LVI│ Nová a modernizovaná letadla by měla do roku 2020 tvořit 70 % stavu ruského letectva, sdělil minulou středu velitel letectva generálplukovník Aleksandr Zelin. „Vývoj ruského letectva se bude uskutečňovat pomocí rozsáhlého nakupování nové techniky a pokračování modernizace stávajících typů,“ upřesnil. Zveřejnil také řadu dalších informací o vývoji nových typů letadel v Rusku. Informovala o tom agentura RIA Novosti.

KD│ Bývalá překladatelka FBI Sibel Edmondsová v rozhlasové show Mikea Malloye prohlásila, že USA udržovaly "důvěrné vztahy" s Usámou bin Ládinem a Talibánem až do 11. září 2001. Tyto vztahy zahrnovaly například i zapojení bin Ládina do operací ve Střední Asii a čínské provincii Sin-ťiang obývané Ujgury muslimského vyznání, které měly stejnou povahu jako protisovětské operace v Afghánistánu během studené války - tedy bojovat s "nepřítelem" skrze prostředníka, upozornil blogger lukery na serveru Daily Kos.

Edmondsová už v minulosti popsala proces, v němž prý Turecko (s pomocí některých aktérů z Pákistánu, Afghánistánu a Saúdské Arábie) fungovalo jako prostředník, jenž využíval služeb bin Ládína, Talibánu a dalších uskupení coby teroristické armády. Cílem bylo získat kontrolu nad Střední Asií, jejími zásobami energetických surovin a zbraňovými trhy. Američané potřebovali tyto operace kontrolovat, aby zabránili skutečné veřejné revoltě ve Střední Asii (Uzbekistán, Ázerbájdžán, Kazachstán a Turkmenistán) a reakci ze strany Číny a Ruska. Vymysleli tedy řešení, v němž využívali zprostředkování přes Turecko a dovolávali se pantureckých i panislámských sentimentů současně.

S většinou názorů bývalého prezidenta Václava Havla jsem bytostně nesouhlasil a nesouhlasím. Jeho pozdní poznání, že po 20 letech od sametové revoluce vládne v ČR mafiánský kapitalismus, bych ale podepsal vlastní krví. Místo neviditelné ruky trhu tu vládne dobře viditelná ruka mafie, která se na nás (nebo spíše nám?) směje ze svých luxusních přímořských vil, lodí a letadel…

Podle své zkušenosti usuzuji, že mafiánské praktiky v České republice jsou o hodně širší, než jak je popisuje na drsných ekonomických příkladech Vít Klíma. Jde o to, že život v ČR v mnoha profesích je založen na přítelíčkování a na zájmové provázanosti příslušníků profesních skupin. V daném oboru, zdá se, může fungovat jen ten, který má "dobré styky", na nich záleží daleko víc než na znalostech, schopnostech a profesionalitě.

Northrop Grumman dokončil první fázi modernizace raketového motoru na pevná paliva pro mezikontinentální balistické střely (ICBM) Minuteman III. Dodávka byla převzata 23. července 2009 US Air Force v rámci modernizačního programu PRP. Přepracování motorů zahrnuje náhradu stárnoucích pohonných hmot a zastaralých nebo ekologicky nebezpečných materiálů a komponentů. Motory druhé a třetí etapy modernizace střel Minuteman jsou vyráběny v továrně Alliant Techsystems Bacchus v Magna (Utah), s prvky poskytovanými dílnami Alliant Techsystems a zařízením v Clearfieldu (Utah).

Kladl jsem si několik těchto otázek, už když jsem film Normal viděl na premiéře. Do temného sálu napochodovala asi dvacetičlenná delegace tvůrců, v čele s režisérem, který měl tmavé brýle, ačkoliv v sále nebylo skoro vidět. Vím, že je to detail nepodstatný a teoreticky může režisér nosit na hlavě třeba sedm papoušků a je to jen a jen jeho věc. Možná má bolavé oči. Ale svým způsobem to bylo symbolické předeslání tomu, co jsme viděli pak.

Jsem zřejmě celkem multi-kulti, nicméně anti-anti nikoliv. Strávil jsem totiž už v životě dost času málo plodnými činnostmi, včetně dolování zbytků západní vzdělanosti z původně sovětských knih; a nenudím se, abych potřeboval zaměstnávat mozek polemikou s primitivním a nahnědlým českým antikomunismem, který je teoreticky bezcenný, ke stavu světa se vztahuje tak velkou oklikou, že ji dokážou překonat snad jen někteří kritikové, a jeho hlavní funkcí je mobilizovat politické příznivce do boje proti Nepříteli.

Instrumentálně použitou ideologii nemá smysl vyvracet s poukazem na pochybnou až nulovou pravdivostní hodnotu. Takové vyvracení se nicméně může stát vítaným prostředkem odvedení pozornosti od vlastních neřešených problémů. Na poli společenské teorie totiž český antikomunismus představuje cosi jako mentálně retardovaného boxera, kterého i ten nejhůře vybavený levičák dokáže až příliš snadno knokautovat - aniž by si plně uvědomil, že bojuje se stínem, zatímco hlavní zápas se odehrává někde docela jinde. Málokdo odolá pokušení odreagovat frustraci tím, že tomu imbecilovi jednu pořádnou natáhne, ačkoliv v koutku duše přece jen moc dobře ví, že to je celkem vzato k ničemu. Protivník s námi vůbec nemusí bojovat na poli teorie, úplně postačí, když nás ignoruje. Nedovedli jsme ho přinutit ani k sofistikované argumentaci. Suma sumárum, ten potácející se a blekotající nebožák v ringu je vizitkou naší neschopnosti, v žádném případě příležitostí k lacinému sebeuspokojení. Ztělesňuje naši vlastní bezvýznamnost - nestáli jsme ani za to, aby proti nám bylo nasazeno něco výkonnějšího.

Georg Lukács kdysi poznamenal, že jedinečnost marxismu netkví ve zdůrazňování ekonomiky, ale ve schopnosti spatřit všechny fragmenty společenského života jako celek. Pokud se kolem sebe začneme rozhlížet tímto způsobem, všechno se najednou mění.

Nic neběží v obvyklých kolejích. Kdybychom si představili společnost jako dům s mnoha místnostmi, dosud to vypadalo tak, že když jsme byli v jedné místnosti, na všechny ostatní jsme pozapomněli. Byli jsme v místnosti s nápisem „duchovního naladění“ a nevšímali si toho, že tu je místnost „práce“ nebo jsme pobývali buď v místnosti „vztahů“, v místnosti „příběhů“ nebo v místnosti „umění.“ Nyní se ale rozsvítily a otevřely všechny místnosti najednou a my mezi nimi volně procházíme.

Michael Hauser považuje za potřebné polemizovat s odkazem Václava Havla. Polemika s tím, co absurdní dramatik, jenž byl kdysi chvíli žákem Jana Patočky, napsal či řekl "filosofického", ze strany akademicky etablovaného intelektuála ovšem překvapí. Nepřekvapovala by snad v dobách, kdy Havel zastával funkci prezidenta a jeho nejrůznějším nápadům se dostávalo všeobecné pozornosti médií - ale dnes, kdy reprezentant delegitimizované a pomalu odumírající tradice "Sametové revoluce" dlí v politickém důchodu, jde o pozornost sotva pochopitelnou. Copak je tento člověk kromě zákulisního politického vlivu založeného na konexích ještě něčím důležitý?

Obrátil jsem se na Ministerstvo spravedlnosti kvůli vysvětlení, jak je možné ve svobodném, právním a demokratickém státě z dlužné částky 12,- Kč dopravnímu podniku za jízdu městskou hromadnou dopravou (MHD) bez platné jízdenky vygenerovat exekuční sumu dosahující částky 30.000,- Kč.

Ministerstvo spravedlnosti mně sdělilo, že je naprosto nevinné a bezmocné a výslovně potvrdilo moje nejhorší obavy, že se jedná o zákonem legálně podložený hyenizmus nejhoršího mrchožravého druhu, jehož smyslem není naprosto žádný výchovný vliv na pachatele, ale pouze tvorba super lichvářského zisku na nejchudších sociálně narušených občanech.

S údivem jsem od pana Hausera zjistil, že největší český New Age guru Václav Havel vyslovil větu "transcedence, nebo vyhynutí" a tím parafrázoval Heideggerovo "jenom bůh nás může zachránit". Nerad bych panu exprezidentovi křivdil, ale pravděpodobně se přiklonil přece jen na stranu vyhynutí. Servilní tulení se k G.W.B. ( kterému Bůh zachránce poradil válku ), dává jasně vytušit, kudy se ubírá představa o transcendentnu u pana Havla - přikulovat sféře vlivu USA a hrát roli globálního "humanisty", který v batikované kravatě přebírá různá "hodnotná" ocenění, zatímco světem prostupuje zápach spálené kůže.

Aktuální vyčíslení odhadovaných nákladů na budování plánované protiraketové základny v Evropě zdaleka nezahrnuje veškeré nutné náklady, konstatuje studie Government Accountability Office. Odhad ve výši 837 milionů dolarů mimo jiné nezahrnuje náklady na energii a obsluhu objektů. MDA poskytlo odhad nákladů bez toho, aby učinilo některá rozhodnutí ohledně designu základen a bez zákonem předepsaného připomínkování armádními ženisty, kteří by základny budovali. Odhad dále nezahrnuje odhady provozních nákladů obou základen, jako je ubytování personálu nebo náklady spojené s fluktuací měnových kursů. GAO uvádí, že zatímco ministerstvo očekávalo náklady ve výši 837 milionů dolarů (v rozpočtu na fiskální rok 2009), květnový odhad Army Corps of Engineers týkající se výstavby objektů už přesahuje částku 1 miliardy. Podobně je tomu s náklady na provoz a údržbu - ministerstvo odhadlo náklady v letech 2008-2013 na 612 milionů, odhad však nezahrnuje náklady na provozování objektů US Army (v případě Polska) a US Air Force (v případě ČR), ani náklady na zajištění bezpečnosti; a nebylo dokonce ani dosud určeno, z jakých zdrojů by se provozní náklady měly pokrýt. GAO v této souvislosti upozorňuje, že v podobných případech činí provozní náklady typicky až 70% celkových nákladů.

Kongres, který by měl finanční dostupnost plánované evropské základny přehodnotit v rámci schvalování Quadrennial Defense Review počátkem roku 2010, tak stále nemá k dispozici kompletní podklady - fakticky je odkázán na dokumenty vzniklé ještě v únoru 2008. GAO proto žádá ministerstvo obrany mj. o každoroční aktualizaci rozpočtových požadavků založenou na nejlepších dostupných údajích, včetně aktualizací odhadů stavebních nákladů, projekčních nákladů od zahájení projektu a nákladů na provoz a údržbu základen. Dosud také nebyly ani přibližně vyčísleny náklady na druhý, mobilní radar.

6. června 1944, Normandie. Nejméně tři sta francouzských civilistů bylo zabito a další tisíce byly zraněny v prvních hodinách dnešní americké invaze do kontinentální Evropy. Ztráty byly největší mezi ženami a dětmi. Většina francouzských ztrát jde na konto dělostřelecké palby z amerických lodí, snažících se vyřadit z činnosti německé pevnosti před vyloděním stovek tisíc amerických vojáků. Zprávy z narychlo zřízené nemocnice ve francouzském městě St. Mere Eglise říkají, že masakr byl horší, než Francouzi očekávali, a negativní reakce na americkou invazi sílí. "Umíráme bez příčiny," řekl jeden Francouz, který trval na tom, že zůstane v anonymitě. "Američané dokonce ani neumějí střílet přesně. Nikdy bych si nemyslel, že to řeknu, ale život pod Adolfem Hitlerem byl lepší."

V sobotu jsem, už snad jako poslední snímek v tematickém okruhu Zlatá šedesátá viděl v Písku klasický film Karla Kachyni, vzniklý podle scénáře spisovatele Jana Procházky Kočár do Vídně (1966). Není to film bez chyb, je to ale další dílo, které svědčí o pozoruhodné originalitě, talentu i výjimečné kulturní vyspělosti české kulturní elity v šedesátých letech. I o tom, že bez diskuse tito lidé zastávali a hájili základní principy lidství, bez ideologických nálepek, a byli tak součástí pevného jádra evropské civilizace.

Je to zvláštní: uplynulo několik hodin a film Kočár do Vídně se mnou zůstává – musím se k němu v myšlenkách vracet. Je velmi sugestivní. Doufám, že neurazím Julia Ševčíka a jeho film Normal, který se v podstatě zabývá týmž tématem jako Kočár do Vídně – totiž zvěrstvy v kontrastu s lidskostí. Jaký je však mezi oběma filmy obrovský rozdíl. Jak hluboký a znepokojující je Kočár do Vídně, a jak vlastně povrchní je ve srovnání s ním film Normal, navzdory vizuálně podnětné kameře, drastickým scénám vraždění a sebepoškozování a dalším trikům. Co se stalo za těch třiačtyřicet let, že došlo k takovému kulturnímu poklesu?

Relativně profesionálním experimentem byl v Písku v pátek večer uvedený film režiséra Julia Ševčíka Normal (2009). Ač zajímavě stylizován, film nicméně vyzněl poněkud plytce. Naštěstí byl po promítání přítomen režisér a jeho energická argumentace film napravila. Neměl bych být ale ironický. Snímek Normal je skutečně zajímavý pokus, a to nejen z vizuálního hlediska ale do určité míry i z hlediska narativu i poslání tohoto filmového díla.

V Písku se ve čtvrtek večer promítal film Olivera Stona W (2008) (čti: "Dubya", hovorová forma "Dabljú", ve smyslu George W. [Dubya, tedy dabljú] Bush). Taková docela neslaná nemastná historie hloupého rozmazleného mladšího syna z bohaté americké patricijské rodiny, kterého otec považoval dost za zklamání a jemuž syn chtěl - neúspěšně - pořád prokázat, že je vlastně docela schopný - až zorganizoval manipulativně nesmyslnou válku v Iráku. Musím říct, že film to byl značně konvenční, to britská mediální satira, zaměřená proti proti Bushovi a americkým neokonzervativcům, byla a je daleko ostřejší, hlubší, provokativnější a zábavnější.

Dobrý den! Je to pravda, s tou angličtinou. Moje žena doučovala vysokoškoláky, kteří překládali "old bachelor" - starý bakalář a překlad otázky "kde bydlí vaše babička?" zásadně začínali "where do..." a bylo jasno. Po vysoké škole tito lidé zjistili, že budou angličtinu opravdu potřebovat a pak chodili na hodiny k amatérce, jež ovšem čítala Bukowského v originále. Mně v práci psali inženýři na výkresy místo "fix" pojistit "insure" pojistit, tak jsem se ptal, u které pojišťovny a nebyl jsem u nich oblíben..., píše František Řezáč.

Jan Kačer a Jan Lukeš v Písku >

Ve čtvrtek vystoupil na Festivalu nad řekou v Písku před filmem Bloudění (1965) Antonína Máši a Jana Čuříka nesmírně kultivovaně a citlivě herec a režisér Jan Kačer. Vyjádřil se, že komunistický režim v šedesátých letech byl do takové míry rozložen, že umělci, především filmaři, měli tvůrčí svobodu bez komerčních tlaků. Tato svoboda podle Kačera neexistovala v žádném jiném režimu. Hovořil o svém kolegovi a příteli Antonínu Mášovi a filmu Bloudění, který umělci v polovině šedesátých let citlivě tvarovali: natáčeli méně než půl druhé minuty materiálu denně. Když se filmový kritik Jan Lukeš zmínil, že Antonín Máša byl komunista, Jan Kačer odpověděl: „Nedělím lidi na slušné a komunisty, to je takový český zvyk. Ideologické důvody jsou mi protivné. Zajímá mě, jaký to byl člověk a co uměl. Znám darebáky nestraníky a lidi férové, kteří byli v komunistické straně. Kromě toho, že byl Antonín Máša v komunistické straně, byl také nesmírně zbožný a chodil do kostela.“

◄ Juraj Nvota v Písku

Vlastně asi českou premiéru měl na píseckém Festivalu nad řekou film Juraje Nvoty Muzika, který se sice často uvádí s vročením roku 2007, ve skutečnosti půjde do distribuce až na podzim letošního roku. Je to velmi pěkný film „o tom, co bylo a je“.

Je známo, že návrat Jana Němce, slavného režiséra ze šedesátých let ( O slavnosti a hostech , Mučedníci lásky , Démanty noci ) do české kinematografie po roce 1989 byl značně problematický. Jeho filmy, natočené po roce 1989 byly nesoustředěné, neintegrované a nudné. Jako by signalizovaly, že je režisér po návratu z emigrace bezradný. Traumata, kterými prošel od sovětské okupace ze srpna 1968, během emigrace a po návratu do postkomunistického Československa, jako by mu odebrala schopnost filmařské výpovědi. Nevěděl, o čem natáčet, a nedokázal vytvořit přesvědčivou filmovou strukturu.

Pavel Landovský, Jan Novák a Jiří Králík před promítáním snímku Občan Havel přikuluje >

K 10. výročí pádu komunismu ve východní Evropě v roce 1999 natočil známý odborník na tuto oblast Neal Ascherson pro televizi BBC třináctidílný seriál o tom, co to byl komunistický režim v sovětském bloku a co se s ním po roce 1989 stalo. Po dokončení seriálu v rozhovoru přiznal, že to byla velmi obtížná práce: komunismus, režim jehož se všichni tolik desetiletí báli, zmizel, jako by to něm nebylo nikdy ani stopy a nyní, řekl Ascherson, je najednou už nesmírně obtížné vytvořit přesvědčivé informace o tom, jaká byla v té době atmosféra a co to vlastně bylo.

Uvědomil jsem si to v Písku při sledování filmu Jana a Adama Novákových Občan Havel přikuluje. V Praze jsem na ten snímek záměrně nešel do kina, protože jsem se obával, že to bude zase další mechanická glorifikace "slavného disidenta a dramatika". Trochu jsem tvůrcům filmu křivdil. Svým dílem se pokusili vytvořit seriózní dokumentaci okolností, za nichž v polovině sedmdesátých let, kdy Václav Havel jako zakázaný spisovatel pracoval pár týdnů manuálně v trutnovském pivovaře, vznikla jeho vynikající, slavná a hluboká jednoaktovka Audience.

I film Obžalovaný režisérů Jana Kadára a Elmara Klose z r. 1964 je velmi profesionálně odvedeným dílem. Je to dobře napsané drama ze soudní síně, jakýsi reformě socialistický protějšek amerického filmu Sidneyho Lumeta Dvanáct rozhněvaných mužů. U soudu na jakémsi okresním městě se projednává případ dělnického ředitele nově dostavěné elektrárny v Blahovicích Kudrny. Kudrna je nadšený přesvědčený komunista, na něhož nadřízené orgány tlačily, aby rozestavěnou elektrárnu, kterou převzal v chaotickém stavu, dostavěl v termínu, neboť "republika potřebuje energii". Kudrna to dokáže a dokonce ještě ušetří podstatné finanční prostředky z rozpočtu na stavbu. Před soud je postaven proto, že - s vědomím ministerstva - zavedl systém prémií, aby motivoval dělníky na stavbě k vyšší produktivitě a někteří jeho podřízení tyto peníze rozkrádali.

Po dobu posledních deseti dnů jsme měli možnost v Písku sledovat klenoty vrcholů české kultury bezpochyby za posledních sto let, možná od osvícenství, v české filmové vlně ze šedesátých let. Některé ty snímky vznikaly už od začátku toho desetiletí a prošly běžnou filmovou distribucí, lidé je znali, mluvilo se o nich v médiích, vtiskly se do kulturní paměti národa a Evropy.

Jiné z těch filmů, zejména ty experimentálnější, byly dokončovány už po invazi, v letech 1968 - 1969, a do kin se nikdy nedostaly: z trezorů byly uvolněny až po pádu komunismu r. 1989.

V této souvislosti se naskýtá nezodpovězená otázka: Proč komunistický režim tyto filmy uchoval pro další generace? Ve své době je uvrhl do zapomnění "navždy". Proč je nezlikvidoval? Považoval je přece - a často právem - za snímky, jejichž přímým cílem bylo podvracet sovětizující režim v Československu, tedy za díla režimu otevřeně nepřátelská.

Srovnejme při této příležitosti osud klasického šestihodinového díla Fritze Langa Metropolis. Když se tento film dostal do rukou Hollywoodu, sestříhali ho tam tak, aby byl komerčně přijatelný (tedy na cca dvě hodiny) a ideologicky nezávadný. Čtyři hodiny filmu, které se jim nehodily, prostě šly na smetiště. Nikdo ten materiál dnes už nemá.

Mělo by se zkoumat, proč se husákovský režim po roce 1968 nezachoval stejně, jak se zachovali hollywodští producenti v případě Langova filmu Metropolis. Co vedlo komunisty k tomu, že zakázané filmy pečlivě archivovali až do doby, kdy mohly být zase zpřístupněny?

Tisíce lidí se ani rok po gruzínsko-ruském konfliktu nemohou vrátit do svých domovů, které opustily v důsledku bojů. Jejich naděje na návrat v blízké budoucnosti je mizivá. V regionu, kde konflikt některé oblasti v podstatě vylidnil, stále přetrvává napětí a nestabilní bezpečnostní situace.

Amnesty International v nové zprávě nazvané "Gruzínsko-ruský konflikt po roce: dopady války na život civilistů" poukazuje na křehkou bezpečnostní situaci, která v oblasti panuje.

"Průběh války byl krátký, její dopady na život civilní populace však trvají dodnes. Lidé v regionu čelí nejisté budoucnosti," uvedla Nicola Duckworthová, ředitelka AI pro Evropu a střední Asii.

Gruzínská komunita „Samshoblo“ a Ústav mezinárodních vztahů si Vás dovolují pozvat k připravovanému kulatému stolu s pracovním názvem „Gruzie – rok po válce. Český pohled“.

Beseda se uskuteční v úterý 11. srpna od 16 hodin v budově Ústavu mezinárodních vztahů, Nerudova 3.

Česká vláda se za předsednictví EU velkou měrou podílela na utváření vztahu s Gruzií. Česká republika se zásadním způsobem zapsala do osudů Gruzie projektem „Východního partnerství“, „Donorskou konferencí“ či rozhodováním o plynovodu „Nabucco“.

Proto jsme rádi, že se kulatého stolu zúčastní přední čeští političtí představitelé. Doufáme, že zde bude zastoupeno široké názorové spektrum.

Důležitou práci odvádějí také humanitární organizace z České republiky, které například pomáhají uprchlíkům z válkou postižených oblastí či při rozvoji zemědělských projektů pro rolnické rodiny v horských oblastech Gruzie.

KD│ Akcie se prodávají za pětatřicetinásobek výnosu. Banky v posledních šesti měsících půjčily více, než činilo HDP za toto období. Úroky jsou pod úrovní inflace, zatímco monetární růst ji výrazně překračuje. Sedm největších letošních obchodů s dluhopisy se odehrálo uvnitř této ekonomiky. Podle mě to vypadá na bublinu směřující ke svému konci; v západní ekonomice by to bylo jisté. Takže proč o Číně uvažovat jinak - a jaké by vlastně byly důsledky ekonomické krize v této zemi? Velmi inteligentní lidé při čekání na splasknutí čínské bubliny zešedli. Už od roku 1998 je jasné, že bankovní systém obsahuje špatné dluhy ve výši stamiliard dolarů. Hypotéční boom spojený s prodejem prázdných kancelářských budov v letech 2003-2004 tyto dluhy ještě zvýšil, takže v roce 2006 Ernst and Young odhadla jejich celkový objem na 911 miliard dolarů. Přesto čínská ekonomika pokračuje v růstu takřka stejně rychle jako odhadované dluhy bankovního systému a zatím nebyly pozorovány příznaky kolapsu. Největší čínské banky navíc začaly v letech 2006-2007 na mezinárodním trhu poprvé nabízet své akcie (Initial Public Offerings, IPO), a to velmi úspěšně, napsal na serveru PrudentBear.com Martin Hutchinson.

Takže proč dnes věci vypadají jinak? Desítky let bylo jasné, že čínští představitelé nadsazují údaje o ekonomickém růstu, takže těch 16% ve 2. čtvrtletí letošního roku je z velké části fiktivních. Údaje o výběru daní za první čtvrtletí dokonce ukazují, že růst byl negativní. To však sotva překvapí: Export poklesl o 30%. Jenže i tak ve druhém čtvrtletí došlo k reálnému růstu řekněme o 8-10%, což je leší než u jakékoliv velké světové ekonomiky. Proč bychom si tedy měli myslet, že skvělé výsledky nebudou pokračovat?

Chodívají mi často výzvy na zastavení týrání dětí, s čímž samozřejmě lze jen souhlasit. Proč týrat človíčka, který nepřišel na svět z vlastní vůle, narodil se sice s jistými genetickými dispozicemi, nicméně ty společensko-kulturně-výchovné ovlivňují jeho charakter přinejmenším stejnou měrou.

Kdyby tomu tak nebylo, pak by nemělo smysl žádné učení, výchova a vzdělávání, mohla by se zlámat hůl nad výchovnými snahami s tím, že „ono za to nemůže, zdědilo charakter po tátovi, či mámě….“ dosaďte si dle libosti.

Těsně předtím, než se lidé rozjeli na dovolenou, přinesly dvě naše nezávislé agentury překvapivé výsledky ohledně preferencí Kalouskovy nejnovější politické strany. Bylo to snad vůbec poprvé v dějinách, kdy byla tak značná pozornost věnována straně, která zatím ještě ani pořádně nevznikla, o jejímž programu nebylo prakticky nic známo a jejíž kandidáti do voleb – s výjimkou Karla Schwarzenberga – nebyli ještě veřejnosti známi. Přesto obě agentury zjistily, že se jedná o stranu mimořádně populární. Podle prvého z průzkumu by volbu TOP 09 nevylučovalo 39 procent lidí, tedy vyšší procento voličů, než kolik jich odevzdává své hlasy ODS či sociální demokracii. Lidé odpovídali na zcela korektní otázku, a sice, zda by straně ve volbách odevzdali svůj hlas. Měli přitom pět možností: určitě ano (3%), spíše ano (9%), možná (27%), spíše ne (33%) a určitě ne (28%). Jak vidno, výsledek dává 100% , takže vše vypadá nanejvýš přesvědčivě.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červenci 2009 přispělo celkem 200 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 35 570.28 Kč, příjem z reklamy byl 4285 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 7. 2009 částku 20 612.62 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €447.37.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.