Přinášíme programové prohlášení sedmnáctičlenného úřednického kabinetu Jana Fischera, které předložil 7. 6. 2009 Poslanecké sněmovně ke schválení. Diskuze začala v 14:00, důvěru vláda dostala v 18:22. Z přítomných pro ni hlasovaly kluby ODS, ČSSD, SZ, část poslanců KDU-ČSL a někteří nezařazení poslanci. Poslanci KSČM a část poslanců KDU-ČSL se zdrželi. Poslanec Melčák byl proti návrhu - jako jediný....

Rozprava poslanců k programovému prohlášení - důvěra vládě ZDE

Mrtvoly z letadla Air France, které minulý týden havarovalo v Atlantiku, přičemž zahynulo 228 cestujících a členů posádky, byly nalezeny v sobotu, stejně jako trosky letadla, informovalo brazilské letectvo.

ŠOK│SITA│ Volby do Evropského parlamentu na Slovensku pravděpodobně vyhrála strana Smer-Sociálna demokracia premiéra Roberta Fica. Uvedla to bez uvedení zdroje tisková agentura SITA. Podle ní po sečtení 98 procent hlasů ze 13 europoslaneckých mandátů získal Smer-SD pět křesel (přes 31 procent voličů). Zastupovat by ho měli Monika Flašíková-Beňová (preferenční hlasy z 3. místa), Boris Zala (lídr), Vladimír Maňka (europoslanec), Monika Smolková a Katarína Neveďalová. Po dvou mandátech získaly SDKÚ-DS ( kolem 16 %, Peter Šťastný a Eduard Kukan), SMK (12% voličů, Edit Bauer a Alajos Mészaros) a KDH (11%, Anna Záborská - preferenční hlasy ze 3. místa a Miroslav Mikolášik - preferenční hlasy ze 4. místa). ĽS-HZDS (9%) a SNS (5,5%) po jednom. HZDS bude zastupovat pouze Sergej Kozlík, SNS Jaroslav Paška (preferenční hlasy). Vládní koalice tak dostala 7 křesel, opozice 6 křesel. Strana zelených získala přibližně dvě procenta. Voleb se zúčastnila podle neoficiálních informací pouze asi 19,8 % voličů. O hlasy se ucházelo skoro dvě stě kandidátů ze 16 politických stran.

První známkou, že nynější volby v Evropském parlamentu mohou vést k výraznému posílení extremistických stran v Evropě, je skutečnost, že extremistický holandský politik Geert Wilders získal v Holandsku v nynějších eurovolbách (které se tam konaly ve čtvrtek a jejichž výsledky Holandsko proti předpisům zveřejnilo už teď!) 17 procent a téměř pětinu holandských křesel v Evropském parlamanetu. Wildersovi byl nedávno odmítnut vstup do Británie. Jeho Strana svobody obhajuje středostavovské, protiislámské a "proliberální" hodnoty. Holandští křesťanští demokraté premiéra Jana Petera Ballkenenda si udrželi největší počet hlasů (avšak přišli o dvě křesla a jejich náskok se zmenšil na pouhá tři procenta); Wildersova Strana svobody je na druhém místě.

Možná je na čase si při pohledu na statistiky účasti ve volbách položit otázku, kde jsou hranice toho, abychom mohli ty, kteří uspějí ve volbách, pokládat za své volené zástupce. Chtěl jsem původně napsat, kde je hranice toho, aby se ti, kdož uspějí ve volbách, mohli pokládat za naše volené zástupce, ale pak mi došlo, že od lidí, kteří hovoří „štěpánovskou“ rétorikou o těch, kteří s nimi nesouhlasí, jako o dětech, nelze takovou reflexi požadovat a tím méně očekávat.

K volbám chodím pravidelně od dovršení osmnácti let, neboť mi nikdy nebylo lhostejné, jak dopadnou. Není mi jedno, kdo bude u moci, ani kdo mě bude reprezentovat v tak důležitých orgánech jako je krajské zastupitelstvo, Parlament ČR či europarlament. Proto mě zaskočilo nepříjemné překvapení, když mi v sobotu volební komise v Praze 8 sdělila, že nejsem na seznamu voličů, kam mě pro volby do Evropského parlamentu ani nemůže dopsat. Jejich závěr byl tedy jediný: „Bohužel nemůžete volit“, píše čtenářka Iva Baslarová.

Poznámka redakce: Podle informací redakce není příběh slečny Baslarové ojedinělý.

Volby do Evropského parlamentu nejsou volbami v obvyklém slova smyslu. Voliči se totiž v doposud tradičních volbách rozhodují o tom, komu dají svůj hlas na základě informací, které jim kandidáti poskytují. Ve volbách do Evropského parlamentu ale český volič obvykle nemá ani tušení o programatických cílech stran, které tam jsou zastoupeny. A to platí dokonce i v případech, kdy se jedná o početně a mocenskopoliticky silné politické strany, a o cíle, dotýkající se přímo České republiky.

KD│Růst nezvedá blahobyt. Musíme spadnout zpátky na úroveň odpovídající našim skutečným výkonům, jinak hrozí další krize - a ta už zasáhne nejen banky a podniky, ale celé státy. Meinhard Miegel je předsedou nadace Denkwerk Zukunft - Stiftung kulturelle Erneuerung a vedoucím Amerangských diskusí pořádaných nadací Ernst-Freiberger-Stiftung. Jeho poslední knihou je "Epochální změna: Získal Západ budoucnost?" (Epochenwende: Gewinnt der Westen die Zukunft?) vydaná v roce 2007. Rozhovor pro Frankfurter Allgemeine Zeitung s ním vedl Nils Minkmar.

Bylo by dobře, kdyby měly aspoň literární přílohu.

I když patřím mezi rozhodnuté voliče, neodolal jsem a den před volebním aktem jsem si vyzkoušel předvolební kalkulačku, kterou propagují i Britské listy. Určitě to není špatně udělaný průzkum, protože se moje předem definovaná volba potvrdila, i když ne s tak vysokým procentem, jaké jsem očekával.

Když po dlouhé agónii padla vláda Mirka Topolánka, byli jsme přesvědčováni, že pro celou Evropu je to velké překvapení a obrovská rána. Evropa prý s velkým znepokojením sleduje, co se u nás děje. Představme si na chvíli, že tyto řeči byly pravdivé. V tom případě obrovsky vynikne kontrast mezi živým zájmem Evropy o nás a naprostým nezájmem nás o Evropu. Vždyť jen pár dnů před volbami do Evropského parlamentu, je téma Evropy tím posledním, čím naše země žije. Jsme svědky všeho možného, jen ne toho, že by jednotlivé politické strany precizovaly svůj vztah ke sjednocování Evropy. Politici se netrumfují v tom, který z nich podá přesvědčivější výklad předností a slabin Lisabonské smlouvy. Evropské volby jsme pojali jen jako vhodnou příležitost k vyřizování vlastních účtů. Mají pro nás v zásadě trojí význam.

Není to tak dlouho, kdy občané byli ujišťováni o možnosti svobodného projevu, bylo jim tvrzeno, že úředník např. MHMP je tu pro občany. V tichosti byla tato tvrzení zapomenuta a tráva začala opravdu růst. Dnes není doba na odsuzování v politických procesech nepohodlných občanů, i když chuť mocenské složky by k tomu byla, existuje však jiná forma, ekonomická.

Mocný poslušný úředník si je plně vědom, že dnes oproti době před 20 lety nemá nikdo povinnost vás zaměstnat, nemá povinnost vám zajistit bydlení. Naopak, je si velmi dobře vědom, že zlomit odpor, jednání občanů je možné přes peněženku.

Proti takovému úředníku je možné se bránit, soudem, ale za prvé, na to musíte mít, a za druhé, pravda už dlouho nevítězí a tak je nanejvýš nutná obezřetnost, aby snaha po dosažení pravdy vás nestála prakticky život.

„Na té fotografii jsem já, ale je to upravená fotografie, není autentická.“

Absurdní argumentaci použil bývalý premiér Mirek Topolánek v okamžiku, kdy španělský list El País zveřejnil sérii snímků z naturistického mejdanu ve vile italského premiéra Berlusconiho. Na jedné z nich je muž z rozostřeným obličejem, o kterém média tvrdí, že je to Topolánek. "Evropské volby nejsou natolik důležité, tak se divím, že socialistům stojí za to, aby na mne použili tak směšné útoky a manipulace. Je to brutální zásah do soukromí," řekl pro on-line deník Týden.CZ Mirek Topolánek. "Budeme zvažovat právní kroky, i když bude komplikované dokázat, že jde o fotomontáž," řekl Topolánek pro tentýž list.

Možných vysvětlení oněch dvou navzájem si odporujících výroků není mnoho:

Kateřina Jacques se v předvolebním mailu, ve kterém chce po voličích preferenční hlas, chlubí, že má osobní podporu bývalého českého prezidenta Václava Havla. Těžko říct, jestli je to dobře, nebo špatně. Majitel zrestituovaného činžovního domu na pražském nábřeží a prezident ČSFR kritizoval při své první cestě, že občanům "komunista aspoň postavil jakési obludné králíkárny". Pro miliony lidí to byly, jsou a budou domovy. Ještě dnes jsou rádi, že mají aspoň něco. Termín "králíkárna", jako označení panelového bytu, pokud mne paměť neklame, použil náš a později pouze Váš exprezident, píše čtenář Jiří Rais z Piešťan.

V pátek dopoledne se premiér Gordon Brown zoufale snaží restrukturalizovat svou vládu poté, co z ní odešlo několik ministrů, nejnověji ministr obrany John Hutton. Labouristé zaznamenávají špatné výsledky ve volbách do komunálních úřadů a Evropského parlamentu, které se konaly v Británii ve čtvrtek.

Já se mezi lidmi ve věku 20-30 let, převážně VŠ vzdělání, pohybuju, jsou to řádově desítky katolíků, starokatolíci, husiti, bratříci, pravoslavní, adventisti, káesko (ti jsou odštěpení od evangelíků), antroposofové (Obec křesťanů), židi, krišňáci, máhajánští buddhisti i ti, kteří věří, aniž by se někam zařazovali, píše Tomáš Koloc.

...Kostenvergleiche hätten gezeigt, dass die Produktion in der Schweiz nur 8 Prozent teurer sei als in Tschechien... (Srovnání nákladů na výrobu prokázala, že výroba ve Švýcarsku je jen o 8 procent dražší než v ČR.) , píše Neue Zuercher Zeitung ZDE

Podľa výsledkov marcovej sociologickej sondy uznávanej agentúry VCIOM si 82 percent voličov, ktorí dali hlas prezidentovi Dmitrijovi Medvedevovi po roku myslí, že ich voľba bola správna. Na otázku, aké pocity u nich evokuje prezident, odpovedalo 48 percent – nádej. Pred rokom sa stal prezidentom Ruskej federácie, pričom zrejme nikto netušil, aké nové výzvy čakajú ešte „fresh“ prezidenta, ktorého si navyše mnohí nevedeli predstaviť ako samostatného aktéra, ale len ako muža v tieni.

Monitorovat situaci v pásmu Gazy odjíždí v neděli předseda českého parlamentu Miroslav Vlček v čele parlamentní diplomatické delegace zemí EU, ve které budou zástupci 11 zemí, ale třeba i místopředsedkyně Evropského parlamentu Luisa Morgantini. Z okružní cesty po Izraeli a Palestině má vzniknout zpráva, která by měla prezentovat společný postoj zemí Evropské unie k otázkám Blízkého východu. Delegace navštíví mimo Izraele a Palestiny i Egypt a Jordánsko.

◄ Izraelem vybombardovaná Gaza, leden 2009 - foto Getty

Stalo se něco zdánlivě neuvěřitelného, více než 110.000 lidí podepsalo petici proti opatření německé vlády vůči zneužití dětí v pornografickém průmyslu. O tom a o významu internetu pro demokracii něco v této poznámce…

KD│Nedávný souboj prezidenta Obamy s bývalým viceprezidentem Dickem Cheneym kvůli Guantánamu, osobám tam vězněným a používaným výslechovým technikám odhalil alarmující neznalost v Bílém domě. Přesněji řečeno odhalil, že Obama a jeho poradci nerozumějí vojenské teorii.

Cheney v debatě zvítězil tím, že provedl obvyklou Republikánskou distinkci mezi tím, co je nutné pro národní bezpečnost, a mezi tím, co dobře vypadá. Pokud se Republikánům dovolí, aby věci rozvrhovali tímto způsobem, vždycky vyhrají. Ale ve skutečnosti je jejich perspektiva špatná. Nemáme na výběr mezi tím, co ve "válce proti terorismu" funguje, a mezi tím, co je morálně správné. Ty dvě věci se totiž od sebe neliší.

Dostal jsem domů obálku s hlasovacími lístky pro volby do Evropského parlamentu. Takže listuju a mudruju. Zajímavé počtení. Kandiduje 33 stran. O dobré třetině jsem ale nikdy neslyšel. A některé jsou zcela obskurní, píše čtenář Jiří Dukát.

Předesílám, že jsem antropolog – přesněji biologický antropolog – s chápáním světa, přírody a lidské společnosti na evolučním základě a v jejich rozmanitosti. Předesílám současně, že jsem přesvědčen o své vysoké toleranci k náboženskému cítění druhých (neztotožňovanému však s „církevností“). Nemíním nikomu vyvracet představu Boha, byť existují i teorie vysvětlující, proč náboženství nutně vznikat musela a jak a proč se věřící stávají věřícími. Naopak jsou chvíle, kdy jim závidím a hledám nejistě klid v „duši“.

V roce 2004 nazvaly Spojené státy situaci v Dárfúru genocidou. Následující rok panel OSN dospěl k závěru, že v Dárfúru byly spáchány zločiny proti lidskosti během protipovstalecké operace. Amnesty International a Human Rights Watch krizi v Dárfúru rovněž nenazvaly genocidou. Tento rok Mezinárodní trestní soud obvinil súdánského prezidenta Omara al-Bašíra ze zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, nikoliv však ze spáchání genocidy. Přesto hlavní žalobce tribunálu Luis Moreno-Ocampo dále trvá na tom, že se v Dárfúru odehrává genocida.

Výraz „spiknutí kapitalistů“ není můj a nevím, zda vystihuje intenci mé úvahy. Ta je zaměřená především na dva hlavní body. Prvním z nich je podivný úkaz, že „uchazeče o práci“ s určitou představou o výdělku i způsobu práce vůbec nezajímá obsah „pracovní smlouvy“, kterou podepisuje. Druhý se zabývá otázkou, proč tomu tak je. Rovněž nedokáži posoudit, co v českých poměrech znamená‚ „hodně přehnaně levicový názor“.

Se Stanislavem A. Hoškem souhlasím, snad až na tu tlustou čáru. Zároveň zkusím pohled z trochu jiného úhlu.

Nemyslím, že tlustá čára coby pokus o uměle navozený stav odpuštění a zapomnění může vyřešit vnitřní nesvobodu, kterou si nesou v sobě ti, jimž bylo ukřivděno a nenašli dost síly se přes onu křivdu přenést ani po dvaceti letech, nebo ti, kteří neměli dost odvahy kritizovat tehdy a vyrovnávají si účet se sebou prostřednictvím okopávání všeho předlistopadového nyní. Ale protože potřebná exkurze do hlubin lidské duše by vydala na mnoho stran a měla-li by být poctivá, nemohla by ignorovat ani například velmi podnětné pojednání o sporu rozumu a srdce Miloše Dokulila, omezím se na podstatné.

Osud letu Air France AF 447 se mě hluboce dotkl. Jeho trasou jsem před časem také letěl a beru tu věc tak nějak osobně; moji synové i studenti, které učím, také stále poletují po světě a tak citlivě vnímám bolest těch, kteří se příletu blízkých nedočkali. O to hlouběji jsem se začal zajímat o možné příčiny katastrofy. Nejsem ani expertem na aviatiku, ani v oblasti meteorologie či oceánografie. I tak jsem díky své profesi musel posbírat řadu informací z různých oborů; nyní se mi z nich skládá zajímavý obraz, o jehož posouzení prosím odborníky. Pokud předloženou hypotézu vyvrátí, bude to asi jen dobře; pokud nikoli, znamenalo by to, že stojíme před vážným problémem, napsal čtenář Oldřich Syrovátka.

Letošní jaro a léto po stránce vnitropolitické mimo jiné dá se chrakterizovat podivně zvýšeným zájmem o mladé lidi, dosti dlouho udržovaným aspoň na papíře. Některé politické osobnosti a řada novinářů politických rozhovořili se nebo rozepsali se o tom, že pozorují u mladých lidí jakousi vlažnost k zájmům národně-politickým, jakousi politickou nemoc, spleen nebo chandru; a podnikli různé pokusy o to, probudit v mládeži zvýšený zájem o politiku, vtáhnout ji do politiky. Ty projevy a stati pohybovaly se vesměs mezi dvojím pólem: na jednom se mládeži lichotilo, na druhém byla krákána za uši. Bylo to jako v té staré baladě: nebudeš-li mě milovat dobrovolně, užiji násilí. Rej zahájily tuším listy Stříbrného: tam padlo slovo o republice mladých, tam byla odmítána republika, která má v čele "staré". Liga zvala zcela jednomyslně do svého středu mladou inteligenci a nabízela jí tam vůdčí místa. Snad si vzpomněla, že italský fašismus také se obracel na mládež, jejíhož politického hladu dovedl využít proti ustydlým a rozmrzelým, nerozhodným starcům, kteří byli tehdy v čele vlády.

Chtěl bych zareagovat na vaše příspěvky o údajném zasahování Miloslava Vlka do politického boje, píše čtenář Jan Trestr.

Předesílám, že stejně často jako BL čtu i stránky kardinal.cz, kde se pražský arcibiskup Vlk vyjadřuje k mnoha společenským tématům. Jeho kontroverzní poselství (tj. že "se v poslední době řada stran a politiků v našem veřejném životě, při bourání vlády a při dalších příležitostech projevila zcela nezodpovědně. Takové politiky nelze do evropského parlamentu volit" jsem si přečetl ještě dříve, než si ho všimla ČTK a následně média. Myslím, že zcela zbytečně vyvolává emoce.

Přečteme-li si Vlkův příspěvek s chladnou hlavou a zejména celý, pak nás může jedině obohatit. Je psán v duchu citátu "Evropané musí převzít spoluzodpovědnost za to, jakou podobu bude EU mít".

Zášť některých představitelů římsko-katolické církve vůči sociálním demokratům je stará jako dějiny socialismu. V tom nynější kardinál nikterak nevybočuje. Pokud někdo tvrdí, že on "to tak nemyslel", dělá práci za toho, jehož řeč má být: ano ano, ne ne...

Nejsem sice pokřtěný, ale reakce Vašich přispěvatelů, Kotrby a Dolejšího, na kardinálovo prohlášení ohledně blížících se voleb, mě donutila k reakci, napsal čtenář, který se představil jako Jan Steinsdörfer.

Milý Štěpáne Kotrbo,

na rozdíl od Karla Dolejšího, který jasně odděluje myšlenku o mládeži, jejíž větší část tvoří ti, kteří se nazývají křesťany, jsem si ve Vašem dnešním článku mohl přečíst o "příspěvku většiny nevěřících na křesťanské politické manipulace, koordinované bdělým okem Vatikánu".

Chci Vás upozornit, že jsem též křesťan, a kupodivu řeči pana kardinála Vlka neposlouchám.

Nejsem totiž katolík.

Panelovým domům, kterých se vystavělo obrovské množství za dob socialismu, se říkalo a ještě občas se říká "králíkárny" (byť dnes již často s povzdychem) a není se čemu divit, protože jednak tak vypadají, jednak se v nich tak žije.

Milý Jakube,

přečetl jsem si, jak jsi mi převyprávěl příběh Literárních novin svýma očima. Připouštím, že z větší části bych jej vyprávěl podobně.

Poslední vývoj událostí okolo Literárních novin mne velmi mrzí. A nic na tom nemění, že noviny vycházejí dál, po kolikáté už změnily redakci a stále si dávají cíle podobně odvážné, jaké sis dával Ty sám.

K tomu: "Patočka píše Zaorálkovi o rozkolu v Literárních novinách"

Pan Cvek se dle mého názoru plete v podstatě svého uvažování - ostatně, jako již tolikrát. Zločin zůstane zločinem, vražda zůstane vraždou - bez ohledu na to, jaké pohnutky k vlastnímu zločinu vedou. Vražda ve jménu dobra (=demokracie) není o nic lepší, než vražda ve jménu zla. Neříkám, že se musejí připomínat u zločinů socialistického Československa zločiny demokratického Západu, ale současně také není možné zlehčovat zločiny jiné, byť konané ve jménu dobra, upozorňuje Marek Kočan.

Předpověď je vždy ošemetná…může a nemusí vyjít. Jsou ovšem předpovědi, které vyjít musí. A to jsou ty, které zrealizuje předvídající sám. Že by se takovému jednání dalo říkat podvod, podraz a podobně může být pravdou, zrovna tak jako může být zavádějícím odsudkem. Pokud iluzionista mámí důvěřivé obecenstvo (pohříchu platící) nadprůměrnou, až nadpřirozenou schopností uhádnout či předpovědět skryté události či jemu neznámé předměty, jména, či výsledky jakýchkoliv budoucích aktů či vyvíjejících se realit, potom můžeme mluvit o profesionálním manipulátorovi, který ovšem přiznává, že za peníze diváků dává těmto pouze iluzi, byť tak dokonale provedenou, že její pravda a skutečnost zdá se být pravdivější a skutečnější, než realita.

V České televizi teď vysílají na pokračování dokument o procesu v roce 1950 se skupinou záškodníků kolem národní socialistky Milady Horákové. Komunistický tajemník Filip si v televizi písemně stěžoval ještě před jeho uvedením, že je nevyvážený, a že komunistům odradí kunčafty v blízkých volbách do Evropského parlamentu.

Chci reagovat na další dva texty Tomáše Krystlíka, zejména na první z nich s názvem "Antonín Hubený obětí českých bludů". Za hlavní lze považovat v tomto článku dvě teze - jednak popření toho, že by došlo po Michovu k vyhánění Čechů ze Sudet, a jednak vyčíslení počtu obětí poválečného odsunu Sudetských Němců na 444 000 osob.

Jako Čecha, který v Číně žije patnáct let, mě docela štve, jak různé protičínské akce kazí naši pověst v Říši středu. Až se člověk potom stydí před kamarády třeba v parku, když mi obyčejní Číňani říkají: Co proti nám pořád máte? Nic jsme vám neudělali! Věřte, že nacionalisticky smýšlející Číňan vám na vaše protesty za lidská práva kašle, považuje je za urážku své hrdé země, píše z Číny autor, jehož totožnost je redakci známá.

Když uvažuji o masakru v centrálním Pekingu, který následoval po týdnech demonstrací na náměstí Nebeského míru v roce 1989, o němž jsem psal jako člen týmu reportérů tiskové kanceláře Reuters, jsem znepokojen, napsal v deníku Financial Times James Kynge.

Nepopírám, že došlo na náměstí k zvěrstvům a po potlačení demonstrací k útlaku. Zpochybňuji ale základní tvrzení západních médií, že byly demonstrace "prodemokratické". Znovu se to opakuje i nyní, po dvaceti letech.

Jedním z předvolebních omylů je, že volby rozhodují o "lídrech" kandidátek. Ti ale u velkých stran mají svoje jisté už díky stabilnímu "jádru" voličů. Ve skutečnosti se ve volbách rozhoduje o lidech na dalších místech kandidátek. Proto ten, kdo se rozmýšlí koho volit, by se měl zabývat těmito lidmi. Zde najde jejich seznam pro ČR a Slovensko.

Další fakt k připomenutí je, že v evropských volbách lze reálně "kroužkováním" dopomoci některému kandidátovi z nižších pozic kandidátky (stačí mu 5 % hlasů pro danou stranu). Ale tím opět obvykle nedojde k vyřazení lídra, ale někoho na nižším místě kandidátky.

Takže pojďme se podívat, kdo se bude skutečně volit v ČR a na Slovensku do Evropského parlamentu. Samozřejmě, překvapení je vždy možné.

Indy a Wich, My 3, Cesta štrýtu

Indy a Wich, to znáš, žádnej toy ani kýč, možná si vzpomínáš.
Vypálený pražský stýlo a žádnej stres, to ti povídám.
Indy a Wich, kluci ze štrýtu,
ty vole, ty vole je to tak, tak...
Pojď s náma tohle ti snad nestačí.

Přes 50 tisíc lidí se minimálně symbolicky připojilo ke guerillovým „vaječným“ akcím, které provázejí předvolební mítinky ČSSD. Organizátoři, kterým se jejich pokus o „přitáhnutí mladých lidí k politice“ vymkl kontrole, v prohlášení na sociální síti Facebook skládají „zbraně“. Patrně netušili, co vyvolají, a zdaleka neměli potuchy o tom, že mohou paradoxně nenáviděné politické straně prospět tím, že z jejích funkcionářů udělají oběti. To se také nakonec povedlo.

Názor pana Petra Herouta, že když se mluví o Miladě Horákové, musí se mluvit o zločinech americké a západní politiky za studené války, je celkem běžný a jeho hlavním účelem bývá smazat rozdíl mezi komunistickými systémy zla a demokratickou společností. Tak by se dalo mluvit o zločinech Churchillovy Británie, o kolonialismu, a tvrdit, že hitlerovský nacismus nebyl o nic horší.

Vila Tugendhat zůstává léta bez průběžné údržby¹. Ptáte se proč? Na vině toho je jen a pouze, že její správce, město Brno, nebylo a není s to zakončit soutěž na projekt dle zákona a v duchu fair play. Naopak opakovaně postupovalo proti zákonu i tehdy, když o tom nade všechnu pochybnost rozhodly soudy. Kdyby byly respektovány pravomocné a jasné rozsudky, oprava by již od léta 2007 běžela podle nového, legálního projektu, který by jistě hned od počátku získal i důvěru a uznání nejpřísnější odborné obce, informuje akademický architekt Jan Sapák.

The UNESCO-listed Tugendhat House, from 1930, designed by Mies van der Rohe, ‘aryanized’ by the Germans , has not been maintained for seven years. You may, rightfully, wonder why. The sole reason is that the body managing it, the City of Brno, has been unable to complete the tender for the renovation project in accordance with the law and in the spirit of fair play. On the contrary, the city has repeatedly proceeded against the law, even when the courts have decided beyond the shadow of a doubt. If the clear, legally valid court judgements had been respected, the repairs and renovation would have begun in summer 2007 in keeping with a new, legal project, which would surely have, from the start, won the confidence and recognition of experts in the field, writes Jan Sapák, academic architect.

Narušení předvolebního shromáždění ČSSD z minulého týdne podle mého názoru vyvolalo neúměrně velký ohlas jak mezi novináři, tak mezi politiky. Někdo v něm vidí výraz autentického odporu proti aroganci moci, jiný závažné porušení zásad svobodné politické soutěže. Význam ale celé záležitosti dodává jedině její neobvyklost v současné normalizační atmosféře, jež ovládla Česko po vytlačení veřejnosti z politického prostoru.

Nechci hned zdůrazňovat, že člověk až příliš často marně hledá na některých výrobcích zemi původu. Dokonce pokud nejsou předmětem nákupu pravidelně, je problematické hledat datum, do kdy je výrobek v záruce. Při jeho případném nalezení nemusí být navíc jisté, že to člověk nebystrozraký vůbec přečte.

Občas se konají takové průzkumy. Vzhledem k tomu, že v ohnisku zájmu byli zřejmě muslimové, jde tu o mužský pohled, a možná jen problematicky relevantní. V hrubých rysech ta čísla nicméně přijatelnou vypovídací hodnotu mít budou.

Dokonce i v dávných dobách mého dospívání neexistovalo něco jako „mládež“ jinak než – řečeno po hegelovsku – o sobě; šlo výhradně o demografickou kategorii. I v podmínkách končící bolševické diktatury vzniklo hned několik skupin mladých lidí zastávajících navzájem znesvářené symbolické systémy. „Metalisté“ nesnášeli „depešáky“ a obě skupiny se zase svorně pošklebovaly trempíkům. Politicky vzato, hypotetický pokus postavit byť i jen generační hnutí výhradně na symbolickém systému jediné ze subkultur – místo aby, jak se to stalo později v OF, vznikl symbolický systém zcela nový – tedy každý takový pokus by byl předem odsouzen k izolaci a neúspěchu. Jak ukazují čas od času na Britských listech publikované studie Petra Saka, situace se v tomto ohledu výrazně nezměnila – tedy až na fakt, že fragmentace „mládeže“ je dnes ještě mnohem výraznější, než když jsem před dvaceti lety maturoval. Sak přitom dochází k závěru, že v mozaice různých skupin „mládeže“ tvoří nakonec překvapivě největší porci koláčového grafu jinak naprosto menšinoví křesťané.

A kdo ví, jak je to nakonec se staršími generacemi. Ať už ale mezi dospělými jakási homogenní křesťanská skupina existuje či neexistuje, právě na ni se teď obrací kardinál Vlk, aby se tak objektivně stal spojencem Penerů strýčka Homeboye v jejich tažení proti Paroubkovi. V této historické chvíli, kdy katolická církev nade vší pochybnost demonstrovala výrazný dosud skrytý „modernizační“ potenciál, je však přece jen ještě třeba leccos upřesnit.

Co si dovoluje kardinál Vlk nyní před volbami, je praktická ukázka, jak by dopadla česká politika, kdyby měla katolická církev díky smlouvě s Vatikánem jakkoliv privilegované postavení. Zpolitizované a sekulárním státem štědře dotované církevní struktury by manipulovaly českou politikou způsobem, hraničícím s hlavou první trestního zákona (trestné činy proti státu a ústavnímu zřízení). Oněch církvemi požadovaných 270 miliard by bylo trvalým příspěvkem většiny nevěřících na křesťanské politické manipulace, koordinované bdělým okem Vatikánu. Funkcí církve není, aby určovala OBČANŮM, koho mají nebo nemají volit a proč.

Jako mluvčí nezaložené Negativní strany jsem povinován se zasvěceně vyjádřit k nastávajícím volbám do Evropského parlamentu.

Potíže českého volebního systému jsem si opět uvědomil, když do naší poštovní schránky přišly hlasovací lístky pro volby do Evropského parlamentu (5. - 6. 6. 2009). Otevřu ten dopis, a koukám, že písmo malé, jak v podmínkách pojišťovací smlouvy. Bez brejlí nečitelné. Však u důchodců je to stejně jedno, koho zvolí.

V té mírně nadité obálce bylo 33 hlasovacích lístků, na kterých bylo uvedeno celkem 740 kandidátů. Celkem 409 z nich mělo akademické tituly, a 9 z nich bylo anonymních. Některé strany se za akademiky evidentně stydí, tak tituly neuvedly. Jiné, které mají akademiků až 97%, na ně zase sázejí.

Věta „Jediná monarchie, která existovala na americkém kontinentě, byla Brazílie“, kterou Fabiano Golgo vyjádřil ve svém článku o zemřelém následníkovi brazilského císařského trůnu bude nejspíš zbytnělým vyslovením nějakého silného brazilského národního mýtu. (Aspoň, že v tom nejsme sami…) Jak je tomu ale ve skutečnosti v Americe s konstitučními monarchiemi – a s neúředními despociemi bez ohledu na konstituce…

Byl ruský legionář a zemřel r. 1961 ve svých 65 letech na následky útrap nacistické justice a kriminálu. Je tedy na mně, abych se vyjádřil k článku p. Uhlíře v BL z 2. 6. , kde cituje některé výroky p. Krystlíka o legiích a odboji.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V dubnu 2009 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 935.43 Kč. Příjem z reklamy byl 4 000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 4. 2009 částku 27 264.36 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1,845.54 .

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.