12. 6. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
12. 6. 2003

Norsko, tajný člen EU

Takto nazval Norsko jeden z jeho bývalých premiérů, tento výrok přitom dobře vystihuje dnešní „obojživelnou“ situaci. Norsko žádalo o členství v EU (EHS, ES) již čtyřikrát, dvakrát byla žádost stáhnuta a dvakrát zněla odpověd referenda „Ne“, poprvé roku 1972 a poté znovu 1994. Přes tato zamítnutí se ovšem podle mnohých odpůrců vstupu ocitlo Norsko v EU „pučem“. Norská zkušenost ukazuje, že až se budeme v nadcházejícím referendu rozhodovat mezi dvěma možnostmi, protiklad mezi nimi může být mnohem menší, než by se na první pohled mohlo zdát.

Pro již dlouholetou norskou debatu o připojení se ke sjednocující se Evropě je specifická její negativnost. Ani zastánci vstupu nedokážou představit EU lépe než jakési nutné zlo. Otázkou tak není atraktivnost EU, ale právě míra oné nutnosti. Pokud Norsko vstoupí do unie, národní loviště se budou podle euroskeptiků hemžit cizími rybáři, zemědělství v severských podmínkách bez štědrých dotací zajde a nakonec sama státní moc zcela zanikne v unii trpící chronickým „demokratickým deficitem.“

Stejně tak argumentace zastánců členství sází především na strach. Pokud Norsko zůstane mimo unii, průmysl ztratí schopnost konkurence, zahraniční i domácí kapitál odejde ze země, přístup na evropský trh bude ztížen a izolované Norsko bude příliš slabé na scéně mezinárodní politiky. Málo entuziastický pohled na EU rozhodně není v severském měřítku vyjimkou. Sousední Dánsko (člen EU od 1973) a Švédsko (člen od 1995) patří k nejvíce „euroskeptickým“ členům unie, strach severských zemí o ztrátu skandinávské podoby „státu sociálního blahobytu“ (velferd, welfare) je nepřehlédnutelný.

Zásadní rozdíl však leží v nahlédnutí nutnosti členství. Zlé jazyky by mohly tvrdit, že Norsko si svůj zamítavý postoj k unii může dovolit díky svým značným příjmům z ropných vrtů. Zatímco například Švédsko se potýká s vleklou ekonomickou krizí a velkým státním dluhem, na norském „Fondu budoucnosti“ leží 600 miliard norských korun (pro Kč násob čtyřmi) z ropných příjmů. Tyto finance přitom nemohou být puštěny do jinak nepříliš výkonné ekonomiky, kde se bankovní renta pravidelně pohybuje mezi 7-8 procenty a platy i ceny jsou již tak vysoko nad západoevropským průměrem. Norové jsou tak snad jediní na této planetě, kteří se domnívají, že nakupovat v sousedním Švédsku se vyplatí, a to nemálo.

Norská izolacionistická pozice má v západní Evropě významější paralelu jenom v podobně bohatém Švýcarsku. Pokud jedním z tradičních argumentů norských odpůrců členství byl pohled na unii jako na asociální klub boháčů žijících za vysokými hradbami celními bariér, v současnosti se stává spíše opak pravdou. Mezi Norskem a Švýcarskem existuje několik zřejmých paralel. Jejich národní mýty hovoří o větším předurčení pro demokracii než většina jiných národů, protože jejich země neprodělaly „klasický“ feudalismus, ale byly společnostmi svobodných sedláků.

Švýcarské hojné užívání referend je známo. Norsko, které si v referendu zvolilo svoji státní formu a nezávislost na Švédsku roku 1905, má za ideální tvz. demokracii kořínků trav (grasrotdemokrati), tj. demokracii na nejnižší možné úrovni. Stejně jako kantonální Švýcarsko, klade Norsko až úzkostlivý důraz na regionální politiku, například na zvolení poslance za hlavní město je třeba dvojnásobný počet hlasů než na poslance z regionu. V tomto duchu se neslo i jedno z hesel odpůrců unie: „Ano vládě lidu, ne unii!“. Netřeba snad zdůrazňovat, že pojem „vláda lidu“, má v Norsku poněkud jiné asociace, než na jaké jsme zvyklí. Ve skeptickém pohledu Norů na unii také dále leží vlastní historie cizích nadvlád, půltisíciletí dánské a jedno století švédské.

Celé norské odmítání členství v EU má ovšem jeden velký háček. Ve roce posledního neúspěšného referenda (1994) přijal norský parlament smlouvu o „Evropském hospodářském prostoru“ (EEA, EØS), která zajišťuje volný pohyb kapitálu, zboží, služeb a osob mezi EU a Norskem, Islandem a Liechtenštejnskem, tedy zbytkem bývalé zóny volného obchodu EFTA.

Právě tato smlouva se stala oním „pučem“, který se elegantně obešel bez referenda. Podstatnou podmínkou smlouvy je totiž přizpůsobování se EU v oblasti legislativy. Norsko má sice teoretickou možnost veta, v praxi však musí přejímat legislativní direktivy z Bruselu, aniž by mělo relevantní možnost ovlivnit jejich podobu.

Nutno říci, že „prozpůsobování se“, probíhající zpravidla bez větší pozornosti norských médií a veřejnosti, je natolik ochotné, že v jeho rychlosti a bezproblémovosti se dostává Norsko na stupně vítězů i mezi členy EU.

Jsou však i další slabiny otevřeného charakteru smlouvy. Ku příležitosti rozšíření unie na východ uznal totiž Brusel za vhodné provést revizi této dohody. Toto jednání se pak překvapivě proměnilo v zatím neukončený maratón. Norsko sice nakonec v dlouhém licitování přistoupilo na zdesetinásobení (!) svého ročního příspěvku do pokladny EU na 1,8 miliardy ročně, doslova v hodině dvanácté však torpédovali konečné znění dohody Poláci, a to ve věci rybích kvót. Norsko je tak sice relativně nezávislé na unii v otázkách ekonomické, zahraniční a bezpečnostní politiky, jinak však musí platit a poslouchat stejně jako ostatní. Přistoupilo navíc i k Schengenské úmluvě, hranice na severu s Ruskem se tak fakticky stala vnější hranicí Evropské unie.

Formálně však Norsko mimo EU každopádně ještě nějaký rok zůstane. Podle průzkumů by sice dnes hlasovaly pro vstup do unie téměř dvě třetiny Norů, pro poslání nové žádosti, v pořadí by již páté, však chybí politická vůle. Situace se snad může změnit po parlamentních volbách v roce 2005. Další možným vlivem by mohlo být, pokud by Island poslal žádost o členství v EU.

Důvodem absence politické vůle je fakt, že zastánci a odpůrci vstupu nejsou rozděleni podle měřítka pravice a levice. Tradičně vládní sociálně demokratická strana („Dělnická strana“, AP) je proevropská, v posledních letech však ztratila mnoho hlasů. Konkurenční „Socialistická levice“ (SV), která odmítá o vstupu do unii jen uvažovat, se naopak stává téměř stejně silnou. Současná menšinová vláda je pak složená z nelevicových stran.

Zdaleka největší koaliční strana „Praví“ (Høyre) je jasně proevropská, předseda vlády Kjell Magne Bondevik ovšem pochází z mnohem menší euroskeptické „Křesťanské lidové strany“ (KrF). Pokusme se představit si přes všechna úskalí politických paralel, že Josef Lux by svého času podmínil vládní spolupráci křeslem premiéra, a ODS by v čele s Václavem Klausem pouze odvětila dobře, proč ne.

Menšinová vláda rozdělená v evropské otázce tak raději toto téma velkým obloukem obchází. Šedou eminencí v pozadí vládní koalice je pak poměrně silná pravicově populistická „Pokroková strana“ (FrP). Ovšem i tato strana jednoho muže, kdysi jasně proevropská, všechna vyjádření na téma vstupu do EU odbývá mlhavými vytáčkami ve snaze nerozdělovat vlastní voliče. V blízké budoucnosti tedy zůstane patrně všechno při starém. Přes mnohé nářky nemá vláda ani většina parlamentu zájem vypovědět dohodu o „Evropském hospodářském prostoru“ a uzavřít pouze obchodní smlouvu s EU podle vzoru Švýcarska. Nová žádost o členství v EU pak nebude poslána, dokud jistota úspěchu nebude naprosto jasná.

                 
Obsah vydání       12. 6. 2003
12. 6. 2003 Konec legrace i demokracie:
policie Bobošíkovou vyšetřuje stále!
Štěpán  Kotrba
12. 6. 2003 In spite of assurances to the contrary, Czech police continues investigating journalists!
12. 6. 2003 USA vyvíjejí nátlak na balkánské a východoevropské země
11. 6. 2003 Blix: "Bastardi" v Pentagonu se mě snažili pomluvit
12. 6. 2003 ČR nemá jinou alternativu než vstoupit do EU Jan  Čulík
12. 6. 2003 Dodržovat zákony musí každý Jan  Čulík
12. 6. 2003 Norsko, tajný člen EU Tomáš  Linhart
12. 6. 2003 Z Polska po referendu - "židé z EU se připravují k útoku!" Vojciech  Kość
12. 6. 2003 Čeští komunisté se za totalitní útlak omluvili
12. 6. 2003 K petici „S komunisty se nemluví“ Michal  Rusek
16. 6. 2003 Tvůrci Českého snu v onlinové diskusi Britských listů
12. 6. 2003 'The Czech dream' - reality TV, Czech style Jan  Čulík
12. 6. 2003 Grebeníček podal stížnost u Rady České televize
12. 6. 2003 Rebelie proti Giscardovi
12. 6. 2003 Katolická církev zaplatí velké odškodné za zneužívání dětí
12. 6. 2003 Pseudohumanismus je stejně škodlivý jako rasismus Eduard  Vacek
11. 6. 2003 Harold Pinter: "Blair je gangster, vrah a pokrytec" Jan  Čulík
12. 6. 2003 Školství: Chceme stávkovat co nejdříve!
12. 6. 2003 Návrat ztraceného syna: muž z PR agentury šéfem brněnského televizního zpravodajství
12. 6. 2003 Daňový raj v pekle Damas  Gruska
12. 6. 2003 "Triuhorky": Slovenské telekomunikácie obeťou útoku hackerov Michal  Feik
13. 6. 2003 Prezidentské vtipy, ktoré sa stali realitou Peter  Greguš
12. 6. 2003 Potraty: nebytie alebo nedokonalé bytie? Martina  Nemethová
4. 6. 2003 Konkurs na lektora češtiny pro Glasgow University
9. 6. 2003 Případ Bobošíková, Válová a svoboda slova
31. 5. 2003 Hospodaření OSBL za květen 2003
5. 2. 2003 Pošta redakci
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
12. 6. 2003 ČR nemá jinou alternativu než vstoupit do EU Jan  Čulík
12. 6. 2003 Čeští komunisté se za totalitní útlak omluvili   
12. 6. 2003 Konec legrace i demokracie:
policie Bobošíkovou vyšetřuje stále!
Štěpán  Kotrba
12. 6. 2003 Z Polska po referendu - "židé z EU se připravují k útoku!" Vojciech  Kość
12. 6. 2003 Norsko, tajný člen EU Tomáš  Linhart
11. 6. 2003 Blix: "Bastardi" v Pentagonu se mě snažili pomluvit   
11. 6. 2003 Američané prohledali 230 míst, zbraně hromadného ničení nenašli   
11. 6. 2003 Americká armáda je "kouzelným oštěpem k řešení problémů"   
11. 6. 2003 Za výchovu dětí odpovídají bez pardónu rodiče, stát si nemůže dovolit pasivitu Eduard  Vacek
10. 6. 2003 Projekt Český sen poukázal i na nefunkčnost českých médií Jan  Čulík
10. 6. 2003 Jak vyhrát čtvrtou světovou válku Markéta  Brousková
10. 6. 2003 Není dobrá a špatná reklama Antonín  Kosík
10. 6. 2003 Rozšiřování EU: problémy pro nové členy Vladimír  Rott
9. 6. 2003 Český sen trochu jinak Vlastimil  Čich
9. 6. 2003 Český sen o morálce Štěpán  Kotrba

Evropská unie RSS 2.0      Historie >
12. 6. 2003 Norsko, tajný člen EU Tomáš  Linhart
12. 6. 2003 Z Polska po referendu - "židé z EU se připravují k útoku!" Vojciech  Kość
12. 6. 2003 ČR nemá jinou alternativu než vstoupit do EU Jan  Čulík
11. 6. 2003 Hlas pro Evropskou unii   
11. 6. 2003 Odpůrci EU se musejí v ČR referenda účastnit Petr  Kužvart
11. 6. 2003 Učitelský odborový klub podporuje vstup do EU   
11. 6. 2003 Chyba v článku o EU od pana Krajčiho Dalibor  Žůrek
10. 6. 2003 Rozšiřování EU: problémy pro nové členy Vladimír  Rott
9. 6. 2003 (D)Evian(ti) Radovan  Geist
9. 6. 2003 Český vstup do EU: Pozor na kocovinu, euroeufemisté! Josef  Brož
9. 6. 2003 Polsko řeklo ANO Evropské unii třemi čtvrtinami hlasů   
5. 6. 2003 Kdež sú Boží bojovníci Jaroslav  Malý
5. 6. 2003 "Máme protilátku vůči neobjektivní kampani pro EU"   
5. 6. 2003 Po vstupu do EU musejí výrazně stoupnout mzdy v ČR Karel  Mašita
4. 6. 2003 Konec českých dějin? Mojmír  Babáček