Na obsahově věcná, přitom však politicky korektní a společensky přijatelná vyjádření kulhá celá vláda, s Čunkovým vládním šéfem v čele. I Topolánkovi se dostalo ostré kritiky, když dal průchod své poněkud omezené přirozenosti, novináře sprostě poslal někam a naprosto nepřijatelně použil idiom z nacistické éry. ODS ale ví, že nejlepší obrana je útok, a tak promptně odsoudila -- Čunka.

Zajímavé je, že ačkoli mediálně pronásledovaný Čunek rozlítil své kritiky ze všech stran, včetně strany zelené, ani šéfa strany Bursíka nějak nenapadlo kritizovat za v zásadě stejná pochybení premiéra Topolánka. Důvod je nasnadě: Čunek může být v krajním případě nahrazen a jeho kritika ze strany SZ se veze na obecně akceptované mediální vlně. Topolánek je ale nedotknutelný, protože s jeho pádem by padla i hypertrofovaná vládní účast zelených.

To je konečně i nepřímá odpověď na výzvu, již Bursíkovi adresoval minulý týden předseda ČSSD. Paroubek samozřejmě tuší, že Bursík bude na jeho připomínky reagovat vždy nevraživě, současně však ví, že mu předkládá výtky nepříjemné, nastavující zrcadlo. Chlapecký úsměv zeleného bači v tom zrcadle zhořkl a cosi značí. Jsou věci, které se nám nelíbí, vzkázal Paroubkovi nepřímo, a dodal, že ale zrovna od něj si nenechá radit. Platným referenčním bodem pro Bursíka však není ani program vlastní strany, jinak by sotva mohl ve jménu zelené moudrosti zablokovat referendum k záležitosti, jež hýbe českou veřejností. Tedy vládnímu rozhodnutí jednat s USA o umístění radaru bez mandátu rozhodující části voličů. Vláda z nich dělá nesvéprávné prosťáčky, kteří tomu na rozdíl od ní, nebo (ve věku internetu) nemají "dost informací". Bursík, který Paroubkovi dokáže odpovědět hned, veřejnosti vzkazuje, že k odpovědi na natolik složitou otázku, zda u nás potřebujeme cizí vojenské zařízení, potřebuje odborníky. Bursík vůbec slyne moudrostí. Moc dobře kupříkladu ví, že by bylo nemoudré, kdyby se k očekávání voličů postavil čelem.

To veřejnost, která nemá potřebu kličkovat, takovou potřebu nemá. Slyšel jsem minulý týden v rádiu besedu, jejímž tématem bylo zajetí patnácti britských námořníků Íránci. "Co kdyby Íránci patrolovali někde u břehů Británie?", ptal se jeden z posluchačů a ostatní mu kupodivu sekundovali, přestože ani česká mainstreamová média neměří oběma stranám zdaleka stejným metrem. Lidé ale nejsou hlupáci. Mají svůj rozum a používají jej. Je hanbou této vlády, že se k selskému rozumu staví zády. Raději používá rozumy, jež jí dává někdo jiný, nejlépe "odborníci", a když už neví kudy kam, tak aspoň mudruje. Stejně tak mnohá média, pro něž jsou kampaně v něčím žoldu víc, než serióznost a politická korektnost.

Míra důvěry v zastupitelskou demokraciii na úrovni parlamentu je pak počínání pánů poslanců & vlády přímo úměrná. Z toho těží tatíček Klaus, který se nad bory a lučinami vznáší pro mnohé jako poslední jistota, jakkoliv je její podstata neuchopitelná a nepochopitelná zároveň.