové české společnosti a zvolila do svého čela geniálního mága pana Vsetínského starostu. Ten tah jí vyšel. Pan nový předseda se představil jako razantní politik: vypořádal se velmi obratně s "nepřizpůsobivými" spoluobčany (měli bychom začít co nejdříve nazývat věci pravými jmény a přestat rasizmus skrývat za zakrývání skutečnosti, která je bohužel tristní). Tím získal doslova masovou podporu většinové populace, které přestalo vadit, že lidovci jsou stranou značně "flexibilní", která se ve své podstatě nejvíce podobá své pevné družce z období národně frontového vládnutí. Fakt, že vytknutím před závorku (halasným "distancováním se" od své bohunelibé minulosti) proměnila znaménka, na podstatě "proměny" nic nemění.

V situaci, kdy volební výsledky nedávaly jinou možnost, než (jako už pravidelně) využít k vytvoření koalice právě lidovců, se jejich okamžitá popularita nemohla nepromítnout v nestoudné požadavky, které (navzdory volební aritmetice) nabídly jim i další "středové" barevné straně, velmi zásadní ministerské posty.

Ve chvíli, kdy se přefouknutá bublina neposkvrněného předsedy začal povážlivě napínat, měl premiér ještě jakous takous možnost neblahou situaci řešit okamžitým odvoláním svého místopředsedy. Ale o tu kvapem přicházel -- jeho koaliční partaj si uvědomila, že bez ní se vláda rozpadne, bez populárního předsedy by zase mohla nepřežít ona a tak začala ten kuriózní tanec "napůl nahá, napůl oblečená". Dnes může téměř donekonečna "stát za svým předsedou" (jak řečeno výše, nic jiného jí nezbývá) a držet tak svého koaličního nadpartnera pod krkem. Navíc ví, že stačí jen chytře trousit, že přece jen není v podstatě rasistickou, jak by se mohlo díky formulacím pana předsedy zdát, ale naopak, že její zájem je jen a jen dobro všech (jak konečně tvrdila ve své bohaté a pestré minulosti vždycky). Je pro českou společnost této podivné doby signifikantní, že tím získává popularitu!

Obávám se, že dosti slabá vláda, závislá nejen na podivných koaličních nepartnerech (nedělejme si iluze o zásadovosti druhé koaliční ministraničky), ale ještě navíc na hlasech dvou "konstruktivních" přeběhlíků, není schopna jakékoliv rozumné akce.

Trochu je mi líto, že český prezident nemá, podobně jako prezident spřátelené Ukrajiny, odvahu rozpustit alespoň vládu a požádat o sestavení nové (když o předčasných volbách přece nemůže být -- přes silná slova - uvažováno z pochopitelných důvodu) ani ve snu. Zachovávat současný stav je pro tuto zemi neúnosné. Podpora radarové stanice ani hrdinská pomoc kubánským či jiným disidentům naši pověst čitelného evropského partnera nezachrání.

Stále zřetelněji budeme chápáni jako "napůl nazí, napůl oblečení"! To rozhodně není pověst nejlepší.