K Mašínům: Ve válkách hájí civilisty Ženevské konvence

6. 8. 2010

Metafyzicky jsem na straně toho chudáka pana pokladního.

Budeme li se řídit mystickým výkladem pana Cveka o zlu dobru a křesťanských mystériích porušenosti světa. Dopadne to nakonec s námi tak, že se šupem vrátíme daleko před dobu kamennou navzájem se mlátíce klacky po hlavě. Nepoučeni ničím z toho čím si lidstvo v průběhu vzniku a zániku několika civilizací muselo s velkou bolestí a utrpením projít! Paradoxně nepoučeni ani tím co dle dochovaných záznamů (bible atd..) asi hlásal do světa i sám Mr. Ježíš Kristus, píše Filip Mahďák.

Idea že zlu se jde bránit jedině zlem pochází z domotaných úvah od reality odtrženého intelektuála, který by když na to dojde pravděpodobně nedokázal ani zabít a vykuchat slepici k večeři. Pokud někdo v diskuzi operuje s tak zásadními pojmy jako je zlo. Měl by nejdříve vymezit svůj náhled na to co si pod pojmem zlo on sám představuje. A ne to jen tak pokládat do placu. Jako všeobecně platný postulát.

Křesťanská personifikace zla (ďábel -- čisté zlo) je již dlouho známým a nejen křesťanským trikem jak operovat s nevzdělaným stádem oveček a nahnat jej pohodlně na porážku do toho správného chléva. V lepším případě dojde jen na obřízku. Pokud ovšem přistoupíme na tuto hru s bájemi a mystérii, mám pro pana Cvejka vskutku jednoduchou odpověď. Ano zlu se jde bránit i jinak než zlem. Zlu se jde bránit silou. U toho nemusí být člověk zrovna zlý. Měl by pravděpodobně být pozorný a trénovat odpovídající bojové dovednosti a schopnosti. V daném kontextu neuškodí, když bude i svatý. Bez legrace on je totiž ten boj sám se sebou tím bojem nejtěžším. To však vědí jen ti co ho bojují. A nakonec jak mohu něco změnit na společenství bližních, nedokáži-li výrazně změnit nic sám na sobě.

Naštěstí máme v naší tradici křesťanské tolik hrdinů světla bojujícími za svatý grál s draky, hady a černými rytíři... ale rozhodně (tedy až do nedávna) nemáme žádného svatého Jiřího který by odprásknul pokladního, aby měl zítra na benzín. A až vstanou Blaničtí rytíři a začnou prostým lidem podpalovat stohy jen pro to že zrovna žijí v říši krále Miroslava, budeme je nosit hrdě všichni v srdci - v lásce křesťanské? Nebo jsem já ten padlý na hlavu, co už tomu všemu patu neví? Ať už je idiologie či ideologie stojící v pozadí jakákoliv.

Podíváme-li se na základní pravidla čestného boje muže proti muži. Zjistíme, že ten kdo ještě dnes může o sobě prohlásit "jsem chlap" (rytíř?) rozhodně v boji (tedy vlastně po boji) nepodřeže svého zajatce. O ohrožování civilního obyvatelstva pohybujícího se zrovna náhodou kolem bojiště, už ani nemluvě. To mimochodem všem různým bojovníkům za svobodu, proti ještě daleko zrůdnějším režimům, doporučují třeba takové Ženevské Konvence. Kterými se bohužel i řada demokracií vyrostlých na křesťanských tradicích ještě dodnes mnohdy moc neřídí.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 6.8. 2010