Dalo by se možná říci, že John Brumit zaplatil zbytečně mnoho, když za celý jeden dům v Detroitu zaplatil 180 Kč. V dnešní době jsou v americkém Detroitu, v někdejším městě automobilek, celé ulice domů za pouhý dolar. Počet obyvatel Detroitu klesá tak rychle, že se bourají celé bloky domů a mění se v městské farmy.

Pod tlak skandálu se v nynějším předvolebním období dostávají britští konzervativci. Vyšlo totiž najevo, že jejich významný mecenáš, a miliardář lord Ashcroft, náměstek předsedy Konzervativní strany, který britským konzervativcům věnoval miliony liber, nemá trvalý pobyt v Británii a neplatí tam tedy daně. Bývalý šéf britských konzervativců William Hague a blízký Ashcroftům přítel vyjednal pro tohoto kamaráda povýšení do šlechtického stavu pod podmínkou, že se oficiálně přestěhuje do Británie a bude tam mít trvalý pobyt, avšak Ashcroft tuto podmínku nesplnil. Tím ušetřil desítky milionů liber na daních.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Třináct čínských denních listů vydalo společný redakční komentář požadující právo svobodného pohybu pro Číňany po celé zemi. Komentář vyšel před výročním zasedáním formálního čínského parlamentu.

V současnosti v Číně funguje přísný registrační systém, zvaný hukou. Ten zajišťuje, že každá čínská rodina má právo na sociální podporu, zdravotní péči a školství jen v místě bydliště.

Z vážných zájemců o vývoj událostí na politické scéně si málokdo dokáže představit svojí informovanost bez soustavného přehledu o pozici politických stran mezi občany. Pravidelné měsíční průzkumy preferencí politických subjektů poutají velký zájem zejména novinářů a politiků. Tento druh „statistik“ je v popředí pozornosti hlavně v období před volbami do Poslanecké sněmovny a obecně souvisí s významem voleb v demokratické společnosti. Najednou jsou závěry šetření sociologických agentur brány vážněji než jindy.

Britské listy vám ve snaze osvětlit problematiku průzkumů veřejného mínění, jejich odchylek, manipulací a mediálních dezinterpretací proto přináší dvanáctidílný seriál článků z pera jednoho z největších odborníků na výzkum veřejného mínění v České republice, dlouholetého analytika Centra pro výzkum veřejného mínění při Sociologickém ústavu Akademie věd České republiky, dnes vysokoškolského pedagoga Jána Mišoviče.

Deník Právo odmítl otisknout odpověď Normana G. Finkelsteina na článek Jana Fischera Přátelé Palestiny z 27. února, v němž jej český premiér obvinil z ideologického a manipulativního přístupu k problematice holocaustu. Podle dnešního telefonického vyjádření zástupce šéfredaktora Roberta Denglera údajně postačuje reakce na tento článek z pera Petra Uhla, kterou pod názvem Není tu žádný svár Židů a ostatních list zveřejnil 3. března. Uhlův článek se však věnoval primárně obviněním ze lži a antisemitismu, která byla Fischerem adresována jemu osobně.

V rámci zásady audiatur et altera pars tedy zveřejňujeme také text sobotní reakce Normana G. Finkelsteina, který v Právu nemohl vyjít.

Prvoaprílový žart, ktorý nám pripravila vládna koalícia v podobe zákona o vlastenectve, patrí do kategórie tých, ktorým sa nesmeje nikto. Jeho prívrženci preto, lebo ho berú s patetickou vážnosťou a jeho odporcovia preto, lebo vedia, že tam, kde sa začínajú nútiť deti k prejavovaniu citov zákonmi, prestáva akákoľvek sranda. A keďže nás o výchove poučujú ľudia, z ktorých jeden ešte nikdy nikoho nevychovával (Rafael Rafaj) a druhý by potreboval prevychovať sám seba (Ján Slota), budem dnes musieť začať veľmi osobne.

Celý článek ve slovenštině na portálu JeToTak.sk si můžete přečístZDE

Tato filmová miniatura Dominiky Švecové vznikla před dvěma lety jako studentské cvičení na katedře dokumentárního filmu Edinburgh College of Art. Původně neměla být delší než tři minuty, ale vznikl z ní nakonec šestiminutový, hluboce empatický, mírně ironický, avšak sympatizující, skoro až hrdinský portrét romské "matky pluku", čtyřicetileté Ivety, dominující slovenské romské rodině, která dnes žije ve skotském Glasgow. Na filmu se mi líbí, jak dokáže v inteligentní zkratce vyhmátnout lidství osob, které zobrazuje, ukazuje s pochopením, jak mnoho máme všichni společného. Film byl vybrán pro prestižní program "Scottish shorts" na loňském Edinburském mezinárodním filmovém festivalu. Obecenstvo v přeplněném sále na některé sekvence živě reagovalo, občas smíchem. Zaujala mě poznámka Dominičiny učitelky na Edinburgh College of Art: "Na tom filmu je mj. pozoruhodné, jak jsou ti Romové na sebe hrdí, jak se jim zde ve Skotsku na rozdíl od rodného Slovenska vede dobře." (Ano, na Slovensku pravidelně celá rodina hladověla, když přijeli do Skotska, děti nemohly pořádně jíst, protože neustále zvracely, trvalo to pár týdnů, než se to opravilo.) "Přitom oni jsou neuvěřitelně chudí."

Nabídli jsme film českým proromským organizacím; odmítly ho, je prý příliš romský. Holt je pro české proromské organizace autentický portrét romské rodiny přijatelný zřejmě jen potud, pokud se chová jako bílí Češi... :)

Mezinárodní den žen byl u nás možná v minulosti považován za důvod k oslavám. Je pravda, že dnes již ženy nemusí bojovat za volební práva či přístup ke vzdělání. Česká společnost, která se hlásí k demokratickým hodnotám, však bude muset udělat ještě velký kus práce, aby odstranila přetrvávající znevýhodnění žen. Nízký podíl žen na rozhodování a moci, násilí na ženách, nižší příjem žen, horší pracovní podmínky, diskriminace v přijímání do zaměstnání, povyšování a v odměňování, stereotypy, to jsou základní zdroje nerovností, které jsou stále součástí života českých žen i ve 21. století. Již posté si letos připomeneme Mezinárodní den žen jako snahu o zrovnoprávnění žen a odstranění nerovností.

V Rozčarovanicích se rozednilo. Sotvaže první paprsky ranního slunce pošimraly hřebeny střech, krysa přeběhla cestu, ropucha kvákla v remízku, pankejtem se proplazila zmije, chrastící smrtka prošla obecním jetelem - a strašidlo Tupolínek vyrazilo na obhlídku panství. Kráčelo dům od domu, všude se zastavilo, všude nakouklo, tu vyzkoušelo dveře, jinde okno. A běda bezstarostným obyvatelům, kteří by před spaním zapomněli řádně pozamykat. Tu skončil v nůši bochník, tam slepice, onde zas z kabátu v otevřené síni zmizela portmonka. Když byla prohlídka u konce, vyvěsilo to dopuštění na radnici pergamen s nápisem "Pomáhat a chránit", zasmradilo a zmizelo k západu.

tisková zpráva Iuridicum Remedium, o.s.

Německý ústavní soud nařídil okamžité vymazání všech dat shromážděných podle právních předpisů vycházejících z tzv. Data Retention směrnice, na jejímž základě dochází ke shromažďování údajů o telefonních hovorech a o pohybu a činnosti uživatelů na Internetu. Tažení evropských ochránců soukromí proti špehování soukromé komunikace občanů, kterého se účastní také IuRe, tak zaznamenalo velký úspěch. Také Češi se v této věci obrátí na Ústavní soud.

Ministerstvo školství nechalo nedávno zpracovat publikaci Kultura genderově vyváženého vyjadřování. Ta podle autorek „tvoří alternativu ke stávajícímu způsobu vyjadřování a vycházejí ze zásady rovnosti a důstojnosti žen a mužů“. Ponechejme stranou fakt, že v některých případech, kterými se publikace zabývá, jde o lámání jazyka přes koleno politické korektnosti, ve své podstatě je to ale, zvláště v českém prostředí, počin užitečný. Zvláště v českém prostředí zdůrazňuju, a to jsem v době, kdy jsem na publikaci narazil, neviděl rozhovor s olympijskou vítězkou Martinou Sáblíkovou, kterým se Česká televize pravděpodobně chtěla zavděčit jak samotné sportovkyni, tak národní hrdostí nadmutému divákovi. Jako by byl stvořen v dobách, kdy každá výjimka z genderového stereotypu musela být okamžitě relativizována jako exotický a ve své podstatě kuriózní jev, který v žádném případě neohrožuje zavedené „pořádky“. Jestliže tehdy bylo vše kontrolované, nyní k tomu dochází vcelku svobodně, a to je horší.

To, co považuje čtenář Petr Nachtmann za odpuzující na Britských listech, je, jak píše "žebrání o finanční příspěvky".

Jasně. V českém kontextu je nezvyklé, obracet se na veřejnost, aby si financovala vlastní nezávislý časopis. Je to vlastně trapas, požadovat od lidí, aby financovali, co čtou.

Avšak co nám zbývá. Časopis bohužel - už skoro patnáct let - vydáváme, většinou bez rozpočtu. Základní náklady však z něčeho uhradit musíme.

V současnosti nás čekají tyto jednorázové výdaje: účetnictví za rok 2009: 35 000 Kč. Nový redakční laptop: 20 000 Kč, nezbytné programovací úpravy: 20 000 Kč. Celkem: 75 000 Kč.

Naštěstí to není tak horentní částka jako na podzim, kdy bylo nutno obnovit naše servery, které nevyhovovaly intenzivnímu provozu, a čtenáři nám - překvapivě a zavazujícím způsobem - rychle potřebně finanční prostředky poskytli.

Nicméně jsme nyní nuceni se znovu obrátit na čtenáře s - krátkodobým -. apelem, aby mírně zvýšili finanční příspěvky na Britské listy, máme-li být schopni časopis provozovat i nadále - což znamená schopnost platit provozní poplatky..Potřebujeme je minimálně zvýšit aspoň o třetinu, tedy o cca 10-15 000 Kč měsíčně. Kdyby věnovalo pravidelnou stovku měsíčně dalších cca 100 - 150 lidí, pomohlo by to vydatně. Děkujeme.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Jan Čulík, šéfredaktor

Iniciativa Ne základnám si Vás dovoluje pozvat na konferenci, která se uskuteční ve čtvrtek 4. března od 16 hodin v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, místnost 205, Sněmovní 1, Praha 1.

Na konferenci mimo jiné vystoupí: analytik a profesor politologie Oskar Krejčí, publicista Štěpán Kotrba, bývalý europoslanec a protiválečný aktivista Tobias Pflüger, vojenský odborník Bedřich Růžička, poslanec a stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek a řada dalších. Cílem konference je vtáhnout do debaty celé politické spektrum i veřejnost. Jedině v debatě je možné ukázat různé pohledy a řešení aktuálních i budoucích výzev, kterým Evropa a Česká republika budou čelit.

Takže anglickou verzi Focus on the Czech Republic oživujeme a výběr z nejzajímavějších článků z BL v angličtině od nynějška vychází pravidelně. Za přínosnou spolupráci s veřejnoprávním projektem Britských listů Fabianovi děkujeme.

redakce BL

Velmi zajímavý a „poučný“ byl názor exministra a hejtmana středočeského kraje Petra Bendla v nedělních OVM, když se, dost kostrbatě, vyjadřoval k připravované stávce dopraváků, jak o ní hovořil předseda Odborového svazu dopravy Luboš Pomajdlík. Podle jeho slov „je počínání dopraváků jednoznačně nesmyslné a neopodstatněné, úmysl stávkovat pak označil za vydírání a politicko-populistický záměr“. Dokonce za mnohonásobné vydírání, pokud by v případě neúspěchu stávky první uvažovali o několika stávkách dalších.

V roce 2006 se v Lidových novinách Josef Klíma ve svém sobotním sloupku zmínil o komsi, kdo tvrdil – ironicky – že africkým fotbalistům pomáhají šamani různými kouzly. Napsal jsem tehdy glosu, jmenovala se Šamani, šamani…

„No, moje babička, dej jí pan bůh věčnou slávu, zase pověrčivě klepala na stůl a když se někdo moc těšil, kárala ho, aby své těšení nezakřiknul. Když to propojím, začínám si myslet, že šamani existují, ne však v Africe, a nepropichují voskové figurky jehličkami, ale píší do novin, používajíce babičkou citovanou techniku zakřiknutí. Píší do novin Lidových. Před zimní olympiádou vyšla v tomto deníku povídka Pohádka o Kubovi. Redaktor Cibula se pokusil napodobit Otu Pavla a vylíčil, jak Jakub Janda získal zlatou medaili. Když jsem to četl poprvé, měl jsem dojem, že se jedná o posměšnou a hodně nepovedenou parodii, nicméně nikoliv, bylo to míněno vážně.

Upřímně mne pobavily reakce našich (především pravicových)politiků a českých novinářů na vyhlášenou stávku dopravních odborů. Netvrdím, že každý musí být jejich rozhodnutím nadšený, dokonce ani s ním nemusí souhlasit. Ovšem to je asi tak všechno, co proti stávce může dělat. Ona totiž je stávka docela běžným prostředkem boje pracujících za jejich ekonomické zájmy. A ony „benefity“, za které dopraváci bojují, jsou bezesporu součástí jejich příjmů, tedy chcete-li boj za ně je boj za udržení stávající životní úrovně stávkujících pracujících!

V lednu 2010 přispělo finančně na Britské listy 174 osob celkovou částkou 34369.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 1. 2010 částku 83 466.48 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.