Full Oral Pleasure, čili O libanonizaci českého historického diskurzu
16. 7. 2021 / Karel Dolejší
Grafika: Wikimedia Commons. Licence: Creative Commons Attrib...6. 8. 2021
Historici jsou často přesvědčeni, že jakmile se dostanou k záznamům, získali přístup k pravdě. Přitom zapomínají, že to co si v danou dobu kdo zapamatuje nebo co zapíše v totalitárním nebo i autoritářském státě odráží to, co si vládci přáli vyzvednout, spíše než to, co je pravda, napsala Irina Pavlovová.
Tak jako nacisté věděli, co zapsat a co ne, také sovětští představitelé ve Stalinových časech dobře věděli, co zaznamenat a co ponechat mimo záznam. Ti kdo si to nedokážou přiznat nyní dokonce tvrdí, že Stalin byl liberál.
Archivy velmi přesně zachycují to, co si Stalin přál, aby si lidé mysleli. Ve velmi mnoha případech ale neodrážejí reálné záměry a reálnou politiku. To co Stalin opravdu dělal a co chtěl, aby si lidé mysleli, že dělá, jsou dvě různé věci.
Naneštěstí se v posledních dvou dekádách projevil revizionistický trend, který zmíněný rozdíl ignoruje. V Rusku ho odstartovali Jurij Žukov z Moskevského institutu historie a dnes v něm na UCLA pokračuje Arch Getty.
Nejnovějším případem je ale kniha Olgy Velikanovové nazvaná "Ústava z roku 1936 a masová politická kultura stalinismu". V ní autorka tvrdí, že Stalin a jeho režim byli "rozčarováni", když sovětský lid nedosáhl úrovně demokracie, ve kterou doufali a kterou zakotvili v základním zákoně.
Hlavní tezí autorky je, že Stalin chtěl režim liberalizovat, ale kvůli zaostalé kulturní úrovni populace to nebylo možné.
Je to znechucující, píše Pavlovová, jde však o součást trendu v Rusku a na Západě, podle nějž Stalin byl nejen "mimořádný státník", ale také byl "schopen provádět liberální reformy". Pro to ovšem neexistují důkazy - kromě tvrzení diktátorových podřízených.
Historici nesou odpovědnost za to, aby vzali v úvahu, proč se některé věci v záznamech vyskytují a jiné - možná mnohem důležitější - nikoliv.
Podrobnosti v ruštině: ZDE
Diskuse