Letos tomu bylo 40 roků, co žiji v Kanadě, takže jsem zde již déle než polovina svého života. Sleduji dění ve své dřívější vlasti, ale to je pouze nepatrnou částí mé činnosti. Prohřešky proti mateřskému jazyku jsou v českých časopisech časté, i když si odmyslím velké množství cizích výrazů, které vytlačují rovnocenné výrazy české. Když lidé vidí rozbité okno, ptají se, kdo jej (místo je) rozbil. Velká větev. Vidíme jí (místo ji) ležet na zemi.

Po příchodu do Kanady jsem si přivydělával po straně překládáním vědeckých prací z jazyků, které ovládám. Zadavatelé překladů mi vysvětlili, že dostanu plný honorář jen v tom případě, že bude moje práce bez chyb. Jestliže v ní budou drobné chyby, bude honorář o 15% nižší, kdežto v případě mých hrubých chyb si najdou jiného překladatele.

Tento problém jsem řešil tak, že jsem si najímal Kanaďany, o nichž jsem věděl, že znají angličtinu výborně. Platil jsem jim 10% ze svého honoráře.

Po roce 1968 došlo ke zvýšenému přistěhovalectví lidí z Československa a někteří z nich se na mě obrátili se žádostí o pomoc. Doporučoval jsem je za překladatele podle jejich zaměření a Kanaďani jim skutečně překlady zadávali. Kladl jsem přistěhovalcům na srdce, aby úzkostlivě dbali na jakost své práce a platili si korektory.

Neudělal to ani jeden a namítali mi: "No dovolte, pane Kalábe, znám natolik dobře anglicky, že ničí pomoc nepotřebuji". Moji zadavatelé překladů mi potom vytýkali, že jsem jim doporučil takové lidi, po nichž se všechny překlady musely předělávat. Ani jeden z nich nedostal další práci.

Dnes hledím na politickou situaci v České republice jako na zvláštní úkaz. Vláda, která nikdy neměla výraznou nadpoloviční podporu obyvatelstva a nyní zbytek podpory ztrácí, prosazuje výstavbu americké radarové stanice, kterou většina obyvatelstva odmítá. Při tom se snaží vláda vyhovět americkým politikům, kteří jsou sice u moci dnes, ale po roce tu moc mít nebudou.

Kdožví, čím se budou živit. Úspěšní lidé obvykle sázejí na to, co má budoucnost. Při koňských dostizích se nesází na koně, který kulhá a v krátké době skončí na jatkách.

Co tedy očekávají čeští politici od amerických politiků, kteří velice brzy zmizí v propadlišti dějin? Co jiného, než to, že je po nakloněné ploše budou následovat a v českých dějinách zanechají jen malou špinavou skvrnu a poznámku o tom, že mocichtiví politici udělali to, co bylo v jejich silách, aby znova dali tragický význam osmičce v letopočtu (2008 - kdy chtějí odevzdat kus českého území Spojeným státům).

A potom? Potom si budou moci zazpívat ono známé dueto o radaru a také "Bejvávalo, bejvávalo dobře" a vzpomínat na doby, kdy si potřepávali rukama s důstojníky tehdejší největší velmoci na světě.

Bohužel toto divadlo neskončí pádem opony, aby se kus dával o den později s ještě lepšími dialogy. Zde se hraje skutečné absurdní divadlo. A já se sám sebe v duchu ptám, zdali jsem byl horším služebníkem já, který jsem do angličtiny překládal cizí vědecké práce v zájmu vědeckého pokroku, než ti dnešní čeští politici, kteří do rukou anglicky mluvících důstojníků cizí země předávají kus území u Prahy v zájmu nových závodů ve zbrojení.

Raději se soustředím na něco jiného, než je česká gramatika a politika.