7. 2. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 2. 2008

NÁZOR ŠVÉDSKÉHO ANALYTIKA

Americký systém protiraketové obrany by zvýšil pravděpodobnost vzniku jaderného konfliktu

Obranný štít, jehož součásti se mají stavět v Česku a Polsku, je založen na domněnce, že atomovou válku lze vyhrát, píše Jan Øberg.

(Ze švédštiny se souhlasem vydavatele přeložil Robert Kubala.)

Žijeme v době, ve které hrozí, že překroucené a úmyslně zamlžené informace nahradí skutečné vědění. Jako příklad si vezměme způsob, jakým politikové a novináři a dokonce i reprezentanti levice a míroví aktivisté hovoří o Americkém systému obrany před balistickými raketami, jehož stavba se plánuje v Polsku a v České republice. K tomuto záměru se přistupuje, jako by šlo o obranu, i když tomu tak není.

Spojené státy zdůvodňují nutnost vybudování tohoto systému obavami před možným íránským raketovým útokem. Skutečným důvodem je ale perverzní chuť Spojených států stát se mocností schopnou rozpoutat atomovou válku a vyjít z ní vítězně. Logika amerického přístupu vychází z nové strategie s názvem Nuclear Use Theory (NUT, Teorie použití atomových zbraní). Tato doktrína radikálním způsobem přehodnocuje dosud platnou logiku jaderného odstrašování MAD (Mutually Assured Destruction, Zaručená oboustranná destrukce), která definovala vztahy mezi velmocemi od roku 1945.

Představme si dvě jaderné mocnosti A a B, mezi nimiž začne konflikt. Obě strany disponují jadernými hlavicemi, rozmístěnými po celé Zemi v raketových silech, pod křídly bombardérů a na ponorkách ve světových oceánech. Předpokládejme pak, že mocnost A zaútočí. Dle doktríny MAD si útočník nemůže být jistý, že všechny protivníkovy jaderné zbraně budou útokem zničeny. Riskuje tedy, že mocnost B stačí vyslat odvetnou salvu, která zničí centra velení a zahubí miliony obyvatel.

Základní psychologicko-politický předpoklad tedy je, že si mocnost A nedovolí atomovou válku rozpoutat, protože mocnost B by nevyhnutelně útok opětovala, a to třeba i automatickými systémy uvedenými v činnost po zničení aktivního velení. V praxi by tedy i překvapivý úder jedinou raketou znamenal sebevraždu.

Proto se doktríně MAD přezdívá rovnováha strachu. Ve smlouvě o obraně proti balistickým raketám ABM se Sovětský svaz a Spojené státy zavázaly k tomu, že omezí rozmístění těchto prostředků pouze do okolí svých hlavních měst a zbylé oblasti zůstanou bez ochrany. Hrozba jejich zničení pak udržovala patovou situaci.

Na zmíněné doktríně jsou zajímavé tři body. Za prvé: MAD vychází z psychologických a technických předpokladů, které jsou svým způsobem logické, ale zároveň velmi nejisté a sporné. O jejich správnosti bychom se mohli přesvědčit, až pokud by válka opravdu začala. Za druhé: nauka naplňuje smysl slova teror v tom nejzákladnějším smyslu jeho chápání -- nevinní lidé se během konfliktu stávají jeho rukojmími, jsou zraňováni a zabíjeni. Za třetí: Po útocích v září 2001 se přestalo slova teror používat ve spojení s jadernými zbraněmi, přestože ve skutečnosti právě hrozba jejich použití je mnohem závažnější než skutečné či předstírané hrozby "terorismu".

Každá mocnost vlastnící jaderné zbraně je ve své podstatě teroristická mocnost. A přesto dokonce i OSN definuje terorismus jako násilí páchané malou skupinou na obyvatelstvu nebo státu, nikoliv však násilí páchané státem na obyvatelstvu či jiném státu. Pokud by probíhala skutečná válka s terorismem, byla by jejím nejvyšším cílem snaha o zničení jaderných zbraní.

Systém raketové obrany, po němž Spojené státy touží, zásadním způsobem mění dosud platnou politiku zastrašování, protože jeho cílem je zabránit straně B v odvetném úderu. Jestliže se mocnosti A podaří jednak zničit protivníka a zároveň se i ubránit protiúderu, může předpokládat, že by jadernou válku vyhrála bez vlastních ztrát. Tímto je oslaben odstrašující účinek zbraní.

Straně A se může dokonce zachtít zaútočit na protivníka preventivně, protože v případě odvety lze očekávat mnohem menší ztráty než v období doktríny nevyhnutelných ztát na obou stranách (MAD). Raketová obrana také pravděpodobně odstartuje nové závody ve zbrojení. Jaderné mocnosti druhé kategorie by pod vedením mocnosti B začaly hromadit další hlavice v naději, že alespoň jejich část by během odvetného úderu obranou státu A přeci jen prošla.

Příkladem mocnosti skupiny A jsou přirozeně Spojené státy. Jsou jediným státem v historii lidstva, jenž se opírá o použití jaderných zbraní, vyvíjí technologie směřující k jejich použití a řídí se doktrínou, podle níž je možné použití jaderných zbraní i proti státům, které těmito zbraněmi nedisponují.

Kdyby Spojené státy tuto politiku teroru kdy předvedly v praxi, výsledek by byl horší než to, co by za svůj život dokázalo milión Bin Ládinů. Nehovořili bychom už o terorismu, ale o megaterorismu.

Vlády států a občané ze všech koutů Země povstali k protestu proti raketové obraně, zvláště pak v Rusku, Polsku a Česku. Grónsko je prostřednictvím základny v Thule součástí amerického systému, ovšem jeho obyvatelům o tom nikdo neřekl. I Japonsko spolupracuje, ale nikoho to nevzrušuje, protože Japonsko není z hlediska zahraniční politiky suverénní stát.

Veřejnost protestuje, přestože média ve většině případů buď vědomě, nebo nevědomě podporují krutý a útočný přístup mocenských skupin z řad zbrojního průmyslu, masmédií a akademiků, kteří rozhodně nemají zájem o rozpoutání nezbytně nutné a kritické diskuse o protiraketové obraně.

Největší hrozbou pro lidstvo není šíření jaderných zbraní do dalších zemí typu Irák nebo Írán, ale již samotná existence těchto zbraní. Ve Smlouvě o nešíření jaderných zbraní se dokonce říká, že šíření jaderných zbraní do nových zemí ustane, zbaví-li se jich mocnosti, které jimi dnes disponují. Těmi problémovými zeměmi tedy nejsou Írán, Irák a Severní Korea, nýbrž Rusko, Spojené státy, Francie, Čína, Izrael, Pákistán, Indie a Velká Británie.

Jediné etické a trvalé řešení, jediný způsob, jakým lze přistupovat k systémům raketové obrany a jiným novým systémům souvisejícím s jadernými zbraněmi, představuje jejich okamžitá likvidace. Akademici a novináři, jimž záleží na svobodě, by tuto výzvu měli přijmout dříve, než bude pozdě.

Autor je analytikem mezinárodních vztahů v Transnational Foundation, působí v Lundu, Švédsku

© IPS

                 
Obsah vydání       7. 2. 2008
7. 2. 2008 Lekce tržní ekonomiky
7. 2. 2008 Česká televize se distancuje od aktivit Adama Komerse
7. 2. 2008 Medvědář Jakl svému pánovi medvědí službu dělá
7. 2. 2008 Prezidentské sviňárny Jan  Potůček
7. 2. 2008 Lípa nebo Palcát - volba mezi dvěma prezidentskými možnostmi Štěpán  Kotrba
7. 2. 2008 Tachecí není na dovolené, ale v Bohnicích
7. 2. 2008 Důstojnost prezidentské volby Boris  Cvek
7. 2. 2008 Veřejná volba a ne-důstojnost ODS Štěpán  Kotrba
7. 2. 2008 Nejde přece o nic, jen je to s ústním vyjadřováním stále horší Miloš  Dokulil
7. 2. 2008 Vybuduje si Čína vojenskou základnu v Íránu?
7. 2. 2008 Americký systém protiraketové obrany by zvýšil pravděpodobnost vzniku jaderného konfliktu
7. 2. 2008 Příběh Rostislava Roztočila: Před Listopadem jako po Listopadu Zdeněk  Jemelík
7. 2. 2008 Proč byla Tachecí odvolána? Boris  Cvek
7. 2. 2008 Záhořovo lože Karel Jaromír Erben
7. 2. 2008 Obdivuhodná odolnost učitelů, neboli Předčasný důchod jako chybný sociální dárek Uwe  Ladwig
7. 2. 2008 Pohled z arabského světa: přestavba moci a autority Rami George Khouri
7. 2. 2008 Zemřel Ivan Dejmal
7. 2. 2008 Klaus nikdy nebyl mým prezidentem, snad ani nebude
7. 2. 2008 Michael  Marčák
7. 2. 2008 Podle Švejnara se státní majetek měl použít jako základ penzijního fondu
7. 2. 2008 Dementi: Není pravda, že nemám žádné pracovní nabídky Fabiano  Golgo
6. 2. 2008 Výhledy a rizika ochrany osobních dat v ČR Štěpán  Kotrba
7. 2. 2008 Opravdu za všechno mohou chlapi? Jiří  Škuba
6. 2. 2008 Klaus horší Švejnara Štěpán  Kotrba
6. 2. 2008 České řeky jako kanály František  Řezáč
6. 2. 2008 Co je to za socialisty? Štěpán  Kotrba
6. 2. 2008 Čurdová: Na výchovu dětí většina médií rezignovala Irena  Ryšánková
5. 2. 2008 Americké firmy korumpují irácké poslance Anna  Voňavková
6. 2. 2008 Sistáního fatwa proti korupčnímu zákonu Vítězslav "Vitex" Dvořák
6. 2. 2008 Lidstvo proti sobě Oskar  Krejčí
6. 2. 2008 Negativní strana podporuje olympijádu Wenzel  Lischka
6. 2. 2008 Xeonofobie mezi řádky Fabiano  Golgo
6. 2. 2008 O co Golgovi jde? Jiří  Jírovec
6. 2. 2008 Nepanikařte! Radovan  Baroš
6. 2. 2008 Vatikán je otevřeně proti válce v Iráku Boris  Cvek
6. 2. 2008 Zneužívaná tragédie hladomoru Stanislav  Kliment
6. 2. 2008 "Analytický server Publica" není zrovna důvěryhodný zdroj Petr  Nachtmann
6. 2. 2008 Zneužívané tragédie Stanislav  Kliment
6. 2. 2008 Nikdy jsem nebyl komunistou Stanislav  Kliment
7. 2. 2008 Některé informace buď neznáte, anebo je zamlžujete Petr  Nachtmann
6. 2. 2008 Proč ty emoce, pane Cveku? Leopold  Kyslinger
6. 2. 2008 Ukrajinský hladomor jako přírodní katastrofa? Boris  Cvek
30. 11. 2007 Jací jsme
2. 1. 2008 Hospodaření OSBL za prosinec 2007

Americká protiraketová základna v České republice RSS 2.0      Historie >
7. 2. 2008 Americký systém protiraketové obrany by zvýšil pravděpodobnost vzniku jaderného konfliktu   
5. 2. 2008 Dopouštějí se členové vlády a další osoby závažné trestné činnosti? Václav  Drbohlav
4. 2. 2008 Radar s digitálním tvarováním vysílaného svazku: klíč k ruským obavám   
4. 2. 2008 Írán provedl test odpalovací rampy a otevřel vesmírné kontrolní středisko Štěpán  Kotrba
31. 1. 2008 Radar - zodpovědnost nejen velkých hráčů - USA, Ruska, ale i nás samotných Vladimír  Remek
31. 1. 2008 Už i časopis Popular Mechanic tvrdí to, co Vondra s Klvaňou stále popírají   
29. 1. 2008 Kanada zrušila svůj obranný radar po jediné stížnosti Miloš  Kaláb
28. 1. 2008 Pavel Baroch, jeho 2000 vysavačů a jedna lokomotiva Štěpán  Kotrba
28. 1. 2008 Bývalý analytik CIA Steven E. Meyer : Radar je najmä o politike. Je to akoby Rusi postavili radar v Mexiku.   
25. 1. 2008 Pacner jako senilnějící legenda Štěpán  Kotrba
23. 1. 2008 Klvaňovi došly argumenty - má přehlcenou linku Štěpán  Kotrba
21. 1. 2008 Iránská hrozba Karla Schwarzenberga Přemysl  Janýr
19. 1. 2008 Protiraketová obrana "z druhé strany" Boris  Valníček
19. 1. 2008 Proč z nás dělají Topolánek a Obering takové blbce? Jan  Neoral
18. 1. 2008 Coyle připustil, že americké rakety v Polsku jsou schopné nést i jaderné střely Štěpán  Kotrba