je sérií fotografií z "nejdramatičtější železniční tratě světa" West Highland Line ve Skotsku, aspoň podle hlasování časopisu Wanderlust z r. 2009. Železniční trať, vybudovaná v 19. století, vede divokým terénem zemí hor a jezer, ze skotského Glasgowa podél zálivu Loch Long, podél jezera Loch Lomond a pak dále pustinou přes Rannochské vřesoviště do přímořského přístavu Fort William a pak dále na západ až do přístavu Mallaig. Níže vyfotografovaný Glenfinnanský viadukt, první britská betonová konstrukce z r. 1901, "hrála" v jednom z nedávných filmů o Harry Potterovi, kdy přes viadukt jede parní vlak do Bradavic. (Foto Emma Čulík.)

FOTOGALERIE

(Mimochodem, velmi krásná je i trať Strakonice, Vimperk, Lenora, Volary, atd., a další šumavské železniční tratě - škoda, že jimi skoro nikdo nejezdí.)

Britské listy mají od prosince 2007 smlouvu s firmou T-mobile Czech Republic na používání modemu 4G pro mobilní internetové připojení. V prosinci 2008 byla smlouva prodloužena do prosince 2010. Za toto mobilní internetové připojení, které mnohdy funguje velmi neuspokojivě (na mnoha místech ČR je mobilní síť přeplněna, připojení je pomalé, případně vypadává) platí Britské listy firmě T-mobile částku 1189 Kč měsíčně (pro srovnání, ve Velké Británii platíme za broadbandové připojení rychlostí 10 Mbit/sec 500 Kč měsíčně). Ve Velké Británii mají Britské listy také mobilní internetové připojení, v principu totožné, avšak stabilnější a rychlejší, od britské firmy "Three". Toto britské mobilní připojení stojí 450 Kč měsíčně, zatímco T-mobile si v ČR účtuje 1189 Kč měsíčně.

An English version of this article is in

Čtenáří navrhují v případě kontraktu Britských listů pro připojení na internet od firmy T-mobile, jejíž koncové zařízení, firmou T-mobile dodané (mobilní modem) přestalo fungovat, avšak kontrakt za připojení dále běží a nelze ho zrušit, různé dlouhodobější právní a byrokratické postupy jak situaci (možná) vyřešit.

Britské listy však nebudou podstupovat žádné právní ani byrokratické procedury aby dosáhly toho, co je v normálních zemích normálním standardem zákaznické služby.

Příklad ze života: Šéfredaktor BL používá laptop Lenovo (vyrobený v Číně), majitel designu a správce záruční lhůty je firma IBM. V červenci 2009 mu v promítacím sále na filmovém festivalu v Karlových Varech někdo ve tmě kopl do tašky, v níž měl počítač umístěn. Ukázalo se, že praskl můstek z PVC, jímž komunikuje počítač s obrazovkou, na funkci počítače to však nemělo žádný vliv. Do dalších čtrnácti dní však vznikl problém s větrákem. Začal hlučet a počítač se začal přehřívat. Je možné, že z větráku se něco ulomilo v důsledku incidentu v tmavém promítacím sále, je možné, že problém s větrákem neměl s incidentem v sále nic společného.

Po návratu do Glasgow šéfredaktor poslal počítač do záruční opravy. Do deseti dní se počítač od firmy IBM vrátil jako nový. Nejen že by spraven nefunkční větrák, ale vyměněn byl zadarmo i prasklý můstek.

Vstřícnost a slušnost firmy IBM, která se se zákazníkem nehandrkuje ve smyslu "toto je mechanicky poškozeno, na to se záruka nevztahuje" povede k tomu, že si šéfredaktor příště znovu zakoupí počítač Lenovo a všem svým známým doporučuje vynikající následný servis této firmy.

Naopak šéfredaktor už nepoužije služeb T-mobile Czech Republic a bude na základě svých zkušeností varovat své známé i statisíce čtenářů Britských listů, aby se této firmě vyhnuli.

Kdysi jsem měl připojení od Czech online tuším od jakési odnože Telecomu. Je to cca deset let, píše Petr Wagner. Jednoho dne mi přestal fungovat modem a já urgoval opravu. Po půl roce bez opravy jsem se rozhodl službu neplatit a oznámil jsem centrále, že nezaplatím, pokud neopraví.

Neopravili, já nezaplatil a ve finále z toho byla exekuce na 100 000 Kč.

Možnost odvolání nulová a dle mých právníků jediná možnost zaplatit. Jinak mi totiž jsou oprávněni vzít vše.

Tož tak u nás v Čechách.

Pozn. JČ: Jak je možné, že v zákoně chybí podmínka, že služba, za niž zákazník platí, musí být funkční? :)

V reakci na článek "Jak se Britské listy staly otrokem T-mobile Czech Republic" přišlo od jeho vydání v úterý odpoledne asi třicet souhlasných reakcí od postižených zákazníků, mnozí z nich přidali vlastní drastické historky.

Podnikatelská kultura v České republice je zřejmě otřesná a práva zákazníků jsou minimální. Atomizovaná společnost se nezmůže na odpor. Ale nemuselo by to tak být a není tomu tak v jiných zemích. Neměli by se lidé dát dohromady a přimět vládu k přijetí efektivního zákona, který by zaručoval občanům civilizovaná spotřebitelská práva, tak jak je tomu jinde?

Pro začátek by jistě velmi pomohlo, kdyby zákon zajistil, aby firmy nemohly požadovat další platby za uzavřenou smlouvu, kterou chce zákazník z dobrých důvodů vypovědět.

Proč občané nepřimějí vládu, aby ustavila nezávislý arbitrážní spotřebitelský tribunál, který by řešil například případy, kdy mobilní operátor účtuje zákaznici 3500 Kč za údajné "hovory do Saúdské Arábie", i když zákaznice v Saúdské Arábii nikdy nebyla a nikoho tam nezná. V takovýchto případech v zemích mimo ČR existují nezávislé instituce s vlivnými pravomocemi bránit zákazníka. Musejí vzniknout i v ČR. Kdo se o to zasadí? (JČ)

Proč se lidi nedají dohromady?"

to je jednoduché, píše čtenář, který se nepodepsal. Protože pravidla moštárny (tý tzv. demogracie, woové!) jsou nastavena tak, že by jim to nebylo mnoho platné. Veškerá výkonná moc je delegována, vše ostatní je v exekutivní rovině kriminalizováno, nebo právně vytěsněno mimo zákon, mimo povolení. Svobodně můžeme všechno, což ve skutečnosti znamená "hrajte si jak chcete, ale nezlobte nás nahoře, nebo dostanete přes držku".

K tomu bordelu dobře poslouží i institucionalizovaní paraziti, jak jsou prodejná media, advokáti a všichni hi-society asociálové, co mají "vyjímku" která platí jen pro ně. Např, vysocí vojenští hodnostáři (generálové), bankéři, státní notáři (funkce na doživotí) bývalí prezidenti (renta na doživotí) , a ti-o-kterých-se-nemluví.

Až lidi "uvidí" smysluplné výsledky svého snažení, nebo až už nebudou mít co ztratit... dají se dohromady. Přejme si aby nedošlo k tomu druhému, protože to je vždy tragická katastrofa. Historie je dlážděná příklady.

Pozn. JČ: Zastávám názor, že vždy stojí za to se o to pokoušet. Výsledkem takové činnosti je zlepšení kvality života. Jenže problém je, že po pádu komunismu mnozí usoudili, že "teď je ta demokracie", "nejlepší možný systém", a tak už se nemusí nic dělat. Jenže ve věci svobody a kvality života musí být člověk aktivní vždycky.

Jenže v ČR vládne kromě roztříštěnosti a individualismu ještě široce sdílené přesvědčení, že "nemá cenu riskovat" a "nemá cenu cokoliv dělat". Pak na to lidi jako celek doplácejí, že?

A potom: Pamatujete si na ten známý jugoslávský vtip z druhé světové války? "Když jsme chytli gestapáka, zastřelili jsme ho," praví Jugoslávec. "My bychom to bývali udělali rádi taky, ale u nás se to nesmělo," praví Čech.

V případě neposkytování internetového připojení (v důsledku selhání koncového zařízení, které T-mobile odmítl nahradit) a vynucování další platby nyní již nefunkční smlouvy "jde o správní delikt", míní Jiří Novák:

Dle mého soudu jde o správní delikt a proto je třeba se ve věci neposkytování služeb obrátit na ČTU:

Nepřirozená dominantní kultura, bez okolků chrlící hluk a horko, podmaňující nás špinavým strojům a betonu, nedává z hlediska našich lidských potřeb žádný další smysl. Ale nenechte ji, aby si vás přizpůsobila nebo aby vás donutila vzdát se. Hrajte na kytaru, bavte se s přáteli nebo dělejte cokoli jiného, co obnoví vaši lidskost. Možná že hudba a hovory s přáteli povedou k určitému osvobození a zaujetí, ulevujícímu od bolesti způsobené tímhle nesmyslným systémem stahujícím naše životy ke dnu. Ale musíme dělat ještě víc. Hledání "lepšího zaměstnání" není dlouhodobým řešením, ať si myslíme, jak chceme, že peníze potřebujeme k přežití., napsal Jan Lundberg na serveru Culture Change.

Nerad se vracím zpátky, vůbec se nerad ohlížím, ale konec roku tomu tak nějak chce a tak si dovolím jedno ohlédnutí a připomenutí. Je to fragment z debaty v BL o „Dvacítce“ na gymnáziu v L. Dostal jsem mimo uveřejněných příspěvků řadu reakcí a v jedné z nich byla následující pasáž:

KD│ Panuje přesvědčení, že v roce 2010 bude pokračovat mírné oživení globální ekonomiky tažené Čínou a "vynořujícími se ekonomikami" (emergent economies) rozvojového světa. To ale závisí také na hrozivém argumentu, podle nějž čínská měnová politika naplnila pohár trpělivosti ostatních zemí až po okraj, napsal Martin Walker pro UPI.

Úroveň resentimentu proti Číně v Evropě a Severní Americe zlověstně narůstá, jak kvůli manipulaci měnovým kursem, která udržuje ceny exportů nízko a importy naopak předražuje, tak také pro její paličaté chování na klimatických jednáních v Kodani.

Divím se, že se Britové diví. Pardon, nedivím se, že se diví. Koloniální velmoc 19. století se těžko smiřuje s porážkou na mezinárodním diplomatickém poli. Ale pokud akceptujeme, že vlády mohou vydávat na svém území zákony a stíhat jejich nedodržování, tak to musíme uznat i v případě Číny, nejen v případě Británie nebo USA. Kdo se s tím nehodlá smířit, neměl by do té které země jezdit. Kdo hodlá pašovat 4 kg heroinu, měl by počítat s následky. Kdekoliv dle místních poměrů. Za některé zločiny je smrt adekvátním, výstražným trestem. Kolik pašeráků drog zařvalo na mexické hranici s USA? Bez rozsudku, "zastřeleni na útěku" v hraničním pásmu? Kolik jich bylo zastřeleno při bojích s kolumbijskými kartely rukou žoldáků DEA? Tak co všichni kvíkají v případě rozsudku smrti nad jedním pašerákem v Číně? Má snad život pašeráka drog větší cenu, než život obětí jedu, který šíří?

Ano, nacionalistické argumenty Číňanů, že jsou "hrdi na to, že jejich země popravila cizáka z imperialistické Británie" se vyskytly v hojném počtu. Podrobnosti případu jsou však jiné. Británie argumentovala, že k smrti odsouzený "pašerák drog" byl člověk duševně chorý, těžce dezorientovaný, a že mu kilogramy heroinu byly bez jeho vědomí podstrčeny do zavazadla. Žádala pouze, aby před popravou byl řádně vyšetřen jeho psychický stav. To čínské úřady neučinily; jejich argument zněl, že si každý duševně postižený jedinec musí sám zajistit své vyšetření. Taková argumentace je za vlasy přitažená a zjevně nelidská. Přesvědčivě působí poukaz nejmenovaného britského odborníka, kterého cituje Guardian, že velké množství občanů, popravovaných v Číně, jsou právě lidé duševně choří a že jde o špičku ledovce, kterou si Čína nepřeje vyšetřovat. Opakuji, že v tomto případě je šokující to, že se o nelidské čínské praxi hovoří až tehdy, kdy je postižen západní občan. Nemluvě o tom, že trest smrti je barbarská instituce, které se civilizované národy zřekly.

Česká argumentace "nacionalistickýho" ŠOK: Pomíjím, že jsem se nacionalistických argumentů nedopustil, ale nešť... Prominou mi, rebe, takže to, co se mi tu snažej tvrdit, se dá z češtiny do češtiny přeložit i tak, že je ouplně košer, že v Británii "dezorientovaní, duševně těžce nemocní jedinci" běžně u sebe nosej stovky liber či platební karty, projdou jako by se nechumelilo ostrahou na mezinárodním letišti, koupěj si letenku do Číny, projdou vodbavenim a nikdo nic nepozná, nastoupěj "těžce dezorientovaní" do toho správnýho letadla, žertujou s letuškou a vona nic taky nepozná, vystoupěj "těžce dezorientovaní" v Pekingnu, couraj půlden městem a pak jim někdo strčí jen tak mírnyx dírnyx do kufru čtyři kila héra a voni si toho nevšimnou, nicméně všimnou si, kdy jim to letí nazpátek, najdou tu správnou kartičku zvanou letenka a palubní lístek, odkráčej do toho správnýho terminálu na letišti s rozměry celý Prahy 1, pokusej se nastoupit do správnýho letadla, a pokoušej se vodletět zpátky na Haethrow? A tohle jim mám v době celosvětovýho nesmiřitelnýho boje s mezinárodním terorismem sežrat, jo? To by byl pěknej bordel, rebe, a ne British Airways. Takováhle společnost by vodbavila jen jedno letadlo a šla by "zu grunt", jak říkávala moje babička. To mi můj analytickej mozek nějak nebere... To u nás v Praze se tomu, milej rebe, říká "účelová argumentace obhajoby" a soudci v tu chvíli odsuzovanýmu dávaj minimálně půl roku navrch. Vod vobhájce je to křesťanská "milosrdná lež", vodpustek dostane, ale uvěřit se tomu nedá... Jde dát za blbost obhájce vodsouzenýmu k smrti ještě půl roku navrch?

Pozn. JČ: Absolutně nevidím důvodu, proč by v dnešním světovém chaosu nemohl těžce dezorientovaný psychotik udělat právě tohle. Před časem jsem tlumočil u britského soudu českému psychotikovi, bezdomovci, který v Praze prostě nasedl bez jízdenky do vlaku a dojel až do Glasgow, kde se posadil před nádraží a žebral. Teprve až tam ho sebrala policie a soud ho pak soudním příkazem předal do péče jakési charitativní organizace. Pokud se nepletu, před několika dny byl mezinárodně těžce sledovaný nigerijský terorista vpuštěn s výbušninami na palubu amerického letadla... Součástí férového jednání je, že zohledním připomínky obhájců i vnějších pozorovatelů. Vědět všechno předem nejlíp není nejlepší vizitka.

Pozn. ŠOK: Rádio Impuls: "Barack Obama dnes dostane zprávu k nezdařenému atentátu na americký letoun. Najde v ní výčet chyb, kterých se dopustily zpravodajské služby. Podle listu The Washington Post se v ní zdůrazňuje, že výzvědné služby nedokázaly analyzovat vysoce relevantní informace. Nikdo prý dostatečně nezhodnotil to, co co se vědělo o 23letém nigerijské atentátníkovi. Žádná služba prý například neprověřila, jestli má platné vízum pro vstup do Spojených států." Já vím, ona britská argumentace je jiná...

The Washington Post: Obama to get report on failures ZDE

Je opravdu zajímavé číst obhajobu popravy pašeráka drog od Štěpána Kotrby, který jinak všemožně vystupuje ve prospěch dekriminalizace... obhajobu předloženou se zdůvodněním, že jde o výstrahu. Já se však nedomnívám, že je namístě zde hovořit v prvé řadě o výstraze potenciálním pachatelům. Přinejmenším značná část čínských reakcí na exekuci naznačuje, že jde ve skutečnosti především o pomstu.

Do láskyplné vánoční atmosféry našich civilizovaných zemí dopadla jako hajzl na posraného poprava britského pašeráka několika málo kilogramů heroinu v té zkurvené komunistické Říši středu. Ti zasraní bolševici už neví komu by vystřelili mozek, a tak se povozili na mentálním kretenovi, jemuž nejspíše přeživší agenti kágébé nacpali tlumok bílým práškem coby kalorickou moukou pro hladovějící disidenty v pekinských hutonzích.

V posledním roce museli být mladiství v 25 700 případech kvůli otravě alkoholem hospitalizováni v nemocnicích. To je třikrát tolik než v roce 2000. O tom, že nepije jen inteligence, a o pouhé viditelné špičce závislosti na alkoholu něco v této poznámce...

Kromě češtiny, slovenštiny a romštiny se Eva Polyaková domluví i maďarsky. Řadu let se věnuje terénní sociální práci přímo „v první linii“ brněnského ghetta. Začínala v SRNM. Nyní je zaměstnankyní sdružení Romodrom , které se terénní sociální prací zabývá v řadě odboček fungujících po celé republice.

Vážený Sire Paule McCartney, možná máte pravdu, třeba to je strašlivé barbarství, možná se tím ti lidé ještě baví, možná že jsou i nemocní, ale díky reformám se Čína přiblížila více Západu a stává se nejmocnější a nevlivnější zemí světa. To nevíte?

KD│ Polská policie zná jméno osoby, která si objednala krádež nápisu Arbeit macht frei z brány bývalého koncentračního tábora v Osvětimi. Má se jednat o údajného "sběratele" ze Švédska, který je napojen na tamní neonacistickou organizaci shromažďující prý prostředky k útoku na stockholmský parlament. Polská strana se již na Švédsko obrátila se žádostí o pomoc při zadržení podezřelých osob.

Celý článek v polštině: ZDE

KD│ Vytvářejí války v Iráku a Afghánistánu domácí teroristické hrozby? Potenciální katastrofa představovaná Nigerijcem pokoušejícím se vyhodit o Vánocích do vzduchu americké letadlo nás donutila čelit této otázce, píše Katrina vanden Heuvel v The Nation.

KD│ Sklouznou Spojené státy někdy během příští dekády k pologramotnému, polarizovanému, prefašistickému státu, který dovolí hamižným oligarchům a korporátním elitám převzít vládu? Dvě knihy, které jsem nedávno četl, nabízejí dostatečně přesvědčivé důkazy a argumenty, že k tomu dojde, a třetí tvrdí, že Američané, pokud nerozvinou svoji schopnost uvažování, s podporou Internetu mohou podlehnout diktátorské mentalitě. Každá z knih přináší informovanou diagnózu nebezpečí, která pro americkou demokracii představují široce rozšířená ignorance a ideologická polarizace, ale žádná nenabízí účinnou terapii této nemoci, napsal Kirk Nielsen na serveru Miller–McCune.

Umanutost, s níž Matěj Šuster opakuje svoji mantru o konsenzuální užitečnosti sociálních věd a humanitních oborů, mne vytrhla z příjemné letargie blížícího se konce roku. Je autor tak krátkozraký?

KD│ Renomovaný bývalý důstojník americké CIA Philip Giraldi komentoval dokument, o němž 14. prosince informoval list Times of London. Tento dokument obsahoval údajný íránský plán na experimenty s "neutronovým iniciátorem" pro jadernou bombu. Podle Giraldiho, který měl na posouzení dokumentu údajně celý rok, se jedná o podvrh, jehož nejpravděpodobnějším původcem je Izrael, i když není zcela vyloučena ani britská účast, napsal pro Inter Press Service Gareth Porter.

BL předložily svým čtenářům zprávu o tom, jak princ Vilík okusil slast spánku na ulici coby dočasný bezdomovec.

Proč ale dělat slávu z toho, že se někdo chová "jako". Před nějakou dobou jsem četl o člověku, který chtěl zkusit, co obnáší život žebráka. Tak si sedl na ulici, klobouk před sebe a do kapsy kalhot kreditní kartu – tak, pro všechny případy. S ní mohl svůj experiment kdykoli přerušit, přespat v hotelu, osprchovat se a najíst mezi "slušnými" lidmi. Tedy udělat něco, co žebrák jen tak nemůže.

Přiznám se, že pokud by se neblížil Silvestr, necítil bych potřebu reagovat na názory Matěje Šustera o tom, jak financovat některé univerzitní obory typu literární vědy či genderových studií.

Z jeho názorů, které - zcela proti tržním pravidlům - poskytuje naprosto bezplatně, však na mne dýchl silvestrovský duch tak mocně, že prostě neodolám a budu na chvíli sledovat jeho pozoruhodnou myšlenkovou linii.

Neštěstím českého národa je jeho nízká soudržnost. Jedním z jejích projevů je přetrvávající odcizení intelektuálů od veřejnosti, oněch tak zvaných prostých lidí. Nebylo tomu tak vždy, ale je tomu tak nyní zase, a to ke škodě obou stran. Veřejnost je bez intelektuální reflexe skutečnosti slepá a snadno manipulovatelná, intelektuálové bez veřejnosti upadají do falešné sebeiluze o vlastní výjimečnosti na pozadí své faktické naprosté bezmocnosti. Ale nejen to. Ztráta vztahu s praktickými starostmi a potřebami těchto „obyčejných“ lidí je ztrátou předmětu jejich vlastního zkoumání a vede je do uzavřeného světa jejich vlastních slov. Tyto jazykové hry svým opakovaným recyklováním v první, druhé, třetí a x-té knize se stávají natolik vyprázdněnými, že ztrácejí jakýkoliv reálný obsah.

Píše-li Matěj Šuster

je pravda, jak na to poukazuje Jan Keller, že je to argumentace hodně výběrová.

Přečetl jsem si články Martina Škabrahy a Jana Kellera a souhlasím s jejich kritikou Matěje Šustera, který z mi zcela nepochopitelného - ideologického - důvodu mluví o hlasování občanů o užitečnosti těch či oněch oborů vzdělanosti.

Copak panu Šusterovi není zřejmé, že hlasovat o tom, co se bude/nebude učit na akademické půdě, je donebevolající pitomost?

Je mi opravdu velkou záhadou, jak to, že šepoty a výkřiky Matěje Šustera publikované na pokračování v několika periodicích budí takové pozdvižení. Šuster si přirozeně kvůli svému odmítání jisté části literární vědy nepřeje zavést přímou demokracii o nic více, než si ji kdysi přály c. a k. úřady ve své štvanici na hegelovskou filosofii. Zdravý rozum poddaných, ve státoprávních věcech monarchie považovaný v lepším případě za irelevantní, v horším za a priori podezřelý, byl nicméně vyhlášen za úřední normu ve věcech ducha. Čím se tedy v praxi pohrdalo, z toho se současně v teorii udělalo závazné měřítko, v jehož jméně byli souputníci a následovníci darmožoutského neužitečného exklerika Augustina Smetany doháněni na pokraj smrti hladem, zatímco erár vztyčoval sochy pomazaných Herbartů a jemu podobných gigantů. Tak vypadala církevnická vláda, jejímž hlavní modlou byl zdravý rozum.

Uplynul rok od zahájení izraelského útoku na uvězněnou a od zbytku světa separovanou populaci pásma Gazy, jenž byl zahájen po ukončení několikaměsíčního příměří mezi Izraelem a hnutím Hamas. Ačkoliv Hamas podle vyjádření mluvčího izraelského premiéra Marka Regeva v průběhu té doby na Izrael nevypálil ani jednu raketu, Izrael příměří přerušil loni v listopadu bombardováním jednoho ze stovek „pašeráckých“ tunelů v Gaze.

A britská vláda zuří. Jenže: podívejme se na to realisticky: Británie nemá na velké globální hráče v jednadvacátém století ve věcech, v nichž o něco jde, naprosto žádný vliv, píše editor Channel Four News Alex Thompson v pondělím emailovém avizu na večerní zpravodajství jeho stanice. Thompson pokračuje: Jak se ukazuje při nynějším pokračujícím Chilcottově vyšetřování okolností ohledně invaze do Iráku, je šokující, že v týdnech před invazí neměli britští politikové ve Washingtonu absolutně žádný vliv - Američané je prostě neposlouchali.

Totéž se týká této nejnovější deprimující epizody ve vztahu k Číně, kdy britská vláda ve věci britského odsouzeného intervenovala v Pekingu sedmadvacetkrát. Nedosáhla naprosto ničeho. Měli bychom být překvapeni? píše novinář. Vůbec ne. Čínská vláda otevřeně lhala Mezinárodnímu olypijskému výboru, že prý zlepšují situaci v oblasti lidských práv, jen proto, aby mohla realizovat své (obdobně děsivé) olympijské hry. A po jejich ukončení? V oblasti lidských práv se nezlepšilo nic. A to v tomto případě Číně o něco šlo.

Britská vláda nyní v Londýně povolala na kobereček čínského velvyslance. Tedy, lidi - ten se britských diplomatů musel opravdu bát... poznamenává ironicky editor Channel Four News.

Deník Guardian cituje jednoho nejmenovaného britského odborníka, který poukazuje na to, že Čína údajně nechtěla podrobněji zkoumat, že popravený Brit byl "duševně chorý", protože "většina osob, popravovaných v Číně je duševně chorá a případ by tak odhalil špičku ledovce".

Pokud tomu tak je, je ovšem politováníhodné, že se o tom začne hovořit až tehdy, kdy čínské "boží mlýny" semelou občana západní země - rozsáhlé popravy místních lidí nikoho nevzrušují, že? (JČ)

Ladislav Žák se ve vánočním čase lehce zjihle rozepsal o vlasti a vlastenectví. Nechci se s ním o svátcích o jeho článek přít, už proto, že má v mnohém zajisté pravdu - nicméně musím se přece jen zastavit u jedné pasáže, která jakoby byla ukázkovým příkladem šamanské operace, s jejíž pomocí lze z babiččiny Stračeny vyrobit družstevní kravín.

V reakci na jeden svůj letošní příspěvek jsem byl vyzván, zda bych nedokázal něco napsat na téma vlast. Nešlo o nic z jeho strany o nic konkrétního, o žádnou objednávku, ale bylo patrné, že se ten člověk domnívá, že bych mohl o vlasti napsat něco, co by eventuelně mohlo stát za přečtení. Přemýšlel jsem o tom a pak jsem si to uložil jako domácí úkol na Vánoce, že se pokusím si uspořádat myšlenky na toto téma a nějak je prezentovat. Možná, jak zpívá Janek Ledecký, že „sliby se mají plnit o Vánocích“, možná proto, že atmosféra a klid Vánoc je k takovým počinům v mých očích zvláště příznivá.

• 23. 12. 1996    Strašidelný příběh: O ulici v Edinburku, postižené morem, jejíž obyvatele zazdili zaživa
• 30. 12. 1996    O nesamozřejmosti existence českého národa: novoroční zamyšlení s Milanem Kunderou
• 24. 12. 1997   Vánoční čtení: Jan Ámos Komenský (1592 - 1670): Labyrint světa a ráj srdce. Poutník prohlédá ryňk světa a z světa utéci chce
• 31. 12. 1997   Karel Čapek: Hovory s TGM - O kritickém myšlení
• 23. 12. 1998   Zamyšlení s vynikajícím básníkem - Jiří Orten: Jeremiášův pláč
• 31. 12. 1998   Jan Hus : Proti slepé poslušnosti
• 31. 12. 1998   Bohumil Hrabal: Bambino di Praga
• 24. 12. 1999   Adam Michna z Otradovic
• 30. 12. 1999   Jaroslav Durych: Budějovická louka

Vánoce roku 2000 byly zcela pohlceny rebelií v České televizi.

• 21. 12. 2001   Místo, kde je domov Vánoc (Jan Čulík)
• 21. 12. 2001   Chtíc, aby spal (Adam Michna z Otradovic)
• 21. 12. 2001   Černěť já se přistrojím (Jan Josef Božan)
• 21. 12. 2001   Kapka rosy tekoucí (Bedřich Bridel)
• 21. 12. 2001   Komenský a jeho Labyrint: Proměna renesančního člověka v osobnost baroka (Kathryn Murphy)
• 21. 12. 2001   Zdeněk Kalista: Baroko se v nejistotě přibližovalo k Bohu skrze tento svět
• 20. 12. 2002   Komenského dvě cesty, to jest kterak skrze Labyrint dnešního světa objeviti Ráj svého srdce (Jakub Žytek)
• 18. 12. 2002   Vánoce, Vánoce přicházejí (Štěpán Kotrba)
• 23. 12. 2003    Proglas
• 30. 12. 2003    Smělýmu srdci štěstí spomáhá
• 23.12. 2004    Vánoční vydání BL v roce 2004
• 23. 12.2005     Václav Vratislav z Mitrovic, O českých špionech v 16. století
• 30. 12. 2005    Václav Vratislav z Mitrovic, Jak tomu bylo ve vězení
• 22. 12. 2006    Daniel Strejc-Vetterus, (1592-1669) První Čech na Islandu
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, Krátké vypsání ostrovu Islandu, v němž věci divné a zvláštní, v krajinách těchto našich nevídané očitě spatřeny a některé od obyvatelův ostrovu toho hodnověrných slyšány i pravdivě poznamenány
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, Vypsání krátké ostrovu Islandu a věcí některých zvláštních, kteréž v něm spatřeny býti mohou. A nejprvé o jménu ostrovu toho, proč slove a nazývá se Island
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, O živnostech Islandských
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus,O rybách a potvorách mořských okolo Islandu
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, O vrchnosti a řádu, kterého v zemi své ostříhají
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus,Náboženství v Islandu a jaký způsob při něm zachovávají
• 29. 12. 2006     Karel IV., Vita Caroli Quarti
• 24. 12. 2007    Giovanni Batista Manni, Věčný pekelný žalář
• 24. 12. 2007    Jak Bohuslava Balbína bolely zuby
• 31. 12. 2007    Jindřich Hýzrle z Chodů, Léta Páně 1587. Poznamenání první jízdy z Prahy do Vídně s Jeho Milostí arciknížetem Arnoštem. Na 12. rok stáří věku mého
• 31. 12. 2007    Léta 1607. Poznamenání jízdy do Horní Říše, do Lutrinku, do Frankrejchu, do Engelandu a do Nýdrlatskejch provincí, věku mého 32 líta
• 23. 12. 2008     Kosmas: Jak muži nezvládli schopné ženské
• 31. 12. 2008     Kosmas: Co dělat proti chtíči

Vánoce, svátky míru a konzumerismu TÉMA BL

KD│ Výsledky kodaňských jednání o změně klimatu nemohly být lépe uzpůsobeny k ilustraci závěrů, k nimž jsem se snažil dospět v posledních dvou esejích. Když se prach usadil, to co zůstalo po všech ohromných nadějích a přehnané rétorice je fakt, že se jede dál - močálem černým kolem bílých skal.

V nás lidech se perou mnohé tendence, mající hlubší evoluční význam a příčiny. Při pohledu na politickou sféru mi vynikají zvláště dvě protichůdná snažení, v každém jednotlivci jinak a s větší váhou jednoho nebo druhého. Tento vnitřní svár platí především pro mužské představitele, což má také svůj důvod a specifické souvislosti (pozor nejsem ani femininista, ani antifemininista, ani sexista, jak snad vyplyne dále…). První z těchto dvou směřování je snaha o získání vyššího sociálního statusu, tedy vyššího postavení ve společenské hierarchii a spolu s tím lepšího přístupu ke zdrojům, vyšší šance k získání partnerky a tím možnosti mít potomky (v dřívějších dobách – více potomků) a šířit své vlastní geny do dalších generací společně s osobními názory a způsoby chování. Kdo by nechtěl více peněz, aby se měl on a jeho blízcí lépe?

Dne 10. října 1889 se poprvé sešel nově zvolený český sněm. Klub Národní strany svobodomyslné (mladočechů) podal dva dny poté návrh adresy císaři, požadující „uvedení v plnou platnost státního práva Koruny české“. Návrh zdůvodňoval 24. října Julius Grégr. Po něm vystoupil staročech Ladislav Rieger, který sice předem pochyboval o vhodnosti návrhu, ale „vzhledem k jeho závažnosti“ doporučoval prozkoumat jej ve zvláštní komisi. Ta vzhledem k jeho „nevčasnosti“ navrhla, aby sněm přešel k dennímu pořádku. O návrhu komise sněm jednal ve dnech 7. -9. listopadu 1889. Historik Otto Urban o jednání píše jako o „tragikomedii české liberální politiky“ (Urban 1982: 391). Většina sněmu (ten se skládal z 58 staročechů, 39 mladočechů, ostatní přítomní vesměs za aristokratické strany velkostatku, když poslanci za českoněmecké liberály se od roku 1886 zasedání sněmů neúčastnili) návrh státoprávní adresy v poměru 123: 37 zamítla.

Tím trápení staročechů neskončilo. Dne 25. listopadu 1889 vznesl mladočech Šíl dotaz, proč sněm rozhodl, že na nové budově Národního muzea nebude umístěna deska Jana Husa. Sněmovní debata o Husovi se brzo změnila v rozpravu o husitství vůbec. Nové křižácké tažení proti husitům zahájil tehdy Karel Schwarzenberg mladší, uvádí Urban a cituje jeho slova o tom, že se husité „zvrhli v tlupu lupičů a žhářů“ (Urban 1982: 391). Nikdo ze staročechů se proti tomu neozval a naopak mladočeši nejenže prosadili změnu původního rozhodnutí o pamětní desce Jana Husa, ale právě tehdy začali velkou kampaň za vybudování Husova pomníku v Praze.

V Britských listech se o uvedeném konfliktu nedávno zmínil Ivo Šebestík v jednom z nejčtenějších článků týdne i měsíce.

O významu zemního plynu pro zásobování České republiky energií v budoucnu se vedou stále diskuse. Je tomu i proto, že nasazení stále většího množství netradičních zdrojů energie vyžaduje mít pohotovou zálohu výkonu. A tu lze v současnosti zajistit především využitím zemního plynu. Proto se podle mého názoru zvýší i jeho postavení v energetické bilanci země a bude nutně potřeba rostoucí pozornost věnovat i jeho úloze při zajištění energetické bezpečnosti země.

O postavení zemního plynu v budoucí české energetické bilanci se ovšem vedou spory.

Tento text je príspevkom do diskusie o tom, aké vlastne zriadenie bolo v bývalej ČSSR, ktorá sa na BL rozprúdila v reakcií na článok Jakuba Rolčíka. Niekoľkodňová diskusia na BL o tom, aký spoločenský systém sme vlastne mali pred rokom '89, rieši objektívne v podstate banálny problém, a evidentne vyplýva z či už úmyselného, alebo neúmyselného nepochopenia základných pojmov. Preto bude tento článok z prevažnej miery o vysvetľovaní pojmov, kategórií a vzťahov medzi nimi. Keďže ide o skutočnosti z nejakého dôvodu u nás tabuizované až prekrúcané (ináč by na BL nemohla vzniknúť takáto téma ako problém a zodpovedajúca diskusia okolo neho), myslím, že článok tým neutrpí na svojom význame a zaujímavosti. Určite nejde o pokus niekoho mentorovať, je to len nevyhnutné. Keďže sa tejto, u nás veľmi nepopulárnej (či skôr z pohľadu oficiálnych autorít nepopulárnej) „ideologickej“ a v nadväznosti na ňu „systémovej“ problematike venujem odborne, chcel by som týmto prispieť do uvedenej diskusie.

Literární teoretik Jan Matonoha publikoval na těchto stránkách obšírný článek s názvem "Společenská hygiena a smysl humanitních věd" (Britské listy, 18. 12. 2009). Jedná se o reakci na tři mé předchozí články:

V předchozím textu jsme probrali, jak vlastně takové politické panstvo funguje a v čem je největší, protože plošné selhání úřednictva, které se účastnilo vytvoření konceptu územního plánu Prahy a rovněž posouzení vlivu tohoto konceptu na „udržitelný rozvoj území“. Ukázali jsme si, jak je možno ošvindlovat otázku nadlimitní zátěže území a tak připravit pro další desetiletí opět zahušťování a intenzifikaci komerčního vykořistění území bez ohledu na zákonné požadavky i reálné dopady, tedy alergie, astma a další podobné choroby u dětí a cévní i nádorová onemocnění u starší populace, s nevyhnutelnou vyšší úmrtností v nižším věku. Jde o hluboce zavrženíhodnou ruskou ruletu se zdravím a životy nás všech, kdo jsme pražskými občany a trávíme v tomto městě naprostou většinu svých životů, jsouce vystaveni trvalé expozici různých imisí, velmi často v nadlimitních hodnotách.

Nesmírně zavazující byla reakce čtenářů na náš nedávný apel, že potřebujeme dva nové servery. V listopadu 2009 přispělo finančně na Britské listy 348 osob celkovou částkou 123 717.57 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 10. 2009 částku 148 397.73 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1600.09. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.