Hanba Evropy
3. 6. 2012 / Günter Grass
Báseň, napsaná ke krizi v Řecku
Chaosu blízko, protože nezvládaje vlastní trh,
vzdaluješ se zemi, jež byla ti kdysi kolébkou.
Co tvou duší hledáno a za nalezené se ti jevilo,
odkládáš teď mezi nejnižší hodnotu šrotu.
Jako svlečený dlužník na pranýři trpí země,
kterou díky jejím dluhům odbavuješ už jen frázemi.
Odsuzuješ ji k chudobě, ačkoli její bohatství
zdobí tvá muzea: tu tebou opatrovanou kořist.
Zemi mnoha ostrovů, dobývanou zbraněmi
těch, co k uniformám vláčeli torny s Hölderlinem.
Země dnes sotva trpěná. Ač její vrchnost
bývala tebou brána za partnerskou.
Země práv zbavená; pro niž tvá dogmatická moc
znamená čím dál ukrutnější stahování opasků.
Vždyť tobě natruc je Antigona oděna v černém
a smutek obléká i lid, jehož jsi bývala hostem.
Ti tvoji, podobní králi Kroisovi, všude kolem hrabou
ode všeho, co se jen třpytne, a plní si své trezory.
Pij, chlastej! Řvou tví komisařští roztleskávači,
ale Sokrates zlostně vrací ti nedotčený pohár zpět.
Proklínat v chóru, jak zvyklostí, budou tě bohové,
jimž z tvého popudu má být vyvlastněn Olymp.
Duchovně zakrníš, pamatuj. Uškodíš-li té zemi,
jejíž duch tě, Evropo, vymyslel.
Z němčiny přeložil Daniel Strož
Diskuse