Před lidmi i Bohem stát jeden vedle druhého až za hrob. Jako to kněz říkal? „Abyste i vy v budoucnosti naplnili přání svých rodičů, kteří vás vychovali a vytvořili vám krásné rodinné prostředí, jak to děti potřebují.“ Jenže v našem případě to nějak neklaplo. Nevěstu doprovázel k oltáři přítel její matky, neboť vlastní otec žije už léta v cizině s jinou rodinou. A také její svědek, vlastní sestra, nestála s mužem, ale s dítětem, které počala jako svobodná matka. Ženich byl na tom obdobně. Jeho matka slzela vedle přítele, neboť pravý otec byl doprovázen ženou, ke které odešel, když klukovi bylo pět roků. K všeobecné harmonii nejvíce přispíval sbor místních zpěvaček na kůru. Jejich písně vyprovázely svatebčany k zaslouženému obědu v místním hostinci.

Cestou, za doprovodu místní kapely, jsem uvažoval o nejnovější zprávě ČTK. Týkala se českého premiéra. Vloni, při obřadu svého „sňatku“ se Strakovou akademií, slíbil prezidentovi prospívat této zemi. Nyní, na setkání s novináři, aby objasnil důvody cesty do Číny, si připnul na hruď odznak Tibetu. Na rozdíl od ženicha Topolánek určitě umí otčenáš. Ví co se sluší a patří. Co na tom, že nevede pod paží sličnou blondýnku (to často taky!), ale řídí vládu této země? Na poslední chvíli se rozhodl využít pohostinnosti Říše středu. Pojede a hotovo. Kostelní formality zahajovacího obřadu odhodil za hlavu a vydá se do Číny jako řadový fanoušek. Bude po tři dny fandit našim sportovcům. I se synem. Před tamním Budhou nebude stát s manželkou, ani s milenkou. V jaké pozici se představí olympijskému duchovenstvu a čínské vrchnosti? S největší pravděpodobností nebude připuštěn k oltáři. Bude si však notovat s tisícihlavým chórem. Třeba také pochytí něco ze slušného chování občanů čerstvě vyškolených, neplivajících. Co víc bychom si mohli přát od svého premiéra?