Například diskuse o sprostých hospodských verzích povídky Babička od B. Němcové před pár lety ukázaly, že mnozí příslušnící první skupiny nedokážou snést pomyšlení, že by se vysoká hodnota Babičky ještě zvyšovala tím, když si z ní lidé v soukromí nebo dokonce na veřejnosti citují věty a celé pasáže překocené do sprostých nebo nechutných významů. Domnívají se, že taková znesvěcení Babičky z ní udělají bezcenný brak. Je ovšem také možné, že "zesprosťovači" Babičky to kvůli povýšení jejího kulturního významu vůbec nedělají, že se chtějí jen vykřičet ze svých sprosťáckých nutkání. To však neznamená, že konečný výsledek bude hned také sprosťácký. Kritcky myslící a vnímaví lidé možná v kontrastu shledají krásy původního znění tím více. Třetí skupina vyznává hlavně hodnoty vytvářené produkcí, jíž měla reklama sloužit, a všecko ostatní považuje jen za nástroj k vytvoření takových hodnot (levnost a rychlý odbyt i spotřeba hamburgrů a z toho plynoucí obrat a zisk).

Jak by se mohla mezi těmi třemi skupinami vést diskuse lepší než pouhé žvanění a nadávání?

Museli by jejich příslušníci být nakloněni tomu, že pro společnou diskusi je nutné si vymezit dost úzce to, o čem vlastně debatujeme a proč. Nenajdou společnou řeč nad otázkou, zda je Karlův most hodnota svatá, užitná nebo nulová. V tom se právě liší ti lidé natolik, že kvůli tomu patří do různých skupin. Mohli by však smysluplně diskutovat nad tím, co se děje s hodnotou a se společností takového, že jedni lidé začali hodnotu považovat jen za nástroj a že další jí přímo pohrdají. Jenom tehdy se na tom dokážou dohodnout, pokud jsou všichni přiměřeně inteligentní. Pokud by člověkova příslušnost k jedné ze skupin znamenala, že není schopen nadhledu a diskursu s jinými lidmi, můžeme se domnívat, že je buď fanatik, nebo prostě že jeho rozumové schopnosti nejsou k takovému nadhledu dostatečné, neboli že je, jak se dříve říkalo, "blbý".

Tady bych viděl dobrý argument pro to, že inteligentní příslušníci z kterékoliv skupiny by měli toužit po tom, aby v takových "Radách pro cokoliv" byly zastoupeny různé skupiny co nejdůsledněji - bez té různosti se může snadno stát, že diskuse o jednoltivých případech v reklamě, v citaci uměleckého díla ustrne na jediné notě, a že tudíž taková Rada bude lidmi z jiných názorových skupin považována za nekompetenetní, nefunkční, korumpovanou a kdovíco ještě.(Porovnejme například současný spor dědiců Josefa Lady s výtvarníkem, který domyslel jeho kresbičky do erotických interpretací. Naštěstí se zúčastněné strany sporu dosud chovají spíše inteligentně, spornost přístupu je jim jasná a vcelku rozumně všechny ustupují. Otázka reinterpretace a předělávky díla jiným umělcem zůstává příjemně otevřená.) Jak tedy vypadá současná diskuse na stránkách BL o MacDonaldově reklamě s obrazem Karlova mostu? A co vypovídá o účastnících?

Svoboda slova, jako každá jiná svoboda, nemůže být vykastrována od zodpovědnosti. Děti ovšem můžou povídat spoustu věcí, jejich zodpovědnost je menší právě proto, že nejsou dospělé, repektive nejsou dospělé právě proto, že nemají tu zodpovědnost. Dospělí lidé však se vyznačují tím, že umějí nacházet a přijímat, v čem jejich postoje a výroky od nich žádají zodpovědnost za následky, za stav společných poměrů, za vývoj kultury a národa .

Ovšem je vysoce pravděpodobné, že to je názor jen můj nebo jisté skupiny občanů, a tudíž by bylo dobré o něm vést debatu se zastánci jiných názorů. Taková diskuse však asi bude plna nadávek a urážek a neporozumění, pokud si společně nevytýčíme její smysl - totiž úkol vyjasňovat, vykládat, zlepšovat pochopení a porozumění. A jsme tam zase. Mně se zdá, že tento postup kruhem je důkazem, že moje skupina se mýlí míň než ty skupiny, které věří, že ve vřejné debatě si akždý má vykřičet to, co ho právě napadlo, aniž by zauvažoval nad názory druhých.