Na konferenci, kterou tento týden v Británii uspořádala The Royal society, hovořili vědci o pokroku, kterého bylo dosaženo ve vědě o stárnutí. Vědci identifikovali nejméně 10 genových mutací, které prodlužují život myší až o polovinu, a u lidí bylo zjištěno, že několik genetických variací je spojeno s dlouhověkostí. Jde například o geny jménem sirtuiny, o nichž jedna italská studie zjistila, že se vyskytují častějí u mužů nad 100 let než všeobecně v populaci. Pobočka firmy GlaxoSmithKline nyní zkoumá sirtuiny a jejich vazby na nemoci spojené se stářím, jako jsou rakoviny a cukrovka.

Odkaz na knihu pana Beevora Pád Berlína je dobrý, ale ne tak dobrý, jako by byl odkaz na knihu, která vyšla pod několika názvy, a to jako Fall of Berlin (Pád Berlína), či Eine Frau in Berlin (Jedna žena z Berlína) autorky doposud neznámé, která píše svůj deník o zkušenostech po pádu Berlína od 29.04.1945 do 22.06.1945.

Tato kniha byla take zfilmována pod názvem "Anonyma - Eine Frau in Berlin" režie Färberböck, Max. ZDE

Lze také uvažovat o tom, jak se využívá pohlavního znásilňování jako zbraně, a to nejen Rusy v Berlíně, ale i například při nedávných válkách v bývalé Jugoslávii: Viz Allen, Beverly, Rape warfare : the hidden genocide in Bosnia-Herzegovina and Croatia (Válčení prostřednictvím znásilňování: skrytá genocida v Bosně-Hercegovině a v Chorvatsku), E. Svoboda.

Pozn. JČ: O znásilňování žen ruskými vojáky nepojednává jen kniha Antonyho Beevora, ale četné další dokumenty, například kniha Catherine Merridale, Ivan's War: The Red Army, 1941-45 (Ivanova válka: Rudá armáda 1941-45). Velmi zajímavý rozhovor s autorkou je v BL ZDE a tento rozhovor s jednou znásilněnou Němkou, dnes stařenkou.

Německo bude nuceno udělat největší rozpočtové škrty od druhé světové války, v důsledku toho, že poskytlo 123 miliard euro pro sanační balík na stabilizaci eurozóny. Německo zřejmě především zvýší daně. Ekonomové radí zvýšit DPH u služeb a zboží, které dosud měly sníženou daň, jako hotely, divadla, knihy a tisk. Očekává se, že ostře stoupne inflace, což poškodí platy a důchody. Komunální úřady mnohých německých měst se už blíží bankrotu a jejich rozpočet bude ještě dále snížen. Povede to k uzavírání služeb, jako jsou plavecké bazény a k nedostatku peněz na opravu silnic a další infrastruktury. Němci zuří, že Řecko bylo "odměněno za plýtvání".

Španělsko právě také oznámilo balík finančních škrtů, v jehož rámci se snaží ušetřit miliardy euro. Platy státních úředníků poklesnou o pět procent a škrtají se přídavky na děti a finance pro péči o staré lidi.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Když v předvolebním klání čtu všechna ta volání po nových tvářích v politice, tak nevím proč, si vždycky vzpomenu na moudrost jednoho uhlobarona, ještě z dob c. a k. Ten se ve společnosti sobě rovných nechal slyšet; já ředitele svých šachet neměním. Oni si už nakradli, takže už tolik krást nemusí. Nové ředitele bych v tom punktu vůbec neuhlídal.

Bilbordy „Řešení místo strašení“ s přívětivou (modrou a energicky řešitelskou) tváří a nesympatickým (oranžovým a strašícím) ksichtem už dávno nekrášlí českou kotlinu ani moravské úvaly. Krize už všechno vyřešila a je vymalováno.

Strašit se ale musí dál – pro změnu máme velkou starost o Řecko a o náš ohrožený rozpočet. A zas se musíme bát, ale v obráceném gardu. Straší nás ti modří sympaťáci a stateční TOPáci v čele s nejlepším ministrem financí všech dob, že brzo dopadneme jako Řekové, pokud si je nezvolíme.

Modráci mají to strašení v popisu práce už odedávna, začal s tím VK a měl s mobilisací úspěch. Ještě před ním s oblibou strašil bolševik, nejraději se Sudeťáky a v osmdesátých letech taky s Poláky a s jejich Solidaritou – že ti Poláci jsou nemakačenkové, jen by stávkovali a dělali bordel, a my jim tam posíláme vlaky masa, aby nechcípli hlady, píše Ivan Černý.

Já docela chápu, proč nyní není stáří „sexy“, a to ještě méně než kdykoliv v minulosti, píše Alice Valarová. Co mohlo stáří nabídnout? Zejména moudrost a zkušenosti, možná některé znalosti a dovednosti. Měl-li před sto lety někdo dědečka-řemeslníka, mohl se od něho lecčemu přiučit. Dnes máme řemeslníků pomálu - zato máme hodně poradců a manažerů. Co se může manažer přiučit od svého dědečka vychovaného za války nebo po válce? Za tu dobu se natolik všechno změnilo, že by dědečkovy rady mohly být úspěšnému třicátníkovi leda tak k smíchu.

Se zapálenýma očima a s nabitými zbraněmi vede značná část českých novinářů svatou válku. Zákazníka, který za potištěný papír zaplatí, přece nezajímají osobní preference toho kterého pisálka. Chce se dozvědět něco, co soukromou rovinu přesahuje. Problém je v tom, že když válčím, když stojím na frontové linii, tak mám klapky na očích, bojovou píseň na rtech a před očima jen nenáviděného nepřítele, kterého musím za každou cenu zničit.

Část známých, protože jsou často v médiích, politologů, analytiků, komentátorů a politiků mi připomíná šamany. Ti věštili z kouře, některých úkazů v přírodě, dost ze zkušenosti, ale hlavně z jejich schopnosti říkat, co jim přijde k dobru a co chtějí lidé slyšet. A také se množí počty papoušků v politice a v mediích, kteří opakují to, co slyšeli od těchto „znalých“ výše uvedených a vydávají to za vlastní názor. Redaktoři pak dávají najevo, jak si správně vybrali „významného“ člověka pro rozhovor, a souhlasně mu přikyvují.

Tento titulek by se možná hodil jako motto k nejednomu partnerskému soužití. Jde však o větu, kterou jsem před časem objevil v jednom belgickém časopise, v článku zabývajícím se spory mezi Vlámy a Valony. V jednom z mnoha článků, které v této zemi na toto téma vycházejí.

Polská generální prokuratura nyní zjišťuje, zda provoz mobilních telefonů na palubě vládního letounu, který před měsícem havaroval nedaleko Smolenska, nenarušily mobilní telefony pasažérů, včetně satelitního telefonu zesnulého prezidenta Lecha Kaczyńského.

Jak uvedla vládní agentura Census Bureau, v meziročním srovnání březnové importy vzrostly o 24%, zatímco vývozy o 20%. Obchodníci se tedy vzpamatovávají z kolapsu obchodování na přelomu let 2008-2009, avšak současně s tím se dále prohlubují nerovnováhy, které představují dlouhodobě neudržitelný trend.

Nová britská koaliční vláda vydala svůj programový dokument. V odstavci 10 se v něm praví:

Občanské svobody

Obě politické strany souhlasí, že realizují plný program opatření s cílem zvrátit podstatou erozi občanských svobod, k níž došlo za vlády labouristů, a omezit zasahování státu.

Součástí programu opatření bude:

Tento ekologický program schválila britská Konzervativní i Liberálně demokratická strana.

V programovém prohlášení nové britské vlády se praví toto o životním prostředí:

Obě politické strany souhlasí, že realizují plný program opatření ve snaze splnit naše společné úsilí o vznik nízkouhlíkové a ekologicky přátelské ekonomiky, včetně:

Projev, který přednesl nový britský konzervativní premiér David Cameron v úterý večer spatra před svou rezidencí v londýnské Downing Street č.10.

Její Veličenstvo paní královna mě právě požádala, abych utvořil novou vládu. A já jsem to přijal.

Než budu hovořit o nové vládě, dovolte mi říct něco o té, která právě skončila. Ve srovnání s dobou před deseti lety je tato země otevřenější doma a slitovnější v zahraničí, a to je něco, za co bychom všichni měli být vděčni. A jménem celé země bych chtěl vyslovit poctu odcházejícímu panu premiérovi za jeho dlouhou a oddanou službu veřejnosti.

Podle ruského prezidenta má nový dokument "průlomový charakter" a jeho účelem je ulehčit miliónům lidí život.

O posledním válečném roce vyšla také kniha Maxe Hastingse Armageddon a v ní se uvádí pohled prostých lidí ze všech stran - vojáci USA, Velké Británie, Německa i Sovětského svazu; němečtí civilisté postižení přechodem východní i západní fronty. Autor popisuje brutální chování příslušníků Rudé amády, ale také se snaží pochopit jejich motivaci. Na druhé straně naprosto otevřeně přiznává, že rabovali a znásilňovali i příslušníci západních armád a že i tito vojáci vraždili válečné zajatce, píše Michal Kolář.

Je pravda, že oficiální propagandistické instituce tehdejšího SSSR v okamžiku, kdy Rudá armáda vstoupila na území Východního Pruska, povzbuzovaly vojáky k bezohlednému chování vůči veškerému civilnímu obyvatelstvu; a je také pravda, že už bez takovýchto iniciativ shora se podobné věci děly občas i jinde.

"Naprostá většina ztrát Wehrmacht byla zaznamenána na východní frontě a poznámkami o tom, že Němci byli poraženi jen náhodou, se Boris Cvek zase jednou nenapravitelně zesměšnil...", píše Karel Dolejší.

Poznamenává Boris Cvek: Jistěže byli :-) . Kdyby Hitler nechal rozhodovat generalitu a nacisté by šli na jih Ruska, ovládli ropu a udělali si zde zázemí, SSSR by nepochybně padl. Stejně jako by padla Británie v letecké válce, kdyby Hitler nezasáhl a nenechal bombardovat Londýn. Válku nacistům vlastně prohrál Hitler.

Ještě mne včera napadlo o tom vyhlazování Čechů Němci... asi by to tak dopadlo, je třeba však podotknout, že za protektorátu - až na heydrichiádu, která byla indukována z Londýna atentátem - Češi žili celkem v klidu a masově s nacisty kolaborovali. Už za druhé republiky česká elita byla silně antisemitská a požadovala protižidovské zákony (aby židé nemohli vykonávat jisté prestižní profese).

Jinak, "vděčnost za přežití" národa není důvod k zaslepenosti. Sověti to nedělali proto, že by nás chtěli zachránit a pomáhat nám. (Podobně jako cílem americké politiky není "pomáhat Čechům", ale prosazovat své vlastní zájmy, pozn. JČ)" Je to jako když vděčíte za přežití obru, který vás zachránil před jiným obrem jen proto, že vás chce zotročit. Podle mého k ocenění nějakého činu je zásadní zhodnotit úmysl, který jím byl sledován.

Chtěl bych zde tímto připojit několik poznámek k 65. výročí konce 2. světové války, tak jako to učinilo několik jiných osob v minulých dnech. Z řady těchto příspěvků je stále velmi patrno, že dotyční se nedokáží odpoutat od vlastního ideologického pohledu na události 2 světové války, kde osobní subjektivní pohled zastiňuje mnohá naprosto základní a nezpochybnitelná historická fakta.

Z nočního jednání o stabilitě eura máme nejen informaci o tom, jaký rámec byl v Bruselu dohodnutý, ale zejména informaci nejdůležitější: Zase se nás to nedotkne...!!! To je zpráva dne. Je poněkud obtížné si odpovědět na otázku, co že se nás to vlastně nedotkne, ale zdá se, že jde o to nejdůležitější - zase nemusíme nic platit.

Sára (17 let) má tři bratry a tři sestry. Studuje Střední odbornou školu managementu a práva v Brně. Ráda zpívá a po studiích by chtěla začít podnikat. Několik týdnů pobývala na studijně-vzdělávací stáži v USA, odkud si přinesla zkušenosti a nápady, které chce využít v práci s dětmi v romské komunitě. Zkrátka mladá inteligentní holka, která má našlápnuto. Mimochodem, je Romka.

Díky nezištným aktivitám jedné nepolitické organizace jsme se dozvěděli, že osoby, které nikdy nepoznaly jiný než současný režim (které tudíž nemají možnost srovnávat) a které jsou podle konsensu odborníků smutnými aktéry a oběťmi prudkého poklesu úrovně vzdělání, se nejjednoznačněji ze všech sledovaných skupin vyslovují pro pravicovou politiku.

Během návštěvy Portugalska papež Benedikt XVI. včera otevřeně připustil, že za tím, co Vatikán označuje jako persekuční kampaň zdůrazňující případy sexuálního zneužívání dětí, nestojí žádná vnější organizace, ale v prvé řadě hříchy církve samotné.

Jan Drakohoupil z univerzity v Mannheimu recenzuje v anglické mutaci Britských listů Focus on the Czech Republic sociologickou analýzu české společnosti od Jiřího Večerníka Czech Society in the 2000s: A Report on Socio-Economic Policies and Structures. Prague: Academia, 2009.

Večerník uvádí tyto tři skutečnosti:

• že i když se po pádu komunismu zlepšila životní úroveň většiny obyvatelstva, skutečný prospěch z postkomunistického kapitalismu má v ČR jen úzká vrstvička "vyšší třídy". Velmi slabé je v ČR postavení středních vrstev, které financovaly růst bohatství velmi bohatých občanů a zároveň chránily nižší vrstvy.
• Česká republika zavedla velkomyslný systém sociální ochrany. Nepomáhá však rodinám s dětmi a příliš mnoho pomáhá dlouhodobě nezaměstnaným.
• Zavedení rovné daně r. 2007 překvapivě jen prohloubilo už existující progresivní vývoj v systému přerozdělování státních prostředků, i když největší prospěch z reforem r. 2008 mělo jen 1,5 procent nejbohatších občanů, celkově má z postkomunistického hospodářského vývoje výrazný prospěch jen asi 5 procent českého obyvatelstva.

Slabá střední vrstva v ČR není v současnosti dostatečně angažovaná na podpoře sociálního systému, protože z něho nemá sama prospěch, hlavně proto, že kvalita veřejných služeb je v ČR nízká. Především vadí, že Česká republika patří k těm zemím v EU, které financují své školství ze státních zdrojů co nejméně, české střední vrstvy proto budou zřejmě podporovat soukromé školství.

Kompletní recenze Jana Drahokoupila v angličtině ZDE

"Vraťte se do Brazílie - tam ty vaše sračky možná bude i někdo číst a děkovat Vám za ně," píše čtenář Pavel Blaheta. Není to jediná, hodně politováníhodná reakce.

Nelze než konstatovat, že úroveň demokratické tolerance a respektování nejen jiných názorů, ale v tomto případě čistých fakt, je u některých čtenářů zatraceně nízká. Zvlášť ostudné je skandalizovat autora, který publikuje fakta či názory, s nimiž nesouhlasím, jako někoho nemorálního či nečestného.

Jaký je rozdíl mezi pravicovými komsomolci na fórech IDnes či Lidovek a některými čtenáři Britských listů, kteří se chovají úplně stejně bigotně. Jaký je rozdíl mezi Mádlem a Issovou, kteří pohrdají staršími lidmi, protože podle nich s nimi nezastávají jejich politické názory, a čtenáři, kteří posílají Fabiana Golga "zpět do Brazílie", anebo obviňují Borise Cveka z údajného "morálního úpadku"? A to jen proto, že poukázali na nesporná a dávno známá a prokázaná historická fakta?

Chtějí se tedy v České republice opájet ideologickými nesmysly nejen někteří "pravičáci", ale i někteří "levičáci"? Není rozumnější vnímat skutečnost nepředpojatě a nedělat z ní ideologický mariáš, kde se snaží jedna strana nesmyslně emocionálně zkreslenými fakty přetrumfnout druhou?

Čtenáři namítají, jak víme, že ruští vojáci znásilňovali ženy. Jde o skutečnost dávno a notoricky známou, potvrzenou četnými publikacemi a interviewy s postiženými ženami. V odkazech pod článkem Fabiana Golga je mj. tato recenze. Vzhledem k tomu, že si jí někteří čtenáři zřejmě nejsou schopni všimnout, publikujeme tento text z června r. 2002 znovu.

V nové knize The Fall of Berlin 1945 (Pád Berlína 1945) (Viking, 490 str., 29.95 dolarů) líčí britský historik Antony Beevor dramatické týdny ukončení druhé světové války jako "příběh plný krveprolévání, hrdinství a zbabělství, loajality a zrady, který byl už mnohokrát vyprávěn z vojenského a politického hlediska, z pohledu Velkých Dějin." Jenže nová kniha Antony Beevora obsahuje kromě tradičního líčení těchto událostí i něco podstatně nového. Jak na to poukázal recenzent deníku Washington Post, autor silně využívá dobových interview, deníků a dosud nepublikovaných osobních svědectví. Popisuje hrůzné násilí, spáchané v Berlíně na civilistech. Jeho pachateli byla převážně, nikoliv však výlučně, Rudá armáda. Hlavním námětem knihy The Fall of Berlin 1945 je sexuální násilí.

TOP 09 se snaží tímto krokem být buďto vtipná, nebo originální. Ale občané to mohou vidět poněkud jinak a chápat tak, že se tímto prezentují jako Bohové Olympu, kteří vědí a mohou všechno! Jeden moudřejší druhého, jeden větší darebák než druhý. A to se vyjadřuje hóóódně zdrženlivě. Složenku, kterou nám občanům vystavuje ekonomický ministr zeměkoule a blízkého vesmíru je důkaz jeho politické pokleslosti a opovrhování občany ČR. Ano, víme už dávno, že stát má dluhy, že při výpočtu na hlavu, tedy jednoho každého občana včetně dětí a starců je to cca tolik, kolik nám pan Kalousek (zmíněnou složenkou) sděluje. To nám už prostřednictvím médi bylo sděleno tisíckrát, to není pro nás novinka, Ta složenka je totiž projev arogance, amorálnosti, drzosti a neomalenosti, výsměch do obličeje všem poctivým pracujícím i (z jejich přičiněním dnes) nepracujícím, všem, kteří poctivě odváděli daně, platili zdravotní a sociální pojištění, všem, kteří věřili v poctivost a morální kvality poslanců, když jim dali své hlasy, všem, kteří nad svou naivitou (bohužel) dnes zalamují ruce a bědují, co za vši si nasadili do kožichu.

V dubnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 202 osob celkovou částkou 38 685.45 Kč. Příjem z reklamy byl 8750 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.4 2010 částku 15 861.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.