Malá Česká republika měla za ministrování Jana Kavana, jemuž i oficiální informace z aktuálního webu MZV dodnes přiznává dvě desetiletí práce pro opoziční hnutí před listopadem 1989, mezinárodní renomé, o němž se dnešní vládě může jen zdát. Je příznačné, jakou nevoli vzbudila u pravicových komsomolců svého času tzv. česko -- řecká iniciativa, která přispěla k ukončení bombardování Jugoslávie. Aktivističtí propagandisté (kteří se pokládají za novináře) a slouhové (domnívající se, že jsou politiky) slepě kopírují stanoviska americké echtpravice. V produktivitě této práce jim vydatně pomáhá rudý zákal. Útoky na Jana Kavana v Respektu, financovaném knížetem Schwarzenbergem, ve Fendrychově Týdnu a dalších propagandistických prostředcích, mají jediný generální smysl -- znevěrohodnit autentičnost nezávislého, kritického (tedy ovšem "levicového") myšlení, a priori znehodnotit postoje a deklarace lidí, kteří by mohli mít vliv na utváření jiných než služebných pozic.

Proto tak úporná snaha špinit Jana Kavana. Je jen příznačné, že se v souvislosti s ním neustále vytahuje karta jeho údajné spolupráce s StB a kafemlejnek pomluv se čas od času spouští jako nástroj, který má fungovat jako prevence vůči svébytnosti a názorové svéprávnosti.

České politické scéně jednoznačně chybí skutečná a moderní levice. Není jí ani KSČM jejíž členové nostalgicky vzpomínají starých časů, ani nevěrohodná sociální demokracie, která mění postoje podle směru větru a dnes získává politické body jen nekonstruktivním negativismem. K tomu, aby taková platforma nevznikla, slouží hlídací psi. Ne ovšem demokracie, jak by se oni sami rádi viděli, ale korporací. Protože jsou to ony, jež na scénu s demokratickou výpravou dosazují loutky, jejichž role je jednoznačně definována. Kavan vadí, protože se v takové roli angažovat odmítl, vyčnívá a mohl by působit jako příklad. To je ten hlavní důvod, proč je třeba čas od času po něm hodit blátem. Na čistotného občana uvyklého věřit varováním, jež se mu s vykřičníky servírují, to přece působí.