27. 4. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 4. 2005

ANALÝZA

Za "socialistickou a bezpečnou" Evropu?

Konference komunistických a levicových stran, která se konala o víkendu v pražském hotelu Olympik, překvapila přítomného místopředsedu KSČM Jiřího Dolejše tak, že se o její výsledky musel v sobotu podělit se čtenáři Práva. Jitka Götzová nazvala rozhovor s Dolejšem příznačně - "Zarazilo nás vzývání Stalina a Kim Čong-ila".

Nedivím se. Dolejš přiznal, že průběh diskuze ukázal, jak různorodé jsou přístupy komunistických a levicových stran. Dolejše zarazilo i vystoupení představitelů Komunistické strany Ruské federace, kteří začali vyzdvihovat význam Stalina a informovali o některých svých iniciativách kolem jeho případné rehabilitace. To, co připadalo podivné na diskusi jemu, připadalo podivné i jiným přítomným. Ne tak poradci místopředsedy KSČM Exnera, zahraničněpolitickému expertovi Josefu Skálovi. Ve svém příspěvku se Skála dokonce odkazuje na první křesťanské obce, ale vzápětí hovoří o soudném stolci nad vlastnickým právem, které nazývá posvátnou krávou buržoazní legislativy.

Druhý den jednání konference FOTOGALERIE

Tvrdý či natvrdlý jako Skála

Skála nechápe moderní marxismus a s leninskými poučkami z vokovické Sorbonny dodnes nevystačí. Ještě v roce 2005 chce žádat a prosazovat demokracii v tom hlavním - komu má náležet národní bohatství, vzniklé společenskou prací. Kdo, proč a jak má právo o něm rozhodovat. Podle Skály, kterému není osmdesát, ale ztěží padesát, Evropa dodnes neví, čemu s nadsázkou říká sociální stát. O roce 1948 praví Exnerův poradce, jak bravurně se tehdy komunisté uměli zmocnit toho, co je skutečným smyslem demokracie... Brrrr.

Skálovo hodnocení Gorbačova, perestrojky a nového myšlení ukazuje, že autor myslí stále postaru. Jako jinak si vysvětlit jeho slova:

Konkubinát třeskuté hlouposti a neskonalého křiváctví, jehož vrchní narcis se docela případně jmenoval Gorbačov, zhanobil a znetvořil k nepoznání i socialismus jako vědu. Jako úplně všichni z jeho předchůdců, kteří z našeho hnutí stačili odpadnout ještě včas, vnášel i tento kremelský pašalík vůbec největší zmatek do toho, o čem demokracie reálně je - jak s ní nakládá kapitál a co to vyžaduje od těch, kdo směřují za horizont jeho diktatury. Plně rehabilitovat autentický pohled marxismu na všechny aktuální otázky demokracie je mimořádně naléhavé. I proto, že právě neuvěřitelné zmatení pojmů, jež "katastrojka" na dané téma dovršila, zůstává dodnes hlavní překážkou také pro obnovu jednoty a spolupráce všech evropských sil nalevo od sociální demokracie.

V další části svého vidění tématu konference Skála praví:

Víc, než kdy doposud, spadá vjedno s nejzákladnějším smyslem demokracie právě cíl, v němž se naše vlastní identita koncentruje - zespolečenštění prostředků, jimiž všechen lidský svět reprodukuje práce, která je dnes bezpříkladně společenská.

Modrowova vize garantované bezpečnosti

Hans Modrow, čestný předseda Strany demokratického socialismu vnímá levici i Evropu jinak. Namísto rozdmychávání třídní nenávisti vidí širokou škálu postojů. Namísto třídního boje usiluje o Evropu bez válek a mezietnických konfliktů, bez teroristických útoků, bez organizovaného zločinu. Tvrdí, že z průběhu více než půlstoletí trvající studené války bychom si měli vzít poučení - cena, kterou jsme zaplatili všichni, nebyla menší, než za "horkou" válku a byla nesmírným břemenem. Potvrdilo se polde Modrowa, že "rovnováha strachu" nezajistí bezpečnost. Modrowova vize postupného rozpouštění NATO a uvolnění prostoru pro multilaterální jednání OBSE a OSN je přijatelná pro polovinu evropských mírových aktivistů. Stejně tak tvrzení, že supervelmoc USA, která se pokouší popírat, ignorovat či vydírat OSN, musí být donucena k ústupu.

Modrow vnímá, že koncepce mírového soužití na bázi multilateralismu nezastarala ani v současném světě a úsilí vedení EU a její transformaci z ekonomické na vojenskou velmoc mohou vést pouze do slepé uličky. Tvrdí, že cílem nemůže být vojensky silná EU, ale EU se silnou demokracií a sociální spravedlností, která se odzbrojuje a ne ozbrojuje. Modrow vidí cestu v prevenci sociálních konfliktů cestou ekonomického růstu nejchudších a nejzaostalejších zemí. Čestný předseda Strany demokratického socialismu tvrdí zdánlivě logickou, ale na konferenci nikoliv častou větu: Jiný svět nevznikne přes noc. A dodává, že již nyní můžeme sledovat, jak se sociální hnutí šíří po celém světě a lidé volají, že "Jiný svět je možný". Stovky tisíc účastníků byly v Porto Allegre, Paříži a Londýně. Modrow tvrdí, že jich brzy mohou být milióny. Modrow je politikem moderní evropské levice. Modrow je politikem.

Evropská cesta, kterou ale skoro nikdo nejde

Vystoupení místopředsedy Strany demokratického socialismu, členské strany Evropské levice, Jiřího Hudečka, ukazovalo na propastnou vzdálenost mezi chápáním socialismu u komunistů a u této politické formace. Paradoxně, SDS miá tisícovku členů a skoro tolik voličů. Komunistická strana už sice nemá dva milióny členů, ale i současných sto tisíc je desetina voličské základny. Možná je to tím, že Hudeček přiznal otevřeně a poctivě, že existuje řada otázek, na které nezná jasnou odpověď. Možná je to tím, že k socialistické budoucnosti chce SDS dojít nikoliv "světovou revolucí", ale

vývojem v rámci existujících vztahů, a nikoliv násilnou destrukcí stávajícího řádu. Cesta vpřed k socialismu musí být cestou pokroku, musí tedy uchovat vše pozitivní, co se kapitálu podařilo vytvořit, ať už v oblasti materiálních či nemateriálních statků.

Socialismus chápeme jako další stupeň osvobození a emancipace člověka a jsme přesvědčeni, že tato emancipace, toto osvobození, musí být dílem lidí samotných, nemůže být vneseno zvnějšku. Roli radikálních levicových stran proto nevidíme v "přebírání moci" a řízeném budování socialistické společnosti podle nějakých předem daných plánů - ať už podrobných nebo obecných - ale spíše v koordinaci a aktivizaci jednotlivých složek společnosti. Jenom tak se vyhneme tomu, aby se vrátilo v tomto státě kdysi populární rčení, podle nějž se "lid vozí v luxusní limuzíně prostřednictvím svých zástupců".

Myslíme si, že se lidé už dnes přibližují svému osvobození ze způsobů kapitalistické výroby, aniž si to uvědomují - tím, jak usilují o spravedlivější rozdělování bohatství i alokaci zdrojů, o perspektivnější a efektivnější řízení společnosti, bez válek a antagonistických konfliktů, bez programové a "neodstranitelné" nezaměstnanosti, bez devastace přírody.

Jsme principiálními odpůrci kapitalismu, ale v souladu s Marxem si uvědomujeme jeho historický přínos pro osvobození člověka, vnímáme jeho životaschopnost i její meze. Vyjdeme-li z Marxovy teze, že "společenská formace nikdy nezaniká dříve, než se rozvinuly všechny výrobní síly, jimž poskytuje dost prostoru, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují dříve, dokud se materiální podmínky jejich existence nevylíhly v lůně staré společnosti samé", dostáváme se ke klíčové otázce - co jsou socialistické výrobní vztahy, jak by se měly utvářet.

Má-li být socialismus trvalým překonáním kapitalistických vztahů, musí být schopen nahradit něčím kapitál v jeho dosavadní roli motoru společenského vývoje. A není to jen otázka dynamiky systému, ale stejnou měrou také otázka jeho budoucí stability.

Plné znění příspěvku ZDE

Úvahy spolku neochotných

Thanassis Pafilis, člen vrcholného vedení a europoslanec za Komunistickou stranu Řecka se domnívá, že mezinárodní situace po rozpadu bipolárního světa vyvolává značné znepokojení a táže se, kam se lidstvo ubírá. Odpověď nachází v historii a ukazuje, jak nástup fašismu v Itálii a Německu po I. světové válce nevzešel jako výsledek pochyb nad imperialismem té doby, ale napomohla mu nerozhodnost socialistických a sociálně demokratických stran sdružených v 2. Internacionále, které podporovaly tehdejší válečnou politiku.

Pafilis vyšel z těchto historických paralel k tvrzení, že EU odráží věrně asymetrii ekonomického a politického rozvoje zemí v ní uskupených. Odůvodňoval osy strtegie své strany, spočívající v setrvalém boji proti fašismu, rasismu a xenofobii, falšování moderních dějin a vítězství nad nacismem, odpor k NATo, odpor k militarizaci Evropy a EU, boj proti euroústavě, obhajobě zásad OSN - práva na sebeurčení suverénních zemí, územní svrchovanost a nezávislost a nevměšování se do vnitřních záležitostí. Obhajoval také odpor k "novému mezinárodnímu právu", reprezentovanému snahami USA a vycházejícího z práva silnějšího. Pafilis tvrdil ve svém projevu, že socialismus je stále aktuální a nutný. Tlumočil znepokojení z válečných operací a přerozdělování zón vlivu, štěpení států, rýsování nových hranic v Evropě, vytváření nových protektorátů pod kontrolou USA, NATO a EU.

Stejné teze vyslovil, i když v daleko uspořádanější podobě , i místopředseda KSČM Jiří Exner. Že je třeba zajistit, aby mezinárodní právo bylo zdokonaleno, aby jeho porušování nebylo trpěno, byť by porušovatelem byla velmoc nebo nadnárodní organizace, aby se bezpečnost nejen v Evropě zvýšila a byla dosahována za podstatně nižších nákladů, než je současný stav, je přirozené. Směr nastoupený Chartou OSN a Závěrečným dokumentem KBSE, který převzala jako základ své činnosti Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, je doopravdy dobrým východiskem. Problémem zůstává, jak dosáhnout, aby země, která na zbrojení vydává téměř tolik peněz, jako všechny ostatní země světa dohromady, tyto mocenské "trpaslíky" respektovala jako sobě rovné... Jak že to chutná moc?

Čínská třetí cesta ekonomické prosperity

Paradoxně nejzajímavějším byl příspěvek, který nebyl na konferenci přečten, ale zaslán předem v písemné podobě. Čínská delegace v něm popisuje mnoha tradičními, ritualizovanými frázemi minulost, ale dospívá k překvapivým texím pro budoucnost. Dokument Historický proces vývoje socialismu a jeho perspektiva sice na první pohled vypadá, jako by jej psali v redakci Rudého práva koncem minulého století, ale to je jen na první pohled. Číňané v dokumentu naznačují tři možné cesty, ze kterých vychází jen jedno řešení perspektivní...

Z drastických změn ve Východní Evropě a v Sovětském svazu vyplývá, že současný socialismus má na výběr tři možnosti, či tři cesty, a sice:
  • Držet se rigidního sovětského modelu a odmítat reformu, což vede do slepé uličky.
  • Provést jeho radikální reformu, což ale také nikam nepovede.
  • Nebo setrvat na základních principech socialismu, provést reformu a současně otevření se světu, což jedině povede k prosperitě socialismu.

Velké proměny ve světě přinesly s sebou nové příležitosti a výzvy socialismu. Mír a vývoj představují hlavní proud současného světa. Věda a techniky jdou kupředu úžasnou rychlostí, akceleruje ekonomická globalizace a trend vývoje, směřujícího k multipolaritě se stal nezvratným. Soupeření v souhrnné síle státu, kterou představuje síla ekonomická, síla vědecká a technologická, síla vojenská a jeho soudržnost, se stává stále ostřejším. Přes své mnohé rozpory se kapitalismus, pokud nedojde k mimořádným událostem, v novém století nezhroutí. Socialismus ani neodumře, ani nebude ve velmi krátké době realizován. Za takových okolností bude na dlouhou dobu fenoménem "jeden svět, dva systémy".Socialistické země jsou nyní konfrontovány se "dvěma strategickými věcmi": Doma považovat hospodářský rozvoj za hlavní úkol, provádět socialistickou výstavbu s cílem prokázat na faktech přednost socialismu před kapitalismem a nedovolit, aby "mírová evoluce" proti socialismu mohla zapustit kořeny. Ve vztahu k zahraničí se komplexně obeznámit a správně vést jak soupeření tak spolupráci s kapitalistickými státy, zvláště se státy rozvinutými. Můžeme využít zkušenosti kapitalismu k budování socialismu.

Z hlediska perspektiv se socialismu otevřely nové vyhlídky. Došlo k velké změně názoru v základní otázce co je socialismus a jak jej budovat.

  • Za prvé: Časové rozpětí budování socialismu a komunismu bylo prodlouženo a jejich dosažení posunuto.
  • Za druhé: Chápání stádií uskutečňování socialismu se stalo realističtějším.
  • Za třetí: Vůdčí ideologií a cestou uskutečňování socialismu již není jediný "jednotný model", nýbrž důraz je kladen na postup, odpovídající specifickým podmínkám v každé jednotlivé zemi, na cestu socialistického vývoje v souladu s charakteristickými národními rysy.
  • Za čtvrté: Teorie socialismu zdůrazňuje nyní více než kdykoliv před tím pozornost rozvoji ekonomiky, zvyšování životní úrovně obyvatelstva a celkovému zlepšování životních podmínek člověka.
  • Za páté: Teorie socialismu došla k závěru, že neexistuje rozpor mezi socialismem a tržním hospodářstvím.
  • Za šesté: Aniž by byla dávána přednost západnímu systému více politických stran, je nutné podporovat socialistickou demokracii, uplatňovat socialistický právní řád a vybudovat socialistický právní stát.
  • Za sedmé: Bez vázání se na "dva paralelní trhy", kapitalismu a socialismu, brát v úvahu, že socialismus není možné uskutečňovat "při zavřených dveřích".

V podmínkách "jeden svět, dva systémy", které budou existovat na dlouhou dobu, bychom si měli osvojit vědecké poznání současného kapitalismu a podle toho provádět styky s vnějším světem. zvláště s rozvinutými kapitalistickými státy. Reforma doma musí jít ruku v ruce s otevřením se světu. Nový přístup a otevření se světu dodává socialismu velkou vitalitu.

Plné znění příspěvku ZDE

Závěrem otazník i tři tečky

Konference prokázala hlubokou krizi radikálně levicových, komunistických a dělnických stran. Ukázala v řadě z nich politickou naivitu, nevyrovnání se a nezhodnocení důvodů, které vedly k pádu sovětského modelu státního kapitalismu pod vedením kremelských gerontokracií. Ukázala stále přetrvávající nerealistické představy o roli dělníků i v soudobém globálním kapitalismu, ukázala i snahu po revanšismu třídního boje metodami devatenáctého století. Ukázala velkou slabinu a nepochopení sociální emancipace, nového myšlení a demokratizačních trendů, spojených s informačními technologiemi a tzv. druhou gramotností. Ukázala zahleděnost do krve minulých válek. Ukázala generační dluh a odcizení problémům lidí mladých.

Ukázala teoretický, pojmový a kulturně kontextový zmatek, zejména mezi stranami východními a západoevropskými. Ukázala nostalgii po neokonzervativismu velkých idejí, velkých vůdců a velkých konfliktů. V některých vystoupeních zaznívaly prvky nacionalismu, od kterého k sociálfašismu je jen krůček. Tento trend, pokud by měl převládnout v samotných stranách, mohl by být nebezpečný svou rigidností a agresivitou. Soudě podle rozpačitosti, jakou konference vyvolala mezi samotnými delegáty i uvnitř pořadatelské KSČM, nejsou ani neostalinistické , ani neokonzervativní síly v těchto stranách dostatečně silné, aby mohly ovlivnit vývoj a směřování mateřských partají. Byly vždy, jsou a nejspíše budou. Okrajovými proudy, v opačném případě okrajovými stranami.

Nemyslím, že by tento vývoj hrozil komunistům českým - přesto, že mnohé z toho, co bylo pořadateli řečeno, patří nejen použitým jazykem, ale i obsahem do skanzenu historie. Projev předsedy KSČM Grebeníčka byl v rámci možností vyvážený a netrpěl přehnanými sentimenty. Přece jen ale byl více o minulosti, než o budoucnosti, i když v dějinách národů i států doopravdy přicházejí mimořádné chvíle, které nutí k hlubokému zamyšlení nad podstatou dějin, nad jejich významem pro jednotlivce, sociální skupiny i politické strany.

Ani to ale neznamená, že se nebude i radikální levice globalizovat stejně, jak tak činí socialisté i kapitál sám. Jde ale o formu globalizace, jde i o nositele nového internacionalismu. Buď to bude internacionalismus idejí dějinami poučeného pokroku, nebo plesnivých konzervativních floskulí. Role Číny bude zcela určitě stoupat. Osmiprocentní hospodářský růst, miliarda pracujících (a nediskutujících) občanů, podpora lokalizovaného open source, sociální stát, miliardové přebytky zahraničního obchodu, státní podpora vědy a výzkumu, vlastní kosmický program... Dokonce i Francie vyjadřuje podporu Číně , přestože jejím prezidentem je konzervativec Chirac. Snaží se dosáhnout ukončení nesmyslně zastaralého zbrojního embarga a uvolnit si cestu k dohodě i o jiném obchodě. Cítí zisk. Atakuje tak principy, z nichž USA čerpají převahu na uzavřeném euroatlantickém trhu. Franice tak otevírá do Číny cestu Evropě. Číně do Evropy už nemusí otevírat dveře nikdo. Dobrou chuť. Podle toho, co přinesla čínská delegace do Prahy na tuto konferenci, nebude navíc čínská cesta k socialismu novou kulturní revolucí, ale technologicko - obchodní revolucí. Nebo spíše obchodní evolucí. Koupit se dá v podmínkách kapitalismu všechno. I Evropa. Jen musí být za co.

                 
Obsah vydání       27. 4. 2005
27. 4. 2005 Mongolské vraždění
26. 4. 2005 Nad nesmyslností diskriminace homosexuálů Bohumil  Kartous
27. 4. 2005 Vzniká depozitář české vědecké etiky a miskondaktu Zdeněk  Slanina
27. 4. 2005 Přemysl Sobotka přebírá iniciativu Boris  Cvek
27. 4. 2005 V Arktidě došlo k drastické erozi ozónové vrstvy
27. 4. 2005 Metody práce publicistiky - ukázka z jednoho dne Štěpán  Kotrba
27. 4. 2005 Mlčící většina Zdeněk  Hromas
27. 4. 2005 Naštěstí... Bohumil  Kartous
27. 4. 2005 Italská novinářka ostře kritizovala americkou zprávu
27. 4. 2005 Suverenita štátov z hladiska globalizácie Michal  Kukula
27. 4. 2005 Za "socialistickou a bezpečnou" Evropu? Štěpán  Kotrba
27. 4. 2005 Historický proces vývoje socialismu a jeho perspektiva
27. 4. 2005 Slovensko: Bože, ochraňuj vysokoškolákov! Jakub  Topol
27. 4. 2005 List čitatelky slovenského týždenníku Slovo, nad ktorým sa rozplačete
27. 4. 2005 Kolko nás budú stáť "lepšie dôchodky"? Ivan  Lesay, Miroslav  Spišák
27. 4. 2005 Prečo Amerika nechce dôchodkovú "reformu" Joseph E. Stiglitz
27. 4. 2005 Lepšie dôchodky mať nebudeme Braňo  Ondruš
26. 4. 2005 Vypněte televizi a žijte!
27. 4. 2005 Ano, opravdu jsou špatní
26. 4. 2005 Co přesně řekl proti Klausovi místopředseda Evropského parlamentu
26. 4. 2005 Pozor na Klause - vede k přemýšlení Miroslav  Polreich
26. 4. 2005 V Brně proběhne slet nacistů Ondřej  Slačálek
25. 4. 2005 Literární noviny: Opravdu nešťastné vyhrocení Jiří  Vančura
25. 4. 2005 Literární noviny: Vyhrocení situace mimo právní rámec je krajně nešťastné
25. 4. 2005 Bůh a boj proti AIDS
26. 4. 2005 Dívky jsou zapomenutými obětmi válek
9. 4. 2005 Hospodaření OSBL za únor a březen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce