Ve Spojených státech si Reaganovy nedožité sté narozeniny a jeho odkaz se slzou a nostalgií v oku připomínají spíše republikánští politici a jejich voliči, včetně představitelů a stoupenců ultrapravicového hnutí Tea Party, které bratrsky stmeluje televizní stanice Fox News, a samotného Reagana vnímají coby zastánce politiky volného trhu, nízkých daní, tvrdého postupu proti ilegálním přistěhovalcům atd. Americká televize MSNBC ale v reakci na tato tvrzení odvysílala pozoruhodnou reportáž, v níž se moderátor pouští do mýtů, jež obklopují Reaganovu politiku, což by jeho nynější stoupenci jistě hořce odsoudili. Během prezidentského mandátu Ronalda Reagana v letech 1980 až 1988 jeho vláda jedenáctkrát zvýšila daně, téměř třikrát navýšila rozpočtový deficit, a vládní dluh se z necelého bilionu zvýšil na téměř tři biliony dolarů, což představuje téměř trojnásobek dlužné částky, již vlády Spojených států nashromáždily v průběhu let 1900 až 1980. Reagan také pardonoval až tři miliony nedokumentovaných imigrantů, což je však v příkrém rozporu s oficiální politickou linií Republikánské strany, o představitelích Tea Party nemluvě.

Ale žerty stranou. Zatímco porobeným národům ve Východní Evropě Reaganovo tažení proti hosaně komunismu podle oficiálního narativu přineslo vytouženou svobodu a zároveň neoliberální knutu se všemi negativními jevy, milionům obyvatel na několika kontinentech přinesla jeho fatva proti „komunismu a terorismu“ jen nevýslovné utrpení, mučení, smrt a spáleniště.

Reaganovo tažení proti komunismu a terorismu v Centrální Americe, konkrétně v Nikaragui, Guatemale, Salvadoru a Hondurasu, nebylo ničím jiným než totální válkou, kterou zdědil po svém předchůdci Jimmy Carterovi a již masivně eskaloval, ve skutečnosti směřovalo proti prosazování vlastních zájmů legitimní nikaragujské vlády a proti levicovému disentu, církvi, odborům, intelektuálům, rolníkům a dalším ve všech uvedených zemích; toto tažení za sebou zanechalo čtvrt milionu mrtvol a ve třech státech způsobilo politický a ekonomický rozvrat, jak z místa činu vedle lokálních humanitárních organizací, církevních zdrojů či očitých svědků a přeživších referoval i americký investigativní novinář Alan Nairn. Posuneme – li se jižním směrem, výčet hrůz z latinskoamerického regionu úplně nekončí. Ronald Reagan obnovil podporu pro genocidní argentinskou juntu, jež má na svědomí 30 000 lidských životů a nesčetné množství mučených.

Přesuneme se na Blízký a Střední východ do 80. let minulého století. V roce 1982 provedl Izrael invazi do jižního Libanonu poté, co rok marně ostřeloval pozice OOP, aby vyvolal její odezvu a měl záminku k přímému útoku, a v průběhu tříměsíční operace „Mír Galileji“ usmrtil 15 až 20 000 lidí – samozřejmě s finanční podporou a výzbrojí od Reaganovy administrativy, i když i samotného Reagana trochu zaskočila brutalita izraelské armády a následný masakr v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatila spáchaný libanonskými křesťanskými falangami za asistence izraelské armády. Následná okupace jižního Libanonu izraelskou armádou připravila o život jen do ukončení Reaganova prezidentského mandátu další tisíce Libanonců a Palestinců, včetně 80 osob při teroristickém atentátu v roce 1985 v Bejrútu v režii CIA. Spojené státy v roce 1982 navázaly oficiální styk s iráckým diktátorem Saddámem Husajnem, kterého společně s dalších zeměmi (Velká Británie, Francie, SSSR) podporovaly ve válce s Íránem, během níž zemřelo 1,5 milionu lidí. Prezident Reagan také financoval a vyzbrojoval mudžáhidy v boji proti Sovětskému svazu v Afghánistánu, které nazýval „bojovníky za svobodu“; z těchto „božích bojovníků“ se později vyklubali ty nejradikálnější islámští fundamentalisté, včetně osudného přízraku Al-Kajdy, kteří euroamerickou civilizaci straší dodnes.

V Africe byla během Reaganovy éry blízkým spojencem Bílého domu spojencem Jihoafrická republika, jejíž rasistický režim se stal trnem v oku téměř všech zemí v OSN a terčem mezinárodních sankcí, vyjma Spojených států a Izraele. Ačkoliv se k mezinárodním sankcím proti Pretorii nakonec Spojené státy připojily, Reaganův kabinet tajně podporoval jihoafrickou vládu a armádu při agresivních výbojích do Angoly a Mosambiku, kde v době Reaganova prezidentství zahynulo 1,5 milionu lidí.

Prezident Reagan vydržoval u moci plejádu diktátorů, nyní snad i pozapomenutých jmen: Zia-ul-Haq v Pákistánu, Mobutu v Zairu, Duvalier v Haiti, Ceausescu v Rumunsku, Marcos na Filipínách, Chon v Jižní Koreji atd. Celkem otřesná je ovšem skutečnost, že mezi tyto „prominenty“ patřil i Pol Pot a jeho Rudí Khmerové poté, co byli z Kambodže vyhnáni vietnamskými vojsky, jež tak ukončila Pol Potovu genocidu na vlastním národu, o čemž podrobně píše dokumentarista a novinář John Pilger.

Je tedy kupodivu, že i u nás se najdou sveřepí stoupenci tohoto masového vraha a arciteroristy, mezi něž patří hlavně premiérův poradce pro lidská práva Roman Joch. Ti jej vydávají za apoštola svobody a míru. Neznalost a ignorantství těchto lidí nezná mezí a padá na miliony obětí zločinů Ronalda Reagana.