Opravdu nechápu, proč si pan Vít předtím, než se pokusil napsal analytický článek o Lisabonské smlouvě, o Evropské unii nepřetl aspoň související hesla na wikipedii, nebo nahlédl do středoškolské učebnice základů společenských věd. Jeho text by pak nevypadal jako z rádia Jerevan:

jsou ZDE

Britský Nejvyšší soud nařídil zveřejnění americké zprávy o mučení vězňů, kterou má k dispozici britská vláda. Konstatoval, že pokus britského ministra zahraničí ji potlačit ohrozil zákonnost.

David Miliband, britský ministr zahraničí, jednal způsobem, který poškodil zákonnost v Británii, když se pokusil potlačit důkazy o tom, co britská vláda věděla o protizákonném zacházení s Binyamem Mohamedem z Británie, který byl zadržován v tajné věznici v Pákistánu. Rozhodl tak britský Nejvyšší soud.

Geert Wilders, holandský ultrapravicový politik, v pátek krátce navštívil Británii, poté, co se mu podařilo zvrátit zákaz britského ministerstva vnitra, vydaný před osmi měsíci na jeho vstup do země.

Wildersovi, šéfu holandské Strany svobody, zakázala v únoru 2009 vstup do Británie tehdejší minstryně vnitra Jaqui Smithová s tím, že jeho návštěva by v zemi vyvolala rasovou nenávist. Wilders otevřeně kritizuje islám a nazývá ho "ideologií zaostalé kultury". Srovnává Korán s Mein Kampfem.

Rostoucí počet Rusů je přesvědčen, že jejich země nepotřebuje demokracii. Vyplývá to z nedávného průzkumu veřejného mínění.

Z celostátní ankety, kterou provedla organizace Levada-Centre, vyplývá, že 57 procent dotazovaných Rusů si nemyslí, že by Rusko potřebovalo demokracii. Je to nejnižší počet od r. 2006.

26 procent Rusů zastává názor, že demokratická vláda není pro Rusko vhodná.

Téměř 95 dotazovaných konstatuje, že nemá buď skoro žádný, anebo vůbec žádný vliv na to, co se děje v jejich zemi.

Z pohledu člověka, který se skoro "odjakživa" pohybuje ve světě IT, je současná Klausova iniciativa s dodatkem k Lisabonské smlouvě jasná: Jde o FUD (Fear, Uncertainty, Doubt, viz třeba ZDE nebo ZDE). Strategie FUD bývá považována za neetickou, nebo přinejmenším za hraniční, v každém případě však velmi účinnou. Techničtí lidé v IT ji nenávidí. Marketing ji zbožňuje. Microsoft by nebyl dnešním Microsoftem bez FUDu.

Ruský historik, který zkoumal osud Němců, vězněných v Sovětském svazu za druhé světové války, byl zatčen ruskými úřady. Jde zřejmě o další jejich pokus potlačovat výzkum stalinské éry, píše deník Guardian.

Michaila Supruna zatkla ruská policie, prohledala jeho byt a zkonfiskovala jeho celý osobní archiv. Suprun byl nyní obviněn z porušování zákona o soukromí občanů. Může být odsouzen až na čtyři roky do vězení. Suprun zkoumal osud Němců, deportovaných do ruských táborů v arktické zóně. Je profesorem historie na Pomorské univerzitě v Archangelsku a zjišťoval osud německých vojáků, zajatých Rudou armádou, i osud rusky mluvících etnických Němců, mnoho z nichž pocházelo z jižního Ruska. Všechny nechal Stalin deportovat do táborů v Archangelsku.

Josef Vít napsal kritický článek o Evropské unii a o Lisabonské smlouvě. Příspěvky, které nám autoři posílají do BL, necháváme posoudit odborníky. V případě tohoto článku jsem požádal o komentář Michaela Kroha. Jeho připomínky k textu Josefa Víta uvádíme v článku kurzívou. Domníváme se, že konfrontace textu pana Víta s připomínkami pana Kroha je cenným příspěvkem k analýze kritického myšlení, píše Jan Čulík.

Finská vláda schválila zákon, podle něhož má každý občan zákonem ustanovené právo na internetové připojení rychlostí 1 Mbit/sec.

Finské ministerstvo dopravy a komunikací zajistí, aby od července příštího roku měl i v nejdivočejších a nejvzdálenějších částech Finska každý občan přístup k internetu s minimální rychlostí 1 Mbit/sec. Do pěti let, tj. do roku 2015, zajistí finská vláda, aby všude bylo k dispozici internetové připojení rychlostí 100 Mbit/sec.

Finsko je první zemí na světě, které učinila univerzální přístup k internetu s určitou minimální rychlostí zákonem stanoveným právem pro občany.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Až bude Fišerova vláda končit a do křesel opět usednou politici, bude to pro velkou část společnosti smutná zpráva. I když tento úřednický kabinet vládne v úplném zajetí občanskými a sociálními demokraty a politické strany mu visí na krku jako mlýnské kameny ztěžující každý jeho krok, přesto je u české veřejnosti oblíbený.

Kouzlo popularity má jednoduché vysvětlení. Především působí vysoká nedůvěra většiny občanů vůči stávajícím politickým stranám. Lidé chtějí někomu důvěřovat. Jsou dokonce ochotni přijmout tíživá opatření někoho, komu důvěřují. V člověku je stejně silná touha po svobodě a anarchii, jako potřeba podrobit se tomu, kdo to myslí dobře. Zejména, když se nedaří.

V první řadě si můj následující výčet netvoří monopol na jediné správné uchopení ekonomie, určitě se objeví ohlasy, které se budou divit, proč jsem zahrnula to a ne ono. Ekonomové – k nimž sama patřím – jsou stále více (a nutno říci, že často oprávněně) kritizování nejen za to, že nebyli schopni rozeznat přicházející krizi, za jejich „rady“, a koneckonců to komplexně schytávají od J. M. Greera za svůj celkový zkreslený pohled.

Na svůj předchozí článek ("Návod našich prapředků jak přežít hospodářskou krizi" ) jsem dostal několik spíše kritických reakcí, které svědčí o tom, že moje do značné míry teoretická úvaha nebyla správně pochopena. Pokusím se tedy svůj postoj obhájit snad trochu srozumitelnějším způsobem. Rozhodně jsem nevyzýval k nadměrné spotřebě, ke spotřebě pro spotřebu a k tomu, aby se lidé na svou spotřebu (ne na investice) zadlužovali. Ve své úvaze pracuji s termínem „spotřeba“ jako s naprosto neutrálním pojmem a nikoho nevybízím, aby zbytečně vysokou a stále rostoucí spotřebou podporoval ekonomický růst. Objektivním problémem světové ekonomiky nikdy nebude nedostatečný růst spotřeby. Problémem naopak nutně bude případný náhlý pokles spotřeby.

je-li úsudek v článku Návod našich prapředků jak přežít hospodářskou krizi stejně tak přesný, jako článek autora z 07.08.2008  Ekonomická krize nehrozí, chybí dovětek, že se redakce BL od závěrů autora distancuje, napsal Martin Hovorka.

Se zaujetím jsem si přečetl reakci pana Hoška na páně Klímovu vizi druhé vlny realitní krize. Dopředu přiznávám, že nejsem ekonom, moje vzdělání je spíše přírodovědeckého směru. Každopádně mě Hoškův názor zaujal.

Z jeho stylu mám dojem, že ekonomické vzdělání má, tudíž je oproti mně v tomto směru ve výhodě. Na druhou stranu jsem ale přesvědčen, že řada ekonomických pouček je definovatelná prostřednictvím selského rozumu a základních matematických pouček, napsal ing. Jan Čihák.

Dovolil bych si nesouhlasit s článkem pana Čiháka, píše David Šafránek.. Ohledně neustálého ekonomického růstu bych rád podotknul, že se netýká jenom zefektivňování produkce ať už hamburgerů nebo oblečení, ale v posledních dvou dekádách zejména exponenciálního růstu informačních technologií a možností komunikace. Další doménou je třeba výzkum nových materiálů, který třeba ve stavebnictví vede k mnohem větší pracovní efektivitě nebo minimalizaci energetické náročnosti. Energie, její výroba, skladování a efektivní využití můžou být s přehledem tahounem ekonomického růstu dalších dekád.

Rozklad pana Hoška, vedený jako kritika článku pana Klímy, přesvědčivě ukazuje, že pokud zadáme chybná východiska, pak jakkoliv dobrý následný logický rozvoj myšlenek je ve skutečnosti nesmyslem. Pan Hošek nám ve svém článku sděluje, že nejprve musíme utrácet (spotřebovávat) a pak "se objeví práce". Pane Hošek, nevím, zda máte např. zahrádku či jiného koníčka. Zkusil jste někdy nejdřív jahody sníst a pak je teprve vypěstovat? Nebo zkusil jste jet autem dříve, než jste ho opravil?

Označujete snahu o skromný a soběstačný život, tak jak ji popsal Vít Klíma v článku, na který reagujete, za typický příklad vězňova dilematu a v kontextu celé společnosti za sobeckou. Domnívám se, že toto by platilo jedině v případě pravdivosti dogmatu o možnosti věčného trvání ekonomického růstu (a s ním související ekonomizace všech rovin života), které je fyzikálně nemožné, neboť ekonomický růst byl vždy vázán na rychlou spotřebu přírodních zdrojů, která bude muset dřív či později výrazně zpomalit, napsal Petr Břeň.

Finančnická firma Goldman Sachs chce vyplatit obrovské prémie 31 000 svým zaměstnancům. Vydělala totiž letos zisky ve výši 3,19 miliard dolarů. Její zisky, které dosahovaly v tříměsíčním období do září 2009 35 milionů dolarů denně, byly třikrát vyšší než její zisky za stejné období v roce 2008.

Z průzkumu veřejného mínění, uskutečněného agenturou Viavoice pro učitelské odbory Fédération Syndicale unitaire (FSU) vyplývá, že 42% Francouzů „je připraveno se mobilizovat“ za zvýšení platů, 36 % „na obranu důchodů“, 38% (57% mladých od 18 do 24 let) „proti nezaměstnanosti“. 67% dotazovaných „důvěřuje“ veřejným službám a vyžaduje pro ně „větší státní rozpočet“. 70% podporuje státní zdravotnictví.

Výrazem českého smyslu pro humor je osvojení si Murphyho zákona, že odborníkem je člověk z jiného města. Glasgowský student pravil, že "důležité je vybudovat široké mezinárodní hnutí, pokud máme zastavit monolit, jímž je americký imperialismus". Komunisté i křesťané také měli vždy velké, globální cíle. Nic proti tomu. Otázkou je, zda je třeba v této fázi "zastavit americký imperialismus", jestliže je na dosah cíl dosažitelnější - nevybudování radaru v Brdech a nezapojení České republiky do amerického systému kosmického zbrojení. Ten dotaz není jen z mé hlavy, stejnou otázku pokládal Lenin v roce 1905 netrpělivým bolševikům. Hnutí Ne základnám by během několika let asi neoslovilo 70% občanů České republiky abstraktním požadavkem "zastavit americký imperialismus". Nehledě k tomu, že imperialismus je dnes na severní polokouli globální. Cílem hnutí Ne základnám bylo "zastavit americký imperialismus v Brdech". Přesně podle bazálního hesla alterglobalistického globálního hnutí, organizovaného Světovým sociálním fórem - Mysli globálně, jednej lokálně.

Pointou je, že anglický výraz "base" znamenající v češtině základnu, se v arabštině řekne "al kajda"...

O moderních olympiádách se předpokládá, že v nich jde o dvě věci: o posilování míru na celém světě nenásilným soutěžením, jež je nad politikou, a oslavu vynikajících sportovních výkonů. Není pochyb, že většina sportovců vstupuje do olympijských soutěží s myšlenkou na to druhé. Posilování míru je ale patrně poslední věcí, o níž jde vládám, jejichž podpora národním sportovním strukturám byla vždy rozhodující pro úspěch účastníků z jejich země.

ČTK│ Předseda sněmovní komise pro sdělovací prostředky Vítězslav Jandák (ČSSD) řekl serveru iDnes.cz, že bude požadovat odvolání Rady ČTK. Chování radních považuje za skandální. "Oslovím kolegy, abychom hlasovali o odvolání Rady ČTK, už je nutné s tou situací něco dělat," řekl pro iDnes.cz. On-line deník Týden.cz citoval Hrehu, že je připraven do ředitelského křesla usednout i přes rozjitřenou atmosféru, kterou výběrové řízení vyvolalo.

Už je to tak. Včerejší den byl tím posledním, dokdy měla Rada ČTK uvést do souladu s právem stav, který vznikl po proběhlém výběrovém řízení na generálního ředitele instituce. Stálá komise poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky požadovala po Radě, "aby neprodleně, nejpozději však do 15. října 2009, uvedla svoje usnesení ve věci rezignace generálního ředitele ČTK Milana Stibrala, a následného výběrového řízení na funkci generálního ředitele včetně výsledku, do souladu s právními předpisy České republiky a o patřičných závěrech informovala Stálou komisi pro sdělovací prostředky písemně s řádným zdůvodněním svých kroků". Nestalo se. Rada od té doby zasedla dvakrát, naposledy včera. Návrh člena Rady Jana Bohdala na usnesení, které by zvrátilo daný právní stav, nebyl většinou členů Rady přijat.

Na základě právních rozborů, které mám k dispozici, konstatuji:

1. Informace ČTK, kterou převzaly další zpravodajské weby, že volba Milana Stibrala je právně relevantní, je nepravdivá a jiné právní posudky naopak poukazují na celou řadu právních vad. Bohužel se této dezinterpretace dopouští subjekt, jehož zpravodajské výstupy mají být nade vší pochybnost korektní.

...vzhledem k neexistenci výslovné právní úpravy některých otázek řešených v rámci této věci nelze rozhodnutí soudů o případném sporu o těchto otázkách s jistotou předvídat

Praha 16. října (AK Kříž & Bělina, ČTK) - Vážená paní předsedkyně, na základě Vaší žádosti si Vám dovolujeme předložit právní analýzu usnesení Rady ČTK (dále také jen "Rada") č. 10/2009 ze dne 17. září 2009 a č. 11/2009 ze dne 1. října 2009, resp. právní stanovisko k souladu těchto usnesení Rady ČTK s platným právním řádem.

Vloni v zimě v Rakousku studovalo 18 000 Němců, ale v Německu jen 7 000 Rakušanů. A v tomto akademickém roce politikové a rektoři univerzit prý se strachem očekávají ještě více studentů ze sousední severní země...

Jiří Koryta byl vědeckým pracovníkem ČSAV a profesorem UK, a též asi posledním českým polyhistorem. Jeho encyklopedické znalosti přírodních věd částečně souvisely s tím, že mnoho let působil jako vedoucí redaktor časopisu Vesmír. Znal též nejrůznější zákoutí a peripetie akademické historie, a je věčnou škodou, že nikdy nesepsal své paměti - kdyby sepsal, vzala by určitě za své celá řada českých akademických mýtů. Náhodně jsem nedávnou narazil na jeden jeho článek v časopise Tvorba z roku 1991, který dobře zapadá do současné diskuse o problémech Akademie věd. Článek tehdy vyšel v týdeníku Tvorba v č. 13, a už s č. 39 časopis pak zanikl.

Na článek jsem narazil v anglickém překladu, a převedl jsem ho zase zpět do češtiny pro jeho zajímavost a nadčasovost - čím více se věci mění, tím více zůstávají stejné. V místech, kde by neakademickému čtenáři mohla unikat souvislost, jsem připojil v hranaté závorce poznámku.

To platí hned i o názvu článku - termín kožešníci je v něm užít ve smyslu vědeckých úředníků. Zatímco šedesátá léta byla pro ČSAV érou rozkvětu, další desetiletí bylo naopak érou přežívání. Po Františku Šormovi (1913-80), který byl založením dynamický vědecký pracovník pro vědu ochotný riskovat, se předsedou ČSAV stal Jaroslav Kožešník (1907-85), což byl spíše typ obezřetného vědeckého úředníka, píše Zdeněk Slanina

Letos dozrávaly bezinky o měsíc dříve, podivná věc, musel jsem všeho nechat a jít je trhat. A víno dosud dokvášelo až v prosinci a už bude skoro hotové, zatímco venku sněží. Ještě minulý týden jsem se koupal, teď už musím začít topit. Podivné věci se dějí rok za rokem, prý se budeme muset smířit s extrémními výkyvy. Hm, co je to vlastně extrém? Bezbřehá ničím neohraničená možnost? No, potěš pánbů!

Především nevytýkám panu Kubovi, jak se k problému Lisabonské smlouvy staví. Ozval jsem se proto, že Jan Čulík některé starší články na toto téma od pana Kuby nazval právní analýzou – má výtka tedy směřovala primárně proti vyjádření Jana Čulíka, nikoliv Jaroslava Kuby. Jsem si vědom skutečnosti, že JUDr. Kuba tyto své příspěvky za právní analýzu neoznačuje, což ostatně ve svém posledním příspěvku potvrdil.

Miroslav Štěrba píše: "Co na tom, že „Rusáky“ tvořili příslušníci i dalších desítek národností a národů tehdejší sovětské unie..."

Vzpomínám si, že r. 1968 se tradovala následující historka. Pár dní po 21. srpnu, když ještě "bratrské" armády tábořily volně v krajině a jejich logistika zřejmě těžce vázla, do venkovské hospody vstoupilo pár sovětských vojáků vedených poručíkem s prosbou o trochu vody. Samozřejmě nic nedostali a když odcházeli, nějaký místní odvážlivec zvolal: "Da zdrávstvujet svabódnaja Čechaslavákija!"

Poručík, který z lokálu odcházel jako poslední, se mezi dveřmi zastavil a pronesl se silně neruským přízvukem: "Da zdrávstvujet svabódnaja Estónija."

Před rozhodováním, zda odsoudit Khristiana Olivera, vraha jednoho starce, k smrti, se radili porotci v Texasu s biblí. Četli si z ní nahlas citáty jako: "Vrah musí být popraven" a "Krevní mstitel sám musí vraha usmrtit."

Na jiném místě našli "Pokud ho někdo udeří železnou tyčí, vrah musí být pak popraven." Na základě těchto citátů odsoudili texaští porotci Olivera k smrti. Dva americké odvolací soudy nyní odmítly jeho žádost o zrušení trestu smrti na základě argumentace, že rozhodování o rozsudku bylo nepřijatelně ovlivněno citáty z bible. Americký Nejvyšší soud rozsudek smrti odmítl nyní zrušit a Oliver má být popraven do tří týdnů.

Amnesty International zdůraznila, že považuje užívání bible pro "rozhodování o životě a smrti odsouzence při soudu za hluboce znepokojující". AI požaduje, aby úřady v Texasu, které letos popravily už 39 osob, téměř polovinu všech v Americe popravených osob, trest smrti nad Oliverem zrušily.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ultrapravicová Britská národní strana (BNP) změní své stanovy tak, aby nediskriminovaly občany na základě rasy ani náboženství. Přislíbila to ve čtvrtek před soudem.

Britská státní Komise pro rovnost a lidská práva pohnala BNP 24. srpna letošního roku k soudu za to, že stanovy BNP povolují vstoupit do strany jen příslušníkům určitých etnických skupin.

John Wadham z Komise pro rovnost a lidská práva řekl médiím: "Jsme potěšení, že BNP ustoupila a souhlasila se všemi požadavky naší Komise. Politické strany, stejně jako všechny ostatní organizace, mají povinnost respektovat zákon a nediskriminovat lidi."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Kromě ředitelky romského muzea Jany Horváthové promluvila k asi 40 zájemcům 8. října na zahájení výstavy o Svazu Cikánů-Romů (SCR) řada pamětníků. Krom jiných také Ignác Zima. Vzpomínal i na závěrečné jednání v roce 1973, kde padlo rozhodnutí SCR zrušit.

Festival Django Fest patří k jistotám české world music scény. Letos se jeho brány otevřou v brněnském klubu Fléda už poosmé. Festival pokračuje v myšlence podpory mladých hudebních talentů a část svého programu zasvětí druhému ročníku soutěže Street Sounds. Vítězové kategorií Hip hop, Jazz a funky, Tradiční romská hudba a Taneční kategorie se představí mezi 18:00 a 20:00, kdy jim na podiu předá ceny odborná porota.

Když přichází atmosférická níže a sbírá se na bouři, pokles tlaku často z hlubin vyrazí obsah skrytých kapes a "obšťastní" nás výrony podzemního plynu do napětím nasáklého vzduchu; lidově se říká, že v takové chvíli "smrdí kanály", což věstí změnu počasí. Podobně tomu ale někdy bývá i s jazykem: Náhlá změna atmosféry ve společnosti dokáže způsobit, že zatuchlá řeč začne "větrat" dosud cudně ukrývané záhyby a najevo pak vycházejí věty a obraty předlouho neslýchané. Analogicky k podivným pachům vynořujícím se ze země i takovéto "libé" jevy indikují, že se někde hluboko cosi dosud strnulého začíná hýbat a plné jakési sympatie odpovídat zatím nepříliš zřetelnému dění nahoře...

Recept našich prapředků jak přežít hospodářskou krizi (viz Vít Klíma: "SOS: Blíží se z USA II. vlna realitní krize?") je spolehlivým návodem, jak si zajistit životní úroveň našich prapředků. A taky spolehlivým návodem, jak si nynější krizi zachovat co nejdéle, pokud možno navždy.

Jde o muže, který jako jediný blokuje Evropu a její budoucnost a Václav Klaus si hraje na nepřístupného. Minulý týden navštívil Albánii, tento týden odjel do Ruska. Český prezident zmizel právě, když celá Evropa tancuje, jak on píská, píše v deníku Guardian Ian Traynor.

Klaus má velkou radost, kdykoliv se octne v ohnisku konfliktu. Zdá se ale, že nyní ho daleko víc zajímá prodej jeho traktátu o tom, že globální oteplování neexistuje.

Minulý týden, když vznikla v panice kampaň v Berlíně, v Paříži, v Bruselu, ve Stockholmu i v Praze ve snaze přimět největšího evropského vzbouřence, aby se přizpůsobil ostatním, Klaus večeřel u Jaderského moře.

Pět dní odmítal vzít telefon, když mu volal Fredrik Reinfeldt, švédský premiér a současný předseda Evropské unie, který je nucen řešit krizi, kterou Klaus vyvolal. Jan Fischer, dočasný český premiér, má ještě více nezáviděníhodnou roli, jako vyjednavač mezi Klausem a ostatními evropskými představiteli. Ale Klaus se s Fischerem nebaví. Fischer přiznal, že se mu s Klausem krátce podařilo promluvit telefonicky, nepodařilo se mu s ním však sjednat schůzku.

JU│ Ruský premiér Putin v současné době je na pracovní návštěvě v Číně. Není to obyčejná návštěva – ruský tisk jí věnuje velkou pozornost. Také proto, že v jejím průběhu byla podepsána řada smluv o hospodářské spolupráci resp. přímo smluv o dodávkách konkrétních surovin a společných projektech.

Již před zahájením návštěvy Putina v Pekingu byl zveřejněn Program spolupráce s Čínou, který podepsali ruský a čínský prezident v září a schválila ruská vláda. A jak píší vedomosti.ru její text vyvolal řadu až panických reakcí na ruské straně – prý Rusko Sibiř prodalo Číně. Zda jim ji prodalo nebo jim ji prostě předalo, nebo zda může výhodně pro ruskou ekonomiku využít čínské investice a jejich pracovní sílu – to je otázka a bude to především ukázka schopností ruské vlády, zda dokáže naplnit očekávání s tím spojená.

V Britských listech ze 14. 10. 2009 zveřejnil příspěvek „Klaus mezi Lisabonskou smlouvou a Benešovými dekrety“ mně dosud neznámý expert na ústavní právo – pan Hradil.

Učinil tak v reakci na příspěvek Jana Čulíka z 10. 10. 2009 „Lisabonská smlouva a Benešovy dekrety: Premiér Jan Fischer nemluví pravdu“, a který se v něm mj. dovolává mého příspěvku v BL z 9. 6. 2008 „Bude možné domáhat se práva podle protektorátních předpisů a rozsudků, padnou-li „Benešovy dekrety“?“.

21. srpen 1968 se opět dostal na naše obrazovky. V seriálu Vyprávěj se jeho autoři uchýlili k připomenutí dobové atmosféry několika problematickými epizodami: Příjezd sovětské jednotky na českou vesničku (v ony dny se armádní kolony soustředily na hlavní komunikace, velká města), cesta majitele nové škodovky do Prahy a posléze do České Třebové (vzhledem k vyhlašovanému stannému právu a rozmístění vojenských jednotek zcela nepředstavitelná), infarktní událost u zastaveného rychlíku z Prahy na Slovensko (tato trať je dvoukolejná, a ona vojenská jednotka nemohla zastavit rychlík mimo nádraží). Další pochybnosti vyvolalo nepřivolání lékaře k postiženému, nebo naivní dopadení odstraňovačů označení ulice. Jsou to malichernosti.

Diváci dostali porci potřebné nenávisti. Vůči „Rusákům“.

V souvislosti s posledním krokem V. Klause v rámci procesu ratifikace Lisabonské smlouvy se objevilo mnoho různých, a podle mne morálně i odborně zmatených, reakcí. Chtěl bych k těmto zmatkům stručně vyjádřit to, co považuji za podstatné.

Nejprve k té odborné zmatenosti. Pobavil mne Jan Čulík, když 9. 10. osočil Jana Fischera, že nemluvil pravdu, když řekl, že vláda neměla k dispozici žádné analýzy, které by svědčily o hrozbě prolomení Benešových dekretů, protože přece již byla zveřejněna analýza týmu europoslankyně Bobošíkové, a na Britských listech ke všemu byla zveřejněna analýza JUDr. J. Kuby.

První vlna realitní krize zasáhla sektor rezidenčních nemovitostí (nemovitosti určené k bydlení). Na obzoru se rýsuje druhá vlna krize, zasahující tentokrát komerční nemovitosti. Půjčky poskytnuté tomuto sektoru činí 1,3 bilionu USD (NY Times, 10. října. 2009). Stanou se onou pověstnou jiskrou zažehávající druhou vlnu celosvětové finanční krize, nebo se ji podaří v USA včas uhasit?

Přesně před deseti měsíci jsem psal článek o situaci okolo ratifikace Lisabonské smlouvy a charakterizoval jsem ji jako tanečky. Nyní bych už zdrobnělinu nejradši nepoužil, protože jde o pořádný tanec, přesněji řečeno sólový taneční výstup jedné osoby – prezidenta Václava Klause. Jeho veletoče a piruety vytočily doslova celou Evropu a po zpackaném předsednictví nám v krátké době přivodily další problém.

Záměr Topolánkovy vlády nainstalovat do naší malé republiky americké radarové monstrum nevyšel.

Vše bylo už řečeno. Kdo byl účasten, ten ví, jak to probíhalo. Koho to nezajímalo tehdy, toho to nezajímá ani dnes.

Amerika nepřijde o bohatství v důsledku dovozu energií. Nadvláda Ruska nad Evropou prostřednictvím plynu skončí. Británie zřejmě nebude trpět nedostatkem energie v polovině desátých let.

Světová konference o plynu, která se minulý týden konala v Buenos Aires, byla jednou z oněch akcí, které otřásají tím, v co jsme doposud věřili, píše v deníku Daily Telegraph Ambrose Evans-Pritchard. Pokrok v technologiích, které dokáží získávat plyn ze dna moří, vytvořených živičnými břidlicemi a metanem se dramaticky zrychlil. Změnilo to globální energetickou rovnováhu rychleji, než to kdokoliv očekával.

Generální ředitel ropné firmy British Petroleum konstatoval, že prokazatelně existující rezervy zemního plynu po celém světě vzrostly na 1,2 biliony barelů ropného ekvivalentu. To poskytne světu energie na 60 let - a ty rezervy přitom rychle rostou.

Ta exhibice vzdělanosti Karla Dolejšího, která je pro obyčejné nevzdělance nesrozumitelným mumláním promíseným s hrdelními zvuky křepčícího šamana, jaksi opomíjí jedno prastaré zaklínadlo mezilidských a tím i mezistátních vztahů. "Důvěřuj, avšak prověřuj", napsal čtenář Karel Novák.

Na sedmém dílu seriálu Vyprávěj, který se zabýval 21. srpnem 1968, jsem podle svých historických znalostí neshledal žádné větší věcné chyby. Až na to, že se mi zdálo, že už jsem to někde viděl. Zápletka s vojáky, jež si mladíci na dolním toku Vltavy spletou se statisty, kteří tenkrát v kraji natáčeli film Most u Remagenu, babi, taktizující v kuchyni, co se má dělat, a jak rychle nakoupit zásoby: celé záběry (a nejen záběry, i Nina Divíšková v roli babi) byly totožné se záběry rok starého (a nužno dodat, že úplně stejně slabého) českého filmu Anglické jahody.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2009 přispělo celkem 188 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 108.45 Kč, příjem z reklamy byl 15 900.00 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 9. 2009 částku 12 330.29 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €764.09.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.