Taktéž Sarkozy je frajer za všech okolností. Když líčí bezradnou diplomacii Evropské unie vůči Rusku coby konzistentní dílo diplomatického umu, živě gestikuluje, střídá grimasy, povytahuje obočí, hned se usmívá, hned mračí. Máte-li trochu fantazie, snadno si jej představíte, jak elegantně a shora naskakuje do sporťáku a ujíždí vstříc dobrodružstvím. Tím nejbližším zřejmě bude jeho cesta do Moskvy 8. září. Spolu s předsedou Evropské komise Barrosem a prapodivnou existencí, Solanou ("mírotvorce EU", přímo odpovědný za bombardování Jugoslávie v roce 1999) bude jejich cesta za Medvěděvem nejspíš připomínat onen starý vtip o lovcích, co se vydali do lesa na medvěda. Když je medvěd potkal a zeptal se, kam jdou, odpověděli: "Na borůvky, kamaráde." Tak nějak to asi bude s touto delegací vypadat i v Moskvě.

Škála herecké mimiky Sarkozyho je po všech stránkách vynikající. A výborná je také jeho výmluvnost. Být agentem kterékoliv pojišťovací společnosti, její výnosy by šly prudce nahoru. Těm Francouzům, kteří zatvrzele setrvávají v představě, že by v Elysejském paláci měla sedět jen osoba vznešená, jde ale tento temperamentní človíček občas tak trochu na nervy. Ovšem pro nás, co jsme nuceni snášet politiky toporné, šedivé a nudné, představuje Nicolas Sarkozy alespoň občasné oživení. Také ho nemáme denně, jak se říká, na talíři, že?

Evropská unie chce projevit vůči Rusku sílu, na kterou z mnoha důvodů nemá, a tak její představitelé zvládají slovem, co nelze provést mečem. Naštěstí! Sarkozyho výmluvnost je v tomto úsilí eskamotérská, což musíme ocenit. To, jak si přitom přibarvuje vlastní zásluhy, je vedlejší. Přejme mu ten vavřínový list, jenž je vlastně lístkem bobkovým do polévky. Omlouvám se za trochu satirický tón, ale, myslím, že to byl Lukianos, kdo za dávných časů pravil: "Je těžké nepsat satiru."