Podle amerických údajů je ve více než 70 zemích světa kolem 1400 úkrytů ve strategických podzemních objektech, které jsou určeny jako skladiště jaderných hlavic, stejně jako sila strategických raket nebo jako úkryty pro vojenské štáby a pro politické vedení zemí. Tyto úkryty nejsou tak nezranitelné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je možné je zničit právě pomocí takových jaderných či nejaderných pum, které jsou schopny pronikat opevněními do velké hloubky.

Princip pum je prostý. Bojovou hlavici s tupým nosem - tak zvaný sekáč - na cíl dopravuje raketový nosič nebo letadlo. Puma má tři části hlavice a v místě předpokládaného úkrytu pak jedna část pumy s kumulativní náloží probíjí hloubku až 80 metrů. Zde vybuchuje další část hlavice, mající v místě výbuchu vytvořit obal. Ta silou výbuchu dokáže roztavit cokoliv - i beton. Tak v podzemí vzniká jakási kaverna, která uzavírá vše, co tam předtím bylo, do neprodyšného obalu a další část pak exploduje uvnitř tohoto obalu. Zvyšuje devastaci okolí a ničí vše živé.

Rusko a USA se tak znovu poměřují v tom, kdo má silnější bombu. Na ruskou bombu Kuzkin otec o váze 8,5 tuny odpovídají USA tím, že jejich superbomba váží 14 tun a je schopna zničit jakýkoli existující úkryt. Ruská media tuto rétoriku vnímají tak, že je to americká reakce typu – my vám ještě ukážeme, kdo je tady na světě pánem.

Je pravda, že s blížícími se volbami v obou zemích se zřejmě musí počítat s tím, že takových silových rétorických reakcí bude přibývat. Možná také proto, že Rusko na konci Putinova prezidentského období už není tím Jelcinovým Ruskem, ve kterém se rozkrádaly miliardy, země byla v ekonomické krizi a státní zaměstnanci , stejně tak důchodci či vojáci dostávali výplatu až za několik měsíců, pokud vůbec. Rusko je dnes jiné, sebevědomé. Kumulovalo základní příjmy z energetických zdrojů pod státní dispozici a obnovilo základní zbrojní výrobu s veškerou vědeckovýzkumnou základnou. Vypovědělo omezující mezinárodní smlouvy. Vyhostilo či zlikvidovalo cizí špióny. Vypovědělo "nevládní" špionážní struktury, maskované jako neziskové organizace. Obnovilo i taktické válečné hry s jaderným arzenálem. Navázalo pevné ekonomicko-diplomatické vztahy – nikoliv směrem do Evropy, ale do Asie. Orientaci z doby cara vyměnilo za orientaci z dob Čingischánovy říše. Centrm Ruska dnes není Moskva, ale Baku. Zdá se, že zatím nic nebrání tomu, aby ruská ekonomika nebyla ještě silnější. Na to je třeba si zvyknout.

Změnil se ovšem i okolní svět a začíná se měnit i rozložení sil. Za deset uplynulých let Čína zdvojnásobila svůj HDP a stejně tak i Indie a jen o něco méně i některé další země. Začínají se hlásit o svůj podíl na moci a na světových surovinových zdrojích. A i na to si musíme zvyknout – není cesty zpátky...

ИЗВЕСТИЯ: Дмитрий Литовкин: Американцы достали своего "кузьму" ZDE