Proti rasismu: Stále je nutno opakovat pár základních zásad

26. 5. 2009 / Jan Čulík

1. Rasismus znamená generalizaci určitých rysů na základě kolektivní viny: Protože vidím, nebo si myslím, že se určití lidé nějak chovají, připisuji tyto vlastnosti širší skupině obyvatelstva s týmiž fyzickými rysy. Jak na to právem poukazuje Uwe Ladwig, je to lenost v myšlení.

2. Rasismem je označování jedinců v médiích jejich fyzickými rysy a jejich přiřazování do určité etnické skupiny. Proč neřešit obecně případy sociálně deprivovaných lidí?

3. Jestliže se v ČR sociálně deprivovaní lidé chovají určitým způsobem (přitom underclass je v ČR daleko menší a daleko "civilizovanější" než v jiných evropských zemích, kde se asociální jedinci chovají často daleko brutálněji, viz například četné, pokračující vzájemné vraždy teenagerů v Londýně), chovají se tak z určitých historických důvodů. Těm důvodům musí většinová společnost porozumět a musí usilovat o to situaci asociálních jedinců efektivně řešit. Argumentovat "cikáni mě zbili, protože jsem byl mezi nimi jediný bílý, takže jsou to rasistické svině" je primitivní.

4. Ať si o tom myslí kdokoliv cokoliv, život lidí na okraji v ČR (většinou často Romů) je naprosto drastický. Nezávidím žádnému Romovi, který žije v České republice či na Slovensku, ani jeho původ, ani jeho kulturní zázemí, ani břemeno obrovských předsudků, s nimiž se musí v této společnosti neustále potýkat. Za daných okolností je opravdu překvapující, že se někteří Romové nechovají ještě daleko asociálněji.

5. Situaci je nutno rozumně řešit. Vzdorný postoj: "Ať se nám Romové přizpůsobí, jinak se s nimi nebudeme bavit" je naprosto nekonstruktivní a povede do pekla. Češi jsou taky neschopni se přizpůsobit jakékoliv jiné kultuře a civilizaci. To je přece normální.

6. Zkuste si představit, jak byste se cítili v asociální situaci.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 26.5. 2009