Výsledek letošních amerických prezidentských voleb nelze předpovědět. Průzkumy veřejného mínění jsou příliš nespolehlivé, volební podpora obou kandidátů je příliš těsná a kontext, v němž volební kampaň probíhá, je příliš proměnlivý. Stačí, aby v Iráku došlo k velkému raketometnému útoku, který by usmrtil několik amerických vojáků (iráčtí mrtví americké veřejné mínění neovlivňují), anebo aby udělala bankrot nějaká továrna v Ohiu - a výsledek voleb může být náhle naprosto opačný, než se dosud předpokládalo.

Kerryho volební podpora začala v důsledku úspěchu v televizní debatě s Bushem růst. Avšak zatím má o něco silnější podporu Bush. Budeme se tedy zřejmě muset vyrovnat s vyhlídkou na další čtyři roky nejpravicovější vlády v historii Spojených států. Co si má svět myslet o Americe či o Američanech, pokud Bush skutečně vyhraje?

Od 11. září 2001 byli Američané donuceni, aby blíže zkoumali svět kolem sebe. Za poslední dva roky byli svědky toho, že jejich vláda vede protizákonnou válku v zemi, jejíž obyvatelstvo považuje Američany za nevítané okupanty, kteří se protiví vůli OSN a jejichž vojáci mučí Iráčany ve vězení v Abu Ghraib. Jinými slovy, Američané byli svědky toho, že po celém světě stoupla nenávist vůči jejich zemi - a to dokonce mezi těmi lidmi, kteří byli kdysi považováni za spojence - a více než tisíc Američanů bylo usmrceno ve válce.

Jestliže Bush 2. listopadu ve volbách zvítězí, jaký z toho máme učinit závěr ohledně rozhodnutí amerického národa, co chce v budoucnosti dělat. Zaprvé si nesmíme myslet, že jsou Američané hloupí. Nejsou. Ve srovnání s ostatním světem jsou velmi dobře vzdělaní a v žádném případě nejsou pitomější, než jací byli Britové, Francouzi či Portugalci, když měli impérium.

Taky to neznamená, že byli podvedeni. Nebyli. Sice se jim systematicky lže a americká mainstreamová média jim slouží špatně, zejména, co se týče zbraní hromadného ničení, spojitosti mezi al Kajdou a Saddámem Husajnem a co se týče situace na Blízkém východě.

Avšak v zemi, kde je široce přístupný internet a filmy, knihy a rozhlasové stanice přinášejí jiné názory, mají Američané přístup k širokému sortimentu názorů, včetně Howarda Deana a Michaela Moora. Je pravda, že disidentské hlasy zůstávají spíše na okraji společnosti. Avšak nebyly umlčeny a od loňského roku jsou stále více mainstreamové. Takže jestliže se Američané vrátí od této plurality názorů k Bushovi, nebude to proto, že by nevěděli, že neexistují jiné názory, ale bude to zcela záměrné.

Otázkou bude, proč to udělají. Částečně proto, že jim moc nebyla předložena volební alternativa. 2. listopadu budou rozhodovat mezi mužem, který vedl válku, a mužem, který pro tuto válku hlasoval. Volební podpora pro Kerryho začala stoupat teprve, když se začal distancovat od války proti Iráku.

Spojené státy nejsou v tomto nijak výjimečné. Po celém světě čelí lidé nepřijatelným alternativám ve volbách. Ve francouzských prezidentských volbách rozhodovali mezi Chirakem a Le Penem, Chirakovi odpůrci apelovali na voliče, aby hlasovali "pro podvodníka, nikoliv pro fašistu". V Německu stoupá podpora pro neonacisty a bývalé komunisty a klesá podpora pro dvě hlavní politické strany. V Británii máme Tonyho Blaira a Michaela Howarda - dva muže, kteří podporovali útok na Irák, zatímco tu válku většina země odmítala. Avšak vzhledem k tomu, jak obrovský vojenský potenciál mají Spojené státy a jak ráda zahajuje americká vláda různé války, je riziko špatné volby v USA pro svět daleko větší než při volbách v jiných zemích.

V Americe hraje při rozhodování velkou roli strach. Republikáni otevřeně tvrdí, že jestliže ve volbách zvítězí Kerry, Spojené státy se znovu stanou terčem útoků.

Vítězství George Bushe bude hlavně znamenat, že až dostanou američtí voliči možnost rozhodnout mezi tím, aby Amerika vedla svět prostřednictvím konsensu (nikdo v USA neuvažuje o alternativě, že by Amerika neměla svět vést), anebo silou, rozhodnou se pro sílu. Pokud zvolí Američané Bushe, bude to znamenat, že chgtějí, aby si Spojené státy uchovaly svou vojenskou, hospodářskou a diplomatickou hegemonii, přístup k levné ropě a ochranářství pro svůj průmysl. Bude to znamenat, že globální nadvláda je pro ně důležitější než potřeba, aby je měl svět rád či aby je svět respektoval.

Zároveň je však důležité si uvědomit, že vzhledem k tomu, jak málo lidí hlasuje v amerických volbch, většina z těch lidí, kteří k volbám půjdou, budou stále jen menšinou amerických voličů. Bushova agenda také zaktivizovala velkou část Spojených států, která je proti němu, a ta vystupuje stejně hlučně jako jeho stoupenci. Amerika je nyní naprosto rozhádaná - ať vyhraje Bush nebo Kerry, tyto interní politické konflikty budou pokračovat.

Podrobnosti v angličtině ZDE