Minulý týden zahájila Venezuela operaci „Blue Gold“, v jejímž rámci se celkem 15.000 jednotek rozmístilo podél západní hranice země, aby došlo k eliminaci obchodu s narkotiky a dohledu nad minulý měsíc objevenými nalezišti koltanu kvůli ilegální těžbě. Venezuela Launches Military Operations on Border to Fight Drug Trafficking and Protect Coltan Reserve. Samozřejmě, že se tento vojenský manévr uskutečnil i kvůli americko-kolumbijské dohodě, jež vešla v platnost 30. října.

Redaktor serveru aktuálně.cz Roman Gazdík ve svém bulvárně otitulkovaném textu Chávez: Připravme se na válku s USA a Kolumbií ironizuje Chávezovo volání do zbraně, protože „obě země (USA a Kolumbie) zdůrazňovaly, že se počet amerických vojáků v Kolumbii nezvýší ze současných 1400 a že smlouva, která bude platit deset let, pouze rozšíří stávající působení jednotek USA v zemi.“ Je lehké představit si reakci Obamova kabinetu, kdyby podobně chlácholivou diplomacii předváděl právě Chávez s tím, že by mu jeho hypotetický klient v Mexiku povolil to samé na břehu Rio Grande. Nicméně redaktor Gazdík přiostřuje: „Ohnivé výpady levicového prezidenta by obvykle nevyvolaly obavy. Analytici (sic! – pozn. autora) upozorňují, že se jimi může snažit odvést pozornost od palčivých ekonomických problémů doma, jako je nedostatek některých potravin či výpadky dodávek elektřiny a vody“.

Doopravdy mohou „palčivé ekonomické problémy“, jimž Caracas skutečně čelí, zastínit potřebu venezuelské vlády chránit hranice svého státu, notabene když v nedávné minulosti byla jeho suverenita podrobena takovým zkouškám jako byl protivládní puč v roce 2002, ropná stávka později téhož roku zinscenovaná proamerickou opozicí, sabotáž dodávek potravin, útoky soukromých médií a konstantní verbální a vojenská hrozba ze strany Pentagonu (např. reaktivace 4. námořní flotily v Karibiku)?

Navzdory ujišťování Bílého domu a Bogoty, že se smlouva vztahuje pouze na pašování narkotik, novinářka a politická aktivistka Eva Golingerová tvrdí, že americká armáda bude moci operovat po celém kontinentu. Oficiální dokument amerických leteckých sil z května odhaluje, že pravé záměry Spojených států spočívají v „provádění rozsáhlých vojenských operací v klíčovém subregionu hemisféry, kde je bezpečnost a stabilita v konstantním ohrožení ze strany narkoteroristických skupin…a protiamerických vlád.“ Důraz se v textu klade zejména na základnu Palanquero, která je považována za „nejlepší místo pro investice týkající se vývoje kolumbijské infrastruktury.“ Palanquero podporuje možnost volného pohybu amerických sil tím, že „poskytuje přístup k celému latinskoamerickému kontinentu s výjimkou Mysu Hornu.“ Dohoda Pentagonu umožňuje využívání dalších objektů a zařízení po celé Kolumbii v případě nutnosti, a to zcela bez omezení. Tato zařízení nemusí být výlučně vojenského charakteru. Američtí vojáci včetně soukromých kontraktorů budou navíc požívat plnou imunitu. Kolumbie tak dobrovolně přijde o vlastní suverenitu a její území může být de facto spravováno Bílým domem.

Publicistka Kiraz Janicke v článku publikovaném ne serveru Venezuelanalysis.com rovněž tvrdí, že Washingtonu jde o znovunabytí hegemonie nad Latinskou Amerikou, jež byla v průběhu minulé dekády citelně oslabena, především díky integraci a emancipaci řady zdejších států.

Aby Spojené státy obnovily kontrolu nad svým bývalým „zadním dvorkem“, uchýlily se k prostředkům intervence, míní Janicke. To vše s přihlédnutím k nedávnému puči v Hondurasu, destabilizace progresivních vlád v Bolívii, Venezuele, Ekvádoru a Paraguayi, včetně obnoveného přístupu Pentagonu k základnám v Panamě.

Stručně shrnuto a otevřeně řečeno - každá západní demokratická země by negativně reagovala na okolnosti ohrožující její bezpečnost, zejména kdyby se jednalo o velmoc, jejíž minulé a současné nepřátelské aktivity jsou dlouhodobě a explicitně vyjadřovány verbálně i skutky.