Joe Tenenbaum, student bostonské univerzity, který přiznal, že si z internetu stáhl 30 písní a sdílel je s přáteli, byl odsouzen k pokutě 675 000 dolarů.

Podle amerického federálního zákona mají nahrávací společnosti nárok na 750 až 30 000 dolarů za každé porušení autorských práv. Avšak americký zákon dovoluje pokutu až 150 000 dolarů za nahrávku, pokud porota zjistí, že porušení zákona bylo "zlovolné a záměrné".

Poté, co pětadvacetiletý Joel Tenenbaum ve čtvrtek přiznal, že stáhl z internetu 30 písní, americká okresní soudkyně Nancy Gertnerová nařídila porotě, aby rozhodla, zda jeho porušení autorských práv bylo zlovolné.

K tomu:"Jaké to je, být žalován o 4,5 milionů dolarůZDE

KD│ Dnešní neformální summit Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (Organizacija dogovora o kollektivnoj bezopasnosti, OKDB, anglická zkratka CSTO) zahrnující Ruskou federaci, Arménii, Bělorusko, Kyrgyzstán, Uzbekistán a Tádžikistán, která v plánech Kremlu vystupuje jako ruská protiváha k NATO, může skončit blamáží, informoval deník Kommersant. Rusové do posledního dne věřili, že běloruský prezident Alexandr Lukašenko podepíše dokument o založení kolektivních sil rychlé reakce (kollektivnyje sily operativnogo reagirovanija, KSOR), ale z Minsku včera přišly zprávy, podle nichž Moskva prý "příliš spěchá". Představa o rychlém upevnění vojenské spolupráce v rámci OKDB během nynější schůzky v kyrgyzském lázeňském městě Čolpon-Ata navíc patrně utrpí i další neúspěch, poněvadž Kyrgyzstán zřejmě není nakloněn myšlence zřídit na svém území základnu společných sil rychlé reakce KSOR. Oba zmínění partneři - a vedle nich navíc Uzbekistán - nejeví velkou snahu vyjít Moskvě vstříc.

Latinská Amerika podstoupila v této dekádě tak významné změny v politické a ekonomické sféře, které bych přirovnal ke změnám, jež se odehrály na přelomu 80. a 90. let ve východní Evropě. Ba více, v řadě latinskoamerických zemí skončilo či se radikálně změnilo období politického a ekonomického útlaku prováděného místními a zahraničními elitami a trvajícího 500 let. Tak i režimy panující na jihoamerickém kontinentě byly o poznání krutější než ty, které ovládaly téměř polovinu Evropy před rokem 1989. Příčiny těchto událostí a hybatele těchto změn lze vystopovat jak v rámci emancipačních snah latinskoamerických národů samotných, mravenčí práci nesčetných grassroots hnutí a v nespokojenosti s neoliberálním diktátem, tak v klesajícím vlivu regionálního hegemona a externích krizích, zejména kvůli krizi finanční. Západní politický mainstream z ekonomických pohnutek reflektoval tyto změny nepřátelsky. Horší je však skutečnost, že se k témuž uchýlila i progresivní západní média a lidskoprávní organizace, jako třeba Guardian, Independent nebo Human Rights Watch. Otázkou také je, jak se s výrazně slábnoucím vlivem Spojených států na svém „zadním dvorku“ vypořádává a nadále hodlá vypořádat Obamova administrativa, a to přes veškerý svůj rétorický cirkus a smířlivý tón.

◄ Ladislav Helge a (rozmazaný) Jan Lukeš v Písku

Možná úplně nejzajímavějším filmem, který se v Písku promítal v sobotu, byl téměř dvouhodinový psychologický film morálního znepokojení režiséra Ladislava Helgeho Stud (1967). Film zaznamenává morální úzkost všemocného okresního tajemníka komunistické strany Arnošta Pánka (děj se odehrává v Mikulově), který náhle zjistí, že jeho chráněnec Kvasil, předseda jednoho místního JZD, znásilnil nezletilou dívku a provinil se nejrůznějšími, systematickými podvody. Pánek se o Kvasilovi dovídá, že je darebák, teprve když je Kvasil zatčen a okresní prokurátor na něj uvalí vazbu. Přitom místní vesničané Kvasilovy podvody i sexuální eskapády tolerovali, protože v důsledku jeho podvodů všichni zbohatli. Matka znásilněné dívky dokonce protestuje, proč z toho "páni" dělají tragédii, vždyť pan Kvasil by se její dceři postaral o vynikající věno.

Poté, co se Asociace českých filmových klubů loni rozešla s tehdejším ředitelem Letní filmové školy v Uherském Hradišti Jiřím Králíkem a nastolila v Uherském Hradišti, podle inzerovaného programu soudě, dost úzce specializovanou dramaturgickou linii, vyhozený ředitel Králík se spojil s dlouhá léta mezinárodně působícím režisérem, dokumentaristou a producentem Michaelem Havasem a pokusili se od letoška vytvořit alternativu hradišťské LFŠ vytvořením "přístupnějšího" filmového festivalu především pro mladé lidi. Tzv. Festival nad řekou se koná od pátku 31. 7. do neděle 9.8. v Písku.

"Našim cílem je oslovit a kultivovat mladou generaci diváků, podpořit a posílit u nich schopnost rozeznat dobrý film od nekvalitního, autenticitu od manipulace. A v duchu anglosaské tradice vzdělávání zábavným způsobem, kterou v emigraci vymyslel sám Jan Ámos Komenský, se s nimi ponořit do unikátního dobrodružství, kterému říkám 'hledání souvislostí'," říká o tom ve Filmových listech z Písku Michael Havas.

Rozhodli jsme se Festival nad řekou letos zkontrolovat, a tak jsme dali letos přednost jemu před Letní filmovou školou, která nám případla loni poněkud "uživatelsky nepřítulná", i když programově docela zajímavá, ale jaksi tak trochu mrtvá, a, upřímně řečeno, letošní inzerovaný program nás příliš nenadchl. Třeba se podíváme do Uherského Hradiště zase v příštích letech, teď: jak to tedy vypadalo v první den Festivalu nad řekou v Písku?

V neděli 2. srpna 2009 se konalo slavnostní odhalení zrestaurované kartuše ze začátku dvacátého století na historicky chráněném komplexu budovy Zemského hřebčince v Písku. Práci v posledním půlroce provedla sochařka a restaurátorka Monika Málová.

Desetitisíce íránských demonstrantů se vydaly ve čtvrtek večer do ulic centrálního Teheránu, kde se střetly s bezpečnostními jednotkami po dni nepokojů na protest proti smrti Nedy Soltanové, mladé ženy, jejíž smrt se stala symbolem brutálního potlačení zpochybňovaných červnových voleb.

Hustý dým slzného plynu se v centrálním Teheránu mísil s ostrým kouřem spalovaných popelnic s odpadky a pneumatik. Davy lidí ignorovaly zákaz veřejného shromážďování a demonstrovaly na náměstích Vali Asr, Vanak a Haft e-Tir, právě na těch náměstích, kde se konaly po červnových prezidentských volbách během sedmi hněvivých týdnů demonstrace opozice.

Pokud lidé a lidstvo vycházejí právě jen ze svých zkušeností, pak bývají výsledky méně úspěšné, než při opačném přístupu.

Do vzdálených zemí, například Indie, vnikali v dávnějších stoletích cizí lidé, i s vojáky. Chtěli získat takový či jiný finanční zisk, avšak později převážily důvody politické. "Kanadští vojáci přinášejí svobodu a demokracii do Afghánistánu", přibližuje M. Kaláb názor kanadské televize.

Urazil by mě každý, kdo by o mně řekl, že jsem normální.

Prof. MUDr. Vladimír Vondráček, DrSc.
1895- 1978, významný český psychiatr

Někteří oborníci si nechtějí připustit, že za hranicí svého oboru jsou laiky.

Prof. MUDr. Jan Dobiáš, CSc.
1914 - 1989, významný český psychiatr

Nejsem tak naivní, abych doufal, že tímto článkem překonám obrovskou míru nepochopení konceptu „duševní poruchy“ existující v laické veřejnosti. Pro neodborníky je nemožné, když nechtějí a obtížné když chtějí, překonat stereotypy ve vlastním myšlení. Je-li stereotyp premisou v úsudku, nelze dospět ke správnému závěru.

Nakladatelství OIKOYMENH právě vydalo klasické dílo levicové teorie - Horkheimerovu a Adornovu Dialektiku osvícenství (překlad M.Hauser a M.Váňa).

Dialektika osvícenství je nejvýznamnější knihou kritické teorie Frankfurtské školy sociálněvědné. Nastoluje základní otázky týkající se i našeho století: jak je možné, že osvícenství, racionalita, pokrok se převracejí ve svůj opak? Autoři postupují k prehistorickým a mytickým kořenům osvícenství, aby ukázali, jak v moderní době přežívá prehistorie a znovu ožívá mýtus. Věnují se homérským eposům, aby osvětlili povahu moderního subjektu, srovnávají Kanta a markýze de Sade, aby odhalili rub konceptu autonomní etiky. Autoři rozvíjejí řadu zkoumání, která se stala výchozím bodem pro kritiku konzumní kultury, analýzu antisemitismu a rasismu nebo kritiku instrumentální a technické racionality.

Je to asi jako po každé. Léto přišlo, nejen politikové odjeli na dovolenou a na trhu denních zpráv pro bulvár je cítit jakési ochabnutí. V těchto dnech se v Německu mluví o jakési vlastně neexistující letní jámě (Sommerloch), v ČR raději o okurkové sezóně. Dříve se u nás v této době rádo a často psalo o Lochnesské nestvůře, v roce 2009 ale spíše o jednom ukradeném a mezitím opět nalezeném autě, a to s udivujícím následkem pro politické dění ve Spolkové republice Německo...

Jak bude vypadat náš svět za pět, deset, sto let? Kdo ví? Dříve se lidi obraceli na věštce a šamany, dnes máme futurology. Jenže futurologické předpovědi jsou dost často zdrojem velké zábavy - s údivem a potěšením je čteme v době jejich vzniku a s pousmáním, či přímo hurónským záchvatem smíchu potom v době, o které předpověď mluvila. Jen dávní věštci nevzbuzují smích a to z jednoduchého důvodu, oni své předpovědi o budoucnosti napsali velmi chytře, nejednoznačně a každý si tam najde to co hledá. Seriózní futurolog, vycházející z technických možností společnosti, to má těžší - některé nadějné technologie, ze kterých pro své předpovědi vycházel, totiž po letech končí ve slepé uličce a výzkum musí začít znova…

Tento příspěvek není jen reakcí na článek V. Říhové, ale, jak se ukazuje, na obecné společenské povědomí, které zvláště v dnešní krizové době nefandí základnímu výzkumu, který nepřináší okamžitý prospěch pro společnost.

Těchto pár řádků píšu s malinkým nadhledem, protože, ač jsem zaměstnanec Akademie věd na částečný úvazek, živím se převážně vlastní prací a jsem tudíž na almužně od Akademie nezávislý. Celý život jsem se pohyboval v aplikovaném i základním výzkumu a protože manželka je odbornou asistentkou na vysoké škole, tak mohu i trochu srovnávat vědu na vysoké škole, v základním a aplikovaném výzkumu, píše Pavel Kalenda.

Věra Říhová se správně ptá, k čemu je věda. Bezpochyby jedním z jejích aspektů je popularizace, ale ta se až tolik peněz netýká. Od základního výzkumu k užití bývá dlouhá cesta a ne vždy je zřetelná dnešním uživatelům. Fleming hledal způsob, jak kutivovat stafylokoky, jejihž kultury přerůstal streptokok, a tak vznikla antibiotika. Aspartám jako Zero Cola, mikrovlnná trouba, kontaktní čočky, automatická převodovka, vyšetření magnetickou rezonancí a další a další i třeba ta sklářská pec bez , které by skláři neměli jak dělat. To jsou zcela nezpochybnitelné přínosy a jistě nemá smysl jmenovat statisíce dalších, které používáme třeba v telefonech (mobilních) navigaci (letecké), emailování článků cestou počítačů atd.

Když už se tak debatuje o budoucnosti Akademie věd, objevuje se řada názorů založená na geniální úvaze: Když se tuneloval stát, vědci mlčeli (a přitom oni měli nebezpečí poznat nejlépe!). Když se teď tuneluje věda, nemají si proto co stěžovat. Dobře jim tak.

Nedávno to takhle zformuloval, se sarkasmem sobě vlastním, Jan Keller v Právu, teď se v BL objevila obsahově podobná, ač znatelně agresivnější argumentace Věry Říhové. Je ale takový postoj obhajitelný? Mám pocit, že těžko - spíš je nepochopením role Akademie a základního výzkumu obecně.

Při vědeckých experimentech ověřujících teorie se používají různé způsoby jak zajistit, aby experiment dokázal to, co zamýšlel. Při fyzikálních a psychologických experimentech se například generují náhodné posloupnosti vstupů a pozoruje se, zda jsou výstupy ovlivněny podle toho, co předpokládá teorie. Při medicínských experimentech se provádí slepé testy a zjišťuje se, jaký je účinek léku při srovnání dvou náhodných skupin, kdy jedna lék dostane a druhá ne. Zjišťujeme-li efektivitu léku, nedíváme se pouze na ty, kteří se uzdravili; díváme se i na ty co se neuzdravili.

Diskuze v Britských listech na téma vědy však velmi často tato základní pravidla ignoruje, upozorňuje Ondřej Palkovský.

Se zájmem sleduji diskusi o financování vědy, která probíhá na stránkách Britských listů. Sám jsem advokátem a externím doktorandem na Katedře podnikového a evropského práva na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze, specializuji se na oblast duševního vlastnictví. Rád bych k diskusi připojil několik drobných poznámek., píše Jakub Menčl.

Pan Vojtěch Štursa vyslovil přání, jestli by vědci veřejnosti občas nemohli říci,čím se vlastně zabývají?

Jako člověk, který popularizaci vědy a především svého oboru věnoval dost času, bych mu rád odpověděl:vědci by to veřejnosti říkali velice rádi, ale ono to už dlouho nějak nejde. Nevím jestli si pan Štursa pamatuje, jak v těch stále setrvačně kritizovaných dobách nesvobody všechny noviny s radostí publikovaly články vědeckých pracovníků o jejich práci a výsledcích, jak rozhlas organizoval diskuze o vědě - nezapomenutelný Ivo Budil byl motorem těchto pořadů. Jak televize byla plná reportáží z vědeckých pracovišť, jak pořádala diskuzní pořady s vědci všeho druhu. Na to dnes není vysílací čas, musíme vysílat přiblblé filmy a debaty s politiky.

Boris Valníček přesně popsal situaci o popularizaci vědy, jak jsem ji za dávných dob sám zažil. Většinu časopisů, které jmenoval, jsem sledoval dokonce i v Kanadě, kam mi je posílala maminka. Díky některým z nich si naši dva synové podrželi znalost češtiny a dodnes některé máme. Měl jsem v r. 1968 to štěstí, že jsem našel v Kanadě zaměstnání v příbuzném oboru, v němž jsem pracoval v Československu. Dostal jsem za úkol vyvinout do r. 1974 párky ze sušeného mléka pokud možno tou nejprimitivnější technologií, protože se zdejší párky dělají z nejlevnějsích druhů masa a ty mléčné musely být ještě levnější. Jenže mléčné bílkoviny nejsou vláknité nýbrž globulární, jak jsem se přesvědčil na vlastní oči, když jsem začal používat elektronovou mikroskopii.

Je pravda že VTM už není co býval, ale kdyby se pár vědců domluvilo a udělali by si vlastní server, např VTL (věda a technika pro lidi) věřím že by si našel své čtenáře. Ano, byla by to práce navíc, ale nikdo nechce, aby takový server obsahoval desítky bannerů, novinky ze světa módy a jiný balast, píše Peter Kubica.

Navrhoval bych vždy udělat od daného tématu 2 verze: jednu pro laiky a jednu pro informované/pokročilé laiky.

Myslím, že ani o pozdější citace v médiích by nebyla nouze.

Není nutno čekat na novináře.

Takže si myslím, že už víte jak: INTERNET.

PS: dokonce se domnívám (osobní názor), že by se našlo pár nadšenců, kteří by se o server starali rádi i zdarma.

Pozn. red.: Britské listy by si považovaly za čest, kdyby mohly takový server pro vědecké informace provozovat. Pokud se přihlásí někdo, kdo by se na takovém projektu chtěl podílet, rádi ho zprovozníme. Rádi samozřejmě budeme vydávat i průběžně jednotlivé články o tom, co "vědci dělají". Stačí je napsat.

I mnozí odpůrci vědy se dnes vyjadřují vědeckou terminologií, zvláště pokud jsou ústavními činiteli, případně členy samotných vědeckých či vysokoškolských institucí. Mluvit otevřeně proti vědě není totiž u nás PC (politicky korektní), k vědě se dokonce hlásí i mnohé církve (od pojmu „věda“ je odvozen název scientologů). Provázanost vědy a techniky s národním i globálním hospodářstvím je totiž natolik průkazná, že pouze největší ignorant a tmář by mohl tuto skutečnost popírat. (Jinou věcí jsou negativní civilizační jevy na rozvoj vědy a techniky naroubované, tím je ale vinen spíše sociálně-ekonomický a politický rámec, ve kterém věda působí.)

Chtěl bych učinit ještě několik poznámek k financování vědeckého výzkumu, protože jednak sám vědec jsem, jednak pravidelně čtu časopisy Nature a Science, kde se toto téma skoro stále diskutuje. Hlavní otázka financování vědeckého výzkumu je tato: jak rozpoznat a platit to kvalitní? Finanční prostředky jsou vždy konečnou množinou a když platíte balastní výzkum, nemůžete zaplatit jiné projekty, které mohou změnit svět. Souhlasím s tím, že vědecké objevy nevznikají plánovaně, a právě proto je zapotřebí otevřít dveře grantových agentur nikoli jen etablovaným vědcům, kteří si myslí, že musí doživotně brát peníze, aniž by se vyvíjeli. Od vynálezce něčeho zásadního se zase oprávněně čeká, že své nápady obhájí vědeckou argumentací před největšími autoritami svého oboru. Tak třeba Einstein jako bezvýznamný, mladičký (asi dvacetiletý) úředník publikoval tři články (všechny 1905) v tehdy nejsprestižnějším fyzikálním časopise Annalen der Physik (1. interpretace fotoefektu - za tento objev dostal později Nobelovu cenu, 2. speciální teorie relativity, 3. důkaz existence atomů pomocí Brownova pohybu). Podobně Julian Adams, který v devadesátých letech minulého století objevil princip inhibice proteazomu jako možnost, jak léčit rakovinu, musel o svých myšlenkách přesvědčit elitní vědce, a podařilo se mu to (nutnost obhájit vědeckými argumenty svůj výzkum před kritikou svých kolegů - tzv. peer review - je samou podstatou vědy). Dnes NIH (National Institutes of Health)  v USA vystavují úspěch léku velcade, který Adams vynalezl, jako Success Story.

Považuji za potřebné věnovat se intenzívně problému neefektivní střelby na letícího bažanta (hrabavého kurovitého ptáka vyskytujícího se zpravidla v lese, výjimečně i na polích). Lov tohoto živočicha totiž prozatím probíhal v naprostém rozporu se všemi pravidly racionality a efektivity: Střelba z brokovnic byla vedena z velké části spíše reflexívně, navíc převážná část letících broků cíl zpravidla míjela. Tím dochází k nikterak neobhajitelnému plýtvání, při němž mnoho výstřelů a většina broků ve skutečnosti vůbec nezasahuje cíl. Dědeček byl myslivec, takže nějaké pochybnosti o mé kompetenci navrhovat příslušná zlepšení v této oblasti vůbec nejsou na místě.

KD│ Podle doktora Andrew Goudy z Delaware State University mohou být údajně vozidla poháněná vodíkovými palivovými články (hydrogen fuel-cell vehicles, hydrogen FCVs) důležitou součástí řešení americké energetické krize, informoval server Energy Daily. Goudy vede výzkumný tým pracující na vývoji vozidel FCV.

Vedoucí katedry chemie na Delaware State University vysvětluje, že vozidla s vodíkovými články jsou poháněna elektromotory získávajícími energii z palivových článků na palubě. Tyto články mění chemicky čistý vodík a kyslík na elektřinu. Výzkum na Delaware State University zkoumá lehké materiály umožňující ukládání a uvolňování vodíku. Podle Goudyho přitom existuje hned několik výzev:

KD│ Mezinárodní tým astrofyziků přišel s novým vysvětlením původního složení sluneční soustavy. Na základě zkoumání radioaktivních jader nalezených v nejstarších meteoritech dospěl k hypotéze, že tyto těžké prvky mohou pocházet z nepříliš vzdálené umírající hvězdy o hmotnosti přibližně šesti Sluncí, informoval server Space Daily.

Doktorka Maria Lugarová z Monash University tvrdí, že nová explanace může zcela změnit běžné představy o původu Sluneční soustavy.

Navrhované zvýšení DPH (údajně dočasné), o kterém mluví přechodná vláda, nemůže ekonomice v nouzi jakkoliv pomoci. Zákony ekonomiky nelze obejít. Pokud se firmám i občanům DPH opravdu zvýší, budou mít o to méně peněz na jiné věci. A právě zde, při nákupu zboží a služeb, budou peníze chybět, což povede k dalšímu a ještě rychlejšímu propadu poptávky a následně i celé ekonomiky. Zvýšením DPH tak dojde pouze k přelití peněz z kapes občanů a firem do děravého státního (veřejného) rozpočtu. Nadhodnocování či zcela zbytečnému plýtvání se nezabrání a tak se zase ukradne z naší veřejné pokladny na 20-25 %, což při výdajích 1150 mld. činí okolo 200-300 mld. Kč.

Když uvažuju nad touto částkou, musím si připomínat, za co mě žalují. Za investiční podvody? Za útok proti vládě? Ne, podělil jsem se o hudbu. A odmítl jsem se podrobit, píše v deníku Guardian Joel Tenebaum.

Do určité míry se tenhle článek bojím napsat, pokračuje autor. Přestože už mi zkonfiskovali počítač a zkopírovali si můj hard disk, nemám jistotu, že to neudělají znovu.

Už čtyři roky mi vyhrožují, vyžadují různé věci pro soudní proces, vyslýchají mé rodiče, sestry, přátele, mě samotného vyslýchali dvakrát. Poprvé devět hodin, podruhé sedm hodin. Čelím soudní pokutě ve výši 4,5 milionů dolarů. Při posledním soudním případu, jako je můj, rozhodla porota, že pokuta bude 1.92 milionu dolarů.

KD│ Luboš Palata včera pro Gazetu Wyborczu interviewoval čekého ministra zahraničí Jana Kohouta, který přijel na návštěvu Polska. Hovořil s ním o "zvacím dopise" bývalých středoevropských a východoevropských politiků, který mj. vyzval amerického prezidenta Baracka Obamu k větší opatrnosti vůči Rusku a k vybudování protiraketové základny v Polsku a České republice. Kohout odmítl perspektivu, v níž se Rusko jeví jako problém, a upozornil, že jde o strategického partnera EU. "Kdybychom měli evropskou politiku stavět na reminiscencích, Unie by nikdy nevznikla", řekl mimo jiné Kohout.

K nedávno proběhlé, prakticky však nikdy neukončitelné debatě o svobodě slova, bych si dovolil zamyšlení nad jedním aspektem, nad vztahem sebejistoty reálné moci a svobody šíření soukromého občanského názoru. Jelikož jsem zapřisáhlým přítelem konkrétnosti v každé diskusi, začnu svůj text osobním příběhem. Uprostřed osmdesátých let si mne StB zase jednou odvezla přímo z mého pracoviště a v nejvyšším patře okresního velitelství Veřejné bezpečnosti mne obvinila, že jsem autorem samizdatu, jehož jedno číslo měli před sebou. Napřed mi prokázali, že byl text psán na mém psacím stroji. Což nešlo sice popřít, ale nebylo ještě důkazem, že jsem autorem, jak jsem oponoval. Příslušníci však nebyli tak hloupí, jak jsem si myslel, že já jsem chytrý a tak mi následně jazykovým rozborem samizdatu a několika mnou podepsaných textů, údajně z pera dvou nezávisle na sobě pracujících odborníků dokumentovali, že autorem všeho je jedna a tatáž osoba. Takto dotlačen jsem se nakonec zmohl na poslední obranu: "Přece podle mezinárodních úmluv mám právo nejen na svůj názor, ale i na jeho šíření". Tehdy jsem se dočkal odpovědi, která se nezapomenutelně zapsala do mého vědomí, takže ji cituji naprosto přesně: "Ano, to máte, ale takových vás nesmí být hodně".

Stanislav A. Hošek ve svém obsáhlém textu probírá především své osobní zkušenosti z období těsně před rokem 1989. Tedy vlastně z období, kdy mocenské složky minulého režimu, jimž bylo jasné, že se Jakeš po nástupu Gorbačova nemůže udržet, tolerovaly určité uvolnění dosavadní striktní kontroly v očekávání, že dojde k výměně vládnoucí garnitury a k nějaké formě modernizace tehdejšího systému. Právě proto docházelo k jisté opravdu velmi omezené, řízené „demokratizaci“ poměrů, která zahrnovala dokonce i možnost veřejné kritiky, paradoxně často sponzorovanou některými oficiálními agenturami režimu (SSM apod.). Mocenské orgány (mj. Husákem oslabená StB) tedy na jedné straně chtěly otevřít určitý ventil lidové nespokojenosti, na druhé straně si ale přály udržet situaci pod kontrolou, „počkat, až se lidi vykecají“ a zajistit přitom bezproblémové vystřídání staré nomenklatury nomenklaturou novou. Tento proces byl podle mne v chodu přinejmenším od roku 1986.

Většina občanů není ochotna financovat mnoho věcí, které jsou ze státního rozpočtu financovány. Přesto se jich na to 20 demokratických let nikdo neptá. Nezajímalo to ani vědeckou obec. Porovnávat ale vědecký literární výzkum s infarktovým stavem na ulici je hystericky přehnané. Už výzva a volání o pomoc ze strany Akademie věd ve mně vyvolala velké rozpaky.

Konec ekonomické krize není zatím v dohledu. Daimler AG je toho dobrým příkladem. Tato světoznámá firma jakožto akciová společnost zase jednou musela dát nahlédnout do svých karet a potřetí za sebou se ukázalo, že koncern prodělal opravdu dost peněz. Podle předsedy správní rady Dr. Dietera Zesche je ale Daimler 'na dobré cestě'. A není divu, že Zetsche v této souvislosti poukázal na to, že 604 milionů z celkového deficitu ve výši 1,06 miliard bylo údajně výsledkem jedinečných procesů. Přitom ale zřejmě zapomněl informovat o tom, že díky německé vládě existoval pozitivní externí finanční efekt – a o tom něco v téhle poznámce...

Časté změny politického režimu mají u nás za následek výskyt jednostranně ideologických textů, článek Taťány le Moigne se příliš neliší od předvánočního projevu soudruha Zápotockého k dětem v roce 1952.

KD│ NATO hledá novou strategickou koncepci, která by nahradila stávající dokument z roku 1999. Mimo jiné by se předmětem obrany mělo stát nikoliv již území, ale populace pohybující se po celém světě - a to by fakticky umožnilo uplatňovat článek 5 Severoatlantické smlouvy i mimo území Aliance, informoval Julian Hale pro server DefenseNews. Nový dokument by měl být hotov koncem roku 2010 nebo počátkem roku 2011.

Do nové koncepce NATO být začleněna témata jako energetická bezpečnost, šíření zbraní hromadného ničení a dalších nebezpečných technologií, kybernetická bezpečnost a terorismus. Odstupující generální tajemník Jaap de Hoop Scheffer na semináři k tématu prohlásil, že NATO nemůže dále fungovat bez široké politické, parlamentní a veřejné podpory a bez adekvátního rozpočtu. Zdůraznil také, že NATO nemůže dělat úplně všechno a musí působit selektivně.

Registr oznámení o činnostech a příjmech na pražském magistrátu zeje prázdnotou. Zatímco oznámení politiků - s výjimkou radního Langmajera -- jsou v registru k dispozici, úředníci magistrátu zákon o střetu zájmů ignorují. Kromě ředitele magistrátu Trnky chybí v registru oznámení všech vysokých magistrátních úředníků. Oživení proto poslalo řediteli magistrátu jako evidenčnímu orgánu oznámení o porušení zákona a podezření ze spáchání přestupku.

I když neexistují žádná pravomocná rozhodnutí o kácení dřevin pro tunel Radejčín na dálnici D8, některé jsou už zlikvidovány. Obdobně neexistuje žádné pravomocné stavební povolení, ale přesto se blízko ústeckého portálu tohoto tunelu nachází přísně střežené staveniště. Podle Dětí Země jde buď o tradičně nezákonný způsob výstavby této dálnice, který Ředitelství silnic a dálnic ČR už s úspěchem vyzkoušelo u trasy přes Krušné hory, nebo jde o pokus urychlit tuto výstavbu „přejmenováním“ tunelu na průzkumnou štolu.

„Ať bude výsledek šetření jakýkoliv, zjištěné skutečnosti ukazují na porušování zákona či na jeho účelové obcházení a také na nezvládnutí organizace stavby dálnice D8 v nereálně krátkých termínech,“ domnívá se Miroslav Patrik z Dětí Země, které pro tuto dálnici přes CHKO České středohoří prosazovaly tunel Kubačka.

Úřednická vláda v pondělí 20. července schválila s napětím očekávanou Politiku územního rozvoje, která má jednak chránit vymezené plochy a koridory pro další výstavbu a jednak zajistit rovnoměrný udržitelný rozvoj různých oblastí České republiky, napsal Miroslav Patrik.

Je škoda, že okolnosti vyklizení squatu ve vile Milada zvolna upadají v zapomnění a pozornost je věnována spíše osudu obyvatel domu v Truhlářské ulici, ať již původních nájemníků, nebo nově se přistěhovavších „squaterů“. Neprávem, neboť vyklizení předmětné nemovitosti představuje jeden z největších skandálů poslední doby, jeden z těch vážných případů, knokautujících náš (snad stále ještě) právní stát. Nejen pro samotný fakt neuvěřitelných okolností samotného vyklizení, ale především skutečnost, že si těchto okolností nevšiml nikdo z těch, kteří mají dodržování zákonnosti v ČR v popisu práce, tedy především nikdo ze Státního zastupitelství.

To ovšem signalizuje vážné nebezpečí, že podobná hrubá porušení platného práva zůstanou i v budoucnu bez odezvy. A to nesmíme připustit!

KD│Jsou zprávy z ekonomiky dobré, nebo špatné? Odrazilo se hospodářství ode dna, nebo opět vězíme v dalším vynervovaném cyklu, v němž se nás analytikové Wall Street společně s politiky snaží tahat za nohu? Goldman Sachs, který vrátil desetimiliardovou půjčku od daňových poplatníků, ve druhém čtvrtletí vykázal rekordní třímiliardový zisk a takřka polovinu výnosů vyplatil na kompenzacích; zdá se, že z nich něco kápne i rozvažečům limonád, barmanům, lehkým děvám, brokerům v realitách a firmám provádějícím stavební úpravy. Občas proud bohatství skutečně prokapává shora dolů, konstatuje v magazínu Truthdig Marie Cocco.

Wall Street mezitím zvyšuje předpokládané zisky amerických společností na úroveň, jako jsme neviděli od dubna 2007. Jenže pak je tu ještě společnost Staples.

Na znamení naší podpory kanadským vojákům, kteří přinášejí svobodu a demokracii do Afghánistánu, se oblékají reportéři ottawské televizní stanice CJOH každý pátek do něčeho červeného. Když ukazují návrat padlého vojáka do Kanady, vždy zdůrazňují, že zemřel při tom, co nejvíce miloval, což mu Kanada ani Afghánistán nikdy nezapomenou. Bez těchto obětí by prý nemohla vykonávat afghánská vláda svůj mandát. Brzy budou v zemi další volby, které údajně potvrdí její demokratičnost a prodlouží prezidentský mandát Hamida Karzaie.

I. Co bylo podstatou mého komentáře v E15?

Podstata mého komentáře spočívala v tom, že považuji za morálně pochybné a neseriózní „strašit“ občany tím, že je ohroženo „zpracovávání bibliografických informací“ atd., když se z rozpočtu Ústavu zároveň financuje ledacos, co by většina občanů pravděpodobně nebyla vůbec ochotna dobrovolně financovat. Peníze, z nichž stát dotuje vědu, nepadají zázračně z nebe jako mana. Stát je nejprve musí jiným lidem odebrat formou daní. Nejde přitom o jakousi „charitu“ pro vědce, jejímž účelem by bylo předejít kupř. tomu, aby vědci hromadně umírali hlady a bez přístřeší na ulicích. V takovém případě bychom totiž od příjemce oné dávky žádnou protihodnotu neočekávali. Občané naopak podporují činnost vědců z toho důvodu, že si od takové investice slibují „zlepšení podmínek lidského života“, tj. zvýšení svého subjektivního blahobytu. Jediným smysluplným testem tu může být, zda by reprezentativní vzorek občanů souhlasil s tím, aby daný vědecký výstup byl z jejich peněz financován, píše Matěj Šuster.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2009 přispělo celkem 209 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 48 370.86 Kč, příjem z reklamy byl 2000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.6 2009 částku 63 103.34 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €761,80.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.