Režisér známých amerických intelektuálních filmových komedií Woody Allen (74) přiznal na filmovém festivalu v Cannes, že je mu odporná představa, že stárne. Tento odpor je tématem jeho nejnovějšího filmu Potkáš vysokého, tmavého neznámého.

"Můj vztah se smrtí zůstává stejný - jsem proti" - řekl režisér na tiskové konferenci v Cannes, kde jeho výroky často vyvolávaly u novinářů smích.

"Jedinou věc, kterou můžu dělat, je čekat na ni."

David Cameron, šéf nové britské konzervativně-liberálnědemokratické vládní koalice, jmenoval labouristického poslance Franka Fielda do funkce specialisty na boj proti chudobě.

Jednou z důležitých činností Parlamentu je kontrola vlády (výkonné moci). V souvislosti s upozorněním TOP 09 na výši veřejného dluhu není bez zajímavosti se podívat, jak lidé, kandidující za tuto stranu, dříve kontrolovali vládu z pozice poslanců. Zde je přehled od rozpočtu na rok 1996 po loňský. Čísla je třeba brát trochu s rezervou, je známo, že některé vlády schovávaly dluhy, ale pro základní představu by to mělo stačit. Čísla jsou v Kč na člověka (při zjednodušeném počtu 10 000 000 lidí v ČR), obdobně jako upozornění TOP 09. (A=hlasoval/a pro rozpočet, N a Z je de facto proti, 0 je půl pro, půl proti)

Nejpronikavější veřejnou emocí je v dnešním světě strach. Není iracionální, ale nevede nutně k rozumným způsobům, jak se vypořádat s předpokládanými hrozbami. Jak tento strach působí, nám jasně ukazují dvě nedávné pozoruhodné události. První z nich byl dramatický propad na newyorské burze cenných papírů 6. května – který všechny ohromil a trval pouhých několik minut. Druhou byly nepokoje v Athénách, při nichž už přišli o život tři lidé a které pořád pokračují.

Probíhající volební kampaň je charakterizována neobvyklou ostrostí a konfrontačním nábojem, kterému udávají tón dvě největší politické strany – ČSSD a ODS. Ostatní subjekty se v této předvolební mele zdánlivě ztrácejí, ale ve skutečnosti alespoň některé z nich na urputném klání tradičních rivalů významně profitují. Výsledkem je nástup „malých“ stran, v jehož důsledku se do sněmovny dostane minimálně šest, možná až osm stran. Právě tato situace mne vede k naprosto opačnému závěru, než například přivedlo Petra Kužvarta k rozhodnutí zvednout v den voleb po dlouhé době svůj plus mínus metrák živé váhy z pohodlí domácího křesla a dostavit se do volební místnosti. Podle svého vyznání notorický nevolič Kužvart se rozhodl tentokrát odevzdat svůj hlas některé z levicových stran (pravděpodobně ČSSD), aby pomohl zabránit hrozící privatizaci veřejných služeb a sociálního pojištění.

Budeme jednou cílené opakování stereotypů o mladé generaci považovat za „zdařilý umělecký projekt“, který „specifickou formou“ a „s nadsázkou“ oslovuje voliče?

Diskuse, ve které se v Britských listech střetávají názory na podobu konce druhé světové války, je kabinetní ukázkou toho, že neexistují věčné pravdy a o historických interpretacích to platí snad úplně nejvíce. Ne všechny historické interpretace lze ovšem chránit trestním právem podobně jako to, co nazýváme holocaustem nebo šoa. Podobně nepřijatelné jsou interpretace používající ke svému vzniku rasistická hlediska nebo jakákoliv hlediska obsahující obhajobu genocidy.

Maďarský parlament se chystá novelizovat zákon, podle kterého by Maďarům žijícím v zahraničí bylo umožněno dvojí občanství. Zákon vyhlíží nevinně, a pokud by jej někdo kritizoval, dá se mu oponovat tím, že podobné zákony již existují v jiných zemích, a že nejde o nic špatného. Jistě, záleží ovšem na tom, jak se to vezme. Proč by například Maďar žijící na Slovensku nemohl mít vedle slovenského také maďarský pas? Když se to pojme takto izolovaně, tak každá námitka vypadá ihned zlovolně.

O republiku, tedy věc veřejnou (res publica), vklíčenou už přes devadesát let do kontur Čech, Moravy a Slezska, strhne se letos volební boj. Mnohé nasvědčuje tomu, že nepůjde jen o boj o řízení (chcete-li, manažment) věcí veřejných, jak by se u řádných voleb dalo očekávat, ale o jejich privatizaci. Nejvíce tomu napovídá projekt bezpečnostní agentury ABL, z které vzešla strana, která si věci veřejné dala přímo do svého názvu. Ten slibuje provést tzv. optimalizační audit státní správy (tedy koho vyhodit a koho ne) a zavést tzv. systém integrované sociální intervence. O tom více.

Podle zpráv médií skončil 31. ledna 2010 neúspěšně test antirakety v oblasti Pacifiku, provedený USA. Antiraketa měla zničit střelu dlouhého doletu. K zásahu ale nedošlo, protože radar kategorie XBR, umístěný na plovoucí základně vytvořené z ropné plošiny, nebyl schopen antiraketu GBI navést na cíl ^[1]. Jednalo se o velmi výkonný radar SBX s anténním systémem o průměru 18 m ^[9], na kterém je umístěno minimálně 45 000 ks vysílacích/přijímacích modulů ^[2]. Podle dostupných informací byl příčinou nezdaru nízký výkon radaru.

Boris Johnson, konzervativní primátor Londýna, který je známý jako náruživý cyklista, zveřejnil projekt, v jehož rámci chce proměnit Londýn v "nejlepší město na světě". Nechává vytvořit v Londýně "dvanáct cyklistických superdálnic", které poskytnou cyklistům "bezpečné, přímé, nepřerušované, dobře značené a lehce použitelné cyklostezky podél známých dopravních koridorů". Do projektu londýnských cyklostezek bude investováno 116 milionů liber.

Ještě před několika dny jsem byl asi jedním z posledních lidí v České republice, kteří neviděli „předvolební“ klip Jiřího Mádla a Kláry Issové, který nabádá mladé lidi, aby přemlouvali své prarodiče, aby nevolili levicové strany. Konečně jsem se tedy na tento tolik rozebíraný výtvor podíval. Od samého počátku jsem nevycházel z úžasu, protože jako politolog i jako pravicově smýšlející mladý člověk jsem rychle získal dojem, že tento klip může směle aspirovat na snad největší pitomost v letošní volební kampani.

Ve čtvrtek 13. května měl na univerzitě v Glasgow přednášku na základě své habilitační práce Imagined territories: nation and space in Czech political discourse, 1880-1938 (Fiktivní území: národ a prostor v českém politickém diskursu 1880-1938) profesor Peter Haslinger z univerzity v Giessenu a ředitel Herderova institutu v Marburgu. Přednáška byla výtahem z jeho nové knihy, která má vyjít za několik týdnů.

Profesor Haslinger se zabývá nacionalismem, regionalismem, a etnickými minoritami, prostorem a kartografií, analýzou totožnosti a diskursu.

Ve své přednášce, doprovázené v powerpointu četnými mapami (zřejmě ho opravdu fascinuje kartografie), poukázal na to, že český nacionalistický diskurs se od devatenáctého století vázal na pojetí českého území (založeného na terioriu někdejšího českého království, avšak s některými spornými místy, viz například Těšínsko), které dávno neodpovídalo skutečnosti, neboť asi na třiceti procentech tohoto území vůbec žádní Češi nežili.

Podle Haslingera výrazně přispělo k tomu, že Němci žijící v Československu začali po r. 1933 většinou podporovat Hitlera a nacisty, jejich vědomí, že po r. 1930 bylo s konečnou platností zřejmé, že Němci žijící v Československu nedostanou autonomii. Tu nedostali ani Rusíni či Slováci.

Lídři Suverenity – bloku Jany Bobošíkové podávají trestní oznámení na Miroslava Kalouska a TOP09 za rozesílání složenek na částku 121 000,- Kč. „Od rána jsem měla v naší sociální poradně seniory, kteří přicházeli se složenkou v ruce a plakali, že nevědí, co mají dělat, že asi jejich děti mají nějaké dluhy a oni nevědí, z čeho je mají zaplatit. A vystrašeně se ptali, zda jim exekutoři nezabaví i byt,“ popisuje situaci Ing. Marie Paukejová. Naprosto stejné poznatky má i JUDr. Jan Rytíř ze své právní poradny. Proto se lídři Suverenity rozhodli podat trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy na poslance Kalouska, který je pod touto složenkou podepsán, píše Eva Morávková.

Nějak se o tom nemluví, jako by to obsahovalo nějaké tabu. Donekonečna se mluví o poplatcích u lékaře (a to ještě tak, že se občan nedozví to hlavní – kde ty peníze končí), ale aby někdo jasně vysvětlil, kde a jak se berou v Evropě peníze pro funkční sociální stát – ani nápad. Ve volebních programech politických stran se o těchto otázkách buď mlčí, neboť solidarita prostě jejich programem není, nebo mluví okrajově s návrhem jakýchsi ušlápnutých opatření v této oblasti. Takže se pokusím tu mezeru trochu vyplnit, porovnávat budeme s EU 15, tedy s tou částí Evropy, do které jsme před 20 lety vysoce většinově chtěli, píše čtenář Pavel Stránský.

Několik posledních článků v BL s tématikou jednak k příležitosti 65. výročí vítězství na fašismem, ale také se a to je podstatné, zaobírají událostmi vně či průběhem války z hlediska nikoliv takticky-bojových operací, postupů a bojů, ale morálními či spíše amorálními vlastnostmi vojáků, ve smyslu znásilňování žen v počtech řádově několika desítek milionů. V článcích několika autorů v BL jsou tyto skutečnosti popisovány jak statisticky, dále však ani ne tak co do obsahu, jako co do formy v tom smyslu, jako by znásilňování žen sovětskými vojáky byla specifická právě jen pro sovětskou armádu. Což není samozřejmě pravda.

Začátek posledního dubnového týdne letošního roku se nesl ve znamení diskuse o klipu režiséra Petra Zelenky a mladých herců M. Issové a J. Mádla Přemluv bábu. Rozebíraly se různé aspekty této prezentace. Na jeden se zatím nedostalo. V klipu se kromě ústředního motivu, proč volit pravici, objevuje ještě jeden, impulz k volbě nových stran. V tomto smyslu jde o iniciativu "staronovou", kterou odstartovala akce "Děkujeme odejděte". Společný pro obě časově vzdálené aktivity je rys postmoderní doby, který ze strany sociologů bývá označovaný jako touha po odstranění starých výměnou za nové …. výrobky, vztahy a dnes i strany.

Se zapálenýma očima a s nabitými zbraněmi vede značná část českých novinářů svatou válku. Zákazníka, který za potištěný papír zaplatí, přece nezajímají osobní preference toho kterého pisálka. Chce se dozvědět něco, co soukromou rovinu přesahuje. Problém je v tom, že když válčím, když stojím na frontové linii, tak mám klapky na očích, bojovou píseň na rtech a před očima jen nenáviděného nepřítele, kterého musím za každou cenu zničit.

Když v předvolebním klání čtu všechna ta volání po nových tvářích v politice, tak nevím proč, si vždycky vzpomenu na moudrost jednoho uhlobarona, ještě z dob c. a k. Ten se ve společnosti sobě rovných nechal slyšet; já ředitele svých šachet neměním. Oni si už nakradli, takže už tolik krást nemusí. Nové ředitele bych v tom punktu vůbec neuhlídal.

Bilbordy „Řešení místo strašení“ s přívětivou (modrou a energicky řešitelskou) tváří a nesympatickým (oranžovým a strašícím) ksichtem už dávno nekrášlí českou kotlinu ani moravské úvaly. Krize už všechno vyřešila a je vymalováno.

Strašit se ale musí dál – pro změnu máme velkou starost o Řecko a o náš ohrožený rozpočet. A zas se musíme bát, ale v obráceném gardu. Straší nás ti modří sympaťáci a stateční TOPáci v čele s nejlepším ministrem financí všech dob, že brzo dopadneme jako Řekové, pokud si je nezvolíme.

Modráci mají to strašení v popisu práce už odedávna, začal s tím VK a měl s mobilisací úspěch. Ještě před ním s oblibou strašil bolševik, nejraději se Sudeťáky a v osmdesátých letech taky s Poláky a s jejich Solidaritou – že ti Poláci jsou nemakačenkové, jen by stávkovali a dělali bordel, a my jim tam posíláme vlaky masa, aby nechcípli hlady, píše Ivan Černý.

Já docela chápu, proč nyní není stáří „sexy“, a to ještě méně než kdykoliv v minulosti, píše Alice Valarová. Co mohlo stáří nabídnout? Zejména moudrost a zkušenosti, možná některé znalosti a dovednosti. Měl-li před sto lety někdo dědečka-řemeslníka, mohl se od něho lecčemu přiučit. Dnes máme řemeslníků pomálu - zato máme hodně poradců a manažerů. Co se může manažer přiučit od svého dědečka vychovaného za války nebo po válce? Za tu dobu se natolik všechno změnilo, že by dědečkovy rady mohly být úspěšnému třicátníkovi leda tak k smíchu.

Na konferenci, kterou tento týden v Británii uspořádala The Royal society, hovořili vědci o pokroku, kterého bylo dosaženo ve vědě o stárnutí. Vědci identifikovali nejméně 10 genových mutací, které prodlužují život myší až o polovinu, a u lidí bylo zjištěno, že několik genetických variací je spojeno s dlouhověkostí. Jde například o geny jménem sirtuiny, o nichž jedna italská studie zjistila, že se vyskytují častějí u mužů nad 100 let než všeobecně v populaci. Pobočka firmy GlaxoSmithKline nyní zkoumá sirtuiny a jejich vazby na nemoci spojené se stářím, jako jsou rakoviny a cukrovka.

Část známých, protože jsou často v médiích, politologů, analytiků, komentátorů a politiků mi připomíná šamany. Ti věštili z kouře, některých úkazů v přírodě, dost ze zkušenosti, ale hlavně z jejich schopnosti říkat, co jim přijde k dobru a co chtějí lidé slyšet. A také se množí počty papoušků v politice a v mediích, kteří opakují to, co slyšeli od těchto „znalých“ výše uvedených a vydávají to za vlastní názor. Redaktoři pak dávají najevo, jak si správně vybrali „významného“ člověka pro rozhovor, a souhlasně mu přikyvují.

Podle ruského prezidenta má nový dokument "průlomový charakter" a jeho účelem je ulehčit miliónům lidí život.

Jak uvedla vládní agentura Census Bureau, v meziročním srovnání březnové importy vzrostly o 24%, zatímco vývozy o 20%. Obchodníci se tedy vzpamatovávají z kolapsu obchodování na přelomu let 2008-2009, avšak současně s tím se dále prohlubují nerovnováhy, které představují dlouhodobě neudržitelný trend.

Minulý čtvrtek, po britských všeobecných volbách, předpokládala většina komentátorů, že jsou britští konzervativci zklamáni, že nezískali v parlamentě většinu, jakkoliv malou. Teď, když jsme byli svědky toho, jak se šéf britských konzervativců David Cameron neuvěřitelně přátelsky bratří s šéfem liberálních demokratů Nickem Cleggem, lidi napadá nová myšlenka: Možná, že konzervativně-liberálnědemokratickou koalici chtěli Cameron a skupinka jeho stoupenců od samého začátku, píše Jonathan Freedland v deníku Guardian.

Pro konzervativce totiž vznikla pozoruhodná příležitost: šance radikálně změnit poměry v britské politice. Restrukturalizovat Konzervativní stranu a zbavit se ultrakonzervativních euroskeptiků a dinosaurů.

Tento ekologický program schválila britská Konzervativní i Liberálně demokratická strana.

V programovém prohlášení nové britské vlády se praví toto o životním prostředí:

Obě politické strany souhlasí, že realizují plný program opatření ve snaze splnit naše společné úsilí o vznik nízkouhlíkové a ekologicky přátelské ekonomiky, včetně:

Nová britská koaliční vláda vydala svůj programový dokument. V odstavci 10 se v něm praví:

Občanské svobody

Obě politické strany souhlasí, že realizují plný program opatření s cílem zvrátit podstatou erozi občanských svobod, k níž došlo za vlády labouristů, a omezit zasahování státu.

Součástí programu opatření bude:

Polská generální prokuratura nyní zjišťuje, zda provoz mobilních telefonů na palubě vládního letounu, který před měsícem havaroval nedaleko Smolenska, nenarušily mobilní telefony pasažérů, včetně satelitního telefonu zesnulého prezidenta Lecha Kaczyńského.

Odkaz na knihu pana Beevora Pád Berlína je dobrý, ale ne tak dobrý, jako by byl odkaz na knihu, která vyšla pod několika názvy, a to jako Fall of Berlin (Pád Berlína), či Eine Frau in Berlin (Jedna žena z Berlína) autorky doposud neznámé, která píše svůj deník o zkušenostech po pádu Berlína od 29.04.1945 do 22.06.1945.

Tato kniha byla take zfilmována pod názvem "Anonyma - Eine Frau in Berlin" režie Färberböck, Max. ZDE

Lze také uvažovat o tom, jak se využívá pohlavního znásilňování jako zbraně, a to nejen Rusy v Berlíně, ale i například při nedávných válkách v bývalé Jugoslávii: Viz Allen, Beverly, Rape warfare : the hidden genocide in Bosnia-Herzegovina and Croatia (Válčení prostřednictvím znásilňování: skrytá genocida v Bosně-Hercegovině a v Chorvatsku), E. Svoboda.

Pozn. JČ: O znásilňování žen ruskými vojáky nepojednává jen kniha Antonyho Beevora, ale četné další dokumenty, například kniha Catherine Merridale, Ivan's War: The Red Army, 1941-45 (Ivanova válka: Rudá armáda 1941-45). Velmi zajímavý rozhovor s autorkou je v BL ZDE a tento rozhovor s jednou znásilněnou Němkou, dnes stařenkou.

Chtěl bych zde tímto připojit několik poznámek k 65. výročí konce 2. světové války, tak jako to učinilo několik jiných osob v minulých dnech. Z řady těchto příspěvků je stále velmi patrno, že dotyční se nedokáží odpoutat od vlastního ideologického pohledu na události 2 světové války, kde osobní subjektivní pohled zastiňuje mnohá naprosto základní a nezpochybnitelná historická fakta.

TOP 09 se snaží tímto krokem být buďto vtipná, nebo originální. Ale občané to mohou vidět poněkud jinak a chápat tak, že se tímto prezentují jako Bohové Olympu, kteří vědí a mohou všechno! Jeden moudřejší druhého, jeden větší darebák než druhý. A to se vyjadřuje hóóódně zdrženlivě. Složenku, kterou nám občanům vystavuje ekonomický ministr zeměkoule a blízkého vesmíru je důkaz jeho politické pokleslosti a opovrhování občany ČR. Ano, víme už dávno, že stát má dluhy, že při výpočtu na hlavu, tedy jednoho každého občana včetně dětí a starců je to cca tolik, kolik nám pan Kalousek (zmíněnou složenkou) sděluje. To nám už prostřednictvím médi bylo sděleno tisíckrát, to není pro nás novinka, Ta složenka je totiž projev arogance, amorálnosti, drzosti a neomalenosti, výsměch do obličeje všem poctivým pracujícím i (z jejich přičiněním dnes) nepracujícím, všem, kteří poctivě odváděli daně, platili zdravotní a sociální pojištění, všem, kteří věřili v poctivost a morální kvality poslanců, když jim dali své hlasy, všem, kteří nad svou naivitou (bohužel) dnes zalamují ruce a bědují, co za vši si nasadili do kožichu.

Díky nezištným aktivitám jedné nepolitické organizace jsme se dozvěděli, že osoby, které nikdy nepoznaly jiný než současný režim (které tudíž nemají možnost srovnávat) a které jsou podle konsensu odborníků smutnými aktéry a oběťmi prudkého poklesu úrovně vzdělání, se nejjednoznačněji ze všech sledovaných skupin vyslovují pro pravicovou politiku.

Česká televize se dopustila stěží omluvitelných zpravodajských poklesků při krytí  přehlídky z Moskvy.

Je pravda, že oficiální propagandistické instituce tehdejšího SSSR v okamžiku, kdy Rudá armáda vstoupila na území Východního Pruska, povzbuzovaly vojáky k bezohlednému chování vůči veškerému civilnímu obyvatelstvu; a je také pravda, že už bez takovýchto iniciativ shora se podobné věci děly občas i jinde.

Z nočního jednání o stabilitě eura máme nejen informaci o tom, jaký rámec byl v Bruselu dohodnutý, ale zejména informaci nejdůležitější: Zase se nás to nedotkne...!!! To je zpráva dne. Je poněkud obtížné si odpovědět na otázku, co že se nás to vlastně nedotkne, ale zdá se, že jde o to nejdůležitější - zase nemusíme nic platit.

Jsem zdrcen některými názory, které se teď, okolo 65. výročí konce druhé světové války, objevují. Mám pocit, že stále ještě pracuje Reichspropagandaleitung NSDAP.

"Stalin poslal vojáky Československo kolonizovat, nikoliv ho osvobodit... Sověti porazili Hitlera jen náhodou (Stalin Churchillovi plakal do telefonu, jak byl překvapen nacistickým útokem - pak musel veškerý průmysl stěhovat za Ural, kde by ho postavil rovnou, kdyby agresi předvídal), za vydatné západní pomoci... Gino Hašler... že nacisté se během války k jeho rodině chovali lépe než komunisté po válce... že sovětští vojáci na jaře 1945 po milionech(!) znásilňovali v osvobozených zemích všechny ženy..." Jenom drobná poznámka k Hašlerovi; i kat se chová k popravovanému většinou ohleduplně.

O posledním válečném roce vyšla také kniha Maxe Hastingse Armageddon a v ní se uvádí pohled prostých lidí ze všech stran - vojáci USA, Velké Británie, Německa i Sovětského svazu; němečtí civilisté postižení přechodem východní i západní fronty. Autor popisuje brutální chování příslušníků Rudé amády, ale také se snaží pochopit jejich motivaci. Na druhé straně naprosto otevřeně přiznává, že rabovali a znásilňovali i příslušníci západních armád a že i tito vojáci vraždili válečné zajatce, píše Michal Kolář.

Tento titulek by se možná hodil jako motto k nejednomu partnerskému soužití. Jde však o větu, kterou jsem před časem objevil v jednom belgickém časopise, v článku zabývajícím se spory mezi Vlámy a Valony. V jednom z mnoha článků, které v této zemi na toto téma vycházejí.

Američtí velitelé znepokojení rostoucím násilím následujícím po sporných iráckých volbách znova přehodnocují plán, podle nějž by značná část jejich jednotek měla zemi opustit letos v létě. Očekává se, že redukce počtu z 92 000 na 50 000 bude z 31. srpna posunuta nejméně o další měsíc.

Během návštěvy Portugalska papež Benedikt XVI. včera otevřeně připustil, že za tím, co Vatikán označuje jako persekuční kampaň zdůrazňující případy sexuálního zneužívání dětí, nestojí žádná vnější organizace, ale v prvé řadě hříchy církve samotné.

V dubnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 202 osob celkovou částkou 38 685.45 Kč. Příjem z reklamy byl 8750 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.4 2010 částku 15 861.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.