K velmi ostrým kritikům manipulativní role sdělovacích prostředků na Západě patří Noam Chomsky, ale také Michael Moore, který analyzuje jejich roli ve svém filmu Fahrenheit 9/11. Na sofistikovanou manipulaci čtenáři a diváky sdělovacími prostředky, které se snaží občany přesvědčit, že za světovou bídu mohou především či výhradně individuální neschopnost a místní předsudky upozorňuje i přední světový sociolog Z. Bauman. Všechny tyto autory a mnohé další je velmi obtížné podezírat z toho, že by neuměli anglicky.

Sdělovací prostředky, jsou stejně jako ostatní firmy ve své rozhodující většině kapitalistickými podniky. Jako takové tedy obhajují to, co je pro systém výhodné a většinou zamlčují to, co by mohlo přispět k jeho kritice. Současně je tato jejich většina existenčně závislá na inzerentech, tj. opět na velkých firmách. Kromě této propojenosti zájmů mají i společný zájem na zachování hierarchie ve společnosti, tj. na stavu, kdy malá menšina rozhoduje o jimi ovládané většině a toto vše kryje iluzí demokracie.

Ano, je rozdíl mezi úrovní západních a českých sdělovacích prostředků, ale tento rozdíl je jen relativní. U nás si mohou dovolit větší míru arogance a lživosti, a to proto, že jim to my sami svou pasivitou dovolujeme.

Úsměvný Prečanův výrok o svobodné diskusi v České republice není pro čtenáře Britských listů nutno komentovat. Důkazů o manipulaci a nepravdivosti českých sdělovacích prostředků zde bylo sneseno již více než dost.

Bylo by ovšem velmi užitečné zpracovat analýzu hlavních světových sdělovacích prostředků za řekněme posledních 20 let (válka v Zálivu) z hlediska pravdivosti a úplnosti jejich zpravodajství ve vztahu k významným událostem této doby. Snad se jí brzy dočkáme.