Napadlo autory lamentací o důchodcích a konec konců i pana Škabrahu, jenž je ve svém článku cituje, pro koho ti staří nakupují při akcích v hypermarketech? No jistě taky pro sebe, ale možná hlavně pro mladé, kteří "to nestíhají".

Dědo, babi, jděte tam a kupte to! No a když už jsme u toho, vezmete si zase Pepíčka a Máničku na hlídání, ona ta školka je drahá a my musíme do pěti "šrotit".

Péče o děti, často už padesátileté, vylepšovaná pravidelnými pěněžními příspěvky, se stala samozřejmostí už za "socialismu" a běda tomu, kdo by tyto požadavky odmítl, toho by pak "neměli rádi".

Ti, kdo házeli vajíčka na Paroubka, už za deset, patnáct let přijdou se stejnými požadavky - na staré, kteří jim dnes tak vadí. Mělo by jim být vyhověno - vajíčkem mezi oči, aby se konečně probudili...

Za inspiraci k této práci a kritické komentáře během jejího psaní děkuji Pavlu Baršovi.

Antikomunismus v ČR se stal ve specifické podobě od roku 2003 podstatnou součástí české veřejné diskuze a politické kultury významné části českých médií a politiky. V diskuzích (prozatím povýtce publicistických) se objevují různá vysvětlení tohoto fenoménu, která podněcují rozličné otázky. Představuje například soudobý český antikomunismus vítězné tažení morální pravice, projev sedimentované generační zkušenosti a pokus o mezigenerační předávku, nebo se jedná o instrumentálně užívanou „kartu“ v soupeření pravice a levice?

Kauza výstavy polského politického umělce Petera Fusse v pražské galerii NoD vyvolala bouřlivé reakce. Pro připomenutí: Fuss vystavil fotografie nacistických vojáků s Davidovými hvězdami namísto haknkrajců na protest proti válce v Gaze. Výstavu okamžitě zničili lidé spojení s pražskou Židovskou obcí, která vlastní prostor galerie a pohrozila jejím vypovězením. Výsledkem byla distance provozovatele galerie (Linhartovy nadace) od výstavy. Kauza vyvolala značnou mediální pozornost. Naopak zaryté mediální mlčení prozatím vyvolala povážlivá dohra této kauzy: propuštění kurátora Milana Mikuláštíka. Svobodě slova a umělecké tvorby nastaly patrně smutné časy.

KD│Každý Íránec ví, že žádná tyranie nemůže přežít, nehledě na to, jak dobře je vyzbrojená, pokud ji na ulicích konfrontují neozbrojení a odhodlaní lidé – tak to stojí psáno v jejich učebnicích dějepisu o událostech v letech 1978-1979. A je to přesně toto vědomí, co činí nynější krizi pro režim nebezpečnou, napsal Tony Karon pro list The National, který vychází v Abú Dhabí.

Důležití představitelé režimu nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího dlouho varovali, že politika íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda islámskou republiku ohrožuje – a že tento rozvratnický styl a možnost zfalšování voleb může vytvořit krizi legitimity. Místo aby se řídil jejich radou a dovolil íránskému volebnímu systému sehrát korektivní roli, Chameneí určenou funkci duchovního vůdce povzneseného nad šarvátky absurdně zkarikoval. Nejen že porušil konvence, když otevřeně podpořil Ahmadínežádovu kampaň, ale dokonce ukvapeně potvrdil nepravděpodobný výsledek, když vyhlásil "božské vítězství", než ho sílící protesty přiměly nařídit nevolené Radě strážců, aby volební podvody vyšetřila.

KD│Íránská Rada strážců provádějící přepočítávání hlasů v 10% volebních obvodů oznámila, že v 50 městech došlo k odevzdání více než 100% hlasů všech registrovaných voličů; celkem zatím přebývá přes 3 miliony hlasů. Dosud však prý podle Rady není jasné, nakolik to mohlo ovlivnit celkový výsledek voleb. S odvoláním na vysílání druhého programu íránské státní televize to oznámil server PressTV.

KD│Íránské Revoluční gardy vyhrožují, že potlačí jakékoliv další opoziční protesty ohledně sporných prezidentských voleb, a varují demonstranty, aby se připravili na "revoluční konfrontaci", pokud znovu vyjdou do ulic, napsali Alí Akbar Dáreiní a Jim Heintz na Serveru Salon.com. Gardy, které jsou "armádou v armádě" a podporují nejvyššího vůdce Chameneího a prezidenta Ahmadínežáda, nařizují demonstrantům "ukončit sabotáže a pouliční potyčky" a označily odpor proti volbám za "spiknutí" proti Íránu.

Když jsem loni navštívil Írán jako reportér z tamějších parlamentních voleb, objevil jsem zemi, která se naprosto odlišovala od toho, jak se normálně popisuje, píše v týdeníku Observer Peter Beaumont. S vydavatelem nahrávek klasické hudby jsem v kinokavárně debatoval o sociologu Durkheimovi a o situaci v iráckých šíitských svatých městech s konzervativním strážcem v mešitě v jižním Teheránu. Seděl jsem s umělci, kteří pili propašovanou vodku na večírku a diskutovali jsme o hranicích osobní svobody ohledně předpisů o islámském oděvu s liberální, nicméně šátek nosící učitelkou. I postoje stoupenců prezidenta Ahmadinežáda, s nimiž jsem se setkal na venkově, byly složité. Írán, víte, proměňuje v komický obraz to, jak by Západ chtěl vidět jeho realitu.

Britský nevládní analytický institut Chatham House vydal analýzu volebních výsledků nedávných íránských prezidentských voleb. Údaje, které zveřejnilo íránské ministerstvo vnitra, srovnali autoři analýzy s výsledky z předchozích voleb. Dospěli k závěru, že nesrovalosti jsou tyto:

Zdá se, že vládní ozbrojená moc zlikvidovala povolební protestní hnutí v Íránu. V neděli se demonstrace už nekonaly, v městě bylo ticho a režim soustředil svou pozornost na nepřátele v zahraničí, píše list Guardian.

V neděli večer bylo slyšet v severních částech Teheránu sporadickou střelbu. Poražený prezidentský kandidát vydal v neděli nejasné prohlášení, v němž hovoří o "bodu obratu", který "vzniká v historii našeho národa. Lidé se navzájem ptají, a ptají se tak mne, co by se mělo dělat a jakým bychom měli jít směrem," uvedl. Jasnou odpověď však nedal. Kromě pěti příbuzných bývalého prezidenta Hášímího Rafsanžáního, který je obecně považován za organizátora opozičního hnutí, byly také zatčeny desítky novinářů. Prezident Ahmadínežád obviňuje Spojené státy a Británii, že protesty vyvolaly. Íránský ministr zahraničí Manúčehr Mottakí řekl na shromáždění zahraničních diplomatů v Teheránu v neděli, že Írán se stal terčem "vlny britských tajných agentů, kteří do země přijeli před volbami". Britský ministr zahraničí David Miliband to odmítl: "Kategoricky odmítám představu, že jsou aktivisté v Íránu manipulováni z cizích zemí."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Je to zaznamenáno na nahrávce, kterou kdosi poslal perskému vysílání BBC. ZDE. BBC "neručí za autenticitu těchto záběrů".

V dnešním článku k dění v Íránu označuje Váš autor Karel Dolejší - nejspíše z pohodlí své pracovny - tisíce Íránců, kteří vyšli do ulic v zemi, kde si bez povolení nesmí ani uprdnout, jako "výrostky". Jistě by pro Vaší redakci mohly být zajímavé tyto snímky, na nichž s demonstranty již pochodují i šiítští klerikové.

Jistě víte, jaký má něco takového v šiítské tradici a předně s přihlédnutím k událostem z roku 1979 v Íránu význam. Možná by nebylo od věci tyto kleriky postavit do kontrastu s označením "výrostci". Stejně tak věřím, že víte, jaké vyvolává v Íránu rezonance zvolávání "Allahu akbar" a "Ya Hossein, mir Hossein" ze střech Teheránu v noci po protestech (takto se protestovalo v roce 1979). Zatím jsem o tom na Vašich stránkách nenašel žádnou zmínku, což mne překvapilo.ZDE proto video perské BBC, píše čtenář David Neuwirth

Poznámka KD: David Neuwirth se domnívá, že si přečetl, že označuji všechny demonstranty v Íránu za výrostky. Nikoliv. Násilníčtí výrostci však mezi nimi rozhodně jsou, jak dokazují fotografie, které BL publikovaly včera.

Pakliže pan DN nenašel zmínky o návaznosti demonstrantů na národní referenční mýtus z roku 1979, najde o tom pojednáno například už v článku, který BL publikovaly 15. června.

KD│Zpravodajsky málo pokrytou částí íránských protestů je významná role žen v těchto událostech. Avšak v protikladu k pozornosti, kterou média věnovala manželce Míra Hosejna Musávího Zahře Rahnavardové, není feministická politika v Íránu ničím novým, upozorňuje Dana Goldsteinová v Daily Beast. Íránské ženy agitovaly ve prospěch politické změny od počátku 20. století, kdy se účastnily Ústavní revoluce z roku 1906. V roce 1979 poskytly ženy klíčovou podporu islámské revoluci. Během dalších let pak hrály klíčovou roli při opatrné subverzi islámského práva, zejména v oblasti omezení týkajících se ženského oděvu.

Ale Ahmadínežádova éra znamenala prakticky v každém ohledu krok zpět, což způsobilo znovuzrození feministických organizací. "Netrvala bych na tom, že pro ženy byly volby nějakým bodem obratu," říká Sanam Anderliniová, washingtonská konzultantka pro mezinárodní záležitosti týkající se žen. "Ale řekla bych, že ženy znamenaly bod obratu těchto voleb".

Co víme o Íránu? Írán je U Nás v obecném povědomí zapsán jako článek Osy zla. Írán, to je tam mezi Irákem a Afghánistánem, tam, odkud co nevidět přiletí raketa dlouhého doletu a spadne na Prahu, protože nemáme radar, který by Nás varoval. Tam v zlovolném Íránu se dnem i nocí točí odstředivky a islámští fanatici potají obohacují a obohacují uran. Každou chvíli budou mít A bombu a Rusové je v tom podporují. To víme, ale nějak Nám donedávna utajili, že je v Íránu také jakási islámská demokracie.

S údivem zjišťujeme, že se tam konaly volby, ve kterých soutěžilo několik prezidentských kandidátů.

Pan Vimmer se ve svém jinak velmi podnětném článku v jedné věci mýlí - i když vizáž a výrazy některých demonstrujících íránských žen jeho úvahu vlastně už ve zkratce předjaly, "skeptici a salónní partyzáni" nehorují pro to, aby se íránský režim ve stávající podobě udržel. Vimmerem zmíněný článek pouze upozornil na skutečnost, že tamní rebelie má v krátkodobém až střednědobém horizontu mizivou šanci na úspěch, takže nebylo vůbec v zájmu samotné íránské opozice jít v danou chvíli do tak vyhrocené konfrontace s mocí; je však dost pravděpodobné a zčásti i doložené, že k tomu byla zvnějšku záměrně pošťuchována.

Velmi nezvyklým rysem dnešní íránské krize je naprostá absence duchovenstva. Tradičně stojí duchovenstvo v popředí společenských protestů a často vystupuje na obou stranách debaty. V této konfrontaci není jeho hlasy slyšet. To částečně odráží vrozenou opatrnost u mnoha vyšších duchovních - instint směrem k politickému kvietismu - ale také to odráží společenské a politické změny, k nimž v Íránu došlo během posledních třiceti let, píše v týdeníku Observer profesor Ali Ansari, šéf katedry íránských studií na univerzitě v St. Andrews.

Nemůže být pochyb, že duchovenstvo zůstává v zemi důležité a jednotliví mullahové jsou nesmírně vlivní. Avšak jako společenská skupina ztratilo íránské duchovenstvo pocit soudržnosti, kterou mělo skoro celé předchozí století. Je zajímavé, že drtivá většina duchovenstva je sama odcizena od islámské republiky, kterou sami velkou měrou pomáhali vybudovat.

KD│ Původně arabské jméno "Musáví" znamená, že jde o potomka sedmého z dvanácti šíitských imámů, Músy al-Kázima ibn Džafara as Sádika. Mír Hosejn Musáví Chameneh, jenž je prý připraven stát se mučedníkem, si v íránských prezidentských volbách vybral zelenou barvu, kterou podtrhl své spojení s rodovou linií Proroka. Teď vyzývá své příznivce, aby - pokud by byl uvězněn - zahájili celostátní stávku.

Tato fejetonová koláž je částečným doplněním mého článku "Česká švajneraj" s přihlédnutím k nejnovějším událostem.

Upozornění redakce: Těchto podvodníků z ČR a ze Slovenska „pracuje“ v britských městech mnoho. Nejen v Birminghamu, jak uvádí čtenář, ale i v Glasgow, v Londýně a jinde. Nepoužívejte nikdy služeb českých či slovenských zprostředkovatelů práce v Británii. Jezděte za prací do Británie teprve tehdy, domluvíte-li si práci předem emailem se spolehlivým, britským podnikatelem. Vybírat poplatek za „zprostředkování práce“ je trestným činem v Británii i v ČR.

Chtěli bychom upozornit na jednání některých zprostředkovatelů práce v Anglii.

Velmi rychle přišla odpověd z inzerátu na internetu. V té době jsme se, my ještě neznali.

Po telefonu jsme zjistili, že je potřeba pouze peníze na tři týdny nájmu (£210), vše vyřídí včetně National insurance number card, účet v bance a do tří dnů nastoupíme do práce. Ubytování je po dvou až třech v plně vybaveném bytě, každý svůj pokoj. Není potřeba si nic speciálního brát s sebou. Máme dát vědět alespoň den dopředu, kdy přijedeme. Vše bude připraveno, píší Martin Dufen a Mario Donkov.

Vývoj dolaru a vývoj americké ekonomiky jsou úzce spjaty. Neuplyne den, aby se nepředpovídal totální krach dolaru, či naopak jeho posílení na základě určitých „optimistických“ zpráv. Dolar je mnohem více než americká měna, je to internacionální měna a jeho vývoj má skutečně globální dopad.

Pracovníci firmy Quelle z města Fürth mohou doufat, že aspoň po určitou dobu ještě nepřijdou o zaměstnání. Státní kauce ve výši 50 milionů euro umožnila insolvenčnímu správci koncernu Arcandor Klausu Hubertu Görgovi a tím také firmě Quelle natisknout zimní katalog tohoto zásilkového obchodu. Že insolvence obchodních domů jako Karstadt a zásilkových obchodů jako Quelle znamená sázet na iracionalitu zákazníků, o tom něco v téhle poznámce…

Redukovat význam v pátek skončené Rady EU, pomyslného vrcholu českého předsednictví, na otázku poskytování eventuálních záruk Irsku v souvislosti s možností opakovaného referenda k Lisabonské smlouvě, by jistě vhodné nebylo. Pokusme se nicméně nad problematikou "záruk" zamyslet.

Autor je poradcem Václava Klause.

Pan Čulík napsal ve své poznámce k článku : "Proč se rozhořčovat nad srpem a kladivem?"

Tento paragraf a další paragrafy, například §174 Křivé obvinění, se bohužel zneužívají i proti obětem kriminálních činů, především proti obětem násilí ze strany organizovaného zločinu a sexuálního násilí. Z tohoto důvodu se občané bojí oznamovat trestné činy, protože pachatelé s úsměvem popřou skutek a okamžitě podají trestní oznámení na pomluvu a křivé obvinění na oběť nebo oznamovatele.

Před několika týdny byl s malou slávou narychlo otevřen Památník II. světové války v Hrabyni. Tak narychlo, že pozvaní hosté se buď omluvili nebo za sebe poslali nějaké (odposlechnuto) „pučmidráty“, kteří pronesli nic neříkající narychlo spíchnuté projevy. Jediná delegace, která odpovídala významu památníku, byla z velvyslanectví Ruské federace. Jak by také ne. Památník představuje symbolický hřbitov největší bitvy na našm území, kde přímo položilo své životy třináct tisíc sovětských vojáků.

Pěkná a multimediálně pojatá expozice má několik do očí bijících nedostatků.

Íránci tvrdí, že organizačními centry nepokojů byly Hlas Ameriky a BBC. Podle mého názoru v anglosaském světě přinejmenším funguje silná sympatie s účastníky pouličních protestů kdekoliv a kdykoliv, pokud se aspoň naoko hlásí k západním hodnotám. To vychyluje zpravodajství ve prospěch politického kýče. Drogová mafie v Kosovu byla taky strašně prozápadní...

Doporučuji pozornosti odpovědi organizátorů studentských protestů na poněkud prostoduché otázky, proč protestují proti státním maturitám a proč se neangažují politicky nebo při závažných společenských problémech.

Wikipedie: Výraz panychida pochází z řečtiny a označuje v pravoslavné liturgii bohoslužbu za zemřelé.

Česká média bilancují naše předsednictví. Najít pozitiva však znamená nevnímat realitu. Co mohla Evropa očekávat od země, která v bilaterálních vztazích s USA hledala protiváhu solidaritě a ambicím zemí starého kontinentu? (Separátní vyjednávání o zrušení vízové povinnosti.) Jejíž prezident se po celou dobu předsednictví styděl vyvěsit prapor sjednocené Evropy nejen formálně, ale i osobní angažovaností. (Cesta za eurofobním irským Declanem Genleyem.)

Vojenský výbor Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu dne 16. června 2009 zveřejnil faktografii k návrhu rozpočtu výdajů na protiraketovou obranu Spojených států pro rok 2010 (začínající v říjnu 2009), ve které se na závěr konstatuje:

Evropská protiraketová obrana musí odpovídat skutečným hrozbám.

(Americká) státní správa právě přehodnocuje rozhodnutí rozšířit pozemní protiraketovou obranu (GMD) do Evropy, upozorňuje Pavel Barák.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2009 přispělo celkem 257 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 92 324 04 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 5. 2009 částku 60 385,44 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €761,80.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.