Prosím o zveřejnění projevu předsedy organizace Svazu bývalých politických vězňů, pana Stanislava Stránského, který byl přednesen v pátek 26.6.09 na hřbitově v Ďáblicích.

Toto pietní shromáždění se koná každý rok na hřbitově v Ďáblicích u příležitosti Dne politických vězňů. Zde ve hromadných hrobech jsou uložena těla lidí popravených komunistickým režimem, tisíce umučených lidí a také děti stáří 1 až několik dnů z důvodů nedostatečné péče ve vězení. Pan Stránský tam před zástupci vlády a obou komor parlamentu pronesl projev, který v době, kdy se komunisté ohrazují proti vyučování o jejich činech v hodinách dějepisu, by potřeboval asi co největší publicitu, píše Jiří Linek.

Podle předsedy ČSSD Jiřího Paroubka by měl hejtman Středočeského kraje David Rath (ČSSD) okamžitě skoncovat s investičním náměstkem oblastních nemocnic Středočeského kraje Filipem Bušinou. Ten je podle MF Dnes společně s dalšími lidmi podezřelý z daňových úniků. "Bušina byl členem sociální demokracie několik týdnů. Já jsem se o to v úterý ráno sám zajímal. Na místě Davida Ratha bych to s ním okamžitě skončil. A určitě až se pan hejtman vrátí ze zahraniční, tak mu to sám navrhnu," řekl v úterý Mediafaxu Paroubek. Tolik média.

EuroZpravy.CZ: Paroubek: Hejtman Rath by měl s Bušinou skoncovat ZDE

Slova jsou někdy čin, proto není vhodné lišit od sebe slova a činy, píše Michal Kuklík. K tomu dodává Jiří Drašnar: Nevšiml jsem si, že by někdo popíral, že slova mohou mít (nebo mají) efekt na realitu.

Karel Dolejší jen potvrzuje mou zkušenost, že mnozí Češi mají problém s jinakostí:

No, tento odstavec, který se mimochodem vyskytuje hned na začátku jeho argumentace dříve, než odhalí svá fakta, dokazuje každému studentu prvního ročníku psychologie, že mě Karel Dolejší vylučuje ze svého týmu, sděluje mi, že jsem přišel z jiné (nečeské, a tedy horší) společnosti, kde, v rozporu s jeho chápáním toho, jaká společnost má být, mají údajně policisté koníčka, že zabíjejí nevinné děti z favel. Karel Dolejší mě vylučuje, ještě předtím, než začne argumentovat, že nemám pravdu. Nejsem jako on. Toto je psychologický podtext, o němž si Češi neuvědomují, jak silně často ovlivňuje jejich myšlení.

Fabiano Golgo pokračuje v započatém úsilí; nejprve mě bez důkazů subsumoval pod svou kategorii "typického Čecha" a použil tak hned na úvod argumentum ad hominem; nyní vytrhl kus odstavce z mého původního článku, který ovšem vydává za odstavec celý, a odvíjí z fragmentu dlouhou diskreditační tirádu údajně mě usvědčující z toho, že jsem - jak jinak - typickým netolerantním Čechem vylučujícím nebohého Brazilce ze svého "skvělého" týmu. Hned v další větě, kterou ovšem Golgo čtenářům "z dobrých důvodů" zapřel, jsem napsal: "Že je takovým příkladem [fungující společnosti] Česká republika, to bych ovšem nikdy netvrdil, to je jen Golgova domněnka zcela bez věcného podkladu." A tato zalhaná věta platí i nadále. Koncept sociální koheze je totiž projevem českého nacionalismu pouze v divokých snech Fabiana Golga.

Už se k věci nebudu vyjadřovat, protože Karel Dolejší a já hovoříme o dvou různých věcech. Karel Dolejší nyní používá techniku oběti: Golgo ho nespravedlivě obviňuje z toho, že je špatný, Golgo na něho bude vždycky útočit, Golgo je přesvědčen, že existuje typický Čech (toto je technika ad popullum, apelující na sympatie čtenářů "vždyť i vy všichni ostatní, stejně jako já, nemáte rádi onu myšlenku, že existuje typický Čech...); Karel Dolejší nyní používá kompletní soubor technik, jak je vylíčil Ladislav Holý ve své knize Čecháček a velký český národ.

Karel Dolejší řeší jeden konkrétní případ, totiž svou obranu, kdežto já píšu o Češích obecně a o tom, co vnímají jako odlišné a co musí být eliminováno, což je přítomno v Karlově trvání na tom, že musíme být ochraňování před určitými lidmi a jejich myšlenkami.

Jak se vám to líbí? Za podobných okolností by Fabiano Golgo musel přirozeně debatu odmítnout, poněvadž by byla fakticky veřejným politickým procesem s předem daným výsledkem: Buď konvertuje, nebo bude odsouzen.

Základní teorii pragmatické lingvistiky najdou čtenáři ve vysokoškolských skriptech. I když "řečový akt" provází společenské vědy už hodně dlouho, mediálně nevzdělaným stále uniká souvislost a žvanilové a darebáci tak získávají navrch.

Základní rozdělení na jazyk (langue) a řeč (parole) Ferdinanda de Saussure (1857-1913) doplnil rakouský filosof Ludwig Wittgenstein (1889-1951) o kategorii třetí - „řečovou hru“ (Sprachspiele). Johann Huizinga (Homo ludens aneb o původu kultury ve hře, 1938, česky MF 1968, reedice Dauphin , 2000. ISBN 80-7272-020-1, EAN 9788072720200) zformuloval mnoho takových "her", které plní skryté cíle. John Langshaw Austin (1911-1960) a následně jeho žák John Searle (* 1932) si uvědomili to, co autor Janova evangelia o dva tisíc let dříve - že slovo (řeč) má tu moc měnit svět (vytvářet novou realitu). Na počátku bylo slovo, a slovo bylo od Boha, a to Slovo byl Bůh... (Jan 1,1). A pojmenovali novou kategorii "řečovým aktem", neboť to není "hra" ve smyslu Wittgensteina jako "realita nanečisto". Člověk, který mluví, nejen "něco" říká, ale řečí sleduje i záměr, cíl. Věty říká, říká je někomu, a navíc v nějaké situaci (kontextu). Smysl (myšlenku) pak nevyjadřuje poue holá věta, ale její pronesení v konkrétním kontextu a situaci. A právě mimo-řečové důsledky "speech act" odlišují od "takového normálníího žvýkáání" , jestli správně cituji moravistickou reklamu na žvýkačky.

Jsem dost dobře obeznámen s Austinem i s dalšími nejrůznějšími teoriemi různých druhu tzv. "utterances" (výroků), ale jsem poněkud podrážděný (a znepokojený) z vysokého počtu emailů, které mi přišly a které mě nazývají zločincem a nacistou. K tomu navíc si opravdu nemyslím, že Stworův případ volá po diskuzi o jemnostech sémantiky, vztahů mezi informacemi, energii a hmotou, popřípadě o způsobech, jakými lze jazykem zničit druhou lidskou bytost. Na to je příliš primitivní.

Ukazuje se, že při vší bující sémantické korozi (co je to ta demokracie? co ta svoboda slova?) nelze se obejít bez šéfredaktora JČ: kdyby jeho nebylo, nejsou BListy ničím víc než oním Drašnarovým "mírným pokrokem v mezích zákona", čili jen o něco strakatější kulhavou krávou ve stádě táhnoucím k obzoru světlých zítřků NWO. (New World Order)

Přijde mi vždycky zajímavé, jak jsme U Nás vždycky nakonec nejchytřejší na celém světě, když jde do tuhého, když opravdu o něco jde, když jsme v ... koncích. Inu, to pak máme vždycky po ruce odpověď, proč něco NEJDE. To je náš univerzální odpustek, Ultima Refugio, Svatý Grál, hostie i mešní víno.

Na základě zajímavé diskuze kolem obvinění pana Stwory a následného bádání nad tím, co je a co není svoboda (projevu, názoru a vůbec), postrádám trochu globálnější pohled na stanovení nejen toho, co je a co není, ale hlavně na pohled na TY, kdo tato kritéria stanovují.

Vždycky mě mate skutečnost, s níž se v realitě denně setkávám, že si někdo osobuje dělat právo na objektivní soud. Každý jedinec, každá bytost, je unikátní, ojedinělá a v tom je krása lidstva a života vůbec. Každý jedinec má proto veškerý svůj posuzovací a uvažovací rejstřík naprosto jistě subjektivní. Objektivní člověk (respektive objektivita jeho názorů, úvah, myšlení atd.) prostě na Zemi neexistuje, a ani nemůže. Byl-li by kdo takový, pak by nebyl člověkem…ale, řekněme univerzálně, Bohem…univerzálním.

Ze záložky nedávno vyšlé knihy Dany Čermákové Génius Zdeněk Svěrák (Nakladatelství: Imagination of people, ISBN 978-80-904214-4-8, EAN 9788090421448). Publikaci vřele doporučujeme...

ŠOK│ Valné shromáždění OSN v hlasování aklamací 192 členských států jednomyslně odsoudilo nedělní převrat v Hondurasu a vyhoštění prezidenta Manuela Zelayi ze země, a vyzvalo k obnovení jeho moci. Zelaya pak kráčel na pódium, objal nikaragujského předsedu Valného shromáždění a vedl hodinu dlouhý monolog s podrobnostmi, proč byl převrat nedemokratický a protiprávní.

Hillary Clintonová prohlásila, že situace v Hondurasu se sice "vyvinula do převratu", ale řekla také, že americká vláda se "zdrží jakéhokoliv formálně právního hodnocení". Clintonová nicméně vyzvala Honduras k obnovení plné demokracie a ústavního pořádku. Obama je nyní v dvojím ohni. Tvrdí, že odstranění prezidenta Zelayi bylo protiprávní a dává špatný příklad celému regionu. Obama s tím vystoupil po setkání s kolumbijským prezidentem Alvaro Uribe v Bílém domě 29. června 2009. Světová banka nicméně prohlásila, když sesazený prezident Manuel Zelaya oznámil plán na návrat do země ve čtvrtek, čtyři dny poté, co byl zatčen a armádou vyhoštěn do Kostariky, že pozastaví poskytování úvěrů Hondurasu. Napsal to korespondent Financial Times Adam Thomson z Tegucigalpy. Zelaya prohlásil na setkání latinskoamerických vůdců pondělí v Nikaragui, že doufá, že se vrátí s generálním tajemníkem Organizace amerických států Jose Miguelem Insulzou. Po setkání v OSN už ví, že s ním pocestují zpět do země předseda Valného shromáždění Miguel D'Escoto Brockmann, stejně jako prezident Ekvádoru a prezidentka Argentiny. "Přiletím tak, jako vždy - jako občan i jako prezident," konstatoval Zelaya. Chávez prohlásil solidárně pro BBC: "Jedná se o státní převrat proti nám všem."

Panu Jiřímu Zajacovi, k jeho textu ze dne 26.6., s titulkem „Proč jsme se chovali zbaběle?“, si dovoluji poslat tuto kratičkou noticku.

Patřím k těm, kteří se, alespoň podle Vás, „nechovali zbaběle“. V roce 1969 jsem vystoupil ze strany a okamžitě jsem byl z funkce náměstka ředitele přeložen na nejnižší možnou technickou funkci. I z ní jsem, na protest proti realizaci politiky strany v hornictví, už v roce 1970 odešel a od té doby pracoval jako dělník.

Němečtí politikové se rozhodli dát firmě Quelle padesátimilionovou půjčku. O tom, jak lehce se rozdávají státní peníze v neprůhledné situaci, něco v téhle poznámce…

Brno - Ironie, sarkasmus, vtip a výsměch patří podle Nejvyššího správního soudu ke svobodě projevu. Zesměšňováním proto člověk nemůže spáchat přestupek proti občanskému soužití. Nejvyšší správní soud to uvedl v novém čísle Sbírky rozhodnutí v návaznosti na případ Petra Svobody z Pardubic. Svoboda na svém pozemku umístil dřevěnou tabuli s nápisem Vítejte ve Zlosákově. Zesměšňoval tak starostku pardubického šestého obvodu Zuzanu Zlesákovou (ODS).

Měl bych několik poznámek k diskusi o rasách genetice a inteligenci.

Začnu snad inteligencí. Ta je jakýmsi intuitivním pojmem a momentálně se její obecné vnímání rozpadá do zcela odlišných aspektů. Například matematická, verbální nebo sociální či sexuální. Nemá smysl unavovat dalším výčtem.

Včera od rána jsem sledoval přímý přenos z vyklízení posledního pražského squatu Milada. Squatu, v kterém nešlo "jen" o bydlení, ale dělá se tady celá řada kulturních a společenských setkání. Tento dům má mezi jinými jednu zvláštnost. On totiž neexistuje, prostě není zapsán v katastru nemovitostí. Ovšem pozemek má majitele. Je jím Ústav pro informace a vzdělávání. Instituce, která čerpá ze státního rozpočtu nemalé částky právě na vzdělávání mládeže. Na některé její projekty bylo poukazováno v souvislosti s možným zneužitím státních prostředků.

Dne 30. 6. v podvečer ministr pro lidská práva Michael Kocáb přijel ke squatu Milada, kde probíhala akce vyklízení squatu bezpečnostní agenturou objednanou vlastníkem objektu - Ústavem pro informace ve vzdělávání - příspěvkovou organizací MŠMT. Ministr Kocáb na místo přijel v okamžiku, kdy bezpečnostní agentura přistoupila k brutálnímu zásahu proti třem squaterům přivázaným na střeše squatu a okamžitě se rozhodl zapojit do vyjednávání se squatery o jejich dobrovolném opuštění squatu. Zásadním zájmem ministra bylo bezprostřední ochrana zdraví a života squaterů přivázaných na střeše. Do vyjednávání se zapojil také ředitel pražské policie Martin Červíček a jeho tým.

Dnes v 10:00 hodin dopoledne za asistence bezpečnostní agentury, Policie ČR a Odboru krizového řízení Městské části Praha 8 proběhne vystěhování a vyklizení objektů Milada a Miluška. Objekty a přilehlé pozemky, které jsou státním majetkem a které spravuje Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV), obývají neoprávněně od r. 1997 squatteři. To je hlavní důvod, proč ÚIV přistoupilo k tomuto radikálnímu kroku. ÚIV rozhodl o vystěhování squatterů z toho důvodu, že si obyvatelé Pelc-Tyrolky společně s vysokoškolskými studenty ubytovanými na kolejích 17. listopadu dlouhodobě stěžují na neudržitelnou situaci v okolí obou objektů.

Přestože respektuji vlastnická práva majitele vily Milada, nesouhlasím se způsobem, jakým se v této chvíli svých práv domáhá. Squateři Miladu obývají už přes 10 let a za tu dobu z ní vytvořili centrum alternativní kultury. Zaviněním úředníků vila v katastru nemovitostí neexistovala. Majitel se o svůj majetek dlouhodobě nestaral a současní obyvatelé jej udržovali v obyvatelném stavu.

Nelíbí se mi to. Squat je běžně v Evropě forma jak si opatřit přiměřené bydlení tam , kde to jinak z finančních důvodů není možné a kde se majitel o dům nestará. Já vím: práva na vlastnictví jsou zde porušována... Ale na bydlení je také právo. Nebo ne ?

To, že lze úspěšně bojovat za dobrou věc i proti vlivným protivníkům, dokazuje o.s. Nádraží nedáme!, jehož boj za záchranu nádražní budovy v Ústí nad Orlicí v úterý 30.6.2009 ocenila Památková komora ČR. V rámci třetího ročníku celostátní soutěže Má vlast v srdci Evropy - poznej ji a chraň, byla činnost tohoto sdružení oceněna prvním místem a stalo se absolutním vítězem ve všech kategoriích.

Rád čtu diskuse Štěpána Kotrby s Janem Čulíkem a většinou musím dát za pravdu Kotrbovi. Čulík totiž občas oponuje myšlenkám, které Kotrba nevyslovil, které si jen Čulík nesprávně dovodil. Jan Čulík je zaslepeným obdivovatelem „demokracie“ ve Velké Británii. Na uvozovkách trvám, což vysvětlím. Jan Čulík má nejspíše nějakou jinou definici demokracie, než "my". Demokracie je vláda většiny a respektu k menšině v právním státě, neboť právo je garantem občanské svobody., pravil francouzský politolog Jean-Louis Quermonne (*1927), emeritní profesor, přednášející na Institut d'études politiques v Grenoblu.

Fabiano Golgo mě nařkl, že se snažím kriminalizovat myšlenky. Při té příležitosti vysvětlil, že prý spadám pod jím vytvořenou kategorii "typický Čech", jejíž hlavní definiční znak údajně tvoří odmítání "jinakosti". To je ovšem věcně ještě hůře podložené, než kdybych já Golga zařadil do kategorie "typický Brazilec", která se vyznačuje patologickým sklonem k neoprávněné generalizaci - čili k odmítání jinakosti ještě před tím, než vůbec mohla vstoupit do vědomí. Přinejmenším druhou část věty nebude Golgo moci popřít... Namísto "Dolejší nesnáší antisemity" dosaďte "typický Čech nesnáší jinakost" - a můžete si už na základě rasistického stereotypu bez jakéhokoliv konkrétního věcného podkladu psát, co vás napadne.

ŠOK│ Konstatoval to v Alba.TV Rafael Alegria, lídr organizace Vía Campesina a Angel Alvarado, lídr Bloque Popular Sindical ve venezuelském Radio Mundial. Ten upřesnil, že se jedná o čtvrtý dělostřelecký prapor ve městě Tela a desátý dělostřelecký prapor v Le Ceiba (druhé největší město v Hondurasu), které povstaly proti nelegitimní vládě "prozatimního" prezidenta, předsedy Národního kongresu Roberta Michelettiho. Jako první vysílala zprávu o dvou, vůči pučistům neloajálních vojenských jednotkách jihoamerická komunitní rozhlasová síť Radio Es Lo de Menos. Informace dosud nebyla potvrzena z jiných nezávislých zdrojů.

Petrocaribe odmítla dodávat do Hondurasu ropu, pokud bude u moci "prozatímní" pučistická vláda. Uzavřena byla i pomoc Banco del Alba. Brazílie z Hondurasu odvolala velvyslance . "Tito zločinci musí zaplatit za to, co udělali," prohlásil venezuelský prezident Chávez. Připomněl, že pokud se něco stane veneuelskému velvyslanci, bude to důvod k válce. "Neuznáme jakoukoli vládu, která vyplyne z volebního procesu připraveného vojenským pučem," řekl venezuelský vůdce v Nikaragui při setkání hlav států z Latinské Ameriky a Karibiku. Manuel Zelaya v pondělí oznámil, že po svém návratu ze Spojených států, kde bude v sídle OSN, se vrátí zpět do své země spolu s tajemníkem Organizace amerických států (OAS) José Miguelem Insulzou. Rozšířil pozvání všem hlavám států, kteří chtějí cestovat s ním.

ŠOK│ 30. 6. 2009 se začíná stahovat více než 130.000 vojáků americké armády z iráckých měst a obcí. Výjimkou je město Mosul. Harmonogram stažení, na kterém se dohodly obě země v prosinci 2008, nutí všechny americké vojáky, aby odešli z Iráku do konce roku 2011. Irácká vláda prohlásila úterý jako svátek - "Den národní suverenity". Irácké televizní stanice vysílají odpočítávání. Irácká vojenská vozidla zdobená květinami a iráckými vlajkami projíždějí městy. Tak vítají občané odchod okupantů.

Irácká vláda hodlá uspořádat v úterý velkou party v Bagdádu, v jednom z hlavních parků na západní straně řeky Tigris, která bude zahrnovat vystoupení populárních zpěváků a ohňostroje. Oslava se bude vysílat na druhé straně řeky na obří obrazovce.

Časopis Týden dnes ve svém vydání zpochybňuje způsob, jakým jsem financoval koupi svého bydlení v Praze, a zároveň mne obviňuje ze zneužívání poslaneckých náhrad. Konstatuji, že redaktoři Týdne mne před přípravou tohoto článku kontaktovali pouze krátce a formálně a nesnažili se ode mne získat relevantní odpovědi na všechny otázky, spekulace a dedukce, na základě nichž posléze text připravili. Avizovaný výsledek tomu bohužel odpovídá. Obsahuje jak faktické chyby, tak zřejmé fabulace. Otázkou je, zda jde o politicky motivovaný útok nebo pouze o špatně odvedenou práci nebo o snahu získat falešným obviněním marketingové body pro časopis Týden.

Poznámka redakce BL: Vzhledem k tomu, že úplné vyjádření Bohuslava Sobotky ani redakce časopisu Týden, ani žádné jiné mainstreamové médium nezveřejnilo, ale útok na něj už rozmnožuje portál iDnes a další jako "zprávu", činíme tak my. Zásada "Audiatur et altera pars" - nechť je slyšena i druhá strana, by měla být automatickou součástí mediální práce, která chce být zvána seriózní.

Nebudu se vyjadřovat k textům Štěpána Kotrby, Karla Dolejšího ani Jana Čulíka (BL 29.6.), natož k záznamu rozhovoru s Václavem Žákem. Jen ocituju a podotknu.

Zde je ten citát:

Dnešní „příběh“ o rasách a inteligenci začíná poučně a pozvolna; autor však slibuje, že čtení nebude jen náhražkou vyučovací hodiny z genetiky, psychologie a antropologie, ale že se bude snažit srozumitelně čtenáře přimět k zamyšlení. Článek souvisí s některými nedávnými texty v Britských listech ("Inteligence, rasy a 'tabu' v sociálních vědách", "Obrana Tabu v sociálních vědách", Jsou nebo nejsou rasy?") a s některými budoucími (např. o eugenice, o xenofóbii, o altruismu a agresivitě).

Začátkem července se v Moskvě sejde prezident USA Barack Obama se svým ruským protějškem Dmitrijem Medveděvem. Schůzka by měla potvrdit „reset“ rusko-amerických vztahů, které se zkomplikovaly za vlády prezidenta George Bushe ml. Jedno z  témat, na kterém by se měla změna projevit, je zřejmé: koncem letošního roku vyprší platnost smlouvy START I, která limituje počty strategických nosičů i jaderných náloží.

Tabulka1, převzatá od The Arms Control Association, ukazuje, jak se vyvíjely dohody o strategických zbraních mezi USA a Sovětským svazem či Ruskem. Je z  ní zřejmé, že zmíněná smlouva START I znamenala změnu – a že následné smlouvy se věnovaly pouze počtu nukleárních náloží, ne jejich nosičů.

Touhle otázkou se ptával Ferdinand Peroutka, když někdo nadutě tvrdil věci, které nemohl dokázat. Takové řeči jsou obvykle nejen jalové, ale i nepravdivé. Ptám se Štěpána Kotrby, který ve při o literárních časopisech neváhá o svých slovech říci: „Ono tomu tak je. Realita se nedá změnit tím, že se nedíváme do zrcadla,“, jak ví, že:

Asi málokdo dnes ráno na kolejích 17. listopadu tušil, jak osudový den začíná. Je po zkouškách a už víc než týden přetrvává zvláštní dusné, bouřkové počasí, které člověka nutí nijak nehýřit aktivitou. Kdo ze squatterů by pomyslel, jak se dnes zapotí? píše čtenář Břetislav Šopík.

Brzo dopoledne se u Milady objevila najatá agentura spolu s vozy policistů a hasičů. Squatteři ihned vyběhli na střechu - začalo typické obléhání. Na webu Milady se objevilo volání o pomoc, díky textovkám se ke kolejím do několika hodin sjelo na desítky příznivců squatu. Sdělovací prostředky on-line chrlí tuny informací - málokdo se stará, zda jsou podložené či to jsou jen neověřené doměnky.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2009 přispělo celkem 257 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 92 324 04 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 5. 2009 částku 60 385,44 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €761,80.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.