Je docela možné, že si optimisté myslí, že nové zásadní poznání jedinců se ve společnosti prosadí. Ale skeptici poukáží na to, že to často vyžadovalo hodně času. Pesimisté by v této souvislosti mohli upozornit i na to, že to, co si asi většina lidí myslí, je možná už několikrát překonané, a tak dost zastaralé, a také na dojemný fakt, že se i překonané předsudky mohou prosadit znovu. Nejlepším příkladem toho jsou báje o stvoření člověka.

Že není jedinečný člověk se svými schopnostmi na světě tak sám, jak si to asi hodně lidí myslí, na to poukázal nedávno Spiegel Online nejen v onom výše zmíněném porovnání s opicemi, ale nevědomě taky dvěma články o životě ryb. Vědci totiž přišli podle zpráv na to, že ryby při vybíráníá svých sexuálních partnerů podvádějí a že ty koljušky, které jsou stydlivé, raději žijí ve skupinách.

Když podle toho popisují Martin Plath a jeho kolegové v Current Biology, že rybí samci se pokoušení oklamat soupeře tím, že projevují nejprve zájem o méně atraktivní partnerky, aby tím odvrátili pozornost o skutečně žádoucích partnerek, můžeme se zeptat, jak je to s jejich smyslem pro tělesnost, a možná taky, jak je to s jejich sebevědomím. A známo je také, že odvážní lidé jednají jinak než lidé bojácní, když ale Thomas Pike popisuje v v "Proceedings of the Royal Society B", ze to platí taky pro koljušky, zdá se nám to možná dost podivné, protože to nesouvisí s tím, co jsme zvyklí si myslet o rybách.

Zajímavé při tom je, že je nakonec jedno, jestli věříme ve stvořitele, nebo ne. Člověk se neodlišuje od jiných živočichů tak výrazně, jak si často myslíme. Že ale podle tohoto vědomí lidé nejednají, to je jasné. Jestli je to věc nevědomosti, myšlenkové lenosti nebo sobeckého přístupu, na to bychom měli každý najít pro sebe vlastní odpověď. A jak zní ta vaše?