Relativní úspěšnost jedince ve společnosti je popsána přesně, alespoň co se ekonomických ukazatelů týče. V této souvislosti je ovšem zajímavé, že lidé, kteří se rozhodnou emigrovat ze své země si většinou vybírají země bohatší (kde sociálně ztrácejí) a jen minimálně země chudší (kde by naopak posílili). I jiné příklady naznačují, že spravedlivější relativní poměr ve společnosti značně ztrácí na půvabu, pokud klesá absolutní počet vlastních kokosových ořechů. A to i tehdy, pokud by bohatší byli postižení více, takže dotyčný relativně vydělává. Takže lidská práce nad rámec prostého přežití může mít i jiné důvody než snahu o relativní úspěch.

Peníze dělají peníze asi v podobném smyslu, v jakém pero píše dopis nebo sekera štípe dřevo. Nevím, kolik zná pan Mašín boháčů, kteří jsou ve fázi, kdy pracovat nemusejí. Těch pár, co znám já, je naopak pracovně vytíženo v míře nevhodné pro ty, kteří nežijí proto, aby pracovali.

Samozřejmě, máte-li miliardu na hotovosti, můžete ji investovat do cenných papírů a pak už jen stříhat kupony. Dnes už je to méně riskantní než, dejme tomu, před patnácti lety. Ale v takovém případě se musíte smířit s tím, že smetanu slízne někdo jiný. Správci fondů, banky, podnikatelé ...

Považuje-li se pan Mašín za ekonomického kacíře, který chce pracovat jen proto, aby žil, je pomoc snadná. Nechť se vykašle na celou transformaci i kapitalismus, odejde na venkov a živí se zemědělstvím pro vlastní potřebu. Takoví se už našli a docela jim to jde. (Respektive šlo jim to před několika lety, kdy se o jednom takovém případu psalo. Od té doby se poměry snad tak nezměnily.)

Nevím, jestli bude mít více volného času než my, co dáváme přednost kočkám před psy. V každém případě si může být jistý, že jeho nevolný čas bude sloužit k tomu, aby (pře)žil, nikoli k vyrovnávání relativní ekonomické úspěšnosti.