Akce ozbrojených sil Gruzie charakterizuje extrémní agresivita a krutost. Zprávy hovoří o téměř úplném zničení centra hlavního města Jižní Osetie, které je ostřelováno palebnými systémy "Grad", houfnicemi, minomety velkého kalibru a z automatických zbraní. Každou minutu ve městě vybuchuje několik střel. Do zóny konfliktu byly přesunuty desítky kusů bojové techniky a tisíce vojáků. Podle pobočníka velitele Smíšených mírových sil V. Ivanova nebyly pozice ruských mírových sil v zóně gruzínsko-osetského konfliktu ostřelovány: "Nedošlo k přímému ostřelování pozorovacích stanovišť mírových sil z gruzínských pozic. Mírové síly pokračují v plnění úkolu, kterým je pozorování vývoje situace v zóně konfliktu." Zároveň však podle zpráv z osetské strany a od ruských novinářů, kteří se dostali do palby, byl štáb mírových sil ostřelován. (pozn. překl.: informace k 8.8. dopoledne)

Řeč je o desítkách, ne-li stovkách obětí; přičemž mírové síly zřejmě podle všeho pouze pozorují události. Agresorovi se to hodí: gruzínská strana prohlásila, že se ruské mírové síly nezapojují do ozbrojeného konfliktu. Armáda Republiky Jižní Osetsko zahájila odvetnou palbu, ale vojenský potenciál je nesrovnatelný. Už bylo dobyto několik osetských vesnic, možná je blokována okružní Zarská cesta, která spojuje republiku s Ruskem. Od rána, podle některých zpráv, gruzínští vojáci dobyli přes dvě třetiny území Jižní Osetie. Pokračuje ostřelování z těžké artilerie a tanků a letecké útoky. Začal masový exodus uprchlíků. Parlament Jižní Osetie se obrátil na Rusko, aby zasáhlo do situace a pomohlo občanům Jižní Osetie postavit se gruzínské armádě.

Na tomto pozadí se jeví jako obzvlášť cynické prohlášení náměstek americké ministryně zahraničí Matthew Bryza, ve kterém za zodpovědné za probíhající události označil...Jižní Osetii, přičemž sofistikovaně nahrál gruzínské straně a chuligánským způsobem interpretoval slova a konání Moskvy. Dříve Condoleeza Rice v Tbilisi prohlásila, že USA jednoznačně podporují své gruzínské spojence, takže otázka o tom, jaká je pozice Washingtonu, zcela odpadá. USA požadují, aby Moskva vyvinula tlak na vedení Jižní Osetie, aby zastavilo palbu v zóně konfliktu, prohlásil během briefingu ve Washingtonu zástupce ministerstva zahraničí USA, zatímco gruzínské straně bylo pouze doporučeno "projevovat zdrženlivost".

Symbolické je, že Tbilisi podnikl tento akt nepokryté agrese na výročí pádu srbské Krajiny v Chorvatsku. Od tohoto momentu začala další etapa balkánské tragédie -- kosovská válka, bombardování Srbska se strany NATO, národní ponížení a teritoriální rozčlenění tohoto státu. Mnohokrát již zaznělo, že "balkánskou zkušenost" Západ uplatňuje i na Kavkaze, přičemž role Srbska je vyhrazena Rusku. Srbští politici v Bělehradě, který tehdy před 13 lety ještě nebyl bombardován, se ujišťovali, že agresi Západu je možné uniknout, když se vykoupí obětováním spoluobčanů v Chorvatsku a Bosně. Teď se tváří, že nemohli tušit, že po chorvatských a bosenských Srbech přijde na řadu samotné Srbsko.

Jsou v Moskvě schopni vytěžit z nedávné minulosti aspoň nějaká ponaučení? V r. 1995 se modré přilby OSN rozestoupily před oddíly chorvatské armády, které likvidovaly Srby, a dnes ruské a osetské mírové síly bezmocně sledují, jak gruzínské dělostřelectvo systematicky ničí město. Na Kavkaze budou důsledky takové bezmoci katastrofální. Nikdo tam nebude brát ohledy na slabý stát, který není schopen uhasit požár u svých hranic a ochránit vlastní občany.

Události mohou lavinovitě eskalovat až do stavu, kdy ruské federální úřady nebudou s to kontrolovat nejen aktivity neformálních vůdců a jim poslušných skupin, ale ani hlav severokavkazských republik, kteří v případě dalšího zhoršení situace začnou samostatně podnikat opatření. Hlava Severního Osetska Tejmuraz Mamsurov již oznámil, že do Jižní Osetie směřují stovky dobrovolníků: "Nemůžeme je zastavit". Uvažuje se o nouzové návštěvě Mamsurova v Cchinvali. Zástupci dalších severokavkazských republik a také Abcházie jsou připraveni následovat příkladu obyvatel Severní Osetie. Pohraniční služba Severní Osetie podle stavu do 4 hodin ráno 8. srpna nezaznamenala překročení hranic ruskými vojsky.

Gruzínská agrese je kolosálním útokem na ruské pozice na Kavkaze. Pokud bude "podpořena" ještě několika teroristickými útoky (první varování na pláži v Soči se už konalo), nepůjde pouze o zpochybnění konání Olympiády 2014. Celý systém státního zřízení Ruské federace se můře otřást po dvou či třech přesně mířených úderech na vybraná místa a ohrozit samotnou existenci Ruska jako státu.

Bohužel, četná varování o dlouhodobých negativních důsledcích chabé ruské diplomacie ve věci neuznaných republik nebyla vyslyšena. Po léta bylo ignorováno zřejmé: gruzínská administrativa, usilovně vyzbrojovaná Západem, si nebude "hrát na vojáčky", ale dříve či později dotáhne svůj úmysl do konce. Jíst horkou kaši, stejně jako v letech 1992 a 1993, připadne opět Rusku, pouze s tím rozdílem, že dnešní gruzínská armáda je něco jiného než tehdejší bandy Kitovani a Ioceliani.

Prozatím Moskva čelila agresivním snahám Tbilisi jen nesourodými výzvami k míru (což hrálo v dané situaci na ruku Tbilisi) a požadavkem podpisu závazné dohody o nepoužití vojenské síly. Avšak naděje, že "všechno dobře dopadne" a že neuznáním Abcházie a Jižní Osetie získá Moskva odklad předurčeného rozhodnutí o členství Gruzie v NATO, se ukázaly jako liché. Představitelé Tbilisi se této "naději" upřímně vysmívali, s vědomím svých úkolů a podpory silami spojenců. Bohužel, stejně upřímní přátelé a spojenci Ruska, kteří na Kavkaze ještě zbyli, odpovídající podporu za sebou neměli. Ráno ministerstvo zahraničních věcí RF vydalo prohlášení, že "ještě není pozdě předejít masovému krveprolití a novým obětem, mj. i mezi civilními obyvateli". Podle zástupce ministerstva je po dnešních událostech v Jižním Osetsku jasné, proč se Tbilisi s využitím nejrůznějších záminek vyhýbalo podpisu právně závazných dohod s Jižní Osetií a Abcházií o nepoužití síly. Proč je to ale jasné až po zahájení agrese...