Vážení intelektuálové 2

31. 12. 2009 / Věra Říhová

Uvedený titulek byl názvem mého prvního článku zveřejněného na stránkách BL 22.12.2005. Čtyři roky se snažím o to, co jsem si ve svém tehdy ještě nesmělém a nevybroušeném článku předsevzala. Čtyři roky za to dostávám co proto.

Málokdy souhlasím s nějakým názorem pana Milana Valacha, ale za jeho poslední článek mu děkuji. Je pro mne důkazem, že už problém odcizenosti pracující české inteligence od méně vzdělaných spoluobčanů snad začíná někdo chápat.

Nejsme bez vás vysoce vzdělaných lidí nic a vy bez nás také ne. Nad mnohými články profesorů, sociologů, filozofů a jiných intelektuálů nestačím kroutit hlavou. Jste tolik vzdálení realitě všedního života, že vaše logické závěry jsou naprosto scestné, neboť vycházejí z chimér, předsudků a uměle vytvořeného světa. Jsou naprosto bezcenné, jalové a každého musí

napadnout otázka, jestli má nějaký smysl takovou inteligenci vůbec platit.

Pan Valach nám ve svém článku perfektně ukazuje svou vlastní pravdu. Přestože kritizuje pana Škabrahu za elitářský postoj, sám už v titulku používá slovo plebs. Uvědomujete si vůbec, že jste to právě vy, intelektuálové, kdo svými pracemi vytvořil v naší společnosti obraz méněcenného člověka? Jak chcete potom tvořit nějakou přímou demokracii či cokoliv jiného, když svými spoluobčany tolik pohrdáte ?

Občas se zlobíme, že podnikatelé a někteří vrcholoví manažeři považují zaměstnance za samochodné stroje, jimž stačí měsíční plat ve výši hodnoty týdenní spotřeby benzínu jejich vozu, že lidská práce je pro ně pouhá kalkulační položka stejná jako výkonnost zakoupeného stroje, ale jinak mezi zaměstnancem a dobytkem produkujícím maso a mléko nečiní žádný rozdíl.

V televizním pořadu "Den D-půl roku po té" na ČT1 dne 29. 12. 2009 řekla jedna podnikatelka veřejně to, co je proklamováno v naší společnosti 20 let. "Nemohou být všichni úspěšní, protože bychom pak neměli koho zaměstnávat." Zprvu mě ta hloupost rozesmála při představě zaměstnaného vrcholového manažera s platem nad 500.000 Kč jako neúspěšného člověka, ale pak jsem si uvědomila, že takto je naše společnost prezentována a tyto názory jsou běžné nejen u politiků a podnikatelů, nýbrž i u celé české inteligence.

(Společnost ekonomicky selhává, pokud neumožní lidem bez rozdílu realizovat svůj potenciál. Proto je výrok české podnikatelky v ČR pozoruhodně krátkozraký. Ani ona nebude schopna ve společnosti utlačovaných, která bude hospodářsky krachovat, prodávat své výrobky, pozn. JČ)

Mimo vaše kruhy znamená slovo plebs to samé jako dobytek. Slovem dobytek se označovali poddaní, dělníci a rolníci, vojáci a dnes nevzdělaní lidé. Pan Valach tak sice pochopil vzájemnou potřebu vzdělaných a nevzdělaných lidí, ale zároveň svůj článek nazval "dobytek" a intelektuálové. Zachoval se tak jako hloupý sedlák, který si sice bere za manželku ženu a ne kobylu, ale přesto ta kobyla má pro něho větší hodnotu a má jenom ji rád. Ale vy nejste Římané a my nejsme barbaři, jsme všichni občané jedné republiky.

Přála bych všem do nového roku více rozumu, tolerance a vzájemného naslouchání, protože žijeme sice všichni na jednom území, ale každý v jiném kmeni. Tak trochu to v Čechách stále vypadá jako v 1. tisíciletí, kdy na území kolem Labe a Vltavy žilo mnoho germánských a slovanských kmenů mluvících různými jazyky, žijících v různých kulturách, ale neustále vzájemně válčících, neschopných se domluvit a společně obchodovat (nemyslím jednotlivce, ale kmeny jako celky).

Tisíc let nám nestačilo na to, abychom se naučili spolu hovořit bez předsudků, posměšků a urážek. Za to jsme se naučili dělat si naschvály, mstít se, psychicky i tělesně se vzájemně týrat, udávat, okrádat i zabíjet. Jestli se Češi něčeho skutečně bojí jako čert kříže, pak sami sebe navzájem. A mají proč.

Dnes se v naší republice dějí věci, o kterých nemají média, politici, ale ani vy intelektuálové ani ponětí. Vytvořily se vazby, o kterých se nemluví, metody, o kterých se nesměle šušká. Ze strachu, aby to, co si lidé sami vytvořili a dobře jim to funguje, zase někdo nezničil nebo nepoužil proti nim.

Nikdo se o lidi dole nestará, nikoho nezajímají, a proto také nikdo nemá ponětí, jak tito lidé vlastně žijí, jaké mají nepsané zákony, pravidla soužití a vzájemné pomoci. Nikdo se nestará a nezajímá o život bohatých lidí, o jejich myšlení, potřebách, nepsaných společenských pravidlech, fungování v rodinách, o jejich výchově dětí. Naposledy to včera ukázala paní Šiklová (které si jinak velmi vážím) v pořadu Ester Kočičkové, když mluvila o domech v satelitních městečkách.

Vy intelektuálové stále vězíte v minulosti nebo vycházíte z názorů zahraniční inteligence, ale vůbec netušíte, co se děje ve vaší vlastní zemi. Jste jako turisté, kteří se chlubí cizími zeměmi a množstvím navštívených přímořských pláží a netuší, že za jejich městem je starý hrad. Za posledních 20 let se vytvořila úplně nová společnost s úplně novými pravidly, úplně novým myšlením, potřebami a metodami.

Přeji vám do nového roku nová poznání, neboť není většího dobrodružství, nežli objevovat neobjevené. Objevujte svou vlastní zemi, ale nezapomeňte nechat kravaty a tituly doma. Pak spolu možná něco vymyslíme a pohneme naší krásnou kotlinou.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 31.12. 2009