V sobotu asi hodinu před půlnocí vznikl požár v ubytovně na Ostende v Poděbradech, kde byli ubytováni ukrajinští a rumunští dělníci a také někteří organizátoři setkání České konference, které se v Poděbradech konalo od pátku do neděle a jehož se účastnili také autoři Britských listů Přemysl Janýr a Jan Čulík (Jan Čulík odjel do Prahy v sobotu večer).

Jednání České konference se - paradoxně - zabývalo současným marasmem v České republice a úvahami o tom, co proti němu dělat. Je to iniciativa občanů z nejrůznějších míst České republiky.

Ubytovna zcela shořela a zahynul v ní jeden muž.

LVI│ŠOK│ Nejnovější ruské protilodní či protizemní křižující střely krátkého doletu Club-K, odpalované z maskovaných standardních přepravních kontejnery na civilních lodích, nákladních autech a vlacích, o kterém psaly Britské listy jako první v České republice, je tento týden uváděn na veletrhu obranných služeb v Malajsii . K mání je pro "darebácké" zákazníky za 10 milionů liber. Uvedl to 25. 4. 2010 britský deník The Telegraph. Výrobce - ruská korporace Concern Morinformsystema-AGAT, přímo zdůrazňuje schopnost systému střílet z pozemních i námořních nevojenských platforem s tím, že neexistuje vůbec žádná možnost, jak přítomnost systému zjistit, dokud není střela skutečně odpálena.

15. 04. 2010, BL: Club-K: kontejnerová hrozba aneb k čertu s pravidly ZDE

Tak a je to! Mádl s Issovou mi konečně vysvětlili, jak je to s tou politikou, už vím, co se sluší a patří. Jakožto mladý člověk se cítím klipem mladých herců osloven. Poselství je jasné, úkol je jednoduchý, jeho dopady mají být ohromné. Herci vyzývají mladou generaci, aby přemluvila své báby a dědy, aby už konečně nevolili levici. Herecké duo radí, abych si sedl na vlak či autobus, vydal se za rurálními prarodiči a jal se je přesvědčovat, že levice je zlo, které nesmí volit. Budou-li se vzpouzet, mám použít trochu toho citového vydírání a pohrozit jim, že se jedná o návštěvu poslední, další už bude možná pouze na pohřeb.

Než se každý suverénní a řádně sebestředný moderní mladý muž či žena vydá hledat své zaostalé předky na ves - kde zaručeně všechny babičky a dědečkové žijí, neznajíce nástrah a složitostí města - je nezbytné se řádně argumentačně vyzbrojit.

Tak jsem si poslechl píseň Issové a Mádla, abych volil pravici.

Naštvali mě.

Myslí si, že kvůli jejich výzvě zavrhnu své mládí, své touhy po sociálně spravedlivé společnosti, celý svůj dosavadní život?

2.WW jsem prožil jako kluk a ne právě šťastně. Bylo málo jídla, oba rodiče čekali až na ně dojde řada a půjdou do koncentráku.V něm zahynula babička, strýc s tetou i bratranec. Rodiče se naštěstí vrátili a víru v lepší život spolu komunisty sdílela matka i já. Nacismus a válka už se nesmí opakovat, osvobodila nás Rudá armáda a my jí byli vděčni stejně, jako jejímu vůdci J.V. Stalinovi. A nebyli jsme sami, tu vděčnost sdílel takřka celý národ.

Mým prvotním záměrem bylo reagovat na článek pana Miloše Dokulila, "Když se v integraci Romů do škol stále marně předpřahá vůz před koně..." , potažmo na pana Martina Profanta, který na něj odpověděl tímto: "Takový trochu neobyčejný rasismus". Pak mi to toho ovšem vstoupila dlouho plánovaná dovolená a konec konců i zcela neplánovaná o to však intenzivnější masová hysterie, propuknuvší jednak lokálně, čímž mám na mysli onen slavný článek od Fabiana Golga s památným názvem: “Češi smrdí!“ a vše kolem něho, tak i globálně a tady samozřejmě narážím na známou aféru s kocourkem Mikešem, píše Petra Mrtková.

Účelem v podstatě předvolebního klipu bylo podle Marthy Issové a Jiřího Mádla vzbudit diskuzi na důležitá témata, která se nás dotýkají. Ponechme stranou, do jaké míry jsou tato témata důležitá i s ohledem na to, kdo je ponejvíce artikuluje. Martha Issová pak v rozhovoru pro Lidové noviny dodává, že „video je namířeno proti lidem, kteří jsou apatičtí a vůbec neřeší co se kolem nich děje“. Zároveň mají podle ní mladí lidé pocit, „že jejich hlas nic nezmůže“, píše Jakub Sedlák.

Pokud by vědci z Marsu studovali rozmnožovací systém u mužů, zřejmě by došli k závěru, že lidská rasa musí skončit. (Konec konců to psal už Karel Čapek v dramatu RUR ve dvacátých letech dvacátého století.) V současnosti má až 20 procent zdravých mladých mužů ve věku od 18 do 20 let abnormálně nízký počet spermií.

Ceny ropy se v roce 2009 zdvojnásobily, protože různé ekonomické indikátory a posilující akciový trh nasvědčovaly možnému ukončení Velké recese a zvýšení spotřeby energií, zejména na rozvíjejících se trzích v Číně a Latinské Americe.

Minulý pátek se konala na britském ministerstvu zahraničí debata o plánované návštěvě papeže Benedikta XVI v Británii. Za memorandum, které bylo z jednání vypracováno, se oficiálně britská vláda omluvila Vatikánu a jeden mladý pracovník ministerstva zahraničí byl degradován.

Memorandum, které napsali zaměstnanci ministerstva, kteří plánují akce pro čtyřdenní návštěvu papeže Benedikta v Británii letos v září, obsahovalo návrhy, aby papež založil pomocnou organizaci pro sexuálně zneužité děti, aby propustil "pochybné" biskupy, otevřel nemocniční oddělení pro potraty, začal prodávat vlastní značku kondomů, uzavíral homosexuální sňatky, omluvil se o pokus španělské armády zaútočit v 16. století na Británii a aby si zazpíval s britskou královnou.

Memorandum bylo rozšířeno po vládních úřadech, včetně Downing Street, a nemělo být zveřejněno. Bylo však prozrazeno a otiskl ho list Daily Telegraph. Britský ministr zahraničí David Miliband byl šokován a britský velvyslanec ve Vatikánu se omluvil.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Největší posílení americké finanční regulace od Velké deprese během prvního procedurálního testu v Senátu v pondělí směřovalo k neúspěchu. Došlo k tomu kvůli snaze Republikánů zablokovat zákon předložený Demokraty. Více než dva roky po nástupu světové finanční krize je patrně cesta k mezistranickému kompromisu uzavřena.

Profesor James Lovelock, vědec, který zformuloval hypotézu Gaia, prohlašuje, že je příliš pozdě snažit se o záchranu planety.

Video Jiřího Mádla a Marty Issové je sice debilní, ale absurdní antikampaň, která se proti němu zvedla, je ještě mnohem strašidelnější. Britské listy se otřásají hnusem, bloguje kdekdo z Egypta až do Pehe, každý moralista má potřebu těch pár minut potřít, jako by šlo o státnický projev. Proboha proč? Špatné politické agitace bylo a je všude dost a dělá ji kdejaká celebrita od Lucie Bílé po Kateřinu Brožovou. Issová s Mádlem a Petrem Zelenkou se aspoň inspirovali v cizině drobnými záchvěvy vtipu.

K debatě o tom, zda-li ten Zelenkův klip mohl být myšlen vůbec vážně, bych chtěl připomenout Mádlovu otázku vysílanou v Moravcových otázkách ZDE kde hovoří o negativní kampani ČSSD (byť taková byla i z ODS), stejně jako informaci o tom, že jeho otec i strýc jsou členy ODS, a to pěkně vykutálenými.

Samotný fakt, že to video je tak absurdní, že nemůže být myšleno vážně, neznamená, že opravdu vážně myšleno není. Obávám se, že přání je zde otcem myšlenky, míní Tomáš Gawron.

Podstatné je, že Zelenkův předvolební klip s Mádlem a Issovou je parodií proobamovského clipu Sarah Silvermannové. To je americká komička, kterou nikdo nemůže brát vážně. Je to důležitý signál jak Zelenkův klip hodnotit. Je to parodie, míní Andrej Rogačevskij z Glasgow University.

Podle mého názoru je Zelenkův klip zdařilý umělecký projekt. Kdybyste klip sledovali pečlivěji a s větším nadhledem (který bohužel často Britským listům chybí), tak byste rozeznali, že právě na sprostotu a ubohost klip Petra Zelenky útočí. Že se jedná o kvalitní projekt dokazuje i to, že působí ve více rovinách. Z níž jedna je "co všechno lidé dokážou brát vážně". Vy si vážně myslíte, že se jedná o sprostou propagaci pravice? Vy jste opravdu přesvědčen, že člověk jako je Petr Zelenka (autor takových filmů jako Karamazovi) má potřebu "režírovat" klip, který by si na koleně spíchl jakýkoliv středoškolák? píše Jiří Karen.

Jako člověk, který se označuje za „pravostředového s několika levicovými úchylkami“, a v ekonomické oblasti především za pravicového, podotkl, že klip Issové a Mádla mi připadá agresivní, byť i místy vtipný, celkově ale hrubý a ze starších lidí dělající nesvéprávné blbce.

Velmi děkuji panu Ing. Nedbalovi za jeho příspěvek. Jsem opravdu ráda, že se našel někdo, kdo se o problematiku pomoci v hmotné nouzi zajímá, protože tato oblast je mediálně jednosměrná a praktická aplikace zákona č.111/2006 Sb. je pro veřejnost tabu. Především předvolební sliby pravicových stran jsou zdrojem obav, ale veřejnost si následky uskutečnění plánů pravicových stran nedokáže prakticky představit. Pojďme se tedy na to podívat zblízka, abychom se po volbách nemuseli bolestně probouzet ze šoku.

Mádl a Issová svým příšerným lidožroutským videem - kromě toho, že si uřízli vpravdě nesmrtelnou ostudu - zatloukli další hřebíček do volební rakvičky české pravice. Střední a starší generace jejich "dílo" odsoudí a bude o to více váhat, zda dát hlas pravicovým stranám. A jsem přesvědčen, že i valná část mladších voličů, zejména mimopražských, bude věc hodnotit podobně - co je moc, to je moc. Bezprostřední význam tohoto artefaktu pro nadcházející parlamentní volby není tedy radno přeceňovat - prostě "nebude to fungovat" a radikální řeči o "zastavení" podobných tendencí jsou projevem obyčejné morální paniky.

An English version of this article is in

Nenadál bych se, že někdy budu vřele souhlasit s Milanem Valachem, ale jeho článek "Hloupost a oplzlost" vystihuje přesně mé pocity. Já osobně mnoho pravicových myšlenek považuji za inspirativních a velmi bych ocenil, kdyby se česká politická debata vedla v podobném duchu, v jakém nyní probíhají veřejné debaty v Británii mezi Cameronem, Brownem a Cleggem.

An English version of this article is in

Ladova pohádka o kocourovi Mikešovi nastavila zrcadlo nejen většinové společnosti, ale i romské „inteligenci“. Tedy několika jejím členům. Poté, co pan Miko svým prohlášením rozvířil bouři ve sklenici vody, se od něj postupně distancovalo několik Romů, kteří naprosto nepochopili, že tu nešlo o to, jestli je Mikeš rasistický, nebo ne, ale o to že u dětí od malička vytváří negativní asociace ve vztahu k Romům, píše Josef Bánom ml..

Antisemitismem chápeme nepřátelské chování či předpojatost vůči Židům. Pro pochopení této problematiky pojďme až ad fontes literárních děl antických autorů, protože tak se nejenom dozvíme více o charakteru antisemitismu z jeho historického hlediska, ale najdeme pravděpodobně odpověď i na antisemitské chování v současnosti.

Antisemitismus je téměř tak starý jako trvání existence židovského národa. Dokazují to i antičtí autoři; uvedu citát Petronia, který neváhal označit Židy jako ty, kteří uctívají prase:

Možná, že občas ještě něco důležitého musíme napsat i po ukončení školní docházky a zrovna nevíme, co je jak správně. Přitom – snad s výjimkou spisovatelů nebo autorů twitterových informací, blogů a SMS zpráv – jako kdyby písemný projev mezi námi nějak vyhasínal. Také už se ozvaly hlasy, že by se mělo skoncovat s písemným a pravopisným výcvikem na základních a obecných školách, protože to není ani „pro kočku“. (Zrovna teď se zkusím držet rady, že to není ani „pro kocoura“, takže zamířím opravdu jinam.)

Rozhovor s Mikim mi zpočátku připadal zcela neskutečný a neuvěřitelný tak, že jsem se rozhodl poprvé stručně v rychlosti zareagovat na BL. Nejprve jsem si položil otázku, co je záměrem článku? Nechci soudit nakolik text upravil redaktor a nakolik se na něm podílel onen "zázračný hoch". Nad obsahovou stránkou rozhovoru se nemá ostatně cenu dlouze pozastavovat, jsou to stejně plané flašinetové odrhovačky, které nám MF Dnes denně přehrává na svém rozvrzaném redakčním flašinetu. Spíše zde je zajímavá jiná věc a to metoda silně manipulativní propagandy, kterou jsem tuším za posledních dvacet let u nás zatím nezažil. Možná se však jen mýlím a vůbec se o žádnou manipulaci nejedná, to jen redaktoři MF Dnes jsou prostě pouze neskonale naivní, píše psycholog Jiří Jobánek.

„VĚDA VE SPOLEČNOSTI – PŘEŽIJE ČESKÁ VĚDA VOLBY 2010?“ Odpověď na tuto otázku se včera pokusili najít přední čeští vědci spolu se zástupci šesti politických stran. Sobotní diskusní odpoledne připravilo občanské sdružení Fórum Věda žije! v divadle Archa v Praze. Odpověď na úvodní otázku účastníci nenalezli a také se neshodli na prioritách české vědy a způsobech jejího financování po parlamentních volbách v květnu 2010. „Diskuse, jejímž cílem bylo přispět ke vzájemné komunikaci politiků s akademiky, kterou pro řešení stávající situace pokládáme za naprosto klíčovou, jasně prokázala obrovský deficit vzájemného věcného dialogu,“ říká Martin Krummholz, předseda o. s. Fórum Věda žije! Akce se nakonec zúčastnili zástupci všech parlamentních stran.

„Naše velké rozpaky vyvolal postoj ODS, která se účasti v debatě snažila za každou cenu vyhnout. Svědčí to o jejím postoji k vyhrocené situaci, za niž nesou zodpovědnost především bývalý premiér Topolánek a ministryně školství Kopicová, kteří v posledních letech řídili vládní Radu pro vývoj, výzkum a inovace. Účast odmítly též Věci veřejné, které jsme v souvislosti s předvolebními průzkumy rovněž zvali,“ dodává Martin Krummholz k zastoupení politických stran v diskusi.

V sobotu 24. 4. odpoledne se v divadle Archa konala diskuze o perspektivách české vědy, provokativně nazvaná "Přežije česká věda volby 2010?". Panelová diskuse zástupců relevantních parlamentních politických stran s významnými českými vědci nepostrádala nádech předvolebních diskuzí, známých z Otázek Václava Moravce. Metodu kdysi popsal premiér Miloš Zeman slovy: vy se mě ptejte na co chcete a já vám odpovím na co chci. Vědci i politici hovořili, ale moc se neposlouchali. Vědci fňukali (někdy oprávněně, jindy z nepochopení či z toho, že se jim v podstatě "politika oškliví"). Politici se sebeprezentovali a slibovali. Je před volbami. A tak došlo k míjení diskurzů. Odpovědi nenavazovaly na otázky a politici se vědců na nic neptali.

Co si to ten Stern vůbec dovoluje! Kdyby řádně a v experty doporučovaných intervalech souložil, jak je jeho svatou konzumentskou povinností, neměl by čas a ani by ho nenapadlo přemýšlet nad podobnými malichernostmi, jako jestli se mu vůbec chce, případně, zda uspokojení jedné z nejzákladnějších potřeb hodlá dosáhnout za cenu trapné přítomnosti nečeho takového, nač lze na každém kroku narazit v ulicích. Život není peříčko, tak ať se sakra snaží. Každopádně plně souhlasím s konstatováním, že prostě moc čte; sám dávno tvrdím, že vše, co člověk opravdu potřebuje znát a (zatím) se tomu ještě nevyučuje v mateřské školce, lze nastudovat ze dvou nebo tří lifestylových časopisů. Cokoliv je nad to, je pak od zlého.

Samozřejmě, že každého autora potěší, když se k němu, kromě odmítavých stanovisek, občas dostane i potvrzení toho, co třeba delší dobu, většinou proti proudu všeobecného povědomí, píše a tvrdí. Máloco mne ale tak intelektuálně nazvedlo, jak v tom pozitivním, tak v negativním (co se týká atmosféry společnosti, která je zvyklá posly špatných zpráv už ne upalovat, ale ostrakizovat nebo ignorovat) slova smyslu, jako zamyšlení psychoanalytika Jana Sterna „Proč jsou dnešní dívky tak nesnesitelné?“ Snad jeho razantní tvrzení a mé naznačování vyzvou (a donutí) k přemýšlení a alternativnímu pohledu i nějakou tu nenaježenou čtenářku (= dívku) jakéhokoliv věku.

KD│ Jak jsem tvrdil v posledním příspěvku, konec věku levné a hojné energie sebou nese nevyhnutelné přetvoření našich nejzákladnějších představ o ekonomice, a obzvláště o ekonomickém rozvoji. Po dobu přibližně tří století se skutečný význam tohoto výrazu soustřeďoval na nahrazení lidské práce stroji. Všechna ostatní měřítka rozvoje - a samozřejmě jich za ta léta bylo nabídnuto mnoho - buďto tuto základní ekonomickou změnu odrážejí, nebo ji předpokládají.

Nehledě na slova Písně práce si myslím, že v tomto světě jen opravdu málokdo jen trochu normální seriózně pochybuje o tom, že kvalitně odvedená práce je konec konců naprosto nutnou podmínkou vzniku skutečných statků a že se bez ní prostě neuděje žádný významnější společenský pohyb, pokud ovšem nejde o zásahy vyšší moci. Zároveň mám ovšem velice intenzivní pocit, že na tuto okolnost, podobně jako na spoustu jiných samozřejmostí a prostých a jednoduchých pravd, tak trochu zapomínáme a necháváme si ji překrývat spoustou složitých pojmů, jako jsou pracovní příležitost, pracovní místo, zaměstnanost, lidský kapitál a řada dalších. Zvláště v tomto předvolebním čase jako kdyby se nám jednoduché slovo „práce“ někam úplně vytratilo.

K Zelenkově tupé apologii Pravice málo co dodat. (Protože levou si vytíráme zadek, že, to každý pochopí). Zelenkovo přímočaré sdělení odpovídá památnému textu skupiny Braník ze začátku 90. let (zlatá éra porevolučního popskinhedství v Čechách, hle píseň Doprava: "když nevíš kudy kam, dej se doprava ..." ZDE

Ve stejném roce, kdy si Bráník užíval proslulost drsné, rasistické, sprosté a úředně popotahované kapely, režisér Zelenka, pražský "sympatizant" punku, točil hravý pseudokument o české "zakázané skupině č. 1" (80. let) Visacím Zámku. viz ZDE ZDE.

Předvolební propagandistický klip Přemluv bábu! vypovídá o současné české pravici víc, než si zřejmě její příznivci Martha Issová a Jiří Mádl uvědomují: Ostentativní nezájem o potřeby a požadavky levicově smýšlejících občanů, jakož i o příčiny jejich postojů; nesnášenlivost hraničící s nenávistí; a v neposlední řadě také sobectví – to vše charakterizovalo předvolební kampaň ODS již v roce 2006 a jako červená nit se táhne uplynulým volebním obdobím až do dneška.

Původně jsem nechtěl reagovat na poznámku Jana Čulíka "Vzhledem k tomu, že klip záměrně porušuje nejrůznější závažná etická tabu, možná je to signál, že ho Zelenka skutečně zamýšlel jako svého druhu provokaci a "mystifikaci". "Nechtělo se mi prohrabovat znovu tuto hromadu duševních výkalů.

Pozastavil jsem se nad onou "provokací a mystifikací". Tyto termíny vytvářejí zavádějící dojem, že se snad jedná o "umělecké dílo", při kterém kvůli "svobodě uměleckého projevu" provokace a mystifikace může být - a často je - nedílnou a legitimní součástí celkového artefaktu. Jako umělecké dílo však lze označit Zelenkův klip jen ztuha - je ukradený ve formě i obsahu (pravda, obsahu upraveného na "specifické podmínky" a mocně kořeněné mravní otupělostí tvůrců této zlodějny). Následně výmluva na odkaz o svobodě uměleckého projevu, která by je měla chránit před hanbou a odsouzením - za zlodějnu - je nepoužitelná.

An English version of this article is in

Video kritizující Issovou a Mádla je nyní dostupné ZDE . Původní klip, svou vulgaritou, oplzlostí a celkovou primitivností, se strefuje do vkusu určíté části populace. A v tomto je vcelku úspěšný. Skupina jeho příznivců na facebooku má již přes 7 500 členů ZDE), tj. asi dvakrát tolik co skupina jeho odpůrců. Sám klip Přemluv bábu si přitom stáhlo na 160 000 diváků.

Pokud se někdo domnívá, že se jedná o parodii, neví nic o názorech a mentalitě, které se šíří v části mladé generace.

Sprostota a drzost, s jakou dvě popkulturní herecké hvězdičky fašizujícím způsobem urážejí všechny, kteří mají jiný názor a vyzývají ke "spanilým jízdám" na tu "hloupou" vesnici přesvědčovat vlastní prarodiče, aby nevolili levici, odpovídá logice s jakou ODS vede svou kampaň už od nástupu Ivana Langra a jeho vzdělávacího "think-tanku" CEVRO do ODS.

Sprostota a drzost se staly řídící ideou ODS ve chvíli, kdy "prázdný a falšný" Mirek Topolánek převzal otěže řízení nejsilnější pravicové strany a obklopil se polovzdělaným a machiavellisticky agresivním "odborným" zázemím. Sprostota a drzost vedly pero ideologů ODS už při vypracovávání programu Modré šance, při jeho realizaci (nejen ve zdravotnictví a sociálních věcech - právě vůči těm důchodcům, které "mladí" Mádl a Issová nyní urážejí). Pro "zaostalý" venkov a všechny "nemladé" byla Modrá šance spíš Modrá hrozba.

Film režiséra Tomáše Mašína Tři sezóny v pekle, který se pokouší zobrazit, podle autobiografického textu Egona Bondyho, životní zkušenosti tohoto básníka zamlada, v době těsně po druhé světové válce a pak v prvních letech stalinského režimu v Československu, je dost velkým zklamáním.

„Nenaplněná (Pittsburghská) dohoda představila výzvu k podpoře slovenských nacionalistů. Vzhledem k tomu, že nikdy nebyla seriózně zvážena ani federace ani autonomie jako možné řešení jeho strukturních potíží, stalo se Československo dědicem starého Rakouska a mohl ho tak nakonec potkat stejný osud v podobě jeho zmizení z mapy.“^[1]

Třicátého prvního května 1918 se ve Spojených státech v Pittsburghu sešli Masaryk a zástupci reprezentující skupiny českých a slovenských krajanů a podepsali dokument, který navrhoval plán pro Slovensko v rámci budoucího česko-slovenského státu. Tento dokument vešel ve známost jako Pittsburghská dohoda. Ačkoli byla pouze jednou z mnoha dohod vytvořených v převratném období formování Československa, je těžké nadhodnotit význam této listiny. Slovenské námitky, že Češi nesplněním této dohody ignorovali nejdůležitější dokument týkající se jejich sebeurčení, vyvolaly jejich rozčarování, že jsou ve spolku se svými českými bratřími považováni za méně důležitého partnera.^[2]

An English version of this article is in

V březnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 260 osob celkovou částkou 67 456.39 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.3. 2010 částku 44 615.53 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.