Jan Čulík řekl vše podstatné, co bych k reakcím na své krátké upozornění o stíhání V. Stwory mohl říct sám, tak snad jenom ještě pár postřehů:

1. Podle neuvěřitelně hloupého zákona, aplikovaného na pana Stworu, bych velice snadno mohl obvinit Štěpána Kotrbu, že na stránkách BL systematicky bagatelizuje zločiny komunismu, propaguje diktaturu, uráží a napadá Spojené státy a americký národ a obecně podporuje a propaguje názory a hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka, a soudit nejenom jeho, ale i Jana Čulíka. Možná, že by to někdo měl udělat, aby se některým lidem rozsvítilo v hlavě a uvědomili si, oč se tady jedná.

Nebudu se vyjadřovat k textům Štěpána Kotrby, Karla Dolejšího ani Jana Čulíka (BL 29.6.), natož k záznamu rozhovoru s Václavem Žákem. Jen ocituju a podotknu.

Zde je ten citát:

Pane Čulíku, když budeme volně prosazovat svobodu lži a nebudeme ctít ty elementární morální zákony a etiku a historické pravdy (polemizovat o pravdivosti vraždění nacisty za 2.války), tak co tady z mediálního a prostoru zůstane? Honba za senzacemi, kde lež bude střídat polopravdu a v tomto prostředí si bude se utvářet objektivní názor občan, který je tak dnes zpracován, že mu opravdu stačí zkratkovitá senzační informace.

NE , já vám povím , obhajovat svobodu myšlení v tomto ohledu je sprosté POKRYTECTVÍ, demokracie je o zodpovědnosti , ale toto není zodpovědné , ale to cesta k svobodnému navádění ke zločinům.

To už jsme zažili, varuje Jan Hapl.

Brno - Ironie, sarkasmus, vtip a výsměch patří podle Nejvyššího správního soudu ke svobodě projevu. Zesměšňováním proto člověk nemůže spáchat přestupek proti občanskému soužití. Nejvyšší správní soud to uvedl v novém čísle Sbírky rozhodnutí v návaznosti na případ Petra Svobody z Pardubic. Svoboda na svém pozemku umístil dřevěnou tabuli s nápisem Vítejte ve Zlosákově. Zesměšňoval tak starostku pardubického šestého obvodu Zuzanu Zlesákovou (ODS).

Za celých dvanáct let, co sleduji Čechy antropologickýma očima, jsem si uvědomil, že pokud existuje jedna vlastnost, která proniká téměř všemi rysy českého života - je to odmítání "jinakosti". Jakákoliv odlišnost od toho, co se v homogenním malém českém kulturním rybníčku považuje za "normální", se nepřipouští.

To vede k mnoha věcem, ale jednou z nich zcela jistě je to, na co poukázal Jan Čulík ve svém článku, reagujícím na texty Štěpána Kotrby a Karla Dolejšího.

Dodneška nedokážu pochopit důvod pro zakazování Mein Kampfu, který jsme měli u nás ve škole v sedmé třídě jako povinnou četbu. A ani já, ani moji spolužáci se z toho nestali nacisty...

Fabiano Golgo mě nařkl, že se snažím kriminalizovat myšlenky. Při té příležitosti vysvětlil, že prý spadám pod jím vytvořenou kategorii "typický Čech", jejíž hlavní definiční znak údajně tvoří odmítání "jinakosti". To je ovšem věcně ještě hůře podložené, než kdybych já Golga zařadil do kategorie "typický Brazilec", která se vyznačuje patologickým sklonem k neoprávněné generalizaci - čili k odmítání jinakosti ještě před tím, než vůbec mohla vstoupit do vědomí. Přinejmenším druhou část věty nebude Golgo moci popřít... Namísto "Dolejší nesnáší antisemity" dosaďte "typický Čech nesnáší jinakost" - a můžete si už na základě rasistického stereotypu bez jakéhokoliv konkrétního věcného podkladu psát, co vás napadne.

Argumentace Štěpána Kotrby i Karla Dolejšího je neuvěřitelně pošetilá, dokazuje, do jaké míry jsou oba obětí svého středoevropského, ano, vlastně "rakousko-germánského" pojetí světa, v němž má stát vždycky pravdu. Stejně politováníhodně je koncipován i český právní řád. O nesmyslném a škodlivém kriminálním stíhání za pomluvu jsme psali v BL nesčetněkrát. Stíhání Vladimíra Stwory patří do stejné kategorie. Přitom je nutno zdůraznit, že antisemitské a rasistické články na jeho serveru ostře odsuzujeme.

Z článku Jana Čulíka "Znovu připomínáme: Pozor na ztrátu svobody projevu", Britské listy, 12. 12. 2001 ZDE

Dnes v 10:00 hodin dopoledne za asistence bezpečnostní agentury, Policie ČR a Odboru krizového řízení Městské části Praha 8 proběhne vystěhování a vyklizení objektů Milada a Miluška. Objekty a přilehlé pozemky, které jsou státním majetkem a které spravuje Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV), obývají neoprávněně od r. 1997 squatteři. To je hlavní důvod, proč ÚIV přistoupilo k tomuto radikálnímu kroku. ÚIV rozhodl o vystěhování squatterů z toho důvodu, že si obyvatelé Pelc-Tyrolky společně s vysokoškolskými studenty ubytovanými na kolejích 17. listopadu dlouhodobě stěžují na neudržitelnou situaci v okolí obou objektů.

Nelíbí se mi to. Squat je běžně v Evropě forma jak si opatřit přiměřené bydlení tam , kde to jinak z finančních důvodů není možné a kde se majitel o dům nestará. Já vím: práva na vlastnictví jsou zde porušována... Ale na bydlení je také právo. Nebo ne ?

Asi málokdo dnes ráno na kolejích 17. listopadu tušil, jak osudový den začíná. Je po zkouškách a už víc než týden přetrvává zvláštní dusné, bouřkové počasí, které člověka nutí nijak nehýřit aktivitou. Kdo ze squatterů by pomyslel, jak se dnes zapotí? píše čtenář Břetislav Šopík.

Brzo dopoledne se u Milady objevila najatá agentura spolu s vozy policistů a hasičů. Squatteři ihned vyběhli na střechu - začalo typické obléhání. Na webu Milady se objevilo volání o pomoc, díky textovkám se ke kolejím do několika hodin sjelo na desítky příznivců squatu. Sdělovací prostředky on-line chrlí tuny informací - málokdo se stará, zda jsou podložené či to jsou jen neověřené doměnky.

Přestože respektuji vlastnická práva majitele vily Milada, nesouhlasím se způsobem, jakým se v této chvíli svých práv domáhá. Squateři Miladu obývají už přes 10 let a za tu dobu z ní vytvořili centrum alternativní kultury. Zaviněním úředníků vila v katastru nemovitostí neexistovala. Majitel se o svůj majetek dlouhodobě nestaral a současní obyvatelé jej udržovali v obyvatelném stavu.

ŠOK│ Konstatoval to v Alba.TV Rafael Alegria, lídr organizace Vía Campesina a Angel Alvarado, lídr Bloque Popular Sindical ve venezuelském Radio Mundial. Ten upřesnil, že se jedná o čtvrtý dělostřelecký prapor ve městě Tela a desátý dělostřelecký prapor v Le Ceiba (druhé největší město v Hondurasu), které povstaly proti nelegitimní vládě "prozatimního" prezidenta, předsedy Národního kongresu Roberta Michelettiho. Jako první vysílala zprávu o dvou, vůči pučistům neloajálních vojenských jednotkách jihoamerická komunitní rozhlasová síť Radio Es Lo de Menos. Informace dosud nebyla potvrzena z jiných nezávislých zdrojů.

Petrocaribe odmítla dodávat do Hondurasu ropu, pokud bude u moci "prozatímní" pučistická vláda. Uzavřena byla i pomoc Banco del Alba. Brazílie z Hondurasu odvolala velvyslance . "Tito zločinci musí zaplatit za to, co udělali," prohlásil venezuelský prezident Chávez. Připomněl, že pokud se něco stane veneuelskému velvyslanci, bude to důvod k válce. "Neuznáme jakoukoli vládu, která vyplyne z volebního procesu připraveného vojenským pučem," řekl venezuelský vůdce v Nikaragui při setkání hlav států z Latinské Ameriky a Karibiku. Manuel Zelaya v pondělí oznámil, že po svém návratu ze Spojených států, kde bude v sídle OSN, se vrátí zpět do své země spolu s tajemníkem Organizace amerických států (OAS) José Miguelem Insulzou. Rozšířil pozvání všem hlavám států, kteří chtějí cestovat s ním.

Touhle otázkou se ptával Ferdinand Peroutka, když někdo nadutě tvrdil věci, které nemohl dokázat. Takové řeči jsou obvykle nejen jalové, ale i nepravdivé. Ptám se Štěpána Kotrby, který ve při o literárních časopisech neváhá o svých slovech říci: „Ono tomu tak je. Realita se nedá změnit tím, že se nedíváme do zrcadla,“, jak ví, že:

Pan Kotrba se snad domnívá že když časopisy přijdou o dotace, tak dostaneme slevu na daních, nebo bude s ušetřenými prostředky stát úspěšně bojovat proti krizi. :) píše Vojtěch Žítek.

Před nedávnem začali lidé dbát na spotřebu elektřiny, následkem čehož státem řízená dodavatelská společnost zvedla cenu proudu tak, aby měla opět rekordní zisky. Nevím tedy, proč by měl stát někomu krizi ulehčovat. Zpět k tématu.

Vracel jsem se v pátek 17. dubna vlakem z Bruselu. Když jsem ve Schwandorfu přestupoval na rychlík přijíždějící z Mnichova na Prahu, všiml jsem si, že celý vagón první třídy okupuje asi desetičlenná skupina holohlavců v černých mundúrech a vysokých těžkých botách. Byli všichni na mol opilí, házeli kolem sebe plechovkami od piva a příšerně vyřvávali písně, jejichž text nebyl k rozeznání. Usadil jsem se tedy v jiném voze, ale nedalo mi to a šel jsem se pak během jízdy podívat, co se tam vlastně děje.

Začátkem července se v Moskvě sejde prezident USA Barack Obama se svým ruským protějškem Dmitrijem Medveděvem. Schůzka by měla potvrdit „reset“ rusko-amerických vztahů, které se zkomplikovaly za vlády prezidenta George Bushe ml. Jedno z  témat, na kterém by se měla změna projevit, je zřejmé: koncem letošního roku vyprší platnost smlouvy START I, která limituje počty strategických nosičů i jaderných náloží.

Tabulka1, převzatá od The Arms Control Association, ukazuje, jak se vyvíjely dohody o strategických zbraních mezi USA a Sovětským svazem či Ruskem. Je z  ní zřejmé, že zmíněná smlouva START I znamenala změnu – a že následné smlouvy se věnovaly pouze počtu nukleárních náloží, ne jejich nosičů.

Jednání proti smyslu ústavy její vlastně ideálem demokratických politiků, někdy se ale asi dá ptát, jestli neexistuje časová prodleva, která by se mohla stejně využít ku prospěchu jedné strany. O tom a o politické pasti pro sociální demokraty něco v téhle poznámce…

Měl bych několik poznámek k diskusi o rasách genetice a inteligenci.

Začnu snad inteligencí. Ta je jakýmsi intuitivním pojmem a momentálně se její obecné vnímání rozpadá do zcela odlišných aspektů. Například matematická, verbální nebo sociální či sexuální. Nemá smysl unavovat dalším výčtem.

Dnešní „příběh“ o rasách a inteligenci začíná poučně a pozvolna; autor však slibuje, že čtení nebude jen náhražkou vyučovací hodiny z genetiky, psychologie a antropologie, ale že se bude snažit srozumitelně čtenáře přimět k zamyšlení. Článek souvisí s některými nedávnými texty v Britských listech ("Inteligence, rasy a 'tabu' v sociálních vědách", "Obrana Tabu v sociálních vědách", Jsou nebo nejsou rasy?") a s některými budoucími (např. o eugenice, o xenofóbii, o altruismu a agresivitě).

Stručně a jasně se vyjadřuje Petr Bakalář, když obhajuje svou knihu Tabu v sociálních vědách . To je sympatické, stejně jako jeho otevřený přístup ke kritikům. Autor si zkrátka zaslouží, aby k němu oponenti byli féroví, a proto na rovinu říkám: Bakalářovo pojetí vědy je zrůdné. Pan psycholog si zřejmě neuvědomuje, že chladný rozum nás může přivést do pekel, pokud jej budeme používat bez citu. Zároveň se zbavuje zodpovědnosti odkazem na svou profesní „poctivost“. „Věda nemůže být zlá nebo dobrá, nýbrž jen lživá nebo pravdivá. Věda je cesta za pravdou bez ohledu na následky. Týká se toho, co je a nikoli toho, co by mělo být,“ píše Petr Bakalář a je to hnus, míní čtenář, který se představil jako "Eric Ponti".

ŠOK│ Ve dnech 22. - 24. 2. 2004 jsme publikovali informaci o "tajné" zprávě Pentagonu, kterou potlačili šéfové amerického ministerstva obrany a kterou získal týdeník Observer. Ta varovala, že se čelná evropská města octnou pod vodou v důsledku zvyšujících se hladin moří a Británie bude mít už do roku 2020 "sibiřské" klima. Po světě bude docházet k jaderným válkám, k obrovskému suchu, k hladomorům a k rozsáhlým nepokojům. "Čelní vědci", zabývající se podnebnými změnami, na zakázku Pentagonu "provedli výzkum" a sepsali zprávu, nabízející scénář, jak se bude díky klimatickým změnám v nadcházejících 20 letech měnit svět, Evropu nevyjímaje. Zpráva tehdy argumentovala, že vylíčený scénář sice "není nejpravděpodobnější, ale je realistický". Nu což. Kritériem pravdivosti každé teorie je praxe. Uplynulo pět let z dvaceti a můžeme tedy alespoň částečně posoudit, zda se scénář Pentagonu blíží 25% realizaci a nebo zda byl revidován "ne sice nejpravděpodobnějším, ale realistickým" scénářem novým. Napovědět může, že soubor se zprávou, na kterou jsem před pěti lety odkazovali, zmizel ze stránek Greenpeace, která ho zveřejnila. Ale protože s něčím takovým u důležitých a citlivých dokumentů počítáme, mirror 22 stránkového dokumentu naleznete v archivu Britských listů. Nicméně během dne Jan Rovenský našel odkaz u Greenpeace na jiné adrese a pod jiným názvem.

"Bezprostřední scénář katastrofálních podnebných změn je realistický a byl by takovou výzvou národní bezpečnosti Spojených států, že by se tím [USA] měly okamžitě začít zabývat," uzavírá zpráva. Už v roce 2005 mělo způsobit stoupnutí hladin moří vážné problémy pro miliony lidí. Maně si vybavuji techno-thriller Michaela Crichtona (1942 – 2008) Říše strachu (State of Fear) který vyšel ve stejný rok, jako zpráva Pentagonu. Podivuhodná souhra náhod...

Výsledek hlasování*) v Nedělní partii s Topolánkem může děsit, vzdor oprávněným pochybám o jeho vypovídající hodnotě. Jednoduché spočítání počtu přerušení plynulého toku klapání Topolánkových slov, jeho neustále opakujících se stereotypních sdělení, v porovnání s počtem přerušení v případě partie s Paroubkem, lze považovat za jasnou, zřetelnou ukázku vyváženosti a objektivity, nikoli pouze u tohoto nedělního pořadu.

Časopis Týden dnes ve svém vydání zpochybňuje způsob, jakým jsem financoval koupi svého bydlení v Praze, a zároveň mne obviňuje ze zneužívání poslaneckých náhrad. Konstatuji, že redaktoři Týdne mne před přípravou tohoto článku kontaktovali pouze krátce a formálně a nesnažili se ode mne získat relevantní odpovědi na všechny otázky, spekulace a dedukce, na základě nichž posléze text připravili. Avizovaný výsledek tomu bohužel odpovídá. Obsahuje jak faktické chyby, tak zřejmé fabulace. Otázkou je, zda jde o politicky motivovaný útok nebo pouze o špatně odvedenou práci nebo o snahu získat falešným obviněním marketingové body pro časopis Týden.

Poznámka redakce BL: Vzhledem k tomu, že úplné vyjádření Bohuslava Sobotky ani redakce časopisu Týden, ani žádné jiné mainstreamové médium nezveřejnilo, ale útok na něj už rozmnožuje portál iDnes a další jako "zprávu", činíme tak my. Zásada "Audiatur et altera pars" - nechť je slyšena i druhá strana, by měla být automatickou součástí mediální práce, která chce být zvána seriózní.

Novinky.cz: "Nechtěl jste si Kalouska prověřit jako Čunka a poslat na něj americké detektivy od Krolla?"

Minulý týden jsem byl na pozvání palestinské organizace “The Joint Advocacy Initiative” of the East Jerusalem YMCA and YWCA of Palestine z Beit Sahour na rezidenčním uměleckém programu v okupovaných územích “západního břehu” Palestiny. Zde jsou tři ukázky mých performaci, které jsem dělal u segregační, apartheidni a rasistické zdi, postavené israelskou vládou v oblasti Betléma. Její plánovaná délka po dokončení má být 750 kilometrů a je deset metrů vysoká.

Německý právník Carl Schmitt v roce 1932 poukázal na fakt, že článek 76 ústavy tehdejší Výmarské republiky je formulován natolik "hodnotově neutrálně", že je mimo jiné neutrální i vůči stávající státní formě. Formální zisk většiny zajišťoval tedy každému, kdo nějakým způsobem získal většinu, právo provést ústavní revizi, která mohla mít fakticky charakter změny režimu. Přesně tohoto článku později využili nacisté, když kombinací propagandy a teroru získali patřičné parlamentní zastoupení - Výmarská republika se poté stala Třetí říší. Dnešní Spolková republika Německo má jádro ústavy z tohoto hlediska zajištěno. Někdo žijící v zemi bez neblahých historických zkušeností může tvrdit, že je podobné omezování "nedemokratické"; evropské dějiny však empiricky dokázaly, že to může být naprosto nutné, protože demokracie zbavená všech hodnot dokáže sebe samu celkem spolehlivě zničit.

Jiří Drašnar se Vladimíra Stwory pro trestné činy podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod a schvalování trestného činu "je zcela neakceptovatelné". Proč? Protože si pan Stwora myslí, že jsou on a další autoři a diskutéři Zvědavce, popírající holocaust a zcela zřetelně hlásající rasistické a antisemitské názory, právně nepostižitelní ? Právníci české Ligy proti antisemitismu si myslí pravý opak. Každý vydavatel, Britské listy nevyjímaje, by měl znát právní prostor, ve kterém se pohybuje a měl by vědět, že existují zákony, které omezují (ve většině "vyspělých" a "demokratických" zemí) "absolutní" chápání svobody slova. V Kanadě je popírání holocaustu trestné. V Česku též. Svoboda Vladimíra Stwory hlásat lži a vzbuzovat nenávist je omezena. Zákony.

Začíná jít do tuhého, upozorňuje spisovatel Jiří Drašnar. Vladimír Stwora je v ČR žalován za to, že umístil na svém webu (Zvědavec) překlad článku "The Holocaust and the Four Million Variant" od autora D. Cassidyho. Stworu osobně neznám, nikdy jsem pro něj nic nenapsal, jeho web je jenom jeden z mnoha, které denně zběžně projdu, ale tohle je zcela neakceptovatelné.

Podrobnosti jsou ZDE

KD│Asi dvě stovky honduraských vojáků při útoku provedeném včera na úsvitu zajalo v jeho vlastním domě prezidenta Manuela Zelayu. Poté byla hlava státu letecky dopravena ven ze země. K vojenskému převratu došlo jen několik hodin před kontroverzním referendem o ústavní reformě a prodloužení Zelayova funkčního období, které vyostřilo dlouhodobé spory mezi prezidentem na jedné a vojenským a právním aparátem na druhé straně, informoval server ABC News. Zajato bylo přinejmenším dalších osm dalších členů kabinetu, včetně ministryně zahraničí Patricie Rodasové. Ta předtím, než byla sama zadržena, vyzvala obyvatelstvo, aby proti únosu prezidenta protestovalo v ulicích.

Prezident Zelaya byl dopraven do sousední Kostariky a honduraský nejvyšší soud prohlásil, že nařídil jeho svržení "v zájmu zachování práva a pořádku". Zelaya v televizi Telesur prohlásil, že své svržení neuznává a dnes se zúčastní setkání regionálních lídrů v nikaragujské Managui. Jeho tiskové konference se zúčastnil i kostarický prezident Oscar Arias, který svržení svého kolegy na místě odsoudil.

Španělské protesty jsou zamířeny proti zaklínadlu „flexibilita, adaptabilita, konkurenceschopnost“, které přizpůsobuje univerzity potřebám trhu.

Vysoké školy se celoevropsky sjednocují a v mnoha ohledech se zlepšují. Jenže jak ukazují různé návrhy z dílny ministerstva školství i u nás, ne všechny změny musejí být k lepšímu. Ukazuje to i odpor studentů ve Španělsku a jinde v Evropě, který by mohl být pro dosti rezignovanou akademickou obec v Česku inspirací.

Zdá se, že revoluce jsou jediným záchranným prostředkem, jímž se římská západní tradice zajistila pro chvíle ohrožení. Jestliže nejenom různé revoluce dvacátého století, ale všechny revoluce Francouzskou počínaje dopadly špatně, tj. skončily restaurací nebo tyranií, je to, zdá se, známkou, že poslední záchranné prostředky, které tradice poskytla, selhaly.

Frýžský král Midas byl podle některých podání synem bohyně Kybelé. Když ve své zahradě pohostil Dionýsova společníka Siléna, bůh nabídl, že mu za odměnu splní jedno přání. Král si, jak známo, přál, aby měl moc vše, čeho se jen dotkne, proměnit ve zlato. I stalo se. Jenže když Midas zjistil, že se nemůže ani najíst bez toho, aby všude kolem něj nevznikal vzácný kov, a že mu tedy hrozí smrt hlady, zděsil se a prosil boha, aby vzal svůj dar zpět. Nakonec se Dionýsus slitoval a umožnil bláhovému monarchovi neblahý dar smýt v řece Pactolus. Po této lekci začal Midas nenávidět bohatství a stal se společníkem boha pastýřů a polí Pana.

Současné umění připomíná systém ve stavu turbulence nebo, preferujete-li méně abstraktní metafory, koncert dirigovaný intoxikovaným šimpanzem — je zmatené, plné paradoxů, obtížně analyzovatelné a hlavně nikdo si není moc jistý, proč vlastně ještě existuje.

Na konci let osmdesátých se v kinech objevily dva filmy, které možná nepřesným, rozhodně zcela nevědeckým, ale v každém případě velice okouzlujícím způsobem zachycovaly příčiny a důsledky společenských krizí. První se jmenoval „Vážení přátelé, ano“ a byl jsem se na něj podívat i s manželkou v sobotu 18. listopadu 1989 v Sevastopolu. Pamatuji se na něj dobře nejen proto, že se mi líbil, ale i proto, že jsem Na Příkopech před kinem potkal Ladislava Adamce rovněž s chotí. Pozdravili jsme se, manželky popředstavovali, včerejšek slůvkem nezmínili a já jsem vyrazil rovnou od kina zjišťovat, co vše se tedy od včerejška událo. „Nechal mne na ulici a viděla jsem ho až po volbách…“, popisuje poněkud zkratkovitě následujících několik měsíců našeho manželství moje stále ještě tehdejší zákonitá manželka. Není to pravda. Už jenom proto, že jsme spolu byli ještě na filmu „Konec starých časů“, který na téma knihy Vladimíra Vančury natočil Jiří Menzel.

ŠOK│ Ruský energetický gigant Gazprom dnes podepsal s Ázerbájdžánem klíčovou dohodu o odběru plynu, která odsoudila projekt USA a Evropské unie Nabucco k nezdaru. Gazprom bude od 1. ledna 2010 od Azerbajdžánu každoročně kupovat 500 miliónů krychlových metrů zemního plynu, konstatoval v pondělí Alexej Miller. Server Lenta.ru udává, že cena za 1000 m³ je rekordní - 350 USD. Ázerbajdžán plánuje dodávky plynu do Ruska dále navýšit, opáčil prezident Ilham Alijev po jednáních s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem v Baku. Alijev konstatoval, že Ázerbájdžán chce letos vyprodukovat 27 miliard krychlových metrů plynu. Dohodnuté množství pro Rusko je méně než jedno promile z 549.7 miliard krychlových metrů plynu, které Gazprom produkuje.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2009 přispělo celkem 257 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 92 324 04 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 5. 2009 částku 60 385,44 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €761,80.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.